1.kapitola: Holubí trus

20. srpna 2010 v 16:02 | Piece |  Před použitím zatřepat, ale pořádně! - HP povídka
Tákže, vážení. Představuji vám svojí novou povídku s inteligentním názvem, ještě inteligentnějším názvem kapitoly a ultra originálníma jménama. Je to pozitivní. Je to sakra pozitivní a doufám, že se to bude líbit. Snažím se být vtipná. A máte zakázáno mě po přečtení kamenovat:D Ale... Zkuste to se mnou:D

PS: Jsou tam sprostá slova a narážky na sex, vy to přežijete:D Kdybych dala omezení, měla bych zakázáno to i napsat, takže...:D

No fajn, pro jistotu: +10:D Ale je to směšné, tak hrozný to zase neni:D




Bylo poměrně chladné prvozářijové ráno. Mlha se vznášela jen nízko nad zemí, a tak zahalovala mnoho cestujících, kteří se právě nacházeli na jednom z Londýnských nádraží.
Každý průchozí tu neprůhlednou záclonu spolehlivě rozvířil, avšak vždy se znovu uzavřela jako zdánlivě nepropustná brána. Sem tam chladný ranní vzduch prořízlo nepříjemné zaskřípění brzdícího vlaku, který tudy jako jeden z mnoha projížděl. Mravenčí život Londýnského velkoměsta se právě probouzel k životu a na to, že bylo asi deset hodin dopoledne, působil skoro ospalým dojmem. Stejně jako všichni jeho účastníci.

Již na první pohled by se obyčejně lidé všimli nápadně vyhlížející dívky postávající přímo uprostřed hlavního nástupiště a ztěžka se opírající o ohromný kufr. Proč nápadné? Tak se podívejte pořádně. Krátké rozlítané vlasy neposlušně poletující kolem hlavy, poněkud nepřítomně vyhlížející vykulené světle modré oči, velmi malý vzrůst a nezapomenutelně zmatený výraz.

Kdybyste tuto dívku blíže poznali byste, že jak se tváří tak také přemýšlí. A jestli se jí nelíbíte? Etiketu, etiku nebo taktnost nečekejte. Pravděpodobně vám dá rovnou po držce. Takže se držte dál. Ale buďte si naprosto jistí, že ona by si vás našla všude. Úplně všude.

A jak by ji popsali přátelé? Neřízená střela. Znáte někoho, kdo udělá přesně to, co ho v tu a tu chvíli zrovna napadne? Ne? Tak pojďte. Seznámíme se. Naše hrdinka je totiž zrovna tahle podivuhodná osoba. Dnes tak milosrdně skrytá podezíravým pohledům v té nepropustné mlze.

Dívka přenesla váhu z nohy na nohu a pak se překvapivě rychlým tempem rozešla směrem k přepážce číslo devět. Čím se dostávala, blíž tím více zrychlovala. Minula. Minula i přepážku deset, jedenáct… Už to vypadalo, že přepážka číslo patnáct, na které mimochodem momentálně nic nestálo, bude cílová. Chyba.

"Prásk!"

Ohromná rána se rozlehla po celém jednom bloku nádraží, i když přes tu mlhu, díky Bohu v tu chvíli za ni, nebylo vidět, kdo ten hluk způsobil. Nebylo jediného člověka, který by se za myšleným zdrojem zvuku neotočil. Dívka si to totiž naprala čelem přímo do přepážky číslo patnáct, nikdo nemohl tušit proč. Vlastně i ona dívka rozhodně netušila, proč narazila. Nepřítomně zatřepala hlavou, jakoby se snažila vzpamatovat ze zjevně překvapivě silného nárazu a později si opatrně prohlédla všechny končetiny. Pořád překvapená. Až teprve za pár minut se podívala na štítek s nápisem nástupiště a pak se prudce bouchla do čela, na kterém se už teď rýsovala ohromná boule. Ti nejblíže stojící mohli slyšet ono: Au!, které v zápětí následovalo doprovázené párem velmi, ale doopravdy velmi sprostých nadávek, které se v prudkém vodopádu řinuly z dívčiných úst.

Věžní hodiny právě ukazovali půl jedenácté a to dívku přimělo se znovu zvednout a dát se do běhu. Tentokrát o něco více kultivovaně zpomaleného. Vlastně byl až úsměvný. Znovu, díky Bohu za tu mlhu. Konečně se dívka prodrala až mezi nástupiště devět a deset a ve správném úhlu se trefila přímo mezi ně. To sice nebylo na první pokus, vlastně to nebylo ani na ten druhý či třetí…, ale když se bavíme o dotyčné dívce, tak by se mohlo považovat za velký úspěch už jen to, že se to vůbec zdařilo. A taky, že nezpůsobila odhalení celého kouzelnického světa.

V plné rychlosti vjela na nástupiště devět a tři čtvrtě, když jí nepřipravenou zaskočilo slunce, které se v plné síle paprsků prodralo mezi mraky a udeřilo ji přímo do očí. Zaškobrtla, a spadla i s vozíkem, který se jí nějakým nedopatřením podařilo ukradnout před nádražní trafikou, a už si to ryla držkou po betonu - lidově řečeno.

I když by se ten pád stěží dal považovat za nejhorší, co kdy zažila, bolelo to. Au. Asi by celý incident nezpůsobil tolik škod, kdyby cestou nesrazila přibližně čtyři lidi, kteří jí teď právě zarývali lokty do žeber, jak se marně snažili vyprostit z té nešťastné hromadné srážky a s hlasitým nadáváním se pomalu odebírali, směrem k vlaku.

"Božé! Za co? Za co?! Moc se Vám omlouvám, paní… paní… paní Blacková? Uáá! Za co? Doprdele, Bože, za co?"

Poslední věty už, snad, dotyčná paní neslyšela, protože dívka se rychle, blesku-rychle, odpravila k vlaku, kde se momentálně snažila přesvědčit průvodčího, že ten kufr určitě nemá dvě stě kilo, protože půlku věcí zapomněla doma, a proto do vlaku klidně může.

Když už se konečně dostala do vlakové uličky, nutno podotknout, že bez dalších katastrof, vlak právě opouštěl stanici. Všechna kupé byla zabraná, ale to jí vrásky na čele zrovna nedělalo, horší bylo, že ten kufr měl opravdu dvě stě kilo, poučení pro příště: Průvodčí má vždycky pravdu!, a její kamarádi, zatím byli v nedohlednu. Musí jim připomenout, že jestli ještě zakopne, zabije je. Ne, že by jí to bylo moc platné. Bradu už odřenou měla.

Konečně se dostala do svého kupé s obvyklou posádkou. Sirius Black, James Potter, Peter Petigriew, Remus Lupin a… Co? Kdo? No nevadí, to se přeci za chvíli dozví.

"Konečně. Konečně! Chvalte Pána Boha! Ne, to ne. Ten mě dneska nasral."

S ohlušujícím výkřikem vpadla dovnitř, a kdyby nezakopla o Removo nohu, bylo by to snad mělo pro okupanty onoho kupé ohlušující, možná i oslepující, účinek. Když se konečně zvedla, založila si ruce na prsou a zkoumavě, a nutno podotknout velmi zdlouhavě si všechny prohlížela.

"Tákže, jak se máte, drahoušci?"

Zahájila svou, jistě duchaplnou, řeč a jako na povel všichni složili hlavu do dlaní. Jako jediná si toho nevšimla.

"Siriusi, miláčku? Co to máš na hlavě, bože ty smrdíš, neříkala jsem ti, aby ses tou kolínskou tolik nevoněl? Páchneš odporně! Ne, dělam si srandu. Potkala jsem tvou matku, mimochodem. Pojď na mou hruď, ztracený synu! Pojď na mou hruď!"

A vrhla se na Siria a drtila ho v medvědím objetí. Kdo to nečekal, ať se přihlásí. V kupé by to nebyl nikdo, snad kromě té neznámé dívky v rohu. Dívka po chvíli pustila z náruče naštěstí úplně přeživšího, avšak maličko přidušeného Siria a vrhla se na ostatní, které obšťastnila úplně stejným způsobem.

Sirius si mezitím otíral do kapesníku až přehnaně rudou rtěnkou, obtisknutou na obou tvářích i na puse. Ne, omyl. Na puse je to třešňový lesk. Koho by to napadlo?

"E… A tohle je kdo?"

Prohlásila rádoby vážně ona rozjařená dívka, která bude za chvíli představena, když se asi po půl hodině rozkoukala.

Sirius se jako obvykle chopil iniciativy a obě dívky vzájemně představil.

"Bee, tohle je Dylan. Dylan, tohle je Bee, ale jestli jí řekneš Beatrice, zabije tě…"

"Jen Bee, prosím."

Dodala Bee a dívku obdařila obzvlášť vykuleným pohledem a zářivým úsměvěm, při kterém nasadila takový kukuč, že by jí člověk odpustil i to, co neudělala.

"Siriusi, co ta tu vlastně dělá? To mi chceš říct, že je to konečně vážné? Skvělý! Teda Dylan, tak ráda tě konečně poznávám, kde ses toulala?"

"Doufam, že ti nevadí, že si přisedla. Potkal jsem jí, jak se válí v uličce a připomnělo mi to tede, trochu."

"Blázníš? Kdy mi naposledy něco vadilo?"

"Já bych věděl."

Ozval se konečně někdo jiný, Remus.

"Abys ty taky něco nevěděl, co? No tak povídej. Ale myslim, že na tohle nepřijdeš ani ty, jsem totiž nekonfliktní člověk, víš?"

"Co třeba to, když si našla svoje nejlepší kalhotky schovaný pod Siriovo polštářem?"

"No to se ale nepočítá! On mi je ukradl!"

" A co potom, když ti řekl, že ti je vzal, protože si myslel, že jsou Nancy z Havraspáru?"

"To jsem byla strašně naštvaná, že mi vzal. Taky jsem mu to důrazně vyložila, to takhle…"

"… A konflikt byl na světě."

"Zmlkni."

"Už mlčim."

"To bych ti radila."

"Ne, já vim, že mě miluješ. Nemusíš se omlouvat."

"Já se nechtěl omlouvat."

"Ale chtěl, jenom si to ještě nezjistil."

"No, takže zpátky k tobě, Darcy..."

Sirius zakašlal.

"…Teda Dylan jsem chtěla říct, máš tak dementní jméno. Jé, sorry to mi ujelo. Tak co tu teda děláš? Jsi ve škole nová? Kolej? Ročník?"

"Chodím, do šestýho ročníku, kolej je Nebelvír. A nová rozhodně nejsem."

"Sirie, to není možný. Jak to, že jí ještě neznáš. My dva přeci známe dohromady každýho."

"Ale já jí znam."

"A jak to, že já jí neznam. No to je ale -ajne gróse tražedý-!"

Přítomní znovu složili hlavu v dlaních.

"Měl si s ní něco?"

Položila Bee očekávanou otázku.

"Ne, ale je to až překvapivé, že?"
James se konečně zapojil. Perverzák.

"Ani ne."

Ozvala se Dylan.

"Jak to?"

"No, protože jsem vypadal jinak. Chápete. Kosmetický průmysl dělá divy."

"Plastika??"

"To ne, depilace."

"Aha."

Bee na oko chápavě přikývla, ale ve skutečnosti se musela dlouho zamýšlet, co to ta depilace vlastně je.

"Můžu se vás dvou na něco zeptat?"

Všichni se zatvářili, jako na povel, velmi zaujatě. Byli?

"No jasně, na co budeš chtít…"

Řekl Sirius.

"…Na úplně všechno."

Poněkud potměšile dodala Bee.

"Vy spolu chodíte?"

"Bože, to ne. Já jsem jeho přítelkyně."

Dylan nadzdvihla pečlivě vytrhané obočí.

"Ježíši Kriste! Tak jsem to nemyslela. Víš…Teda jako ne přítelkyně jako přítelkyně. Jenom přítelkyně, teda chtěla jsem říct kamarádka, samozřejmě, díky Bohu."

Sirius se na ní naoko zklamaně podíval.

"Promiň Sirie, ale kdo by tě taky chtěl, nic osobního."

Zvedla ruce na hlavu.

"Třeba ty."

Přisadil si James.

"To je dávno, ve čtvrtým ročníku."

"Od tý doby máme přeci jasnou úmluvu, viď… brouku."

Dodala a šibalsky na Siria mrkla, oplatil jí to. A všichni se zatvářili doopravdy zaujatě. Vážně.

"Jistě, beruško."

"No, já jen, že se k sobě tak máte, víš, jak to myslim."

Pokračovala Dylan a nepatrně se zamračila.

"Asi vim, jak to myslíš, ale takhle to vážně neni. Tak se chovám ke všem, se kterými jsem šukala"

Bee na chvíli doopravdy zrozpačitěla

"E…Ne…Tak jsem to nemyslela, úplně tak doslova ne…"

"Ale no tak, Bee. Buďme upřímní."

Už někdo Removi vyhrožoval vraždou?

"Zmlkni, po druhé. Že ty někdy nemůžeš prostě nic neříkat."

"Ty taky vždycky něco říkáš."

"Ale já jsem já, ke mně to patří."

A tak zmlkli, všichni. Peter se šťoural v zubech. Bee zvracela do koše, protože si zapomněla vzít kinedryl, Sirius mrkal na Dylan. Tak stydlivě klopila oči. Remus si četl, zase. A James…Ten tam vlastně vůbec nebyl, protože se asi před pěti minutami zvedl a šel otravovat život Lily Evansové. Nevypadala otráveně.

"Lidi mě je tak spatně!"

Vzdychala Bee, když její žaludek udělal přibližně čtvrtý kotrmelec.

"Když je někdo blbej…"

"Remusi! Sakra už. Pokud tě někdo nezabije do pěti minut, smiř se s tim, že budeš na dosmrti mrzákem v partiích, které bys při kopulaci doopravdy potřeboval!"

Dostalo se mu včasného varování od Bee.

"Siriusi! Lituj mě!"

"A kdo polituje mě? To já měl dneska příšernej den. Matka zase prudila, ztratil jsem oblíbenou bundu a byl mi zabaven kouzelnickej megafon!"

"Siriusi, neser mě!"

"Cože?"

"Ty že si měl strašnej den? Děláš si srandu? Ty jsi tak neuvěřitelně domýšlivej! No, samozřejmě. Tady pán musí bejt ve všem nejlepší, co?! Co je přece oproti tomu, že jsem dneska narazila hlavou do zdi, spolkla tři žvejkačky a jednu vyšlápla, zakopla o práh, a aby toho nebylo málo, nejsem si tak docela jistá, jestli mě neposral holub, a když jsem u toho… Kdo se mi podívá do těch vlasů?"

"Fůůj!"

Zařvali všichni sborově a div nelezli po zdech. No moment, tak lezli.

"Ale no tak… Já si přece ještě nejsem jistá. A taky si nebudu, jestli se někdo nepodívá."

"Lidi, já to vzdávám, protože TOHLE na mě šahalo. Jsem kontaminován!!"

Plašil Sirius a skoro vyskočil z okna. V tu chvíli Bee a půlka kupé litovala, že to neudělal, když jim už musel pomálu zlikvidovat ušní bubínky.

"Remusi, prosím."

"No fajn, proč to ale vždycky odnesu já?"

"Ty? To já mám hovno na hlavě!"

"Hovno, hovno… Ale odseru to já! Proč, sakra, proč do toho vždycky zatáhneš mě?"

"Protože… Si to asi zasloužíš."

"Nemel, jo? Nebo se nekouknu a budeš to muset nechat na Siriovi a to bych ti neradil, protože by asi doopravdy proskočil stropem."

Remus se pomalu, s rukama nad hlavou přibližoval, aby se Bee nepohybovala, ale to se vůbec nemusel snažit, byla výjimečně přímo strnulá.

"Nic tam nemáš, teda skoro, až na tři brouky."

"Áááá!"

Stalo se hned několik věcí najednou. Bee začala šílet, pištět a samozřejmě hysterčit. Sirius vyběhl s kupé, že má panickou hrůzu a útěchu hledal pravděpodobně v náručí, přitažlivé spolužačky. Remus byl na chvíli skutečně omráčený Beenim pravým výkopem, Dylan se po chvíli poroučela za Siriem, a svým pištěním, právě burcovala okolí, nikdo si nebyl jistý, jestli kvůli broukům. A Peter…Ten to všechno zaspal. Jediný, kdo měl v tu chvíli vážně smůlu, byl James, který vrátit se o pět minut později, vyhnul by se tomu celému. K jeho smůle mu teď Bee právě tancovala na klíně. Sledoval to s pootevřenou pusou.

"Ženská, ty mě zabiješ!"

Komentoval celou situaci Remus potom, co se probral. James jen přikývl, zjevně v šoku.

"Tak pojď, vytáhnem to."


A opatrně se přibližoval, aby ji znovu nedal podnět k panické hrůze. Dopadlo to tak, že James ji držel, zatím co, Remus vytahoval pavoučí osazenstvo jejích vlasů. To, že to byli pavouci, se nedozvěděla nikdy. Naštěstí.

***

Když se za oknem konečně začal rýsovat obrys Bradavického hradu, byli už všichni v kupé. Sice nepřevlečeni, až na Rema, protože odmítli předčasný návrat do školního stereotypu, ale pokračovali v celkem pokojném hovoru proloženým občasnými záchvaty smíchu, Beeinými záchvaty. Propukaly většinou v příliš dlouhých pauzách, nebo když směšné nebylo vůbec nic.
Počáteční problémy se zdáli, jen jako stín nad podivínským chováním Bee a nevraživost, kterou Dylan k Bee ze začátku cítila, byla ve vzduchu cítit o něco méně. Zdánlivě.
 


Komentáře

1 Jenny-sbx))♥ Jenny-sbx))♥ | Web | 20. srpna 2010 v 17:52 | Reagovat

"…Teda Dylan jsem chtěla říct, máš tak dementní jméno. Jé, sorry to mi ujelo. Tak co tu teda děláš? Jsi ve škole nová? Kolej? Ročník?"
"A jak to, že já jí neznam. No to je ale -ajne gróse tražedý-!"
=D=D
Hele prostě nejlepší..našlo by se jich víc ale to by se rozepisovalo hele..xD
Narážky na sex to jsem přežila povedená kapitola..=)

2 maya99 maya99 | 20. srpna 2010 v 20:27 | Reagovat

Já asi umřu! Tohle mi nemůžeš dělat, fakt ne, hele, protože já umírám. Měla jsem chuť tou hlavou prorazit zeď, protože ty záchvaty, co jsem chytala... no, jak bys to řekla asi ty: dobrovolně jsem ryla hubou ne sice do betonu, ale do podlahy.
Bee má prostě styl :-) Nemohla jsem z ní a chci honem další! (nebo radši až zejtra, dneska bych to už nemusela ustát) :-)

3 kami kami | Web | 20. srpna 2010 v 20:46 | Reagovat

No neviem, začal si zaujímavým spôsobom rozprávania a aj som sa smiala, no akonáhle som prišla k rozhovorom, tak som sa v nich strácala (nevedela som, ktor, čo vraví) a podarilo sa mi to prečítať len do polovice. Prepáč, pokúsim sa, prečítať to potom ešte raz a tentoraz dokonca. :-)

4 Piece Piece | Web | 20. srpna 2010 v 21:09 | Reagovat

[1]:Pobavilo? To jsem fakt ráda:D A taky jsem ráda, žes to přežila:D

[2]:Fakt se ti to líbilo? Jsem moc ráda. Pokračování bude, snad brzo:D Zejtra? No, to nedávam:D Za tejden nejdřív:D

[3]:No, nevadí, mrzí mě, že to bylo až tak strašný, ale stane se:D

5 kami kami | 21. srpna 2010 v 9:20 | Reagovat

Dobre už som to prečítala. Poviem to takto, zábavné to bolo, no naozaj by bolo lepšie, keby si za priamou rečou dala uvádzaciu a nie pod ňu, hoci by sa to dalo považovať za určitý štýl písania. Dylen sa mi páči, Bee nie. Inak ako máme to Bee čítať, to len tak otázka mimo. Totižto, keď to čítam po slovensky, tak mi to pripomína ovečku. :-D A mohla by si potom k tomu napísať obsah? Chcela by som vedieť, aké páry sa tam vytvoria, okrem toho James/Lily a Peter/nikto. :D

6 ♂Pobertka♀ ♂Pobertka♀ | Web | 21. srpna 2010 v 13:36 | Reagovat

Vaše povídky jsou super!!!
Taky občas píšu na blog povídky...
A design také užasny...
Spřátelíš??
dej mi vědět pls na blog...díky
http://hoggy-warty.blog.cz

7 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 17:39 | Reagovat

Prográmků je hned několik
Zoner Photo Studio 12
PhotoFiltre
:)

8 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 21. srpna 2010 v 18:23 | Reagovat

Pěkný, moc povedený :D

9 lucrecia lucrecia | Web | 23. srpna 2010 v 0:42 | Reagovat

Začátek byl skvělý, byl vážně takový Pottrovský, připadala jsem si jakobych četla knihu. Pak ale už jsem se začala bát, že Bee bude taková ta dívka, která vše zvládne levou zadní, je silná, neohrožená, na strach ani nepomyslí, všichni ji mají rádi, humoru má na rozdávání. S takoavými postavami jsem se setkala už hodněkrát a ani jednou jsem si tu postavu neoblíbila, je až moc nereálná. Ale postupně, když jsem to četla dál, už mi tak Bee nepřipadala. Jen se obávám, že za pár kapitol to bude přesně to co jsem myslela. Doufám, že na to budeš myslet a vyhneš se takovéto postavě a dáš jí trochu reality. Protože jinak se mi kapitola líbila, skvěle jsem se u ní pobavila. Jen mi v některých částech vadily ty přímé řeči, protože jsem se ztrácela kdo co říká. Určitě se těším na další.

10 Moreen Moreen | Web | 24. srpna 2010 v 15:22 | Reagovat

bože, já mám šok! utrpěla jsem šok na základě přemíry smíchu! :-D to se sti moc povedlo.. přišlo mi zvláštní, jak ten začátek byl vážný, takový "na úrovni" řekla bych, což samozřejmě neznamená, že to ostatní nebylo, pak už to bylo zkrátka takové odvázané, samá legrácka a tak, doufám že víš, co myslím.. "ajne grose tražedý" mě dostalo, přestože němčinu nesnáším a vlasy mi na hlavě vstávají hrůzou jen když ji slyším (výjimkou jsou rammstein a in extremo). super, těším se na pokračování, bee je mi vyloženě sympatická :-)

11 lina lina | Web | 26. srpna 2010 v 15:24 | Reagovat

jachá...to bylo úžasný:D vtipný, bláznivý, prostě super...i když mi chvíli nedocházelo, kdo hláškuje:D už se moc těším na další kapitolu

12 Piece Piece | Web | 14. září 2010 v 19:04 | Reagovat

[5]:Děkuju za názor:D Jen docela dobře nechápu, jak by sis představovala ty uvozovací věty, ale pro příště to tedy nějak vymakam:D A Bee čti, jak chceš, zatím:D

[8]:Děkuju moc:D

[9]:Páni, dík:D Srovnání s Potterem origoš mě moc potěšilo, ale tak bych si nefandila:D Doufám, že z Bee MS neudělam, to bych si pokládala za osobní prohru:D

[10]:Díky, díky, díky:D Jsem moc ráda, že ses u nás stavila a našla si čas si tohle přečíst. Moc mě těší, že se ti to líbilo a doufám, že tě pokračování nezklame:D

[11]:No, já se to pokusim vymakat, abys to napříště chápala:D A jinak díky moc:D Je úžasné, že si myslíš, že je to úžasné:D

13 Beltrix Beltrix | Web | 10. srpna 2011 v 18:47 | Reagovat

Tak tohle je dokonalý! ;)

14 Piece Piece | Web | 10. srpna 2011 v 23:10 | Reagovat

[13]: Jsem ráda, že se ti to líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.