Kapitola pátá

10. srpna 2010 v 23:05 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
A další...


Raní sluneční paprsky pošimraly Alex na tváři a ona se s nelibostí probudila. Nový den znamenal pojednání z nenáviděných lektvarů. James měl trénink a jelikož byla neděle a snídani už zaspala, rozhodla se rozložit učebnici hned ted, přímo v pokoji. Do společenské místnosti se jí nechtělo, protože by stejně musela akorát snášet hloupé poznámky spolužáků. Ty se ovšem od té doby, co se začala přátelit s polovinou nejobletovanější party na škole zmírnili. Lehla si na postel, vytáhla brk, inkoust, a začala psát. Už měla popsaných šest palců pergamenu, když na chodbě zaslechla hlasy:

"A pak mě Luciusek vzal k jezeru, kde měl připravenou večeři při svíčkách. Je tak romantický."

"Lily, ty máš prostě takové štěstí." Prohlásila její společnice úlisně.

"Já vím. A když si představím, že jsem mohla skončit s tím vymaštěným nafoukaným egzotem Potterem... Ještě, že mám Luciuse. On je tak mužný, tak skvělý."

V Alex se vařila krev, když jí poslouchala. Tohle že je ta Jamesova víla? To dokonalé stvoření o kterém básnil celé dny? Tahle namyšlená kráva?

"A nejlepší je, že je o rok starší, takže je zkušený. Proboha, to by jsi nevěřila, jak ten umí líbat."Rozplývala se. ¨

"Jo? Vážně? A máš to s čím porovnávat? Je přece tvůj první přítel. Teda, ještě jak se na tebe loni o vánocích vrhl Potter pod jmelím."

"Jistě. To bylo odporné... Celý den jsem potom strávila čistěním zubů."Prohlásila povýšeně.

To už to ale Alex nevydržela: "Jo, Evansová? Hádám, že to čistění moc nepomohlo. Tu držku máš pořád stejně nevymáchanou. Možná bys moha zkusit desinfekci, ale Malfoyovo špínu to stejně neodstraní. A Jamese si laskavě do tý huby vůbec neber. Nechápu, co na tobě kdy viděl!" Rozječela se na ní Alex, vytočená na maximum.

"Jak se opovažuješ! Za tohle zaplatíš! A co ti vůbec dává právo poslouchat náš rozhovor? Tobě do toho nic není!"

"Pokud urážíte lidi, na kterých mi záleží, tak je to kurva moje věc!"

"Takhle se mnou mluvit nebudeš, Greenová."

"A kdo mi to zakáže? Jak mi v tom chceš zabránit, Evansová? Nejsi nic jinýho, než nafoukaná kráva."

"Tohle odvoláš! Nebo budeš litovat..."

"Už se bojím, Lilinko." Řekla posměšně. "Zavoláš na mě pantátu Malfoye?"

"Uvidíš." Vrhla na ní poslední nakvašený pohled a odpochodovala z pokoje.

Alex byla příšerně naštvaná. Nemohla uvěřit jejímu chování, na úkol se nemohla ani podívat. Hádka s Lily jí rozhodila na nejvyším stupni. Znovu a znovu se jí v hlavě honila otázka, co na ní ten James kdy viděl. Remus jí říkal, že si myslí, že James Lily nemiluje, ne doopravdy. Když si na to vzpomněla, dostavil se do její mysli jakýsi zvláštnípocit uspokojeníČerstvý ledový zimní vzduch jí udeřil do tváře a ona se zhluboka nadechla. Na procházku už nešla věky. Mnohem raději byla celý den zalezlá s knihou u krbu ve společenské místnosti. Dnes ale cítila, že musí vypadnout. Jen tak chodila podél jezera, vnímala ticho a klid. Fakt, že nemusí poslouchat žádné otravné stěžování jí přenesl do stavu jakési letargie. Ale, samozdřejmě, ji vyrušil hlas:

"Co tu děláš, Alex?"

"Jé ahoj, Reme. Šla jsem se projít, už jsem to vevnitř nemohla vydržet."

"Aha tak to jo... Nějaký problémy?"

"Stále ty stejný."

"Lily?"

"Jo."

"Dej tomu čas, nakonec si uvědomí, že Malfoy je vůl."

"Což o to, mě je to prakticky jedno. Akorát mě to mrzí kvůli Jamesovi. Má jí asi vážně rád." Řekla s jistou dávkou trpkosti v hlase. Remus to ale ani nepostřehl.

"Když myslíš…" A dál se k tomu už nevyjadřoval.

*

Když její poskok Miranda odešla nabalovat Blacka, zůstala Lily v pokoji sama. Jakmile se za Mir zavřeli dveře, rozklepaly se jí kolena. Plán jí zatím překvapivě vycházel. Celé okolí uvěřilo, že se zamilovala do Luciuse Malfoye. Směšné, že? Stále vzpomínala na chvíli, když si s ním minulý týden domluvila schůzku. Poslala mu po školní sově dopis, kde mu vysvětlila situaci a pak už mohla jen čekat, jestli se ukáže:

Čekala v nepoužívané učebně E-5 už přes půl hodiny. Nervózně si okusovala nehty a začínala si myslet, že už nepřijde. V tom se otevřely dveře:

"Tak mě tu máš, Evansová. Musím říct, že mě tvůj dopis překvapil. Copak jsem nějaká nájemná děvka? A navíc peněz mám víc, než si ty dokážeš jen představit. Pokud se máme domluvit, platit mi budeš trošku jinak."

"Jak to myslíš?"

"Ale notak, já myslel, že ty jsi tady ta chytrá. Mám předstírat lásku s mudlovskou šmejdkou? Chci to, co jsi Potterovi nedala... Přece se nebudu mučit s ukrýváním aférek. Ale je to na tobě, já tě přece nepotřebuju."

"To nemyslíš vážně."Zatvářila se vyděšeně.

"Oba víme, že ano."

Podívala se na něj se zoufalstvím v očích a pak řekla: "Asi nemám na vybranou, co?"

"Máš. Můžeš si najít na svůj praštěný plán někoho jiného. Ale podle toho, co jsi psala, potřebuješ mě."

Při vzpomínkách na ten den se jí do očí nahrnuly slzy. Ale musela to udělat. Její plán byl jasný a pro city zde nebylo místo. Dnes byl koneckonců první den splácení dluhů...

*

"Tak co, jak bylo na tréninku?"

"Ale znáš to, klasika. Řekl bych, že pohár máme letos v kapse... ale upřímně: s takhle schopným kapitánem... Divíš se?"

"Ty si nějak věříš. Ovšem musím uznat, že máš pravdu." Zasmáli se oba.

"A co jsi dneska dělala ty?"

" Psala jsem úkoly, zažila jednu z nejhorších hádek za dobu svýho působení v Bradavicích, šla se projít, psala úkoly s Remem... Normálka bordel."

"Aha... tak úkoly říkáš."

"Jo. Úkoly."

Najednou oba propukli ve smích, což vyčistilo vzduch a mohli se bavit dál...

"Ty vole ale fakt... Já bych něco sežral."Prohlásil James.

"Ani mi nemluv... Dneska jsem prakticky nic nesnědla...Zaspala sem snídani, prochodila oběd a byla sem moc unavená na to, abych šla na večeři."

"Tak pojd se mnou."Řekl a táhl jí směrem k portrétu.

"Ne! Nohy! Moje! Bolí!" Zmohla se na chabý protest Alex.

"Tohle ti za to stojí. Vezmu tě do ráje hladových."

"Do Peterovo postele? Jen hádám." Dodala, když jí obdařil významným pohledem.

"Ne. Něco lepšího a méně smradlavého... Kuchyně!"

"Začíná se mi to líbit... a ty víš, kde je?"

"Jasně... To byl náš třetí nejlepší objev."

"Mám se ptát, co bylo lepší?"

"Můžeš to zkusit, ale odpověd nemůžu zaručit."

*

"Mnam todle je lahůdka

"Že jo?"

Právě seděli v kuchyni, okolo nich poskakovalo dvacet nadšených domácích skřítků a přinášeli jim další a další podnosy s jídlem.

"Jimmy?"

"No?"Vypravil ze sebe přežraný James s potížemi.

"Já myslím, že tu budu nocovat. V tomhle stavu to tu dálku do věže nemůžu zvládnout... Nebo prostě půjdu do komnaty nej... A sakra."Ujelo jí. Podívala se na něj, jestli to postřehl. A odpovědi se jí dostalo vzápětí:

"Ty víš o komnatě nejvyšší potřeby?"

"Jo... Ty víš o komnatě nejvyšší potřeby?"

"Ne."

"Cože?"

"Dělám si srandu..."

"Aha, na smích mě moc bolí břicho."

"Ughghhhhh."

"Co to tvoříš za zvuky?"

"Chce se mi spát, ale do ložnice asi taky nedorazim. Půjdem teda do komnaty? Vyžádáme si oddělený postele."

"Fajn. Ale já budu mít tu hezčí."

"To se ještě uvidí."

*
"Tak už to bude?"

"Musíš třikrát tam a zpátky... vždyt to víš."

"Když tobě to strašně trvá... Už jsem tu desetkrát málem usnula." Stěžovala si Alex, protože jí James nechtěl pustit k zařizování pokoje.

Konečně se objevily dveře a oba vděčně zapadli dovnitř.

"Manželská postel? Jimmy? Vážně?"Nevěděla, jestli se smát nebo brečet.

Uprostřed místnosti se pyšnilo obrovské letiště se sametovými pokrývkami, celé laděné do fialové barvy. Kdyby nebyla tak unavená, pravděpodobně by se právě pohledem na rozpačitého Jamese královsky bavila.

"Já... Totiž... To není možný. Vysloveně sem si vyžádal DVĚ poslele. Hej. Ty tam! Ty, co to tady řídíš! Máš chybu v systému!" Dožadoval se neexistujícího vedení komnaty o nápravu.

Alex si snažela udržet vážnou tvář: "Nemůžeš tomu velkýmu šéfovi říct, ať to opraví? Sem mrtvá." Načež začal James chodit po místnosti s pevně semknutýma očima. Docílil jedině toho, že odstín povlečení se ze světlé lila změnil na sytě rudou.

"Prosim tě co blbneš? Já sama."

"Chci tě vidět. Je to nějaký poruchaný."

"Tak zírej." A zopakovala jeho soustředěnou chůzi po pokoji. U stěny se objevil krb.

"Ale notak! Tohle je snad nějaký spiknutí nebo co. Kašlu na to." Řekla prostě a práskla sebou na postel. James se nervózně podrbal na hlavě a prohlásil:

"Tak to abych hold šel."

V půli cesty ho Alex zarazila: "Nešil, vždyť je to koneckonců postel tak pro deset lidí. Neboj. Já nekoušu."A on se zasmál.

"Fajn."A vklouzl pod peřinu na druhé straně postele.

"Dobrou Alex."

"Dobrou Jimmy."

*

Alex se vzbudila ještě notnou chvíli před tím, než zazvonil budík. Jen ležela a přemýšlela o událostech minulých týdnů. Všechno se zdálo tak neskutečné, tak neuvěřitelně šílené... Její máma jí vždycky tvrdila, že vše se nakonec v dobré obrátí. Rozhodla se, že jí musela napsat dopis. V posledních létech spolu sice moc nevycházely, ale byla rozhodnutá se pokusit o změnu.

"Crrrrrrr."Ohlásil se budík nepříjemně. I když již byla vzhůru, leknutím sebou škubla.

James ale na to, že by se budil rozhodně nevypadal: "Siriusi, vyřiď Kratiknotovi, že přídu až se vzbudim."

"Hm... Nejsem sice Sirius, ale tenhle vzkaz bych snad zvládla... Osobně bych ti to ovšem nedoporučovala, nevím, jestli by se mu to líbilo." Pronesla s pobavením v hlase již dokonale probuzená Alex.

"Uch? Alex? Coto...?"

"Počkej, já myslela, že kocovina se ztrátou paměti se vyskytuje jenom po chlastu. Po jídle... asi budeš první. Teda ne že já bych se v týhle oblasti nějak orientovala, ale..."

"Počkej... už vím. Jedli jsme, umírali jsme, šli jsme spát, komnata se proti nám spikla, a..."

"To je prakticky celej příběh. Mimochodem strašně chrápeš."

"Kecáš. Náhodou, já spim jako miminko."

"Jasně... miminko místního dřevorubce."

"My máme v bradavicích dřevorubce?"

"Vlastně ne... Hele, nechytej mě za slovo!"

"No jo prosimtě. Radši se vypravíme na snídani." Rozhodl velký boss James.

"Snídaně... jídlo... Jé. Tak jo." Prohlásila jako tříleté děcko.

James nad její nenažraností jen kroutil hlavou: "Nechápu, jak to, že seš jako tyčka... Sežereš toho víc než náš Peter."

"To víš no. Karma."

"Jak s tim souvisí karma?"

"To by buran jako ty nepochopil." Vysvětlila mu a vzápětí to schytala polštářem. "Hej! To bylo krutý a naprosto nezasloužený. Radši jdeme, než mě zabiješ. Mám hlad."

*

Cestou do velké síně si normálně povídali, nic zvláštního se neudálo. Ovšem Alex měla zvláštní pocit, že někteří studenti nebelvíru na ně zírají a šuškají si. James jí na to odpověděl, že je paranoidní.

Jakmile prošli dveřmi dovnitř, zavolal Sirius přes celou velkou sín na Jamese:

"Dvanácteráku, ty blbče, ty žiješ! Kde si ty vosle byl? Celou noc ses neukázal na pokoji. Už jsme málem vyhlásili pátrání!"

Všichni se na ně samozdřejmě otočili a Alex zrudla až na záda.

"To je v pohodě Alex, jdem si sednout. Siriuse stejně nikdo nebere vážně." Pokoušel se jí uklidnit James.
"Mě to teda moc v pohodě nepříde. Všichni zírají."

"Klid."

Posadili se a Alex si zrovna začínala mazat toast marmeládou, když přišel Sirius, vecpal se mezi ně a oba objal kolem ramen.

"Mimochodem lidi sory za to podřeknutí... Ale Jimmy byl celou noc v tahu mi nevěděli kde je. Jak jsme mohli tušit, že ho zaměstnáváš ty, Greenová."

"Jdi do prdele, Blacku." Bylo jediné, na co se kvůli rozčílení Alex zmohla.

"Ale notak, Greenová, přece by ses za našeho Jimba nestyděla. To by mě mrzelo... Nebojte, já speciálně chápu, že jste potřebovali trochu soukromí... Jenom tě poprosím, Jamesi, příště nech vzkaz nebo pošli sovu, měli jsme vážně strach..."

"Tichošlápku, to by stačilo. Přeháníš to."

"Dobře, dobře... vždyt já už mizim. Nechám vás tady hrdličky osamotě."

"Nejsme žádný hrdličky, doháje!"

"Když myslíš, Greenová."

"Jo, myslím. Narozdíl od tebe, Blacku."

Takhle se vydrželi štěkat ještě dalších deset minut. Když už to Jamese přestalo bavit(jako že ho to notnou chvíli bavilo), zasáhl:

"Nechcete se uklidnit? Děsíte všechny prváky k smrti. A mě už to nudí. Sice jsem rád, že se zase hádáte jako za starejch dobrej časů, ale co je moc, to je příliš."

"On si začal! Nemá ječet na celou síň takový hovadiny!"

"Hovadiny? Já neječel hovadiny. Pouze jsem konstatoval, že James se na noc nedostavil do pokoje. A ty podle mého zdroje, který si sice přeje být jmenován, ale já to její jméno zapomněl, taky ne."

"Ale to nic neznamená."

"Jistě. Protože dva šesnáctiletý žáci bradavic běžně tráví spolu noci mimo ložnice a povídají si."

"Jsem ráda že to chápeš."

"Ale já..."

"Tak dost!" Přestával se ovládat James. "Už mi vážně lezete na nervy. Nemůžete si to prostě nechat na doma?"

"Na doma? S ní?"

"Sorry Jimmy... na doma? S ním?"

"Myslíš, že mluvím čínsky?" Otočil se James na osobu, vedle které seděl. Zrzavá dívka s prázdným pohledem a uslzenýma očima.

"Já nevím Pottere. Ale mluvíš jako kretén. To ti můžu odpřísáhnout." Prohlásila chraptivě.

"Lily? Co se ti to stalo?"

"Co je ti do toho Pottere! Starej se svoje věci." Rozkřičela se na něj a utekla ven z velké síně.

James stočil pohled na její kamarádku a ta prostě řekla: "Malfoy. Teda hádám."

*

Utíkala a nevěděla kam. Prostě jen chtěla pryč ode všech těch zvědavých pohledů, Jamesovi starostlivosti a Mirandiných slov útěchy. Nechápali jí. Ani jeden. Ani jeden nechápal, co musela kvůli svému plánu podstoupit.

Ze začátku to bylo jiné. Mohla kdykoliv přestat, ale teď... Moc věcí se stalo. A ani jedna už nešla vzít zpět.

 


Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 12. srpna 2010 v 14:16 | Reagovat

Hele tahle kapitola je stejná jako ta čtvrtá!! :o) Chyba Metrixu :o)

2 Jeffa Jeffa | Web | 9. ledna 2012 v 19:59 | Reagovat

ahoj :) iba som ťa chcela upozorniť, že nemáš všetky kapitoly z tejto poviedky (čiže máš 1,2,3 a potom napr. 6) ... ak to budeš "dopĺňať" tak mi prosím napíš na blog, lebo skutočne sa to nedá takto čítať a rada by som si ju prečítala :)

3 Guenon Guenon | Web | 9. ledna 2012 v 20:35 | Reagovat

[2]: já vím. Ale nemžu za to, to ten ďábel blogus! On je smazal! :D
Dám to tam, jen co se probojuju k heslu na starý blog - už to mám v plánu nějakou chvíli:D Pak dám vědět, každého čtenáře vidím ráda (ale musíš mi slíbit komentování:D)

4 Zasněná* Zasněná* | Web | 18. ledna 2012 v 9:10 | Reagovat

Já miluju povídky s trojúhelníkem Lily/James/OC. Jednou jsem napsala songfic  od té dobyse jich nemůžu nabažit. :-D Je to vážně pěkné.. Docela mě zajímá ta Lily.. No uvidíme :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.