Jednorázová povídka - Tma

15. srpna 2010 v 19:09 | Guenon |  Jednorázovky
Takže... Hlásím se svým prvním ještě neuveřejněným výtvorem. Mějte slitování, asi jsem už z toho vypadla:D
Doufám, že to bude jasné, a že jsem to moc nezamotala. Mělo by to být temnější, výsledek špatné nálady:D
Tak... Komentujte:)
PS: Teď na týden odjíždím na vodu, takže mě tu nepotkáte. Nastavím, aby se každý den přidávala alespoň jedna již dříve uveřejněná kapitola, ale to bude všechno. Zatím tedy omlouvám svůj komentářový úbytek a nechávám vás napospas drahým spolublogerkám:D


Tma. Nepropustná, nekonečná, nepopíratelná. Obklopila je ze všech stran, zahalila do svých vášnivých spárů a odmítala je propustit. Kdysi je prý pojila láska - říkalo se to. Láska mocnější, než všechno dobro a zlo na světě, láska schopná překonat každou chybu, která byla spáchána. Místností se ozývaly další naléhavé vzdechy, byly poutníky, kteří hledali úschovu. Místo, kde nenávist nebude nic víc než další pocit, než další bezvýznamná emoce, jež odejde postupem času tak jako všechno a všichni.


Vyčerpaně se složili na postel, zas a znovu ve snaze zapomenout na všechno, co čeká za dveřmi, které musely být otevřeny. Světlo jediné svíčky proudilo pokojem a dodávalo mu útulnou atmosféru, navozovalo pocit bezpečí. To bylo důležité. Naposledy být v bezpečí - ještě na chvíli, na poslední chvíli, než všechno skončí.

   Venku zuřila válka. Válka, jakou kouzelnický svět ještě nikdy nezažil. Krutá a nelítostná, vůči všem živým a snad i mrtvým, mladým i starým, zdravým a nemocným. Nikdo nebyl ušetřen, zkáza se
nezastavitelně šířila krajinou. Museli to vědět - válka byla jejich dítětem. Už jen pár mrzkých hodin a vystoupí ven jako král a královna veškerého zla.

   Rudovlasá dívka se podívala na tvář svého milence - býval krásný, skutečně krásný. Vzpomínala na den, kdy ji jeho dokonale řezané aristokratské rysy okouzlily poprvé - a podruhé, potřetí... Milovala ho. A nenáviděla. Nevědomky přejela rukou po jeho mrtvolně bílé kůži a hadí pohled se na ní stočil. Beze slov jí políbil, hluboce a majetnicky. Byla jeho, věděla to. Jeho majetkem, jeho ženou, matkou jeho zkázy. Alespoň bývala matkou jeho zkázy... Teď je jen schránkou, která v sobě, pečlivě uschované, nosí pár zbytečků vzpomínek na zelené oči jí vlastní zářící na nic netušícím dětském obličeji. I o něj ji připravil, o něj jako o jeho otce - ne že by na něm záleželo. Vždy byl jen loutkou, nepotřebným zbožím vyššího údělu. Jeho osud byl naplněn, zplodil to, co mělo zničit Zlo, a pak byl konec. Rychlý - alespoň to mu dlužila. Ukázal jí, jaké by to asi bylo milovat - běžně, lidsky. Ale jejího syna jí neměl právo vzít - tak dohoda nezněla, tak to nemělo být. A teď byl muž ležící vedle ní to jediné, co jí zbylo. Jak krutě že se život mstí? Ale milovala ho... A nenáviděla. A lesklá dýka pod jejím polštářem už čekala na splnění svého údělu. Dokáže to? Už sama nevěřila.

"Nad čím přemýšlíš?" Ozvalo se znenadání.

"Nad ničím... Nad vším." Odpověděla a dala si záležet na pevnosti svého hlasu.

"Netrap se. Už je konec - za chvíli bude konec. Vymýtíme svět ode všech, kteří nejsou hodni toho obývat ho. Ty a já. Jako rodina. Pak bude všechno krásné. Věř mi přece." A vtiskl jí jemný polibek na čelo - na vteřinu si dovolila zapomenout. Poddala se představě života, který jí připravil. Její muž. Její pán. Pán všech a všeho...


A tma se dále šířila, přes kontinenty a oceány, připravujíc půdu pro Nový svět. Jen pár vyvolených spatří hrůznou krásu jeho chřípí. V tomhle okamžiku jen posledních pár bojovalo, jen poslední pár schovaných milenců se krčil v zoufalém aktu lásky pod smrtelnou záštitou světla - ale i je tma pohltila, pohltila a zničila, vysála z nich dobro. Zabili se navzájem, jejich láska a dobro v jejich srdcích je uškvařilo zaživa. Ve studené, nekonečné tmě...


Bývala krásná. Obdivovaná, milovaná, uctívaná. Jen jeden pohled smaragdových očí dokázal změnit životy, jedno jediné slovo vzbudit kuráž neočekávanou a neviděnou nikdy předtím. Ovšem teď byla krásnější. Dokonalá. Chladně, zle a neodolatelně dokonalá.
Kéž by všechno... Ach ne, není to pravda. Milovala se, tuto změnu. Každý pohled do zrcadla v ní vzbudil pýchu králů, pýchu bojovníků nad mrtvým tělem soupeřovým, pýchu ničivou a nádhernou. A svou lásku si uvědomovala - a i proto dýka zůstala uschovaná pod uklidňující rouškou tmy, nedotčená a neukojená jako milenci pod zámkem.

"Věřím ti." Ozvala se po dlouhé době. "Musím a chci, jsi všechno co mám."

"Jsem všechno co máš," zopakoval souhlasně. Jak snadné je zmanipulovat lidskou duši... Samozřejmě, že byl, byl všechno, co měla. Její vlastní rukou se o to postaral jako mistr loutkovodič. A již za pár povolných okamžiků... Jak děsivá byla představa dosažení všech vlastních cílů, absolutního a konečného úspěchu. Nenaplnitelné se naplnilo - a tma překryla světlo. Čeho víc lze dosáhnout? Svět byl již téměř očištěn, jeho úkol byl splněn. Pro vyšší dobro. A to bylo vskutku dobro jediné, byť získané sebezlejší cestou. Tím byl přesvědčen, a to mu dodalo sílu, veškerou sílu k vykonání nevykonatelného. To a křehká, neuvěřitelně lidská a přitom pevná a silná jako kámen, nenávidící a milující, to a jeho žena. Jeho. A za tím si stál.


Bezmoc. Musela a nemohla, nechtěla a nenáviděla, nenáviděla nenávist. Musela. Musela a možná díky tomu tak váhala. Vztek a vzpoura by byly o tolik jednodušší... Jenže strach a láska k jejímu pánovi a muži jí to nedovolily.

"Chtěla bych dítě," vyslovila z ničeho nic. "Pocit potřeby žít. Chci důvod chtít. Chci důvod
dýchat..."

"Máš mě," ohradil se.

"To není... Cítím vztek. Nenávist. Miluji tě, to ano, ale není to... Potřebuji slyšet tluk lidského srdce. Už jen proto, že sama ho zjevně nemám."

"Hádám, že zeptat se tě, jestli by nestačil pes není nejlepším nápadem..." Zareagoval překvapivě. Napůl se zasmála, napůl překvapeně vyjekla. Stočila svůj pohled na něj - i v přítmí bylo zjevné, že se usmíval. Žertoval. A ona tomu nebyla schopná uvěřit.

"Ty... Ty...?"

"Žertuji? Obávám se, že ano. Dnes je přece skvělý den. Dnes zničíme svět. Tedy alespoň tu část, jež nestojí za uchování."


A svět, takový, jaký ho známe, skutečně již téměř neexistoval. Spálila jej ta kouzelná, děsivě krásná tma, všechno světlo zmizelo, bylo rozfoukáno jako popel, jež zbyl z domovů těch, kteří byli dobří.

"Můžu se podívat ven?" Zeptala se, a otázku myslela vážně. Když řekne ne, nepůjde. Byla jeho, a vše bylo na něm.
"Jen na chvíli. Víš, co cítím ohledně tvé lidskosti. Ještě nebyla zcela zapuzena, ještě jsi smrtelná. Ta lidskost by tě dnes mohla zabít. Ale vím, že to není to, co tě láká ven. Toužíš vidět zkázu. A já nemám potřebu ti to odepírat. Tak jdi."


Poslepu, s touhou vedoucí jí kupředu téměř vyběhla zpoza ocelových dveří - co jen dokáže jedno kouzlo! Byť neuvěřitelně silné a složité, ale... jen kouzlo. Na spoušť, která naskytla jejím očím, stačil jediný pohled. A přesto by se mohla dívat hodiny, dny,... Tak takhle to skončilo. Pohřbeno v ledovém ohni, zkropeno vařícím deštěm rudé barvy. Byla rudá znamením lásky, jež mizela v hektolitrech? Možná. Kolem dokola se rozprostírala pustina, bylo téměř vidět jako planeta trpí. Ze sto let starých stromů již zbyly jen uboze vyhlížející pahýly, dávná majestátnost zmizela. A nikdy se nevrátí.


Kráčela po troskách, po nohama jí křupaly ostatky tisíců životů, nebo jí to tak alespoň připadalo. Ticho končícího světa na ní dopadalo truchlivě, zoufale a nepopiratelně, tohle mrtvolné ticho směrem k ní křičelo jedinou zprávu: "
Všechno je to tvá chyba!"
A druhá, vládnoucí část pyšně vyprskla: "Všechno je to díky tobě!"


A tak stála v absolutním bezvětří, představující tisícovky protikladů - lásku a nenávist, strach a odvahu, vzpouru i pokoru, krutost i slitování - možná i dobro a zlo... Vdechovala trpký vzduch a s jiskřičkami v očích pozorovala konec.
 


Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 15. srpna 2010 v 19:37 | Reagovat

krásna jednorázovka :)

2 Jenny-sb Jenny-sb | Web | 15. srpna 2010 v 19:51 | Reagovat

wow tak to bylo vážně trochu temné..ale i přesto KRÁSNÉ..x)

3 Maya Maya | 15. srpna 2010 v 20:25 | Reagovat

No páni...vážně skvělý. Hlavně to, jak jsi popisovala atmosféru. znáš mě přece, tyhle tajemný řečičky já moooc ráda :-)
Vážně krásný, temný, konečný...nádherný

4 Guenon Guenon | Web | 16. srpna 2010 v 8:09 | Reagovat

[1]: Děkuju moc:)

[2]: Díky:)

[3]: *opět rudá:D* děkuju, vážím si toho:)

5 Jenny Jenny | Web | 16. srpna 2010 v 9:42 | Reagovat

Ahoj, veľmi rada spriatelím :) Opäť :)

6 Aňulka Aňulka | Web | 16. srpna 2010 v 11:55 | Reagovat

Ach, ach, ach. To bylo luxusní!
Úplně, úplně mě to odrovnalo. Já takové povídky, ani jednorázovky psát neumím, proto to fakt obdivuju! A tobě se to povedlo vážně náramě, já nestačím zírat!
Asi před půl hodinou jsem vstanula (toho času si nevšímejte), zapnula si Jorna, tak koukám na blog a na novinky a všimla jsem si té jednorázovky. Klikla jsem a řekla si, že si přečtu kousek, pak se zajdu najíst a dočtu, ALE - ne, prostě ne, jako by mě tady přikovali, nedalo se od toho odtrhnout.
Nádhera!!!!

7 kami kami | Web | 17. srpna 2010 v 15:49 | Reagovat

Júúú! Tak to bolo vskutku impulzívne na moje myšlienkové pochody (temne sa jej blýska v očičkách). Tak toto sa mi páči, tak toto je dobré. :-D Veľmi, veľmi dobré. :D

8 Kallia Kallia | Web | 17. srpna 2010 v 18:45 | Reagovat

nááádhera!! opravdu, moc se ti to povedlo ;)

9 lucrecia lucrecia | Web | 22. srpna 2010 v 17:37 | Reagovat

Tak toto je velmi povedená jednorázovka. Ta atmosféra z ní přímo sálá, ani nejde se tomu vyhnout, každého to musí zasáhnout. Něco takového nedokáže napsat každý.

10 Moreen Moreen | Web | 24. srpna 2010 v 14:59 | Reagovat

nemám slov, vážně.. a to je co říct, jinak jsem dost ukecaná :-D skvěle jsi vystihla atmosféru a dokonale popsala děj, nebylo potřeba ani jediné jméno (to by to snad i zkazilo) a přesto víme o koho jde..nádhera!

11 Princessa Pee Princessa Pee | Web | 17. listopadu 2010 v 9:27 | Reagovat

Wau, prostě nádherné, dech beroucí.. opravdu krásně napsané.. =)
A moc hezký blog, už se nemůžu dočkat, až si přečtu i nějakou tvou kapitolovku =)

12 Beltrix Beltrix | Web | 10. srpna 2011 v 15:43 | Reagovat

Hodně realistické... dokázala jsem se do toho plně vžít... krása...

13 <LaDy MargaretH> <LaDy MargaretH> | Web | 14. března 2012 v 12:10 | Reagovat

ahoj.mohla bys prosím na mím blogu v anketě (v menu) hlasovat pro Twilight?
děkuji

P.S. moc krásný blog! taky píšu...byla bych ráda,kdyby ses podívala... http://my-world-and-stories.blog.cz

14 Zasněná* Zasněná* | Web | 21. dubna 2012 v 18:43 | Reagovat

A kdybyste neudělaly ten rozcestník, tak bych se k tomu nejspíš nikdy nedostala. Dobře, možná je to straší, jak bylo uvedeno, ale mě sto stejně líbilo.
Byl to opravdu zvláštní pár, ale bylo to tak... blízké? Já nevím, občas mívám takové myšlenky večer před spaním, kdy u mě múza útočí nejvíce. Jak si Voldemort dělá z lidí hračky, zbavuje je lidskosti.. a tohle bylo... nedokážu najít správně slova. Vážně se mi to líbilo ;)

15 Nebeská Nebeská | Web | 19. srpna 2013 v 12:51 | Reagovat

Už jsem to jednou komentovala, ale nepamatuju si, že jsem to četla... no prostě je to paráda, miluju ty popisy, ty nečekané přirovnání! :)
Klobouk dolů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.