Říjen 2010

1. Kapitola - Staří (ne)známí

29. října 2010 v 16:22 | Guenon |  Ve stínu vycházejícího slunce
Heh. První kapitola na místě. Nestojí za nic:D Ale psát kluka mě baví... Omluvte ich-formu, ale já u ní asi zkejsnu na věky:D
PS: Komentáře povinné!:D

Info - Ve stínu vycházejícího slunce

29. října 2010 v 16:19 | Guenon |  Ve stínu vycházejícího slunce
Nová povídka je tady!

Název: Ve stínu vycházejího slunce

Postavy: Draco Malfoy, Tara Mulciberová (Autp), Lenka Láskorádová, Hermiona Grangerová, Harry Potter, Ron Weasley,...

Děj: To byste chtěli vědět, co?:D (čtěte: jak ráda bych to věděla...)

Můj vysněný Dracouš prostě. Budu ho rvát k Autp i k Nebelvířnce(či nebelvířenkám?)
Bude to překvapení. Nechci prozradit moc...
Budeme mít mrchu, budeme mít anděla i najivní dobrodinku,... A jak to dopadne? Kdo ví, že!:D

Motto: Draco dormiens nunquam titillandus - "Nikdy nelechtej spícího draka"

To je zároveň motto Bradavic, ale když mě se to tááák hodilo!:D

Logitější Info najdete později v rubrice Kapitolovky. :D

A jinak jsou všichni zdraví, ano? Aneb v krizi, nasraná, dutá a...

21. října 2010 v 18:32 | Guenon |  Co se nevešlo...
Všichni se zbláznili. Dočista!

Je mi na blití (doslova - to bude stresem a hnusným sýrem:D). Bolí mě hlava (to bude řvaním a měsíčním prokletím). Jsem nasraná až do běla (a to bude na dlouho).

Proč mám dělat rodiče svému otci? Mám ho snad vychovat já? A vůbec - když přijde na věc, oba jsou jako malé děti. Dnes řádil papá. Na poslední chvíli (opět! a to tvrdil že tenhle víkend nemá čas ani omylem!) zavolá, jestli jako přijdedu. To, že bych mohla něco mít, se nepřipouští. Prý: "Ser na kamarádky, ty uvidíš ve škole, přijeď ke mě, já už tě neviděl měsíc."
Co já mám na tohle říct? Je to snad normální? Jsem psychicky vydíraná vlastním otcem, mám mu do zítra zavolat, jak to bude, a nemám ponětí, co se bude dít. Za normálních okolností jsem tam ráda - ale takhle? Ovšem, nechci mu ublížit, ale přijde mi, že ani on by neměl ubližovat mě.

A, milí drazí čtenáři, proč že vám to vykládám? Sama nevím. Blog je v úpadku, má osobnost je v úpadku (ne-li již v kanále) a... myslím, že více na dno už spadnout nemůžu. Takže k otcovi nejedu - ať kouká dospět a pak si můžeme povídat (jak moc mě bolí tohle říct!). A na zítřek se upínám - myslím, že to potřebuju. Hloupý dívčí smích, tuny líčide a laku na vlasy, voskové pásky na nohy (a bůhví, kam ještě. Zaslechla jsem něco i o ksichtu! bojím!:D) a zelenou masku na držku.

No a co, že propadnu, nejspíš ze mě bude zkurvená prodavačka v KFC vážící tři tuny a že jsem přílišná kráva, co se neumí zamilovat a když už to na to vypadá, začnu kolem sebe kopat a všechno zkazím. No a co!

Pořád mám pro co žít, ne? A když ne, vždycky se můžu ožrat a skočit na prvního cigána, co se namane. (ne, já nejsem rasistka, jen jsem nasraná na všechny a všechno. A pro jednou se oženu tím, že na to mám právo)

Musím se omluvit za tenhle článek. Jen výlev pitomé čtrnáctilété slípky, co si myslí, že její problémi něco znamenají. A co by za ně jiní dali!

Musím jít. Zbytečně zírat do učení, i když to zase zkurvím. Jsem zbytečná, víte?

Chtěla bych mít na něco talent... vím, že kdybych měla talent, šlo by mi to s ním. Sakra práce. Teď zním jako debil:D

Myslím, že je čas.

16. října 2010 v 20:52 | Guenon |  Co se nevešlo...
Aby jste mi rozuměly, čekám na to už od svých jedenácti - tzn. od doby, kdy jsem poprvé okusila kouzlo HPFF. Už tenkrát jsem k němu měla nejblíž - k tomu záhadnému, úžasnému, tajemnému, šukéznímu a dokonale arogantnímu blonďákovi. A troufám si tvrdit, že s ohledem na to, že moje mánie poslední dobou ještě více graduje, zkusím to - zkusím s ním něco napsat. Protože už to nemůžu vydržet...:D


Kapitola dvacátá druhá

13. října 2010 v 18:49 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
Vlastně bych už ani neměla bejt překvapená, ale jsem. Blog kapitolu opět odstranil. No... vracím. Přišla jsem o komenty a vracím to. (a ptám se. Proč vždycky já? tohle mojí depresi nepomůže)
nová, blbá, divná, důležitá. Komentujte, prosím

Bohém aneb svině líná!

11. října 2010 v 20:17 | Guenon |  Co se nevešlo...
Dnes jsem se poctivě doučovala matematiku.
Nejhorší z doučování byla matinka, která se rozhodla, že tam bude celou dobu oxidovat. Ale potvrdila jsem si, že lidi skutečně umí říct věci tak, jak potřebujou.
Normálně, když se o mě a studiu matematiky vyjadřuje, tvrdí mi, že jsem Svině líná. Že je to se mnou zbytečný, že na to stejně seru a že to můj mozeček nikdy nepochopí.
Když se doučuji, říká, že jsem asi přílišný bohém na striktní pravidla matematiky. Já se jen držím, abych nevybouchla smíchy. Nesnáším pokrytectví.

Jinak nevím. Chytá mě krize osobnosti. Asi to svedu na podzim. Mám téměř hotovou kapitolu ke lži. Snad jí dodám včas, když uznám za vhodné, že si ji zasloužíte:D

Zase koukám na Lost. Už jsem zapomněla, jak jsem je kdysi milovala. Vlastně mě k nim přivedli upíří deníky a drahý Damon. On tam totiž taky hraje:D A pak je tam Sawyer(jestli se to takhle píše, netuším:D Prostě česky: Sojer:D)... takže jednoduše vždy na co koukat:D A zmínila jsem, jak miluji Charlieho? Ne? Tak tak:D Je to vlastně jedinej seriál, u jehož konce řvu všichni. I většina drahých přátel pohlaví né tak uřvaného přiznalo, že na závěr zaslzely. Já? Já řvala jako zjednaná ještě tejden pak. Ale to jsem já. Řvu u reklamy na Unicef, řvu u reklami na Merci. Řvu teď, protože jsem si vzpomněla na reklamu na Unicef a reklamu na Merci.

V neděli jsem byla v divadle. Polská krev se to jmenovalo. Stálo to za hovno, víte? Klasika zruinovaná trapnými pokusy o humor, žádný děj, žádné slušné dialogy... dvě hodiny plytkých keců v průměrných kostýmech. Moje smrt.
Navíc jsem, já debil, jela v podpadcích... To byste museli vidět. Zapíchla jsem se do každýho kanálu či odtoku či železné rohožky co jsem potkala, hodila jsem totální hubu na cestě do schodů, a když jsem ty schody pak měla sejít, tak křečovitě jsem se držela zábradlí, že jsem si málem nevšimla babky, co se po něm hrabala nahoru a málem jsem jí smetla. ("Ne, ne! Moje zábradlí, nepustím se! Vždyť máš hole, to ti nestačí, bábo?")
Pak jsem se natáhla ještě několikrát, omylem jsem si po přestávce sedla na špatný místo (a sklidila přednášku od hnusnýho chlapa, co měl teda co říkat, jelikož celý druhý děj jen chrchlal, prskal a smrkal:D)

Takže co z toho plyne? Nejezděte za kulturou! Válejte se doma, jako já. U seriálu:D A mějte se!:D

Protože já, drahoušci, odcházím:D a dám si dlouhatánskou vanu!:D

Hejbni kostrou, blbečku, ujede ti vlak!

10. října 2010 v 17:11 | Piece |  Co se nevešlo...
Aneb Piece popisuje svůj naprosto klidný výlet… Ne, džouk. Piece nemá nikdy nic v klidu.


Bafiky, bafiky, baf!:D

7. října 2010 v 18:30 | Guenon |  Co se nevešlo...
Pauza vzala za své s včerejší vlnou inspirace - už vím, co bude dál! Jej!:D Takže píšu. Né, že byste si to zasloužili - chuděra Dvacátá první kapitola smutní bez komentářů:D(já vím, že jich tam už dost objevilo před tím, než jí blog smazal, ale stejně... :D Vypadá to smutně:D)

Nevím, co psát, tak vám povím, jak jsem se včera vyznamenala. Byli jsme běhat, s tělákem. Venku. Na... stráni. Zní to příšerně, já vím, a věřte, ono taky je.
Běhání na stráni je odporná tradice naší školy, a vlastně ne jen té naší, ale většiny z těch, co jsou poblíž tohoto odporného místa. Je to asi 3 kilometry dlouhá cesta lesem, vedoucí po pěšinkách, do kopce i z kopce (v tomhle počasí obzvlášť lebeda.:D), přes kluzké kořeny, a se sviňskejma veverkama, co vám shazujou větvičky na hlavu. Běháme tam již čtyři roky, sami. Jen první rok jsme si to jednou prošli s tehdejší tělocvikářkou, abychom věděli kudy.

Tak jsme běželi - já, nejhorší běžec školy (rozumějte - po sto metrech padám v mdlobách, křečovitě si držíc bok a přísahajíc, že chcípnu) jsem od začátku věděla, že skončím sama na konci. Takže, když mě konvoj těch sportovně zdatnějších minul, jsem se ocitla sama. A samozřejmě, já, která zabloudí kdekoliv a kdykoliv, jsem se ztratila. Minula jsem odbočku, zašla jsem si, a když jsem se pak napojila na správnou cestu, opět jsem zvolila špatnou cestu z roscestí, které bylo slepé, vrátila jsem se, po nějaké době jsem opět zvolila tu špatnou ze dvou cest - a už jsem se nevrátila.
Nějakým zázrakem jsem se nakonec dostala na místo srazu, sice jsem přišla úplně špatným směrem, ale bylo mi to někde, přežila jsem!:D Tam už čekala jen chudák Piece, která byla pověřena tím změřit mi můj čas - historicky nejhorší čas v celé historii gymnázia! Gratulujte mi!:D
Učiteli jsem neřekla, že jsem se ztratila, a tak si asi myslí, že trpím nějakou šnečí chorobou, jež nedovoluje překročit rychlost 6 kilometrů za hodinu. Nádhera, ne?:D

Ani nevím, proč vám to píšu, asi protože, že bych se měla učit matiku, ale už jsem nad tím strávila takovou dobu, že mi to leze krkem. A stejně pořád nic nechápu!!! :D:D

No. Já jdu. Mějte se líp než já nad lomenejma výrazama a lenoře zdar!:D

Kapitola dvacátá první

6. října 2010 v 17:05 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
Nová co se obecného týče, zveřejněná premiérově zde na blogu, ale vrácená po několikáté, protože je blog stále odstraňoval. Už si ani nepamatuju, co jsem k ní říkala, takže to necháme být:D (pauza trvá, ale bylo mi blbý tohle sem nedat:D)

Kapitola devatenáctá

6. října 2010 v 16:59 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
stará. Přidávám znovu, blog ji smazal, tak se nedivte, že je zveřejněná až po dvacáté...
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.