Kapitola třináctá

7. září 2010 v 21:15 | Guenon
*hvízdá si* další, úplně stejně blbá a stará:D ale jak říkám, dám to sem:D jestli né celý dneska, tak někdy brzo:D


Ležela jsem na posteli a hlavou se mi honily výjevy z dnešního dne... Debakl se školním trestem, líbání se s učitelem a nakonec hrátky Jimmyho s Evansovou v přímém přenosu. Ten pohled asi z hlavy jen tak nevypudím.

Když jsem se ráno vzbudila, nejprve jsem pozorně naslouchala zvukům v pokoji - nechtěla jsem čelit setkání s Lily. Přišlo mi, že vzduch je čistý a tak jsem se vyplížila do sprchy. Proud horké vody mě uklidnil natolik, že pro čisté oblečení jsem do pokoje šla celkem klidně. Oblékla jsem se a ve spěchu jsem si vysušila vlasy pomocí hůlky.

*

"Tak můžem?" Mluvila jsem na kluky

"No... Vlastně ještě čekáme na Lily." Oznámil mi Jimmy, který měl oči zabořené v podlaze a odmítal se mi podívat do očí.

"Jasně... V pohodě. Ale to s v tom případě ještě počkáme."

"Jak to myslíš?" Otázal se mě zmateně Rem.

"Když jsem odcházela, ještě ani nebyla vzhůru... Teda... Asi. Já myslela, že už je pryč, ale jestliže na ní čekáme, tak asi těžko."

"Aha... A nemohla by jsi jí vzbudit?" Zeptal se Jimmy plaše, jako by snad očekával, že každou chvíli jednu schytá.

"Klidně." Odpověděla jsem a vydala jsem se nahoru po schodech do dívčích ložnic. Když jsem otevřela dveře, Lily už byla vzhůru.

"Já vím, já vím, jdu pozdě. Klidně jděte beze mě, já přijdu později." Vyhrkla na mě, jako by jsme byly nejlepší kamarádky. Co já si pamatuju, náš poslední rozhovor zrovna přátelský nebyl.

"Vyřídím." Řekla jsem jí odměřeně a zavřela jsem za sebou.

"Zrovna vstala. Říkala, že máme jít bez ní, že nás dohoní pozdějš." Oznámila jsem. Jako ta poštovní sova...

"Ehm... Já asi počkám. Ale klidně jděte." Prohlásil k nám až za ušima rudý James.

"Já taky počkám." Přidal se vždycky loajální Remus.

"A to já teda jdu, umírám hlady. Jdeš, Greenová?"

"Pro mě za mě... Hlad mám taky."Souhlasila jsem nakonec a vydala se se Siriusem do velké síně.

*
"Hele Greenová?" Zeptal se mě hned, jak jsme vylezli zpoza obrazu ne příliš dobře naladěné buclaté dámy.

"Copak Blacku?" Dala jsem důraz na jeho příjmení.

"Je zakázaný mít poměr s učiteli?" Vytřeštila jsem oči.

"E... Co... J-já nevím. Jak to mám asi vědět. Proč se vlastně ptáš?" Vykoktala jsem.

"No... Ale slib mi, že o tom pomlčíš."

"Jasně..."

"Myslím, že po mě McGonnagalová jede." Prohlásil se zcela vážnou tváří. Upřímně jsem se zasmála. Nejen úlevou.

"Proboha, jak jsi na tohle přišel?"

"Tohle poznám, věř mi." Sebejistota z něj čišela, věřil tomu. "Nejdřív mě to znechutilo jako tebe, ale uvažuj, jaké bych z toho měl výhody... Nemusel bych už nikdy leštit poháry v pamětní síni, už bych nikdy nedostal školní trest ve večer důležitýho rande, už bych nikdy..." Pokračoval by dál, ale zarazila jsem ho.

"Proboha Siriusi! Řekni mi, že si děláš prdel..."

"Dělám. A měla ses vidět..."

"Já tě zabiju, idiote! O tomhle budu mít noční můry do konce života." Nadávala jsem mu, ale cukaly mi koutky.

Na snídani jsme přišli v největším návalu - u nebelvírského stolu se témě nedalo posadit. Naštěstí jsem měla sebou tajnou zbraň v podobě Siriusova oslnivého úsměvu, a tak, poté, co polovina dívčího osazenstva padla v mdlobách pod stůl, bylo místa dost. Umírala jsem už hlady a tak jsem si nabrala plný talíř smažených vajíček a dva párky.

"James říkal, že jsi je s Evansovou nachtytala. Při..." Tedy že Sirius Black nebude schopen něco takového vyslovit by mě nenapadlo.

"Inflagranti?" Napověděla jsem mu.

"Ne. Co to meleš? Při sexu."

"U Merlinovo smradlavý hnáty, zase si ze mě střílíš?"

"Ne... Proč jako? Co sis myslela, že dělali? Šprtali na písemku?" Tázal se mě mírně zmatený Sirius. Ale já jsem nereagovala, protože do místnosti zrovna vkročilo moje včerejší dobrodružství.

Josh mířil rovnou k učitelskému stolu, o mě ani pohledem nezavadil. Uvažovala jsem, jestli by mě to náhodou nemělo urazit.

"Neříkej mi, že se ti taky líbí ten nažehlenej tupec?" Zavrčel na mě Sirius, který se stále nevzpamatoval z nedávného odmítnutí jeho přítelkyně.

"Neboj, já jsem stále věrnou členkou tvého fanklubu, nerada měním starý zvyky." Ujistila jsem ho s notnou dávkou ironie.

**

"Jé šmudlíčku, ty jsi na mě počkal! Ty jsi ale zlatíčko!" Vrhla se na mě Lily hned poté, co se přiřítila z ložnice.

"No..." Nic víc mě nějak nenapadalo, tak jsem ji raději políbil a posunkem jsem naznačil Removi, který poslušně čekal v křesle, že pravděpodobně odcházíme.

"Co budeme odpoledne dělat?" Zeptala se mě cestou na snídani.

"Vlastně se budu s Alex učit na přeměňování. Jsme domluvení už dlouho. Ale jestli chceš, můžeš se přidat... Určitě bude ráda." Tedy doufal jsem, že bude ráda. Nebo jsem spíš doufal, že nebude moc vzteklá.

"Báječnej nápad, zlatíčko. Alespoň budeme mít konečně možnost se poznat. Cítím, že z nás budou skvělé kamarádky." Souhlasila se mnou velmi nadšeným tónem má přítelkyně. Potlačil jsem tendenci vyslovit sarkastickou poznámku, která se mi drala do úst.

"Určitě jo." Přitakal jsem pouze. Poté nastalo ticho, které bylo viditelně nejvíce nepříjemné Remusovi. Těkal pohledem z Lily zpět na mě a asi doufal, že jeden z nás začne o něčem mluvit. Ale já jsem se k ničemu neměl a Lily si asi ani nastalé situace nevšimla, protože si spokojeně pobrukovala a točila si pramen ryšavých vlasů na prst.

"Tak Dvanácteráku... Jak se vám spolu vede? Je to všechno, o čem jsi ty roky blekotal?" Zeptal se mě Rem na pokraji zoufalství a vzápětí se zatvářil omluvně. Lily na mě mezitím upřela své úžasné oči, ve kterých se teď místo prázdného výrazu zračilo očekávání.

"No jasně, že je." Co mám asi podle tebe říkat, kamaráde? Ale mé přítelkyni se rozsvítila naivní dětské oči a s novou vervou se na mě vrhla.

"Je, že jo, šmudlíku?" A štípla mě do tváře stejným způsobem, jako to dělávala má babička Agnes celých patnáct let, než se k zármutku celé rodiny rozhodla prodat veškerý svůj majetek a odcestovat do Egypta. Pár měsíců nato měla svatbu s tamním kouzelníkem, který byl asi o třicet let mladší než ona. Napadlo mě, že Agnes by se Lily velmi zamlouvala.

**

"Já si musím před hodinou ještě něco zařídit." Vyhrkla jsem náhle na Siriuse a mezitím jsem pozorovala vzdalující se siluetu svého profesora bylinkářství.

"A co?" Vyzvídal a já jsem se zkroušeně otáčela za záda.

"Nic... jenom něco v knihovně." Doufala jsem, že slovo knihovna Siriuse vyděsí. Jako tomu bylo vždycky.

"Aha, no tak si to užij. Já mám stejně možná nějaký rande."

"Tak si to taky užij."

"Ona si to užije víc."

"Ani nevíš, kdo to je."

"Ale vím, kdo jsem já."

"Jak myslíš, nad tvojí povrchností se můžu pohoršovat jindy, teď spěchám. Zatím čau." A raději jsem ho opustila. Beztak právě určitě dumá, s jakou že šťastnou dámou má randit.

Kabinet bylinkářství se nacházel zhruba deset minut cesty od velké síně. Když jsem stanula přede dveřmi, nadechla jsem se a začala jsem uvažovat. Co tam vlastně chci? Co od své přepadovky očekávám? Nevěděla jsem to, ale přesto jsem zaklepala na dveře.

 


Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 8. září 2010 v 6:58 | Reagovat

krásna kapitola :), prečítala som si aj predchádzajúce, krásne :)
tešim sa na ďalšiu ;)

2 Chris Chris | Web | 8. září 2010 v 12:49 | Reagovat

fakt sa teším na nové :D :)

3 lina lina | Web | 8. září 2010 v 21:55 | Reagovat

tak komentuju všechny tři najednou:D lol...už na mě i přišli, čemu se tu řechtám o desíti večer:D txhle kapitoly si ještě pamatuju:D

4 kami kami | 13. září 2010 v 21:00 | Reagovat

Prečo mi je to s tým Siriusom a zástupkyňou také povedomé? Asi nato bolo veľa paródií. :-)

5 Cassia Cassia | Web | 2. prosince 2011 v 20:43 | Reagovat

Ježíš :-D Tohle je dokonalá kapitola :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.