Kapitola jedenáctá

7. září 2010 v 21:05 | Guenon
Tak, opět další várka staršího zboží :)



V hlavě jsem měla prázdno, nevěděla jsem, co jsem to provedla. Musely za to moct ty odporné lektvary, které do mě madamme Pompfreyová lila.

Otočila jsem se a začala jsem utíkat. Utíkala jsem jako zbabělá holka, ale divíte se? Právě jsem oznámila svému novému profesorovi, že má hezkej zadek. Tedy, nemohu popírat, že je to pravda, ale...

Zahulákala jsem na buclatou dámu heslo.

"Drahoušku promiň, ale heslo se dnes měnilo. Zdá se, že budeš muset počkat."

"Ne! To nemůžete myslet vážně, já jsem byla právě propuštěná z ošetřovny, nemůžete mě nechat na chodbě. Porosím, vážně se ještě necítím dobře." Lhala jsem jí. Ve skutečnosti mi bylo dobře, jenže jsem se nebyla schopná smířit s představou, že budu muset trčet na chodbě. Obzvlášť ne dnes.

Ovšem to jí bylo zjevně jedno.

Během svého nedobrovolného volného času na chodbě před vchodem do nebelvíru jsem uvažovala, co si počnu na hodinách bylinkáství. Jistě, mohla bych prostě skončit a upřímě pochybuju, že by tím svět nějak utrpěl. Ale nechtěla jsem to udělat kvůli tátovi. Říkala jsem si, že právě teď by se mi skutečně hodila nějaká kamarádka. Myslím kamarádka, dívka. Jistě, James a Remus byli úžasní kamarádi, nejlepší (a jediní), které jsem kdy měla, ale jsou prostě věci, o kterých s nimi nebudu moct mluvit nikdy.

Při představě toho, jak říkám Jimmymu o svém uklouznutí na téma krásnej zadek našeho nového učitele jsem se zasmála. Ne, o tomhle si nemám s kým promluvit.


K něčemu mi ale rozjímání nad tím, co se v posledních měsících událo, dobré bylo. Teď už jsem věděla, že ta parodie na vztah, který jsem měla s Timem, nemá budoucnost. Takže jsme spolu strávili přesně 4 dny. Dělá to ze mě dalšího Siriuse? Bože, doufám, že ne.

*

Díky neobyčejné zvrhlosti osudu jsem na chodbě strávila celou hodinu. Poté kolem konečně prošla jedna třeťačka a já jsem s úlevou spočinula ve společenské místnosti.

Šťastně jsem vstoupila dovnitř a zamířila jsem přes vylidněnou společenku do ložnic. A i přes to, že jsem na ošetřovně spala dni v kuse jsem usnula sotva co má hlava spočinula na polštáři.

Vzbudily mě hlasy. Chvíli jsem zůstávala ležet se zavřenýma očima a pak jsem se teatrálně protáhla. Vstala jsem a podívala jsem se do očí své spolubydlící - Lily.

Měřila si mě zvláštním pohledem, až jsem to nakonec nevydržela a vstala jsem. Zamířila jsem do koupelny, kde jsem na sebe pustila horkou vodu a užívala jsem si chvíle klidu. Po dlouhé době jsem sprchu vypnula a osušila jsem se. Poté jsem měla potíže s nalezením kartáčku na zuby. Ovšem i ten se nakonec objevil.

Oblékla jsem se do pohodlných džínsů a fialového trika.

*

Než jsem se nadála, přišel čas večeře. Do velké síně jsem šla sama a cestou jsem potkala jen pár zbloudilců, kteří na jídlo také ještě nedorazili.

S hlavou v oblacích jsem vcházela do dveří a tak jsem neviděla to střapaté nemehlo, co šlo proti mě.

"Jauvajs!" Vykřikla jsem a podívala jsem se na Jamese.

"Jé promiň, Alex. Pospíchal jsem, abych tě vyzvedl z ošetřovny... Což mě přivádí k... Co tu děláš?"

"Vidíš, úplně jsem ti to zapomněla říct, ale Pomfreyová mě pustila dřív. Ještě, že jsem na tebe narazila, jinak bys tam šel zbytečně."

"To je pravda, štěstí, že nikdy nekoukáš na cestu. Teda alespoň v tomhle případě, co?" Zasmál se.

"No jo pořád. Tohle mi budeš připomínat často, co?"

"Jenom do konce tvýho života, neboj."

"Haha. Jdeš na jídlo nebo už jsi tam byl?" Ignorovala jsem jeho poznámku.

"Vlastně nebyl."

"Fajn, tak v tom případě razíme, ne?" A už jsem ho táhla směrem ke svému obvyklému místu u nebelvírského stolu.

Večeře se dnes jen stěží dala považovat za stravitelnou, a tak jsem se už téměř zvedla a znechuceně jsem odešla, když v tom si Brumbál opět vzal slovo.

"Fíha, ten už má ty proslovy na denním pořádku hele." Prohlásil James a zjevně se urazil, když jsem se nezasmála. Ale já jsem měla skutečně jiné starosti - musela jsem se stát neviditelnou a to hodně a rychle. Viděla jsem totiž, jak se Jos...profesor Jenkins také zvedá. Asi nám šli oznámit tu rádoby veselou novinu, že se nový učitel se uvolil přijet dříve a tak může opět začít bylinkářství. Jaké štěstí.

"Milí studenti, omluvte starého muže, že vás znovu obtěžuje při pokrmu. Ale na mou obhajobu musím podotknout, že jsem zde se zprávou věru šťastnou - Nový učitel bylinkářství, Josh Jenskins, se nakonec do naší školy dostavil o poznání dříve a tak můžeme obnovit výuku." Šklebil se Brumla. Vždycky jsem ho před klukama bránila, že to není blázen, ale momentálně jsem tomu sama nevěřila.

S udivením jsem pozorovala, jak celé dívčí osazenstvo naší školy pozoruje Joshe, tedy myslím profesora Jenkinse. Chichotaly se jako malé děti a já jsem se šokovaným výrazem přihlížela tomu, jak si nový učitel zjevný zájem užívá.

*

"Dělej, Alex! Nebudeme na tebe čekat na věky!"

"Kluci já myslím, že dneska tu školu vynechám. Vážně se necítím dobře." A teatrálně jsem zakašlala.

"Tohle ti neprojde, Tichošlap to zkouší každej druhej den. Tak nechtěj, abych tam na tebe poslal Rema."

"Vždyť už jdu." A poraženecky jsem sešla schody.

"Co že dneska tak zoufale?" Otázal se mě James. Nehodlala jsem mu ale vyložit, že se schyluje moje poprava. Hned dvě. Musím přežít bylinkářství a rozejít se s Timem.

"Ale prostě jsem se nevyspala. A navíc máme strašnej rozvrh."

"Prosím tě, pondělí je nejlepší den. Máme akorát formule, bylinkářství, obranu a dějiny. Při těch to dospíš. A zbytek vážně ujde." Velebil si dnešek Remus. Já jsem jen tiše vrzala zubama.

"No jasně, třeba se ti bylinkářství s tím panákem Jenkinsem zalíbí." Ozval se znechuceně Sirius. Do té doby jsem vůbec nevěděla, že tam je... Což bylo samo o sobě hodně zvláštní.

"Neber tady drahého Tichošlápka vážně, jenom mu bylo včera poprvé bylo odřeknuto rande."

"Jak je to možný?" Otočila jsem se na Siriuse škodolibě. Zarytě mlčel a tak si slovo opět vzal James.

"Jedna sedmačka z havraspáru, děsná intelektuálka, mu konečně kývla na rande a pak to včera najednou zrušila. Že prý se musí soustředit na školu. A Siri viní našeho nového učitele."

"Čuměla na něj i během toho, co mi dávala kopačky." Ozval se konečně. Zněl vážně naštvaně. " A mohli už by jsme teď jít na hodinu?"

"Janě Romeo, už razíme." Uzavřel to Remus.

*

" E?"

"Notak, Time, není to tak nepochopitelný."

"Vždyť jsme měli jedno rande! Ještě jsem se ani nerozjel, nemůžeš mě odkopnout po prvním rande." Stěžoval si můj již bývalý přítel.

"Myslím, že to, co jsem zažila mi postačilo ke zhodnocení, že se k sobě nehodíme. Promiň."

"Promiň? To nemyslíš vážně, že ne? Nemůžeš se mi omlouvat. To je děsně ponižující. A vůbec, stejně jsem ti chtěl dát kopačky, jenom jsi mi ušetřila práci."

"Jak myslíš, Time. Já teď už musím jít, ale měj se fajn, jo?" Otočila jsem se k odchodu.

"To víš, že se budu mít fajn!" Křikl za mnou ještě.

*

"A jak víte, skřetí války ovlivnily celou naší budoucí kouzelnickou historii..." Ha, dneska jsem udržela pozornost celé tři vteřiny, tom musí být nový rekord. Zaposlouchala jsem se do uklidňujícího ticha v místnosti a hlava mi klesla na lavici.

Dnes byli všichni v takovém transu, že nikdo ani nebyl schopen vyrušovat. Celá třída upadla do stádia absolutního nezájmu, někteří spali a někteří byli příliš otrávení na to, aby vysvobozující spánek přivolali.

James hlasitě zachrápal a pár nejčilejších jedinců se mírně uchechtlo.

Čas se vlekl a vysvobození v podobě zvonění přišlo za neuvěřitelně dlouho. Celá třída sebou téměř naráz trhla a ožila. Rozhovor se opět rozproudil a já jsem se s nešťastným výrazem vydala na hodinu bylinkářství.

 


Komentáře

1 Piece Piece | Web | 7. září 2010 v 21:13 | Reagovat

Chci ti to okomentovat, protože je mi líto, že si to navzájem nekomentujeme, takže: Je to krásné, čtivé, úžasné:D A jdu na další!:D

2 kami kami | Web | 13. září 2010 v 17:57 | Reagovat

Pardon, že čítam a komentujem až teraz, hoci viem, že sa to tu na mňa už dlhšie pozeralo. Takže, ehm, ehm... (to predtsvuje odkašľanie) :-D celá kapitola mi pripadala ako prechod k niečomu ohromne veľkolepému. :D už neviem, či som vravela, že či sa mi ten nový profesor páči alebo nepáči, tuším nepáči, ale teraz sa mi akosi zapáčil. :-D No nič, musím sa ponáhľať na pokračovanie, aj toto som prečítala rýchlosťou svetla, tak sa mi to páčilo. :D

3 Beltrix Beltrix | Web | 28. srpna 2011 v 12:16 | Reagovat

Škoda, že mi ve škole nemáme taky nějakou hodinu, o které by se dalo spát ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.