Kapitola patnáctá

27. září 2010 v 15:12 | Guenon
Jako bych tu nebyla, ano?:D jen dodávám, opět a zas, staré kapitoly. Stydím se, že i tohle mi trvá, obzvlášť když už i nové jsou:D No... ale mě neřešme, to je jednudošší:D


Když jsem se vzbudila, ležela jsem nehybně na posteli a přerovnávala jsem si svoje myšlenky - opět. Poslední dobou bylo mou nejběžnější aktivitou. Hned po tom vtíravém a neoblíbeném červíkovi, výčitkách svědomí. Tedy... Nebyly to výčitky v pravém slova smyslu, pouze malé pochyby, které se ovšem rozplynuly jako pára nad hrncem hned, jak jsem se podívala vedle sebe. Josh ležel klidně a vypadal u toho... jednoduše sladce. Rozplývala jsem se pohledem na jeho tvář a asi by mi to vydrželo ještě nějakou dobu, kdyby se nezačal probouzet.
Okamžitě jsme zavřela oči a předstírala jsem spánek, ale asi jsem již byla zmerčena, protože že vedle mě ozvalo rozespané:
"Vím, že už jsi vzhůru, nesnaž se."
"Já ale spím, víš?" Prohlásila jsem stále s pevně semknutýma očima.
"Tak to abych tě vzbudil, že jo?" Optal se ležérně. Najednou jsem ucítila jeho ruce na svém těle - začal mě lochtat. Sprostě využil toho, že jsem na sebe včera večer prozradila, jak jsem lochtivá a teď mě mučil. Smála jsem se, až mi z toho tekly slzy. Nemohla jsem se téměř ani nadechnout, zkoušela jsem ho setřást, ale bylo to marné.
"Dobře, dobře! Vzdávám to! Jsem oficiálně vzbuzená!" Křičela jsem na celé kolo a upřímně jsme se modlila, že to zabere. Přestal hned, jak jsem to vyslovila.
"To je to jediné, co jsem měl v plánu." Zašeptal mi do ucha spokojeně a nato mě lehce políbil.
"Takhle jsi mě měl budit už v prvopočátku." Stěžovala jsem si, ale cukaly mi koutky.
"Jo?" Otázal se mě a opět se přiblížil do nebezpečné vzdálenosti k mému obličeji. "A takhle?" A políbil mě znovu. Jen nerada jsem se odtrhla, abych mu odpověděla.
"Takhle to taky není k zahození." Musela jsem uznat a opět jsem se k němu natáhla.
*
"Alex vstávej! Zatraceně... Zaspali jsme!"Slyšela jsem jako by z velké dálky.
"Cože? Kolik je hodin?" Ptala jsem se rozespale.
"Devět pryč." Řekl mi zničeně.
"Kurva..." Ujelo mi.
"Ale to je dobrý. Já mám vlastně dneska první hodinu volnou... Takže se proplížím do věže a bude to dobrý. A ty učíš od kolika?" Snažila jsem se uvažovat racionálně. Po ránu to šlo ještě hůř než obvykle.
"Měl jsem učit od rána. Takže když si hodně pospíším, stihnu konec první hodiny čtvrťáků ze zmijozelu." Oznamoval mi a mezitím lítal po pokoji a hledal něco na sebe. Taky jsem vstala a začala jsem se pomalu oblékat.
Byli jsme oblečení a připravení na válečnou misi po několika minutách.
"Takže..." Začal.
"Jo, prosim tě. Je mi to jasný. Radši si pospěš. Podívej se na chodbu, jestli tam někdo není, ať se můžu jít."
"Mazaný. Seš rozená špiónka, poslyš."
"Já vím, celá Lara Croft."
"Kdože to?" Zeptal se mě zmateně. Za to můžou léta trávená u mudlovské tety. Televize je mimochodem geniálnější vynález než všechny létající košťata na světě.
"Ale to máš fuk..."
"Fajn." Pousmál se a má nálada se opět vyšvihla zpět do oblak. "Já se teda jdu podívat." Dodal ještě a vykouknul za dveře.
"Vzduch je čistej, agentko. Můžete vyrazit." Oznámil mi a líbnul mě na rty. Pak, ani sama nevím jak, jsem již stála za dveřmi a culila jsme se jako měsíček na hnoji.
Jako v mrákotách jsem se potácela do nebelvírské věže a na všechny strany jsem rozdávala úsměvy, za které by se ani Sirius nestyděl. Zakoktala jsem na buclatou dámu heslo v klidu jsem přestála její obvyklé představení složené z odporně vysokého tónu a mlácení skleničky o zeď. Pak jsem vstoupila dovnitř a najednou...
"Doháje Alex! Kde jsi byla? Zbláznila ses? To si se zase ztratila v lese, nechala ses někde zabít nebo... Co... Co jsi zase dělala, sakra?" Přiřítil se ke mě Jimmy jako splašený... Ups. Tohle mi nedošlo, že by mě někdo mohl čekat.
"Já jsem měla školní trest..."
"Do rána?" Ptal se stále vytočený James.
"Ne. Byla jsem utahaná a do věže to bylo daleko, tak jsem zaparkovala v komnatě, mami." Řekla jsem mírně protivně.
"Jasně, co se vůbec starám, že jo? Promiňte, madam. Podle vašeho postoje je mi jasné, že mi do vašeho život nic není. Ale víš co? Nediv se. Jsi schopná jít na procházku do lesa a ztratit se, pak se šestkrát přizabít a... Prostě příště dej laskavě vědět, jo?" Nato se rozesmál.
"Čemu se tlemíš?" Divila jsem se upřímně.
Neodpovídal mi a pořád se smál tím neuvěřitelně nakažlivým smíchem, takže jsme se nakonec váleli na podlaze oba. Když jsme se uklidnili, musela jsem přiznat:
"Jimmy, promiň. Já... Nějak jsem se zapomněla prostě.
"Dobrý, prosím tě. Taky jsme na tebe vyjel dost slušně, takže promiň spíš ty."
"Co to tu děláte?" To se najednou od nikud vynořil Sirius se svým typickým úsměvem a tázavě pohlížel na mě s Jamesem, protože jsme se ještě neuráčili vstát z podlahy. Pak se zarazil. "Greenová co to s tebou je?" Zeptal se se zvláštním výrazem v očích.
"Co by se mnou jako mělo bejt?" Divila jsem se upřímně.
"Vypadáš jinak." Řekl prostě a já jsem se nuceně zasmála.
"Jak jako jinak? O čem to mluvíš?" Tázala jsem se a v duchu jsem se strachovala, co z něj vypadne.
"Jo Tichošlape? Jak jako jinak?" Přidal se také kompletně zmatený James.
"Prostě jinak." Mlel si dál svou Sirius. "Kdybych to nepokládal za nemožný, tvrdil bych, že měla chlapa." Teď se můj vynucený smích podobal zoufalému skřeku, ale musela jsem obdivovat Siriusův čuch.
"Ty vole Siriusi, ty už to nehul..." Prohlásil zcela vysmátý James a já jsem uvažovala, jestli by mě to nemělo urazit.
*
Následující týdny byly až nerealisticky idylické. Při všem učení, výlety s poberty a všudypřítomnou Lily, tajnými schůzkami propletenými sítí těch nejpromyšlenějších lží a zástěrek a pokoušení se, na Jamesovo přání, o navázání přátelství s Lily, jsem si stěží dokázala připustit, že závěrečné zkoušky se blíží strašidelným tempem. Skutečně jsem se ani nenadála a byl tu duben.
Zrovna jsem odcházela z Joshova bytu, mohlo být tak okolo druhé ráno, když jsem na chodbě za sebou uslyšela zvuky. Obezřetně jsem našlapovala a snažila jsem se zachytit, kdo se plíží temnými chodbami hradu za mnou. Najednou se postava vynořila vedle mě a já jsem slabě vykřikla.
"Kriste pane Alex, neječ."
"Bože Blacku, mě z tebe vomejou jednou... Nemáš ponětí, jak jsi mě vyděsil." Nadávala jsem mu, ale ve hlase se mi zračila především úleva. "Co po mě chceš?" Dodala jsem ještě.
"Ale nic, říkal jsem si, že tě jen tak pozdravím a povím ti že... Já vím, co děláš."
"O čem to mluvíš?" Zeptala jsem se poděšeně.
"Nedělej se, Greenová, už je to marný. Ale musím uznat, že zjistit to mi dalo hodně práce. Jsi ve skrývání dobrá, měl jsem s tím víc práce, než jsem myslel, že je to možný. Ovšem teď, konečně, už vím, o co jde... A je to krááásnej pocit." Protáhnul slovo krásnej a dával mi jasně najevo svou převahu - a ve mě se vařila krev.
"Kurva, Blacku, CO TO MELEŠ ZA HOVADINY?" Ječela jsem na něj, šílená vzteky.
"Ztlum to laskavě, nehodlám si kvůli tobě nechat napařit školní trest. Ale jedna věc mi pořád vrtá hlavou - proč by si, při Merlinovejch trenkách pro štěstí, měl vybírat tebe? Ze všech těch povolnejch sedmaček, co se mu snažili celej rok propašovat do postele? Tebe a ty tvý kuřecí nohy? Nic ve zlým, ale... Nedává to smysl. Teda pokud mi necheš tvrdit, že to je láska. A pak se budu hodně hádat." Dokončil svůj proslov a já jsem se na něj podívala s hrůzou v očích.
"Hraješ to do outu. Ve skutečnosti nic nevíš, jen chceš, abych se podřekla... A já se nemám z čeho podřeknout, máš to marný."
"Že nic nevím? Ani to, že se pelešíš s tím panákem Jenkinsem? Myslíš, že to nevím? Ale notak... Je to zřejmé. Chodíš nadšeně na bylinkářství, dokonce jsi ochotná šáhnout na kytku. Celý dny se tlemíš všechny strany - a to, milá zlatá, umí jenom sex. Navíc vidím, jak na něj čumíš. Je to vážně jasný jako facka..." A tak, jak řekl, stalo se. Sirius Black utržil poprvé v životě facku, která nebyla za předčasný a nečekaný rozchod.
"Jau! Co blázníš?" Ohrazoval se. Mimochodem také velmi hlasitě.
"Opovaž se někomu ceknout!" Zasyčela jsem na něj výhružně.
"Takže je to pravda! Já to věděl..." Zavýskal potěšeně. "Celou dobu jsem neměl důkaz, ale teď... Ty vole, to je drsný, víš to? To máš po mě." Prohlásil s nefalšovanou hrdostí v hlase. Na to jsem se musela zasmát.
 


Komentáře

1 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 27. září 2010 v 18:11 | Reagovat

kuřecí nohy? Kam na to ty chlapi chodi :D

2 kami kami | Web | 27. září 2010 v 20:15 | Reagovat

Nečítala som toto náhodou? Ten koniec sa mi zdá povedomý, ale ostatné nie. Osobo, pridávaj častejšie, šak to je dobrá poviedka a ja chytám sklerózu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.