Kapitola sedmnáctá

27. září 2010 v 15:25 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
Další...:D

"Co si myslíš, že by to jako bylo?" Zeptal se mě s potutelným úsměvem na tváři.
"No já netuším." Posteskla jsem si upřímně a rozhlédla jsem se po Joshově bytě, kde se bůhví odkud vynořila noční obloha posetá milionem hvězd. Celý pokoj byl navíc pokrytý svíčkami. Vypadalo to úžasně. Což ale nijak nezmenšovalo můj šok.
"Říkala jsi, přece, že tě mrzí, že se spolu nemůžeme jít prostě dívat na hvězdy. Já vím, není to ideální, ale..." Vysvětloval mi, a s každým slovem mi na tváři rostl větší úsměv. Nadšeně jsem mu vtiskla polibek.
"Je to krásný. Ale... Proč dneska?" Ptala jsem se, už jen z prostého důvodu, že místnost nebude moct být náležitě využita - za hodinu mi začínalo vyučování.
"Jsou to dva měsíce, víš?" Oznámil mi a vtiskl mi pusu do vlasů. Zarazila jsem se. Výročí? To taky vedeme? A že měsíční jsme vynechali. Ale při pohledu na vyfešákovaný pokoj jsem se protentokrát rozhodla mlčet a užívat si.
"Páni, to je dneska? Já... Zapomněla jsem. Mrzí mě to..."
"To vůbec nemusí, já jsme hlavně rád, že jsi tady." Ještě aby ne, že.
*
"Takže jak nutně musíš na těch lektvarech být včas?" Zašeptal mi udýchaně do ucha.
"Pane profesore, jak se opovažujete chtít po mě, abych zmeškala školu! Neslýchané." Řekla jsem pobaveně. "Ale když už se ptáš, vlastně se mi tam ani moc nechce. Možná... Obětuju začátek výkladu." A pokračovala jsem tam, kde jsme přestali.
*
"Slečno Greenová, můžete mi laskavě vysvětlit, jak je možné, že jste se ne mé hodině objevila o půl hodiny později a ještě ke všemu vypadající, jako by jste neznala ani slovo hřeben?"Utrhl se na mě Křiklan hned, jak jsem otevřela dveře smradlavé učebny ve sklepení. No a tak mě Josh trochu rozcuchal, no...
"Já se omlouvám,... Zaspala jsem." Odpověděla jsem. A vlastně jsem ani úplně nelhala... Tedy, spát jsem nespala, ale v posteli jsem rozhodně byla.
"V tom případě si máte školní trest." Oznámil mi Křikla povýšeně.
"Hm, co se dá dělat. Kdy se ta událost koná?"
"Nebuďte drzá, slečno Greenová. Nebo budu navíc nucen odebrat Nebelvíru body. A to byste si zajisté nepřála. A co se týče doby konání trestu... Já bohužel musím na zbytek tohoto týdne odcestovat, ale jsem si jist, že některý z mých kolegů bude ochoten mi vyhovět a převzít váš trest. Slyšel jsem, že v hodinách bylinkářství neprojevujete zrovna nadšení milovníka květin... Takže se vsadím, že když Joshe, tedy pro vás samozřejmě profesora Jenkinse, poprosím, aby pro vás připravil něco speciálního, rád mi vyhoví."
"Vsadím se, že ano." Odvětila jsem a snažila jsem se skrýt nadšení. Mám vážně štěstí.

Sedla jsem si do prázdné lavice na konci levé řady, přímo za místa pobertů. Po několik minut se ně mě otáčel Sirius a vrhal na mě vědoucí pohledy - když to zjevně již nevydržel a nenápadně opustil své místo vedle podřimujícího Petera. I se svým oslnivým pohledem se teď vyvaloval v mé lavici, zjevně spokojený sám se sebou, že se přemístil nepozorován.
"Co tu chceš?" Tázala jsem se ho pobavaně - nešlo to jinak, když jsem pohlédla na tři nány sedící poblíž, které na mě, jako kdyby jim někdo dal signál, začali okamžitě házet nespokojené pohledy.
"Coby... Trochu příjemné společnosti. Možná pár detailů... To mi ale vážně pověz: Žádný zájmy společný nemáte, žádný společný známý, co byste mohli pomlouvat.... Co vy to tam celý ty hodiny děláte, to já nikdy nepochopim." Šaškoval Sirius a já jsem se proti své vůli musela pousmát.
"To ani nemůžeš pochopit..."
"Schválně mě zkus." Odvětil a zatvářil se jako dítě, kterému se rodiče pokoušejí neúspěšně vysvětlit, kde se berou děti.
"Hm... Co se těžko vysvětluje. Heleď a co děláš se všema těma vypatlanejma courama, co si taháš na pokoj?" Rýpala jsem do něj, načež mu na sekundu po tváři přeběhl zvláštní výraz. Ale ten se okamžitě ztratil a nasadil ho okouzlující úsměv jako vždy. Asi se mi to jen zdálo...
"Co myslíš? Jistě, že hrajeme šachy."
"Tak to jo, je mi to jasný... A jak to vypadá s tou Kate?"
"Jsem rád, že se ptáš. Bylo to snadný. Dneska odpoledne se sejdou u jezera. Removi povím, že mě poprosila, ať je seznámím."
"Stejně nechápu, proč se s tím tak babráš. Vůbec ti to není podobný." Řekla jsem mu.
"Náměsíčník si to zaslouží."
"Pane Blacku, slečno Greenová, omlouvám se, že ruším váš debatní kroužek, ale..." Začal Křikla kázat, a Sirius samozřejmě nemohla odolat:
"Omluva se přijímá, pane profesore. Přejete si snad něco?" Pozorovala jsem, jak učitelův obličej postupně brunátní, až vztekle vykoktal:
"Vzhledem k vaší drzosti myslím, že vám školní trest také pouze prospěje. Připojíte se tady ke slečně Greenové, když si tak rozumíte."
"Ale..." Namítla jsem hlasitě, ovšem Křiklan mě zarazil.
"Žádné odmlouvání. A teď sednout."
"Tak do týhle trojky mě neukecáš ani ty." Pošeptal mi Sirius a já jsem se hlasitě zachechtala. Jimmy z přední lavice, sedící vedle Lily, na mě vrhl pobavený pohled. Největší akce, jaké se za tu hodinu dopustil - a to mi na Jamese Pottera nesedělo ani trochu. Teď jsem ovšem měla starosti zcela jiného rázu.
Aby bylo jasno - nic nevíš. Načárala jsem na kousek pergamenu a ten jsem přistrčila Siriusovi.
Proč? Když to nebudu vědět, budeme muset něco dělat. Odepsal mi obratem. Tedy alespoň myslím, že to odepsal, protože oproti jeho písmu byl můj škrabopis učebnicovým příkladem dokonalosti.
Jenže když bude Josh
vědět, že jsme ti to řekla, budu v háji. Prostě to vydržíme. Naškrábala jsem mu. Poté, co si to přečetl, mi oznámil:
"Heleď pro mě za mě, mě kytky nevadí. Ale ty bys mohla mít problém, pokud vím. A já to za tebe dělat nebudu..."
"A kurva." Prohlásila jsem, když mi došla krutá pravdivost jeho slov.
**
"Vůbec se mi to nelíbí." Remcal už zase.
"Říkám ti, že se ti to bude líbit." Odvětil jsem a táhl jsme ho směrem k jezeru. Kate už tam čekala, oblečená v pěkném svetříku s růžemi a obtažených džínsech. Sledoval jsem Removu reakci na celkem objemný výstřih, ale můj kamarád se zjevně věnoval něčemu velmi zajímavému v jejím obličeji.
"A vážně se tě zeptala, jestli mě s ní seznámíš? Nezdá se, že by byla nějaká nadšená..."
"No... Musí to přece hrát." Tvrdil jsem roztomile naivnímu Removi. Zdá se, že ho to malinko uklidnilo.
"Takže Kate, tohle je Remus, Remusi, Kate," Ujal jsem se představování, protože když jsme došli ke Kate, oba dva zůstali stát a jen na sebe zírali - zjevně jsem vybrali dobře. Hořce jsem se uchechtl.
"Čemu se tlemíš, ty hovado?" Sykl mi Rem do ucha pobaveně. Po krku mi přejela husí kůže.
"Ničemu... Hodíte se k sobě." Odpověděl jsem, přičemž mě bodlo u srdce. Teď by to chtělo nějakou poznámku v mém stylu... "A špatná rozhodně není. Když se osvědčí, dej mi vědět. Třena si jí od tebe půjčím."
"Eh-eh." Odkašlala si až doteď mlčky přihlížející Kate. Asi jsem to s to hlasitostí přehnal.
"Ták já vás tu nechám, hrdličky. A Náměsíčníku - musíš mi pak vyprávět." Mrkl jsem na něj a odkráčel jsem směrem ke hloučku páťaček, culícího se pár metrů od nás. Je načase vykonat povinnost své role...
"Tak co, holky, jak se máte? Stýskalo se vám po mě?" Vkročil jsem k nim a zazubil jsem se svým oslnivým úsměvem.
**
"Tak Siriusi, dělej, přijdeme pozdě." Křičela jsem směrem na Siriuse, zjevně zabraného do důležité konverzace s Jamesem.
"Máme ještě čas." Odbyl mě a pokračoval v zapálené diskusi. Rozešla jsem se jejich směrem a zatáhla jsem Siriuse za košili.
"Ne, nemáme. Vlastně tam máme být za pět minut a mě fakt unavuje pořád, soustavičně chodit pozdě."
"Mohla sis zvyknout. A on taky..." Řekl mi, načež jsem o kopla do holeně a vrhla jsem významný pohled na Jamese, který stál těsně vedle nás a tvářil se zvědavě - což byl sám o sobě problém.
"Prostě jdeme." Nakázala jsem a táhla jsem Siriuse, jehož dobré rozpoložení z dnešního rána bylo to tam.
"Rozkaz." Řekl mi a dál se kabonil.
"Co ti zatraceně je?"
"To nemůžu mít občas špatnou náladu?" Odpověděl mi otázkou. To mě zarazilo, protože Siriuse se špatnou náladou jsem si dovedla představit jen hodně těžko.
"Jasně, že můžeš, ale... Co se stalo?"
"Prostě nemám náladu na to koukat, jak se vy dva mučíte s tím, abyste po sobě neskočili, a předstíráte školní trest. Nechápu, proč mu nemůžeš prostě říct, ať mě pustí a užijete si to sami - já nemám potřebu nikomu dělat křena."
"Ale notak, to si o tobě nikdo nemyslí. Prostě jdeme na úplně normální školní trest - na to bys měl bejt zvyklej, ne?"
"Jak myslíš." Vzdával a to.
"Jen tak mimochodem jak to šlo na vypouštění Rema do společnosti?" Zeptala jsem se, abych odvedla téma jinam. Ovšem k lepšení jeho nálady to nevedlo - mě vlastně přišlo, že spíš naopak.
"Fajn." Zabručel.
"Díky za to vyčerpávající sdělení."
"Jsou perfektní pár, budou mít krásný geniální děti a zestárnou spolu. Stačí?"
"Páni, ty máš teda ale vážně náladičku."
"Promiň... Já jen... Nějak mi není dobře." Ustupoval. Po zbytek cesty jsme mlčeli a já jsem nespěšně dumala nad tím, co se mohlo stát, že to Siriusovi zkazilo náladu až do takové míry.
 


Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 27. září 2010 v 15:37 | Reagovat

pekné sú všetky 3 :), tešim sa na ďalšiu :):)

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 27. září 2010 v 16:03 | Reagovat

už sedmnáct? :D sakra... kde jsem to skončila? a já myslela, že ty kapitoly, co jsem zvládla jen tak nedoženeš

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 27. září 2010 v 16:15 | Reagovat

už zas vím... vtipnej křiklan a Alex mluvící jako Sirius
(Kdy se ta událost koná?")
to si pamatuju! a je to furt stejně vtipný, jako kdysi :)

4 Chris Chris | Web | 27. září 2010 v 17:15 | Reagovat

:D fakt sa teším na nové :D

5 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 27. září 2010 v 18:25 | Reagovat

Že by ho odmítla nějaká páťačka? To se mi nezdá.. :D

6 Maya Maya | 27. září 2010 v 19:47 | Reagovat

:-D :-D Ách...tuhle povídku prostě zbožňuju, je úžasná! Josh je úžasnej a ALex...ta je ještě úžasnější :-)

7 lina lina | Web | 29. září 2010 v 16:32 | Reagovat

Je možný, že tyhle kapitoly si ještě pamatuju? Jinak, všechny tři jsou dokonalý:)

8 Zasněná* Zasněná* | Web | 18. ledna 2012 v 9:57 | Reagovat

:-D Tak to jsem odhadla špatně.. No to je fuk, je fajn že jsem se mýlila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.