1.kapitola: Záhadná neznámá

5. srpna 2010 v 20:26 | Piece |  Druhá strana mince - HP povídka
První kapitola, vlastně nevim, co si o ní mam sama myslet. Když to čtu tak zpětně… No, každopádně mam tuhle povídku ráda, to jsem myslím předtím úvodu vynechala a i když vám to bude asi k ničemu, chtěla jsem vám to říct, takže… Si to prostě užijte:D (Zase trochu pozměněno a upraveno, základ zůstává stejný:D)




Ohromný výbuch se rozezněl doposud ztichlou londýnskou uličkou. Požár v tu ránu zachvátil několik domů. Mezi nimi byl i ten nejšpinavější na jejím konci. Dům, ve kterém před malou chvilkou usnul mladý chlapec, který ovšem tenhle výbuch neslyšel. Dál nerušeně spal a spokojeně snil o lepší budoucnosti. Plameny, které pomalu, ale jistě, spalovaly jeho domov, neviděl, nevnímal. Byl to vlastně už spíš muž než chlapec. Povahou určitě. Přesto byste v jeho obličeji ještě patrně poznali známky dětské nevinnosti a důvěřivosti. U něj však povětšinou zdání klamalo. Zažil toho již příliš mnoho. A dnes v noci zažije jednu z nejstrašnějších chvil ve svém životě. Jejíž opravdová hrozba mu zůstane skrytá ještě dlouho.

***

Teprve, když další ohromující rána prořízla noční ticho, promnul si Remus oči. Jen nespokojeně zamrkal a byl by si možná zase lehnul a spal, nebýt další rány, která plnou vahou narazila do jeho ušních bubínků. Až teď si uvědomil, co se děje. Byl však ještě příliš mladý, aby si opravdu uvědomoval přicházející nebezpečí. Příliš nerozvážný, aby utekl. A příliš zbabělý, aby si dopředu přiznal svou porážku. Odmítal si připustit, že dnešní boj bez pomoci nemůže vyhrát. Ještě pořád věřil v neochvějnou sílu dobra. Ach jak krutě se mýlil.

***

Po chvíli už byl na nohou. Snažil se nevnímat kouř, který pomalu prostupoval domem a plameny, které již určitě nedočkavě olizovaly dveře jeho bytu. Adrenalinová vlna ho málem celého pohltila. Proběhl hořícími dveřmi a rozhlížel se okolo. Skoro se až těšil na boj. Už přesně věděl, co se děje. Věděl, kdo přišel. A dokonce věděl i co chce.

***
Vyběhl na ulici a ostrý ledový vzduch se mu zaryl do těla. Stanul tváří v tvář skupince Smrtijedů v dlouhých pláštích a maskách. Na tenhle výjev byl celkem zvyklý jen… Nikdy nebyl a nebojoval sám. Sám bez přátel. Sám bez pomoci. Nebyl už tak odhodlaný. V tu chvíli si ze všeho nejvíc přál pomoc a podporu. Vždyť to byl ještě chlapec. Nedospělý a nerozumný chlapec. Přál si, aby mu alespoň jednou někdo řekl, co má dělat. Zvláště teď.

***

Postavy naproti němu jen tiše stály a hodnotily situaci. Pořád nemohly uvěřit tomu, že by jim stál v odboji jen jeden jediný mladík. Smrtijedi čekali útok. Útok a posily na jeho straně. Proto si ho, zatím, jen pokradmu a o to nepříjemněji měřili. Posuzovali, jakou má proti nim sám šanci. Tedy v tu chvíli spíš posuzovali, jeho šanci na útěk a na přežití. Jak sami usoudili, byly jeho šance tak zanedbatelné, že nikdo z nich nepomýšlel na neúspěch a jeho důsledky. Dnes přišli vítězit. Zabíjet a vítězit. Porážka nebyla přípustná.

***

V jejich řadách si nikdo nevšiml podivného chování jedné Smrtijedky. Když se to tak vezme, nikdo si jí nevšímal. Alespoň ne dnes. Ne, teď a tady. Přitom by všem její chování tolik napovědělo. A to dokonce i mladíkovi, který stál přímo naproti ní. Mladíkovi, který ji za maličkou chvíli bude vydán na milost a nemilost, aniž by to tušil.

***

Remus už pomalu začal ztrácet nervy. Měl sice od přírody klidnou povahu, ale taková přesila a hlavně tahle situace nenechala ani jeho chladným. Na chvilku přemýšlel, že zaútočí první. To čekání ho ničilo. Už pomalu slyšel odtikávání posledních minut svého života. Naštěstí se brzy vzpamatoval. Musel, se vzpamatovat.

***

"Ale, ale. Kohopak to tu máme? Brumbálův poskok a sám. Copak se většinou nedržíte ve smečkách? Kdepak máš svou smečku? My se těšili, že bude nějaká zábava."

Arogantní tón, který Remus zaslechl z hlasu Smrtijeda, který před chvilkou promluvil, jej přímo vytáčel k nepříčetnosti. Jen málokdy se setkal s takovou povýšeností.

"Remus Lupin. Také mě velice těší. Ano, jistě že mám přátele, ale dnes se chviličku zdrželi. Budou tu ale rychle, jistě vás nenechají dlouho čekat."

Zachoval chladný zdvořilý tón a důmyslně přešel nejapné poznámky dotyčného. Snažil se oddálit boj. Jeho přátele by tak dostali malinkou šanci na včasný příchod.

"Tak to jsme velice rádi. Neradi se nudíme."

Otočil se na skupinu za sebou, ze které se v tu ránu ozývalo souhlasně mručení. Jen žena po Smrtijedově levici stála jak solný sloup. Na chvilku se Remusovi dokonce zdálo, že je to jen vosková figurína. Pak se ale otočila na Smrtijeda vedle sebe a hebkým sametovým hlasem promluvila.

"Můžu?"

Jen krátké slovo. Přesto Remuse tahle osoba, zahalená do hábitu tak černého, že až splývala s okolní tmou, neuvěřitelně a nepochopitelně zaujala. Svým držením těla. Bylo stejně povýšené jako to ostatních, přesto na ní bylo vidět ještě něco. Strach? Touha po útěku? Nebyl si jistý, co to bylo, ale byl to opravdu silný první dojem.

***

Pomalu kráčel za tou neznámou Smrtijedkou ke dveřím svého vlastního bytu a přemýšlel, co se to tu děje. Co je zač? Jak to, že ji ještě nikdy neviděl? Co mu proboha chce? A proč ho tak neskutečně zajímá?

Na žádnou ze svých otázek však zatím nedostal odpověď. Mladá žena jen dál vyrovnaně šla směrem k červeně natřeným, oprýskaným dveřím, které se maličko vychylovali z pantů. Žádné, pro Smrtijedy tak typické, poznámky. Žádné metané kletby. Jen ticho. Ticho, ve kterém zatím shledával největší hrozbu. Neříká se snad, ticho před bouří?

***

Ta záhadná neznámá se najednou zničeno nic zastavila. Prudce se otočila a zpříma mu pohlédla do očí. Remus měl co dělat, aby do ní nenarazil. Smritijedka naprosto neočekávaně sundala svou zlatou smrtijedskou masku, která jí doposud zakrývala půvabný obličej, a on se díval přímo do hlubokých uhrančivých očí. Očí, které dobře znal. A pak poznal i ji. Tedy alespoň si to myslel. Poznal a pochopil.


 


Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 5. srpna 2010 v 21:08 | Reagovat

ok :)

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 5. srpna 2010 v 21:10 | Reagovat

PS: dikes :)

3 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 21:36 | Reagovat

Sorry, že píšu sem. Ono to ani jinam asi nejde ne? xD Jen kdybych náhodou přehlídla nějaký článek na komenty, tak mě upozorni :). Jsem ráda, že jsi přijala a ano komenty jsem viděla oba. xD Mám nastaveno, že se mi v adminu blogu zobrazují poslední komentáře. Kdybys chtěla vědět, jak to nastavit, stačí napsat :).

4 Beltrix Beltrix | Web | 7. srpna 2010 v 13:29 | Reagovat

Heeej, já chci vědět, co to je za holku! :o)

5 Patronka Patronka | Web | 20. května 2012 v 11:05 | Reagovat

Téda! Takovej napínák! Musím vědět co je to za holku, takže sorry, ale teď se komentářem vážně zdržovat nemůžu a pádím na dvojku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.