Kapitola sedmá

10. srpna 2010 v 23:18 | Guenon
Pokračujeme, ne?:D

Nedělní ráno znamenalo pro Alex další velmi zajímavou zkušenost. Když vám hlava tříští tak, že si myslíte, že konec světa by znamenal vysvobození a nedokážete najít sílu k tomu, aby jste se přinutili dojít na záchod, tak prostě zastrčte hlavu pod peřinu a celý den nevycházejte na sluneční světlo.
A tak se tím i řídila. Dobré čtyři hodiny už se ani nehnula a připravovala se na smrt. V hlavě si přebírala události včerejšího dne.

... alkoholový bar u prasečí hlavy…

… tanečky na stole s Jamesem a Siriusem…

… pozorování Tima Rodera…

… zvláštní rozhovor s Jamesem…

… návrat do hostince a Tim…

… Tim Rodger naklánějící se k ní před vchodem do věže…

Počkat. Tim Rodger naklánějící se k ní před chodem do věže. A pak… Nemohla tomu uvěřit. Nepamatovala si svojí první pusu.

*

Ať se celý den snažila jak chtěla, na to, co se událo před vchodem do společenské místnousti nebelvíru si nemohla vzpomenout. Svým způsobem ji to děsilo. Vždycky si myslela, že to bude něco nezapomenutelného, něco, co jí bude hřát u srdce až bude stará babička. A tuhle šanci propásla. Říkala si, že se možná nakonec neplíbili. Ikdyž tomu sama nevěřila. Po další hodině lámání si hlavy se rozhodla, že se půjde podívat do společenské místnosti. Třeba jí někdo vše osvětlí.

V nebelvíské společenské místnosti byli všehovšudy čtyři lidé. James, Sirius, Remus a Peter.

"Kde jsou všichni?" Zeptala se Alex a mezitím se rozhlížela okolo sebe.

"Kdo ví?"

"Vy by jse mohli."

"No, zklamem tě, drahá."¨

"Blacku, po miliontý, nejsem žádná tvá drahá."¨

"Jo Siriusi. Nech jí bejt." Přidal se James.

"Díky, Jimmy."¨
"Vždyť nemůže toho egzota Rodgera podvádět." Dodal s nepříjemným výrazem.

"Cože?"

"Ale nedělej že si nic nepamatuješ. Včera jsi se k němu dobře měla. Nepamatuješ?"

"Vlastně ne… Ale kdybych si to s nim rozdala na stole přede všema… Tobě do toho nic není, ne? Jsme kamarádi."

"Zajisté." Řekl hořce. "Teď, když mě tady kamarádka omluví, musím si jít něco zařídit."

**

Vypálil ze společenské místnosti jako neřízená střela. Hlava ho bolela od přílišného alkoholu a z nepochopitelného důvodu ho Alexiiné zjevné koketování s Timem dohánělo k šílenstvý. Zrovna zatáčel do leva kolem nepoužívané učebny, když z ní uslyšel vzlyky. Nakoukl dovnitř a tam v rohu seděla, objímající si kolena, uplakaná Lily Evansová. Dveře zavrzaly a ona zvedla opuchlé oči. Jediné, na co se zmohla,bylo roztřesené:¨

"Vypadni, Pottere"

"Vypadnu. Jenom… musím vědět, jestli jsi v pořádku. I když se viditelně nikdy nestaneme párem, pořád můžeme být kamarádi. A já ti, jako kamarád, v tohle chci pomoct."

Lily se překvapivě rozvzlykala ještě více.

"Problém je, že já nechci být tvoje kamarádka."

"Hele Lily, já tě chápu, jsi s Malfoyem. Teda nechápu, ale… Můžeme být kamarádi."

"Ty mi nerozumíš. Já nechci být jen tvoje kamarádka."

"Cože?" Teď už byl James absolutně ztracený.

"Víš, udělala jsem strašnou kravinu. Líbíš se mi už nějakou chvíli, ale nechtěla jsem se ti poddat jen tak a tak jsem si já kráva začala s Malfoyem. Chtěl po mně na oplátku, že se s ním… Víš…"

"Cože? Ten kretén. Okamžitě mu jdu rozbít držku, hovadí jednomu naperoxidovanýmu."

"Počkej. Poslouchej mně. Všechno to byl mj nápad… Prostě jsem ztratila hlavu. Prostě jsi se mi líbil ajá nevěděla co s tím, tak jsem chtěla, abys žárlil. Všechno by dopadlo skvěle, kdyby tě tenkrát ta pošahaná Greenová neodtáhla pryč."

"Cože?" Říkal si, že by asi měl vážně víc číst. S tou slovní zásobou na tom opravdu byl špatně. "Zvu tě denně na rande a když se ti začnu líbit, jediná věc, která tě napadne jako vhodný zděovací prostředek je že si začneš s Malfoyem?"

"Já jsem prostě… Byla to chyba. A omlouvám se. Zkusím to jinak. Jamesi Pottere, šel by jsi se mnou na rande?"

**
Alex byla Jamesovým prapodivným chováním vyvedená z míry. Na jednu stranu byla naštvaná na něj a na druhou na sebe, že se nedokázala ovládnout. Nebo si alespoň své chování zapamatovat. A tak se rozhodla najít člověka, který bude schopen doplnit její vzpomínky.

Neměla ponětí, kde jsou havraspárské komnaty. Zkoušela se dívat u oběda, ale bylo tam již jen pár opozdilců a věčně hladový Peter. A nikoho Hvaraspáru neznala.A tak se musela zeptat člověka, kterého se ptát skutečně nechtěla. Ale zoufalá doba vyžaduje zoufalé prostředky.

*

"Blacku? Potřebuju pomoc."

"Ale, ale. Greenová. Co ti leží na srdci?" Řekl značně povýšeným tónem.

"Potřebuju vědět, kde jsou havraspárský komnaty."¨

"Hm… A co za to?"

"Nezakroutím ti krkem?"

"Zkus něco jinýho."

"Ježiši Blacku, co pomě chceš? Já nemám celej den. Neštvi mě a vysyp to."

"Fajn. Ale jsi mým dlužníkem." A popsal jí cestu do společenské místnosti havraspáru.

"Jak jistě chápeš, heslo nevím, takže si budeš muset prostě poradit."

"Neboj, já to zvládnu."

Cestou sice třikrát zabloudila, vrazila do druháka z mrzimoru, ale o půl hodiny později vítězně stála před vstupem, jehož hledání jí stálo tolik energie. Nějakou dobu tam nejistě přešlapovala. Pozorovala procházející, kteří jí povětšinou nevěnovali ani sebemenší pohled. Ani nevěřila svému štěstí, když se obraz odklopil a vystoupil z něj Tim. Z něj samotného, obzvlášť pak z nadcházejícího rozhovoru, již takové nadšení nepociťovala. Jeho nečekané zjevení jí však ulehčilo situaci. Alespoň v něčem.

Zmerčil ji jen o několik vteřin než ona jeho. Nadšení, se kterým k ní přistupoval, ji trochu poděsilo. Zhluboka se nadechla a přesvědčovala sama sebe, že to nemůže být až taková katastrofa. Záhy zjistila, že se velice mýlila.

"Ahoj zlatíčko! Co ty tady? Myslel jsem, že budeš umírat na pokoji. Ale jsem rád, že tě vidím."
 


Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 12. srpna 2010 v 14:24 | Reagovat

Jakpak asi zareaguje Jimmy na Lillyinu nabídku??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.