Kapitola dvanáctá

7. září 2010 v 21:10 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
stará, bez korekce:D ale musím to sem naházet, vždyť už je to ostuda se mnou:D


"Ne! Ani mě nenapadne!"

"Slečno, nemyslím si, že máte na výběr."

"To si pište, že mám. K tomuhle mě nikdo, nikdy, nikdy na světě nedonutí."

"Já vás již nutím, pokud jste si nevšimla." Řekl a držel ten odporný obří nástroj přede mnou.

"Prostě ne, je to odporné." Protestovala jsem zarytě.

"Vždyť je to jenom kytka!" Zoufal si položil rýč na stranu, vedle té slizké šlahounovité věci.

"Mám alergii." Zkoušela jsem to. "Zlomenou ruku." Nevzdávala jsem se. "Hybride..." Zašeptala jsem si, doufajíc, že to bylo dostatečně tiše.

"Co prosím?" Otázal se mě, ne příliš milým tónem.

"Že mám alergii, pane profesore."

"Slečno Greenová, já tohle je poslední varování. Pokud okamžitě nepřesadíte tu pitomou kytku, udělím vám školní trest." Osobně mi přišlo, že ztrácí kontrolu. Amatér.

*

No a tak jsem při první hodině svého oblíbeného profesora získala školní trest. Teď jsem mířila na večeři a ještě jsem stále klela na všechny strany. Cestou se ke mě připojil Remus a optal se mě, jaký jsem měla den. Chudák, nemá bylinkářství.

"No úplná paráda. Když bychom ignorovali fakt, že ten kretén Jenkisn mi napařil školní trest jenom kvůli tomu, že jsem nechtěla šahat na tu nechutnou obludnou kytku. Zlatej ten dědula, co nás učil kdysi... Ten mě nechal sedět v koutě a vesele se všeho štítit z pozadí." Ječela jsem na všechny strany, stále v ráži.

"Aha, úplně tě chápu. Jak se jen učitel bylinkářství opovážil po tobě chtít šahat na rostlinu, co?" Milí zlatí, jsem v háji. Již si ze mě střílí i Rem. A ten mě většinou uklidňuje! Ve vchodu do velké síně jsem potkali Jamese. Hned se k nám přiřítil a zkroušeným tónem promlouval k Remusovi:

"Oh, drahý příteli, mi jsme tě zapomněli varovat před naší třídní úponicí jedovatou, kterážto ve své dnešní brilantní náladě sřvala i učitele. Jak jsi přežil?"

"Haha, padám smíchy, Jimmy. Nedeptej mě a radši uhni, umírám hlady." Odpověděla jsem namísto Remuse.

"Už zase?" Zeptali se mě unisono.

*
Seděla jsem v knihovně a snažila jsem se prokousat úkolem z lektvarů, když jsem se podívala na hodinky a vytřeštila jsem oči. Přijdu pozdě! Vylítla jsem jako raketová střela, věci jsem naházela do brašny myslím, že cestou jsem nakopla paní Norisovou.

Na kabinet jsem zaklepala deset minut po osmé, udýchaná jako lokomotiva. "Dále" se ozvalo téměř okamžitě.

"Jdete pozdě." Konstatoval profesor Jenkins, který by namísto v hábit oblečen v mém oblíbeném nátělníku a džínsech.

"Já vím." Odpověděla jsem a on na mě dál vyzývavě zíral. "Co... Jo aha, omlouvám se."

"Omluva se příjmá, protentokrát. A teď již k náplni vašeho trestu."

"Hmm." Odsouhlasila jsem.

"Tak co by jste si přála dělat?" Otázal se jako při nedělním čaji.

"To se ptáte mě?"

"Ano. Tedy... Samozřejmě něco mohu vymyslet já. Co takhle výprava do lesa pro nějaké bylinky? Vím, že to tam máte ráda." Culil se na mě za katedrou. A já jsem pěnila vzteky. To už si ze mě bude střílet i učitel? Nehledě na to, že jsem měla v jeho přítomnosti neustálé tendence rudnout jako rajče. Ano, já! Tak, která prostě nikdy nerudne, za žádných okolností. A jak se doháje odsekává učitelovi? Raději jsem mlčela.

"Došli vám slova? Jsem šokován." Kdyby mu nebylo přes třiavacet a kdyby to nebyla úplná hovadina, tvrdím, že mě normálně balí. Ale rozhodla jsem se to otestovat.

"No, když by jste šel se mnou, určitě by se mi nic nestalo, pane profesore Joshi." Prohodila jsem rádoby koketně. Na tom budu muset zapracovat... Zeptám se Siriuse.

A když nic, jeho následovný výraz stál za to. Přísahala bych, že rudne ještě víc, než já. To mi dodalo sebevědomí.

"Eee... Zajisté ne, slečno Greenová, ale já mám, jak jistě chápete, ne práci jiné věci, než je zachraňování studentek, které bloudí po lese."

"To máte určitě pravdu. Což mi připomíná... Poděkovala jsem vám vůbec někdy? Nebýt vás, asi jsem už mrtvá... Nebo, v horším případě, někde v hnízdě obřího pavouka." Ha! Kdo by to do mě řekl? Začínala jsem si to vážně užívat.

"Nemáte zač, celkem jsem se u toho bavil." Zjevně získal zpět půdu pod nohama a zkoušel se do mě opět navážet.

"Fajn, to jsme dva." Přihodila jsem si do ohně.

*

Jakákoliv to byla zábava, to, co mě čekalo poté, za to nestálo. Ach jo, jak já toho chlapa nesnáším! Přímo předem mnou ležely tři mísy plné zhruba pěticentimetrových mrtvolek pavouků. Tedy asi milion nožiček. Zamotala se mi hlava a zapotácela jsem se. Josh mě zachytil a nasměroval na židli.

"Vy máte vážně slabé nervy, že, slečno?"

"Obvykle ne. Ale jsou dvě věci, co nezvládnu - pavouci a slizké kytky."

"Hmm... to bude ovšem problém, protože náplní vašeho trestu je dostat z těchto pavouků jed, který profesor Křiklan nutně potřebuje do jednoho lektvaru." Balení bylo to tam, teď jsem měla skutečné potíže dýchat a stěží jsem se nerozběhla ke dveřím. Jak že funguje autovsugesce? Jsou to plastikový panáčci, jsou to plastikový panáčci... Pardon, otázka měla znít jak nefunguje autovsugesce.

"Prosím vás, že žertujete?"

"Ale notak, kde je vaše veselá nálada?"

"Utekla s křikem před těmahle obludama."

"Víte, že jakožto váš učitel s vámi o tom vůbec nemusím diskutovat?" Ptal se mě a já jsem zkoušela jsem psí oči.

"Á, proboha živého, vy mě přivedete do hrobu! Alespoň budete přelévat jed o nálevek pro profesorovi studenty." Bůh ti žehnej, bůh žehnej tobě a tvýmu pěknýmu zadku!

"Děkuju, pane profesore."

Práce šla rychle, po chvíli jsem si dokonce zvykla nešklebit se pokaždé, když bral do ruky jednu z těch vzdechlin. Už zbývala asi jen polovina z poslední mísy, když jsem omylem namísto pro nádobu s jedem sáhla přímo do mísy s pavouky. Hned, jak jsem si to uvědomila, vykřikla jsem jako by mě na nože brali a zvrhla jsem veškerou nerozlitou tekutinu přímo na džíny profesora Jenkinse, který mě vážně musí nenávidět.

"A kurva... Teda... Omlovám se, pane učiteli... Já..." Namísto toho, aby na mě začal ječet, strhl mi zhruba milion bodů a eventuelně mě zvraždil se svezl po postraní desce stolu a smál se.

Smál se hodně dlouho. Za pár vteřin jsem se přidala a tak jsme se tam oba chlámali, až nám tekli slzy. Musel to být zajímavý pohled.

"Není ten jed jedovatej?" Otázala jsem se inteligentně, jakmile jsem byla schopná to vyslovit.

"Eh... Je. Greenová, vaše kurva to vystihlo. Teď mě omluvte, musím se jít převléct, než mi to vyžere díru do nohy." Načež vystřelil ze dveří.

Páni, to jsem asi prolomila rekord. Pochybuju, že někdo způsobil nějakýmu učiteli někdy víc problémů, než já tomuhle. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude byli poházení mrtvý a vysátí pavouci, opravdu nádherný pohled. Vyloženě jsem si to užívala.

Jak tohle doháje napravím? Hloupý pohled mi padl na misku se zbylými tělíčky. Znechuceně jsem k nim přistoupila uvažovala jsem, jestli by to pomocí té hůlky skutečně nějak nešlo zařídit. A, naneštěstí pro mě, nešlo.

Na pokraji sil a znechucení jsem vzala malého pavouka mezi palec a ukazováček a přenesla jsem ho na operační místo. Odsála jsem z té chlupaté nohaté zrůdy jed a ten jsem vylila do nálevky. Postup jsem zopakovala asi čtyřikrát, než jsem se definitivně zhroutila. Svezla jsem se podél zdi a na místě jsem se rozbulela. To už jsem asi vážně ve vysokém stádiu histerie, co? Řvu na školním trestu. Měla bych se za sebe stydět...

*

Když profesor dorazil, slzy z blbosti jsem měla již osušené a zbylé mrtvolky byly zbavené veškerého jedu. Teď už zbývalo se jen omlouvat do konce života.

"Pane profesore já... nevím, jak se omluvit. Jsem přírodní pohroma a mrzí mě to a nevím, co jsem to vyváděla, ty praštěný skřítci asi dneska něco přihodili do večeře. Věřte mi, ti by toho byli schopný." Mlela jsem a přistupovala jsem k němu. "Já vím, že je to neomluvitelný, být vámi, už mě dávno minimálně vyloučím a nechám mě odlifrovat někam na Aljašku střílet medvědy. Protože já..." Pokračovala bych dál, ale zarazil mě polibkem. Nějakou dobu jsem jen stála na místě, ale po chvíli jsem jeho polibky začala oplácet. Bylo to jako... Neuvěřitelné. Mým tělem procházeli vlny vzrušení a tep mi vyskočil asi na 250. Rukama jsem mu zajela do vlasů a v ten okamžik náš polibek prohloubil. Cítila jsem, že se musím nadechnout, ale nechtěla jsem to přerušit.

Nakonec jsme se odtáhli, ale zůstali jsme stát v těsné blízkosti a zírat jeden na druhého.

"No... já už asi budu muset jít." Vykoktala jsem po době, která mi přišla jako věčnost.

"Jistě..." Odsouhlasil mi to a já jsem pozpátku vycouvala z místnosti. Cestou jsem smetla pár lahviček se jedem.

Do společenky jsem prakticky doběhla a jako v tranzu jsem vpadla do dívčích ložnic. Tam mě čekal poslední šok dnešního dne - James a Lily propletení ve zvláštní chuchvalci u nás na podlaze. Jaksi... S ne příliš oblečením na sobě.

"EE... Pardon. Já... počkám venku až se doto... až skončíte."¨

Stepovala jsem za dveřmi, načež za pár minut vylezl James s ještě větším vrabčím hnízdem než obvykle.
 


Komentáře

1 Piece Piece | Web | 7. září 2010 v 21:14 | Reagovat

No, tohle bylo snad ještě lepší a protože už mi docházejí slova chvály, tak ti řeknu, že jstli do dvou minut nebudeš na icq online, tak se naštvu:D

2 kami kami | 13. září 2010 v 18:10 | Reagovat

Ano, ano, ako som tvrdila pred chvíľou. Veľkolepá a ohromujúca časť. :D Dobrá poviedka. Veľmi, veľmi dobrá. :-) Jednoducho dokonalosť sama. Ten bozk, ten James,... jihá!

(Teraz ale nebudem pokračovať v komentovaní ani v čítaní, hoci ma tam ešte čaká množstvo pekného lebo ma kvôli tvojej poviedke napadajú samé úchylné myšlienky na HP, takže sa v nich musím na chvíľu stratiť. Ďakujem za inšpiráciu. :D)

3 Maggie Maggie | Web | 20. září 2010 v 18:10 | Reagovat

musím uznat, že mi těch pět hvězdiček nestačilo chtělo by jich aspoň 100 super super super!!! :D :D :D

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 27. září 2010 v 16:04 | Reagovat

tuhle si pamatuju :D ten začátek byl dokonalý... pravda pět hvězdiček je vážně omezený výběr

5 Beltrix Beltrix | Web | 26. listopadu 2011 v 14:29 | Reagovat

Ten začátek mi připomněl mojí spolužačku, která se taky takhle hádala s profesorem :-D I když by se dalo spíš říct, že ho seřvala :-D

6 Zasněná* Zasněná* | Web | 18. ledna 2012 v 9:34 | Reagovat

Fíha. Alex to teda začíná rozjíždět :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.