Kapitola druhá

10. srpna 2010 v 22:53 | Guenon
Další...


Nějak tak ho napadalo, že větší hovadinu udělat nemohl. Jedna část mu sice našeptávala, proč by se měl starat o Greenovou, vždyť na ní nikomu stejně nezáleží, ale pak si vybavil, jak se bavili a došlo mu, že to vážně zbabral. Musel se jí omluvit a dát to do pořádku, bohatě jí stačilo to věčné handrkování se Siriusem, tohle si nezasloužila. Nemohl přijít na jediný rozumný důvod, proč řekl co řekl a čím dál víc toho litoval.

"Brácho, proč čumíš do stropu jako by tě vykastrovali? Neboj, Evanska ti nakonec dá. Uvidíš, časem podlehne tvému kouzlu nebelvírského chytače."

"Tichošlápku di do háje, na tohle nemám náladu."

"Co je?"

"Neřeš to, musím si něco zařídit. Když se zpozdím na trénink, vem to na chvíli za mě."

"Ale..."

*

Cestou na snídani Alex najednou někdo chytil za paži. Potter. Snažila se mu vysmeknout, ale nedokázala to, byla oproti němu jako párátko.

"Počkej, Alex, chci s tebou jenom mluvit."

Omluvu si nepřipravoval, počítal s tím, že ho prostě něco napadne. A když teď před ní stál, jediné, co ho napadalo byli neuvěřitelně klišoidní věty typu: Je mi to strašně líto, zbabral sem to, můžeš mi prosím odpustit? A nebo taky další "inteligentní" výlevy jako: Já sem kretén, tys to taky přehnala... co kdyby sme to smazali? Nakonec z něj vypadlo:

"Alex, promiň, přehnal jsem to, byl jsem rozčílenej a ublíženej. Nemyslel jsem to tak, mohla by jsi mi odpustit?"

Říkal si, že to nakonec mohlo být horší. Podíval se na Alex, která vypadala že to celé zvažuje a nakonec se mu taky omluvila, umířili se a domluvili se, že už se nebudou kvůli takovým zbytečnostem hádat, oba mají těhle sporů dost s jinými.

"A taky tě už nikdy nepustím ke svý celodenní práci." Řekla, už s úsměvem na tváři.

"Málem bych zapomněl! Do tý knihovny jsem se vrátil a..."

Začal rochat ve své brašně, přičemž nejdříve vytáhl nepopsaný zažloutlý pergamen(zatvářil se vyděšeně a honem ho cpal zpět do tašky), poté sešit celý počmáraný nápisy L.E. a srdíčky(zrudl jako rak, Alex stěží zadržovala smích). Když zalovil hlouběji, vyndal černé saténové boxerky(Alex vyprskla naplno, on dělal jako že si toho nevšiml a zandal je zpět.)A potom konečně...

"Tady! Já věděl, že sem to vzal. Na."Podával jí dlouhý pergamen popsaný jejím rukopisem. Nechápavě se na něj podívala.

"Večer jsem se tam vrátil a povedlo se mi to dát do pořádku, můžeš to Gonnagalce odevzdat, je to celý."

"Páni Jamesi díky, to bych od tebe nečekala." Tvářila se skutečně překvapeně.

"No, koneckonců jsem to zničil já, jenom jsem to napravoval. Nepůjdem už na hodinu? Začíná za... před pěti minutama. Sakra!"

*
Na první hodinu doběhli se čtvrthodinovým zpožděním, udýchaní, jako kdyby právě absolbovali maraton. Minerva McGonagalová se tvářila jako rozlícená san, když se přiřítili a vypadlo z nich pouhé:

"Omlouváme se paní profesorko. Nějak jsme zapomněli na čas."

"To vidím. Oběma strhávám po deseti bodech a dnes večer se hlaste u mě v kabinetu o školní trest. Což mě přivádí k tomu, že mi máte odevzdat svou práci na víc. Tak kde jí máte?"

"Tady, paní profesorko." A podali jí srolované eseje. Zatvářila se navýsost nakvašeně, práce si převzala a štěkla na ně, aby se posadili, co tam ještě okouní.

Alex vklouzla do své lavice, tak jako to měl v plánu i James, ovšem když se podíval jejím směrem, uviděl, že jeho obvyklé místo je obsazené jednou ze Siriusových "lásek". A tak se podíval na Alex, ta na znamení souhlasu kývla a on vklouzl do její lavice.

*
"Ale notak Alex, vždyt to přece chápeš. Děláš pořád jednu a tu samou chybu. Jenom to vyslov důrazněji, takhle: "Akrotulentino." A malý sklípkan, který se ještě před chvíli vyděšeně vykukoval zpoza kalamáře narostl do desetinásobku své původní velikosti a rozběhl se směrem k vyděšené Alex, která se hrůzou nemohla ani pohnout. Když už její hábit a obřího pavouka dělily jen milimetry, zaječela a celá třída se na ní s překvapením otočila. Pavouk jí skočil na ruku a ona začala poskakovat po učebně jako šílená. To už se celá třída zmítala v záchvatu smíchu.

"Pomoc! Pomoc! Ono se to nechce pustit, pomoc!"Ječela jako smyslů zbavená.

"Slečno Greenová, uklidněte se! Chováte se jako malá." McGonnagalová jí přiměla se zastavit, pavouka zmenšila do původní velikosti a Alex se vyčerpaně sesunula ke stěně, vyklepaná jako ratlík.

"Nesnáším pavouky." Řekla tónem, který ve třídě vyvolal další salvu smíchu.

"Pana Pottere, vezměte jí na ošetřovnu, at jí Madame Pompfreyová dá něco na uklidnění." Rozhodla se nakonec, když to nevypadalo, že by se Alex hodlala pohnout, natož pak pokračovat ve vyučování.

Když jí přiměl se zvednout a odcházeli, pozorný člověk by si mohl všimnout zvláštního výrazu na tváři Lilyan Evansové.

**

Když odešli, Lilyiny myšlenky zabloudily k Potterovi a chtě nechě jí přepadl vztek s jeho neočekávaného sblížení s tou Alex... Pravda byla, že se jí James líbil,ale přiznat si to dokázala teprve nedávno. Předtím, než přijme jeho nabídku na rande ho však chtěla ještě trošku vydusit. Vždyt vydržel čekat roky, nějaký měsíc navíc ho nezabije. Ted se ovšem začal ukazovat s tou nickou Greenovou, což se jí ani trošku nelíbilo. A tak se jí v hlavě zrodil plán...

**

"Vždyt mě nic není, madame Pompfreyová." Ohradila se Alex, když jí školní ošetřovatelka vlila do úst flakónek s pochybně vypadajícím obsahem.

"Nevykládejte, když vás sem pan Potter donesl, byla jste pomalu v bezvědomí."

"Já prostě nemám ráda pavouky...Počkat. Jak donesl?"

"Nechtěla jste se hýbat, tak vás sem přinesl."

Alex mírně zrudla a vypavila ze se sebe něco, co mohlo po důkladném zvážení znít jako: "Aha."

*o pět minut požději

"Tak můžu už jít?"

"Ještě bych raději udělala nějaké testy, pro jistotu." Zatvářila se Poppy jako když spolkla citrón.

"Ale já jsem v pořádku. Vážně, jako rybička." Řekal a zárovněn začala couvat ke dveřím.

*

Když se konečně dostala ven, našla Jamese jak se opírá o zed a zírá směrem ke dveřím.

"To seš tu docela rychle, mě vždycky trvá se od tamtud dostat dvě hodiny."

"No, to se musíš umět vymluvit."

"Aha, ještě že ted už to vím. To by mě nenapadlo. Díky za radu." Řekl, ale v očích mu hrály jiskřičky.

"Mimochodem se celkem proneseš, víš to?" Provokoval schválně.

"No...ehm..."

"Dělám si srandu, pojd už prosim tě."

"No jasně, pane vtipnej, už se řítim." Zasalutovala a se smíchem se rozběhla směrem k učebně lektvarů.

"Počkej, ale přeměnování je na druhou stranu."

"Já vím, ale do toho pavoučího doupěte se mi teda nechce. Stejně zbejvá už jenom půl hodinka."

"Jak myslíš."

A vydali se cestou do učebny lektvarů. Cestou jí James rozesmíval histokami o jejich záškodnických kouscích a ona mu vyprávěla o tom, jak jí mladší sestra doma pije krev. Než se nadáli, stáli před učebnou lektvarů.

"Poslyš Alex... víš... v sobotu se jde do Prasinek a Lily mě zase posla do háje a tak... Nechtěla bys jít se mnou? Jako kámoška?" Vysoukal ze sebe s obtížemi.

"Jasně, půjdu ráda. Rozhodně to bude změna k lepšímu, nejít projednou sama."

"Hmm..."Nevěděl, co na tohle říct, osobně nechápal, že Alex nemá žádné kamarády.

"Notak, netvař se jako kakabus, já to tak nemyslím."

"Fajn."Usmál se. "Hele, nevíš ty něco o tom, že jsme měli úkol?"

"Rozhodně ne."

"Já věděl, že si ten Remus vymejšlí."

Když se do třídy začaly tlačit ostatní studenti, napadlo ji: "Mimochodem Jimmy, proč taháš v brašně trencle?"

"......."Odmítal se vyjádřit.

"Aha. Tak to jo."
 


Komentáře

1 Twinky Twinky | E-mail | Web | 20. září 2010 v 22:54 | Reagovat

To s tým zošitom a trenkami bola HALUZ!!!

2 Beltrix Beltrix | Web | 28. června 2011 v 19:50 | Reagovat

Dokonalost! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.