Kapitola první až kapitola čtvrtá

10. srpna 2010 v 22:51 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
Takže sem nacpu všechno...:D zatím neupravené, bohužel. A už tím se omlouvám - těch prvních pár kapitol byly opravdu pisálkovské začátky - a taky to tak vypadá:D


"Pěkná sukně, Greenová. Vážně, kolik vetešnictví si musela prohledat, abys našla tenhle model? Nebo si ho zdědila po prabábi?"

Už to tu bylo zase. Ponižoval ji. A ona nebal schopná vyslovit ani hlásku, zaraženě na něj zírala a do očí se jí draly slzy. Zasmála se… Vždyť smích je prý nejdůstojnějším projevem smutku. Řídila se tím celý život. Nikdy nebrečela. Tedy… až do večera. Osamělé chvíle trávila s knihou a ještě osamělejší noci často probrečela celé. Vybudovala okolo sebe zeď, kterou neměl prostoupit nikdo a nikdy. A jedné, co jí napadalo bylo: Proč zrovna ona?

"Odpal, Blacku."

"A na víc se nezmůžeš? Jsem šokován, Greenová. Ze dne na den víc a víc upadáš. Nikdy jsi nebyla hezká, ale alespoň jsi uměla urážet a hádat se. A teď? Ani to? Bůh musel mít blbej den, když tě tvořil."

"Tichošlápku, nech to bejt."

*
Siriuse Jamesův postoj mírně šokoval, ubožáky si spolu přece dobírali běžně, ale nedal na sobě nic znát.
**

Vděčně se na něj podívala a odešla ze společenské místnosti.

Když usínala, přemítala, proč mu něco neodsekala… možná je to kretén a náfuka, ale v něčem měl pravdu. V tom bývala zatraceně dobrá. Ted když na ní promluví, jediné po čem touží je se vypařit. A tak Alexandra Greenová usnula, přemítajíce o tom, proč…

*

James přemýšlel o tom, jak se jeho kamarád dnes zachoval. Neměl by se cítit překvapený, Sirius už prostě byl takový. Ale přišlo mu, že dnes to bylo jiné. Tichošlápek se příliš vyžíval v utrpení té dívky a … možná už toho bylo moc. Pak se jeho myšlenky stočily k Lily Evansové a on usnul klidným, vyrovnaným spánkem. A i když se ve své hlavě k Alex párkrát vrátil, nebral to na vědomí a usnul nerušeným spánkem.


**
Když se Alex ráno vzbudila, měla překvapivě dobrou náladu. Jako by neexistoval žádný Black ani škola, natož pak hierarchie a předsudky. Bylo jí všechno jedno, dokonce se na svůj odraz v zrcadle usmála. Dlouhé neupravované hnědé vlasy téměř vždy stažené do úzkého ohonu dnes ponechala rozpuštěné. Pozorný člověk by si všiml, že když na ně dopadne slunce, nádherně se lesknou. Alex to ale neviděla a nikdo jiný se nedíval. Protřela si hnědé oči a vyrazila na snídani. Byla velmi drobná, pouhých 156 cm a až nezdravě hubená, proto jí nedělalo problém se nepozorovaně proplížit okolo studentů, kteří usnuli nad domácími úkoly a cestou do velké síně se zamyslela nad dnešním testem z OPČM. I přes notnou dávku inteligence patřila spíše k průměru třídy, protože necítila důvod k tomu se učit. Kašlala na domácí úkoly, odpoledne raději trávila dlouhými hodinami v knihovně nebo sama, v komnatě nejvyšší potřeby. Našla jí už ve třetím ročníku, když jednoho prosincového večera těsně před odjezdem domů na svátky bloumala hradem. Od jejího pravidelného navštěvování opustila, když minulý měsíc viděla Blacka, jak do ní zapadl s Kelly Marcsonovou, primuskou s havraspáru, o rok starší než oni… nechápala, co na něm vidí. Byla inteligentní, hezká, milá… a po rozchodu s ním z ní zbyla jen troska.

Došla ke kolejnímu stolu, sedla si na své oblíbené místo a začala si mazat na rohlík borůvkovou marmeládu. Nalila si dýňovou šťávu a pak se zvedla k odchodu. Cestou jí pohled zabloudil k vesele se smějící partičce uprostřed nebelvírského stolu.

*

"Pottere! Zase pozdě! Tahkle už to dál nejde. Máte školní trest. Zítra odpoledne se hlaste u mě u v kabinetu."

"Ale paní profesorko, zítra hrajeme proti zmijozelu. Jestli prohrajeme, nemáme šanci získat pohár!"

"Dobře, kvůli celému nebelvírskému družstvu vám udělím zvláštní písemný trest, 20 palců o přeměně kozla v hodinky. Do zítra."

"Ale… to se nedá stihnout."

"Budete se muset snažit. Nebo chcete svou kolej připravit o pohár?"

Věděl, že je nahraný a tak už radši mlčel ,aby to nezhoršil. Famafrpál propásnout nemohl, tak se domluvil s Remem, že půjdou hned po skončení vyučování do knihovny. Snažil se přesvědčit i Siriuse, ale ten mu odpověděl prostým:

"Sorry brácho, mám rande."

"A tím chceš říct, že jinak by jsi šel?", zeptal se Remus se špatně skrytým pobaveným tónem.

"Samozdřejmě... Vždyt víš. Knihovnu jednoduše miluju."

**

Alex pobaveně poslouchala rozhovor, který se odehrával mezi Jamesem a McGonagalovou.
Když v tom:

"Slečno Evansová, byla by jste tak laskavá a vybrala by jste ty eseje o kouzlu Luminix, které jsem vám zadala minulou hodinu?"

"Jistě, paní profesorko."

"Hej, Alex, dej mi tvojí esej, prosím tě. A rychle. Paní profesorka čeká."

"Jo. Jasně... esej... Esej! Sakra, někde tu byla. Počkej chvíli."

"Slečno Greenová, nezdržujte to. Pokud esej máte, odevzdejte jí." Ale to už si McGonalavá všimla, že Lily postává u Alexiné lavice moc dlouho. A tak, opět, Skočila Alex s trestem. Se stejným, jako měl James.

*
Alex chodila po knihovně a pořád nemohla najít správnou knihu. Přemýšlela, o jak moc by bylo jednoduší vypracovat původní úkol, který měl palců pouhých 8. Myšlenky jí z trestu přeběhly na Jamese Pottera, se kterým ho sdílela. Napadlo jí, jestli už na tom pracuje... pravděpodobně ne. Nejspíš je někde se svou přihlouplou partičkou a šikanuje nějakého nebohého mladšího studenta.

*

James bloudil knihovnou a hledal požadovanou knihu. Náměsíčník se zdržel, což Jamesovi připadalo divné, ale nijak zvlášť se tím nezaobíral. Konečně spatřil knížku, když...

"Pottere, já jí viděla první!"

"Co blábolíš, Greenová. Už tu na ní vejrám půl hodiny, jenom jsem se zamyslel."

"Hm... zamyslel? Vážně?"

"Hele, nech si to. Tak jako tak, knížka je tu jenom jedna a my jsme dva. Což znamená, že se budeme muset rozdělit."

"Jasně. A nebo..."

V tom mu vytrhla překvapenému Jamesovi knížku z rukou a utíkala směrem... No. To v tu chvíli přesně nevěděla. Prostě a jednoduše co nejdál od Jamese. Ten se ale k jejímu rozhořčení nedal nijak lehce odbít a tak začala na půdě Bradavické knihovny první honička od dob... kdy jí minulý týden navštívil Sirius s jednou se svých ctitelek. (To byla ale zcela jiná situace.) Alex prudce zatočila, což ale James nepředpokládal a tak se oba jak širocí tak dlouzí natáhli na podlahu. Vysypal se na ně prakticky celý regál knih a oni tam tak leželi, tekli jim slzy smíchu a nevypadalo to, že se ještě vzpamatujou.

"A-a-alex? Žiješ?" James se stále smál, ale už se začínal uklidňovat.

"Hádám, že jo."

"Fajn."

"Ty?"

"Ale jo. Až na otevřenou frakturu lebky způsobenou jednou z těhle stoletejch bichlí a těžkej otřes mozku je to úplně perfektní."

"Fajn"

Načež se oba znovu rozesmáli.

*
"Počkej... tohle nechápu."

"Vždyť je to jednoduchý, podívej se pořádně, tady prostě uděláš tolik obloučků, kolik chceš, aby to mělo očí. A pak třikrát přiklepneš."

"A jó!"

Seděli v knihovně už tři hodiny a úkol se pomalu blížil ke konci.

"A teď mám opsat celej tenhle článek? Vždyť je to dalších 13 palců!"

"A co nám zbejvá? Musí to ta bejt, jinak by to postrádalo smysl, Jamesi."

"Víš co? Zkusím to kopírovací zaklínadlo co jsme dělali včera na formulích."

"Neblázni. Vždyť je to děsně riskantní. Vzpomeň si jak to Malfoyovi bouchlo do ksichtu."

"Prostě to zkusím. Co by se mohlo stát?"

*O 2 minuty později*

"Kreténe! Mám to všude! A celá moje esej je zničená!"

"Promiň Alex, já nechtěl..."

"Nechtěl? Tři hodiny práce v tahu, ale pán nechtěl. Ještě aby!"

"Vždyť se to dá spravit, počkej, říkali jsem si protikouzlo, zkusím to."

"Ani se toho nedotýkej, Pottere! Už jsi toho zmrvil dost. Jsi k ničemu!"

"Hele ono se toho tak moc nestalo, prostě jsem to trochu pomotal. Nechtěl jsem a už jsem se omluvil. Chci to napravit. Taky bys nemusela bejt tak urážlivá, není divu že nemáš kamarády."

Tak tohle přehnal, a hned jak to vyslovil, věděl to. Chtěl si jí omluvit, ale už utíkala pryč, slzy v očích. Proč se s ním vůbec bavila? Byla tak naivní. Hloupá, hloupá, hloupá, slyšela všude kolem sebe. Jak se jí oči plnily hořkými slzami smutku, utíkala tam, kde jí vždycky bylo dobře. Do komnaty nejvyšší potřeby. Když třikrát prošla kolem stěny, objevily se dveře do kterých s úlevou zapadla. Místnost byla zaplněná uklidnující vůní levandule, v ohni hořel ohen a manželská postel přímo vybízela k tomu, nechat se unést říší snů. A ta si lehla, nechala působit příjemnou atmosféru a nemyslela na nic.

Nepřemýšlení jí vydrželo asi pět minut, myšlenkami se stále vracela k hádce s Jamesem. Vlastně měl pravdu. Ale bolelo to...
Kapitola druhá
Nějak tak ho napadalo, že větší hovadinu udělat nemohl. Jedna část mu sice našeptávala, proč by se měl starat o Greenovou, vždyť na ní nikomu stejně nezáleží, ale pak si vybavil, jak se bavili a došlo mu, že to vážně zbabral. Musel se jí omluvit a dát to do pořádku, bohatě jí stačilo to věčné handrkování se Siriusem, tohle si nezasloužila. Nemohl přijít na jediný rozumný důvod, proč řekl, co řekl a čím dál víc toho litoval.


"Brácho, proč čumíš do stropu jako by tě vykastrovali? Neboj, Evanska ti nakonec dá. Uvidíš, časem podlehne kouzlu nebelvírského chytače."


"Tichošlápku di do háje, na tohle nemám náladu."


"Co je?"


"Neřeš to, musím si něco zařídit. Když se zpozdím na trénink, vem to na chvíli za mě."


"Ale..."


*


Cestou na snídani Alex najednou někdo chytil za paži. Potter. Snažila se mu vysmeknout, ale nedokázala to, byla oproti němu jako párátko.


"Počkej, Alex, chci s tebou jenom mluvit."


Omluvu si nepřipravoval, počítal s tím, že ho prostě něco napadne. A když teď před ní stál, jediné, co ho napadalo, byli neuvěřitelně klišoidní věty typu: "Je mi to strašně líto, zbabral sem to, můžeš mi prosím odpustit?" A nebo taky další "inteligentní" výlevy jako: "Já sem kretén, tys to taky přehnala... co kdybychom to smazali?" Nakonec z něj vypadlo:


"Alex, promiň, přehnal jsem to, byl jsem rozčílenej a ublíženej. Nemyslel jsem to tak, mohla bys mi odpustit?"


Říkal si, že to nakonec mohlo být horší. Podíval se na Alex, která vypadala že to celé zvažuje a nakonec se mu taky omluvila, umířili se a domluvili se, že už se nebudou kvůli takovým zbytečnostem hádat, oba mají těhle sporů dost s jinými.


"A taky tě už nikdy nepustím ke svý celodenní práci." Řekla, už s úsměvem na tváři.


"Málem bych zapomněl! Do tý knihovny jsem se vrátil a…"


Začal rochat ve své brašně, přičemž nejdříve vytáhl nepopsaný zažloutlý pergamen (zatvářil se vyděšeně a honem ho cpal zpět do tašky), poté sešit celý počmáraný nápisy L.E. a srdíčky (zrudl jako rak, Alex stěží zadržovala smích). Když zalovil hlouběji, vyndal černé saténové boxerky (Alex vyprskla naplno, on dělal jako že si toho nevšiml a zandal je zpět.) A potom konečně...


"Tady! Já věděl, že sem to vzal. Na."Podával jí dlouhý pergamen popsaný jejím rukopisem. Nechápavě se na něj podívala.


"Večer jsem se tam vrátil a povedlo se mi to dát do pořádku, můžeš to Gonnagalce odevzdat, je to celý."


"Páni Jamesi díky, to bych od tebe nečekala." Tvářila se skutečně překvapeně.


"No, koneckonců jsem to zničil já, jenom jsem to napravoval. Nepůjdem už na hodinu? Začíná za... před pěti minutama. Sakra!"


*


Na první hodinu doběhli se čtvrthodinovým zpožděním, udýchaní, jako kdyby právě absolbovali maraton. Minerva McGonagalová se tvářila jako rozlícená saň, když se přiřítili a vypadlo z nich pouhé:


"Omlouváme se, paní profesorko. Nějak jsme zapomněli na čas."


"To vidím. Oběma strhávám po deseti bodech a dnes večer se hlaste u mě v kabinetu o školní trest. Což mě přivádí k tomu, že mi máte odevzdat svou práci na víc. Tak kde jí máte?"


"Tady, paní profesorko." A podali jí srolované eseje. Zatvářila se navýsost nakvašeně, práce si převzala a štěkla na ně, aby se posadili, co tam ještě okouní.


Alex vklouzla do své lavice, tak jako to měl v plánu i James, ovšem když se podíval jejím směrem, uviděl, že jeho obvyklé místo je obsazené jednou ze Siriusových "lásek". A tak se podíval na Alex, ta na znamení souhlasu kývla a on vklouzl do její lavice.


*


"Ale no tak, Alex, vždyť to přece chápeš. Děláš pořád jednu a tu samou chybu. Jenom to vyslov důrazněji, takhle: "Akrotulentino." A malý sklípkan, který se ještě před chvíli vyděšeně vykukoval zpoza kalamáře, narostl do desetinásobku své původní velikosti a rozběhl se směrem k vyděšené Alex, která se hrůzou nemohla ani pohnout. Když už její hábit a obřího pavouka dělily jen milimetry, zaječela a celá třída se na ní s překvapením otočila. Pavouk jí skočil na ruku a ona začala poskakovat po učebně jako šílená. To už se celá třída zmítala v záchvatu smíchu.


"Pomoc! Pomoc! Ono se to nechce pustit, pomoc!"Ječela jako smyslů zbavená.


"Slečno Greenová, uklidněte se! Chováte se jako malá." McGonnagalová jí přiměla se zastavit, pavouka zmenšila do původní velikosti a Alex se vyčerpaně sesunula ke stěně, vyklepaná jako ratlík.


"Nesnáším pavouky." Řekla tónem, který ve třídě vyvolal další salvu smíchu.


"Pana Pottere, vezměte jí na ošetřovnu, ať jí Madame Pompfreyová dá něco na uklidnění." Rozhodla se nakonec, když to nevypadalo, že by se Alex hodlala pohnout, natož pak pokračovat ve vyučování.


Když jí přiměl se zvednout a odcházeli, pozorný člověk by si mohl všimnout zvláštního výrazu na tváři Lilyan Evansové.


**


Když odešli, Lilyiny myšlenky zabloudily k Potterovi a chtě-nechě jí přepadl vztek s jeho neočekávaného sblížení s tou Alex... Pravda byla, že se jí James líbil, ale přiznat si to dokázala teprve nedávno. Předtím, než přijme jeho nabídku na rande, ho však chtěla ještě trošku vydusit. Vždyť vydržel čekat roky, nějaký měsíc navíc ho nezabije. Ted se ovšem začal ukazovat s tou nickou Greenovou, což se jí ani trošku nelíbilo. A tak se jí v hlavě zrodil plán...


**


"Vždyť mě nic není, madame Pompfreyová." Ohradila se Alex, když jí školní ošetřovatelka vlila do úst flakónek s pochybně vypadajícím obsahem.


"Nevykládejte, když vás sem pan Potter donesl, byla jste pomalu v bezvědomí."


"Já prostě nemám ráda pavouky... Počkat. Jak donesl?"


"Nechtěla jste se hýbat, tak vás sem přinesl."


Alex mírně zrudla a vypravila ze se sebe něco, co mohlo po důkladném zvážení znít jako: "Aha."



*o pět minut později*



"Tak můžu už jít?"


"Ještě bych raději udělala nějaké testy, pro jistotu." Zatvářila se Poppy jako když spolkla citrón.


"Ale já jsem v pořádku. Vážně, jako rybička." Řekla a zároveň začala couvat ke dveřím.


*


Když se konečně dostala ven, našla Jamese jak se opírá o zeď a zírá směrem ke dveřím.


"To seš tu docela rychle, mně vždycky trvá se od tamtud dostat dvě hodiny."


"No, to se musíš umět vymluvit."


"Aha, ještě že teď už to vím. To by mě nenapadlo. Díky za radu." Řekl, ale v očích mu hrály jiskřičky.


"Mimochodem se celkem proneseš, víš to?" Provokoval schválně.


"No... ehm..."


"Dělám si srandu, pojď už prosim tě."


"No jasně, pane Vtipnej, už se řítim." Zasalutovala a se smíchem se rozběhla směrem k učebně lektvarů.


"Počkej, ale Přeměnování je na druhou stranu."


"Já vím, ale do toho pavoučího doupěte se mi teda nechce. Stejně zbejvá už jenom půl hodinka."


"Jak myslíš."


A vydali se cestou do učebny lektvarů. Cestou jí James rozesmíval historkami o jejich záškodnických kouscích a ona mu vyprávěla o tom, jak jí mladší sestra doma pije krev. Než se nadáli, stáli před učebnou lektvarů.


"Poslyš Alex... víš... v sobotu se jde do Prasinek a Lily mě zase posla do háje a tak... Nechtěla bys jít se mnou? Jako kámoška?" Vysoukal ze sebe s obtížemi.


"Jasně, půjdu ráda. Rozhodně to bude změna k lepšímu, nejít pro jednou sama."


"Hmm..." Nevěděl, co na tohle říct, osobně nechápal, že Alex nemá žádné kamarády.


"No tak, netvař se jako kakabus, já to tak nemyslím."


"Fajn."Usmál se. "Hele, nevíš ty něco o tom, že jsme měli úkol?"


"Rozhodně ne."


"Já věděl, že si ten Remus vymejšlí."


Když se do třídy začali tlačit ostatní studenti, napadlo ji: "Mimochodem Jimmy, proč taháš v brašně trencle?"


"......." Odmítal se vyjádřit.


"Aha. Tak to jo."

Kapitola třetí
 


Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 12. srpna 2010 v 13:44 | Reagovat

Jdu honem na další kapču! :o)

2 miselka miselka | Web | 12. září 2010 v 18:26 | Reagovat

tak toto začínam čítať :D

3 Maggie Maggie | Web | 20. září 2010 v 16:18 | Reagovat

pěkná jdu dál!! :)

4 Twinky Twinky | E-mail | Web | 20. září 2010 v 22:49 | Reagovat

Super! Chudák Alex!

5 Zasněná* Zasněná* | Web | 18. ledna 2012 v 8:57 | Reagovat

Páni, je to krásné. Chudák Alex, nechtěla bych být na jejím místě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.