Kapitola osmá

10. srpna 2010 v 23:28 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
...




"Zlatíčko? Eh, Time,.. Seš zdravej?"

"Jak to myslíš? Copak pro tebe včerejšek vůbec nic neznamenal?" Kouklal na mě jako kdybych mu oznámila, že Země je placatá.

"Víš, Time... Jak to říct. Já mám tak trošku okno."Cítila jsem, že rudnu. To bylo samo o sobě zvláštní, obvykle se mi podobné stavy vyhýbají.

"Okno? Jako že si nic nepamatuješ?"

"Tak se okno většinou projevuje." To si ze mě střílí?

"Jak jsi mohla zapomenout? Byl to jeden z nejkrásnějších dnů mýho života!"

"Mýho taky."

"Vždyť si to nepamatuješ!"

"No... Vsadím se, že to bylo bezvadný." Možná to přeháním. Asi jo. Měla bych se začít chovat normálně, přece chudáčka nechci zranit... Když já ale nesnáším, když mi někdo říká zlatíčko!

"Jestli to bereš takhle, co kdybychom si to zopákli?" No milí drazí, ten snad nemá žádnou sebeúctu.

"Já teď ale nemám čas..."Snažila jsem se vykroutit, ten kluk mi přišel divnej. A to bylo zvláštní, protože bych přísahala, že za těch pár minut, co jsme tam stáli, na mě minimálně tři nány vrhaly nevrlý pohledy. Takže je jasný, že špatně rozhodně nevypadá.

"A co večer? Mohli jsme si zajít na procházku okolo jezera. Notak, bude sranda. Musím ti přece připomenut včerejšek." Dodal. Pravděpodobně to mělo znít laškovně. I přes mou pevnou vůli se mi trochu zvedl kufr.

"Ráda." Dodala jsem a ukázala jsem zuby podle vzoru Siriuse. To je strašný, už na mě začíná mít vliv i tenhle hovád.

"Tak v půl osmý?" Ujišťoval se ještě.

"Třeba." Přikývla jsem odevzdaně, tohle bude ještě zajímavej večer.

**

"Lil? Nestalo se ti něco?"

"Jsem naprosto v pořádku Jamesi. Ale neboj, nečekám, že po tom, jak jsem se k tobě chovala ke mě hned přiklusáš. Ale já se nevzdám. Teď už vím, co chci."

"Víš?" Hlas mi přeskakoval jako na obrtlíku.

"Ano. Vím."

"Fakt?"

"Pottere, neštvi mě. Strašně mi to ztěžuješ."

"Já jen... jsi si jistá?" Vrhla na mě rozzuřený pohled, který jsem si pamatoval z dřívějška. Tehdy to bylo ještě normální. "Dobře, už mlčím."Vzápětí jsem radši dodal.

"Jamesi, já tomu rozumím. Je toho moc najednou. Navíc jsem se chovala příšerně - já to všechno vím. Ale dej mi šanci. Nemusí to být hned. Jen to promysli, jo?"

"Dobře." Vymáčknul jsem ze sebe.

*

Z toho, jak se mnou mluvila, jsem byl totálně na větvi. Proč se na mě musí všechno sesypat v jeden den? Nejdřív pitomá potyčka s Alex, pak to na mě vybalí Evansová jako by se nechumelilo. Zasmál jsem se na svým krutým osudem.

Neměl jsem tušení, co budu dělat. Tak jsem se rozhodl jít za Tichošlápkem. Snad bude vědět, co mám dělat. Po cestě jsem se nedokázal soustředit, pořád jsem zakopával - to máme s Alex společné. Při myšlence na ní jsem se najednou ,bůhvíproč, začal cítit provinile.

"Tichošlape? Seš tu?" Řekl jsem a radši jsem si při vstupu do pokoje přikrýval oči rukou. Skutečně jsem totiž nechtěl spatřit to, co se mi v plné kráse naskytlo k vidění loni na konci roku.

"Tady. A buď klidnej, učím se."

"Ty se učíš? Co se stalo?"

"Ále, na zítra totiž nemůžu dostat trest. Mary Fullerová ze sedmáku konečně souhlasila, že si vyjdem. Tahle kočička se nechtěla vůbec podat." Nad jeho inteligentním projevem ohledně partnerek jsem jen zakroutil hlavou - dávno jsem si zvykl.

"Jak myslíš... Prosim tě a mohl by sis dát na chvíli pauzu? Potřebu radu."

"Poslouchám."

"No víš,... Ale připrav se, že to bude znít neuvěřitelně. Evansová mě pozvala na rande."

"Páni kámo to je skvělý! Gratuluju!"

"No... A podrbal jsem se na hlavě. "Když já ti nevim... Nějak se mi to nezdá."

"Co se ti na tom nezdá? Tohle jsi přece vždycky chtěl, ne? Ikdyž poslední dobou ses uklidnil, to je fakt. Ale stejně... Evanska vůbec neni špatná baba."

"To teda díky za pomoc." Řekl jsem a dal jsem si záležet na tom, aby byl můj tón co nejvíc uražený.

"Co je, brácho? Není to snad to, co jsi vždycky chtěl?"

"Možná jsem potřeboval dostat možnost mít to, abych si uvědomil, že vlastně chci něco jinýho."

"E? Myslíš Greenovou?"

"Bylo by to moc divný?"

"Ne, proč by bylo. Podle mě se k sobě hodíte. Já věděl, že to tvoje ranní vystoupení mělo nějakej důvod."

Na to jsem se musel uchechtnout. Pro Siriuse bylo všech tak snadný.

**

Z Havraspárské části hradu jsem se loudala do ložnice. Sice jsem šla tou nejdelší možnou cestou, ale i tak mi když jsem se vrátila zbývaly tři dlouhé hodiny času, o kterém jsem neměla ani potuchy, jak ho vyplním. Rozhodla jsem se, že bych mohla navštívit Jamese v ložnicích a probrat s ním tu hádku ráno. Nechtěla s ním být totiž v žádném případně na nože. Vystoupala schody a zaklepala na dveře. Otevřel mi Sirius s rádoby tajuplným pohledem na tváři. Vešla jsem a než jsem stihla říct slovo, spustil James:

"Alex, mě moc mrzí, jak jsem se choval. Neměl jsem na to žádný právo a mrzí mě to. Můžeš mi odpustit?" Řekl a nasadil psí čumák takového kalibru, že bych mu snad prominula i vraždu.

"Já se nezlobím."

"Vážně ne? Protože k tomu máš plný právo, byl jsem blb."

"Jimmy, já už si na tvý blbovství dávno zvykla. Takže všechno dobrý, jo?"

"Super!" Rozzářil se jako měsíček na hnoji. Celkem mi to připomnělo výraz Tima, když jsem se s ním loučila. Copak se dneska ten svět pomátnul?

"Hm." Přitakala jsem. "A nechceš si zahrát třeba šachy? Pořád mi dlužíš odvetu z minulýho tejdne."

"Jestli se nebojíš..."

"Já! No to bych si vyprosila... Hele, kde je vlastně Sirius? Ještě před chvílí tu byl."

"Nemám tucha. Pravděpodobně vyrazil někam na lov." Ve skutečnosti ale James věděl, že kamarád byl natolik taktní, že se rozhodl nechal je o samotě. Překvapeně se podrbal na čele.

"Pravděpodobně."

"A co děláš večer?" Zeptal se mě zhruba v polovině hry. Trhla jsem sebou, protože jsem se zrovna absolutně soustředila na probíhající souboj. Nevyvíjel se pro mě zrovna nejlépe.

"No, když o tom mluvíš, vlastně mám asi rande." Už zase rudnu. Je to sem mnou ještě horší, než jsem myslela.

"Rande? S Rodgerem?"

"No. Sice se mi nechtělo, ale nakonec jsem se nechala ukecat." Cítila jsem nutnost dodat to.

"Aha... Tak to je skvělý. Jsem rád za tebe. Já mám vlastně večer taky rande."

"Vážně? S kým?"

"Lily mě pozvala a já si říkám proč ne, že?" Připadalo mi, že se tváří zvláštně. Ale z jeho výrazu bylo nemožné vyčíst, co si myslí.

"Jasně. Proč ne. Taky jsem ráda za tebe." Donutila jsem sama sebe říct.
 


Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 11. srpna 2010 v 9:34 | Reagovat

hrozne pekná poviedka, tešim sa na ďalšiu kapitolu :)

2 kami kami | Web | 11. srpna 2010 v 9:57 | Reagovat

Toto som už na istotu nečítala. Iba po sedmičku, takže ti to okomentujem teraz. Super. :-D Ono sa to riadne zamotalo, a ak to skončí podľa kánonu v knihe, tak to bude veľmi smutné, ale skvelé. :-) (Tú druhú poviedku by si mohla potom dávať pomalšie lebo k tej som sa ešte u teba nedostala, to vieš, keď som k vám prišla tak neskoro. Ale chápem, že to tu chcete mať čo najrýchlejšie pohádzané.)

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. srpna 2010 v 18:27 | Reagovat

Mám dotaz, četla jsem to? Přijde mi to povědomí... minulé kapitoly všechny znám, ach ano :D, zas jsem si to přečetla (přizná se, jen od čtvrtý) a Alex stejně ráda nemám (jako jsem jí neměla ráda už před těmi x-měsíci, co jsem tohle začala číst) a tebe taky ne :D (jako tě mám ráda jen někdy, když se zrovna nezmiňuješ o Lily :D)

4 Jenny Jenny | Web | 11. srpna 2010 v 20:39 | Reagovat

to už známxPale mě to nevadí..všechny kapitoly jsou dokonalé..x) od 1.-k 7. které jsi přidala..x)PROSTĚ ÚŽASNÉ..x)

5 Beltrix Beltrix | Web | 12. srpna 2010 v 14:27 | Reagovat

Ti kluci jsou někdy vážně blbí :o)

6 Maggie Maggie | Web | 20. září 2010 v 17:36 | Reagovat

super píšeš skvěle!! :) :D

7 Lily Lily | 28. července 2015 v 15:58 | Reagovat

Sázím Jamese/Alex :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.