Kapitola dvacátá druhá

13. října 2010 v 18:49 | Guenon |  Překrásná lež - HP povídka
Vlastně bych už ani neměla bejt překvapená, ale jsem. Blog kapitolu opět odstranil. No... vracím. Přišla jsem o komenty a vracím to. (a ptám se. Proč vždycky já? tohle mojí depresi nepomůže)
nová, blbá, divná, důležitá. Komentujte, prosím


Vzbudila mě bolest hlavy a prudce jsem se posadil - příliš prudce. Svět se se mnou zatočit ještě více, když jsem zjistil, že postrádám oblečení a na boku jsem měl otlačené rýhy na podlaze v... Kde to vlastně jsem? Zmateně jsem se rozhlédl. A Prasečí hlava to nebyla. Ocitl jsem se v jakémsi kumbálu na veškeré harampádí, které se našlo snad v celých Prasinkách. I když stud nepatřil mezi mé nejmarkantnější vlastnosti, začal jsem toužit po nějakém oblečení. Rozhlédl jsem se. Na jednom ze smetáků byly naštěstí pověšeny moje kalhoty. Vděčně jsem si je natáhl.

Otevřel jsem dveře a překvapivě jsem skončil na mrazu - nebo mi to tak alespoň připadalo. První, na co padl můj zrak, byl... Peter. Vláčel se studenou krajinou a zmatenýma prasečíma očima po něčem pátral. Napadlo mě, že jsme ho měli pozvat a trochu jsem se zastyděl. Ale faktem bylo, že Petera bylo v poslední době vidět čím dál méně - divil jsem se, jak je to možné, ale bylo to tak. A pochyboval jsem, že i on by byl schopný strávit tolik času v kuchyni.

"Červe, ty vosle, neztratil ses náhodou?" zakřičel jsem na něj, ale v tom jsem zalitoval - má kocovina se totiž opět ozvala a hlavou mi projela prudká bolest.

"Tichošlápku! Sláva. Přesně tebe hledám!" Vyjekl nadšeně a rozběhl se - tedy pokud se tomu tak v jeho podání dalo říkat - směrem ke mě. "Počkat..." Zarazil se, když se ke mě dostal. "Co to máš na sobě? Teda spíš... Proč toho tolik nemáš na sobě? Vždyť je strašná kosa."

"Dlouhej příběh... Teda jsem přesvědčenej, že je to dlouhej příběh, ne, že bych si to pamatoval."

"Já
se z vás zblázním..." Zasmál se s neskrývaným obdivem.

"Takže jistě pochopíš, že tady venku bych v klábosení nepokračoval." Mluvil jsem dál. "Půjdem zpátky k Prasečí hlavě?"

"No... jestli chceš." Řekl Peter. "Ale odtud je to celkem štreka. Půl hodiny cesty minimálně. Myslím, že nejblíž je to asi k Madamme Pacinkový..."

"Pro mě za mě. Tak rychle, nebo zmrznu." Odvětil jsem a když jsme popošli o několik kroků, skutečně jsem uviděl, že jsem se o své původní destinace, tedy hostinc e U Prasečí hlavy,
hodně vzdálil. Zajímalo mě, jak se mi to povedlo. Bosému, nahému a zřejmě absolutně na mol.

   Dveře toho přeslazeného podniku jako dělaného pro uhihňanou společnost, jež jsem sem vodil, jsem nikdy neviděl otevřené tak rád. Zalezl jsem do zadního boxu určeného nedočkavým párům a Peter odešel objednat máslové ležáky. Vrátil se i s chundelatou dekou, kterou jsem i přes mírný zápach dámské voňavky vděčně přijal.

"Díky, Červe. Jaks to splašil?"

"Když tě stará Pacinková viděla, sama mi to nabídla. Vždyť jsi štamgast, nemůže o tebe přijít kvůli smrti podchlazením. A navíc, ta její příšerná dcera na tebe má zálusk, to víme všichni. Tak tě chce mít za dobře, protože pořád věří, že jednou objevíš vnitřní krásu její dušinky." Vysvětlil mi to Peter sáhodlouhým monologem a já jsem nestačil zírat. Takhle dlouho a smysluplnou větu jsem ho neslyšel vyslovit... No, nikdy. Jelikož jsem ho na to nechtěl upozorňovat, aby si snad nemyslel, že je to špatně a nevrátil se k jednoslabičným odpovědím, přešel jsem na důvod jeho příchodu.

"A co tě sem teda přivedlo? Neříkej mi, že hubneš chůzí."

"Ne-e" Zasmál se křečovitě. "Já... Potřebuju radu. Víš, a je to taková rada, kterou mi můžeš dát jen ty... Víš... Prostě..."

"Notak, kdybych to chtěl dostat z týhle deky, co mám okolo krku, půjde to líp."

"Já mám mít rande." Vyžbleptnul Červ rychlostí světla a tak mi ještě chvíli trvalo, než jsem informaci plně vstřebal - a když se tomu tak stalo, málem jsem se udusil máslovým ležákem. Když jsem přestal kašlat, vydobyl jsem ze sebe chrčivým hlasem:

"Cože?"

"No... Jedna holka mě pozvala. Sama od sebe! Věříš tomu?"

"No..." Natáhl jsem. "Samozřejmě. Proč ne? A je to přece super, tak co chceš vědět? Jdi do toho." A usmál jsem se - i když jsem stále vstřebával šok. Nemyslím, že nikdo z nás do téhle chvíle byť jen pomyslel na to, že Červ vůbec má nějakou sexuální orientaci. Teda až na tu, co obsahovala sladké.

"Jsem rád, že to říkáš. Ale je to... Cindy Woodová."

"Ta ze zmijozelu?"

"No... Ale byla moc milá a vypadalo to, že by fakt chtěla jít."

"No... Masová vražedkyně to není, tak co. Je to jen kolej." Řekl jsem. Ale to, co jsem si myslel, bylo jiné - Cindy Woodsová byla bývalá přítelkyně Luciuse Malfoye, příšerná mrcha, a navíc... neskutečně mimo Peterovu ligu. Ale jestli bude spokojený... Kdybych já mohl být s tím, s kým chci, bylo by mi jedno, že je to největší vrahoun na světě. Což nebyl, ale stejně jsem byl desetkrát víc bez šance než Peter se zmijozelskou mlátičkou.

"A..." Pokračoval. "Odpoledne se máme sejít u jezera. A Siri, já nemám tušení, co dělat!" Vykřikl na mě zoufale. Na to jsem se musel zasmát.

"No, Péťo, hádám, že je čas na malou přednášku o motýlcích a včeličkách..."

*

Mluvili jsme dlouho - nejprve jsem mluvil já, sdělujíce své dlouholeté poznatky ohledně dívčí psychiky. Alespoň k něčemu budou. Pobaveně jsem sledoval Peterovi rozpaky a štěněčí naivitu. A pak jsme se z tématu holky přesunuly na všechno možné i nemožné, seděli jsme tam dlouhou dobu. Právě jsme koneckonců dojídali oběd.

   Nechápal jsem, co se to s Červíčkem stalo. Jako by na něj někdo použil kouzlo - věci, které říkal, dávali smysl, a nebylo to jen několikaslovné přikývnutí na to, co jsem říkal já. Ten den jsem tam seděl s jiným člověk, než by ten, jehož jsem znal celých šest let... A poté mi Peter položil otázku. Otázku, která mě šokovala, zachytila absolutně nepřipraveného a... Potěšila? Protože jsem cítil, že se potřebuju svěřit. A něco mi říkalo, že Peterovi můžu. A i když bych nikdy nečekal, že první, kterému své tajemství povím, bude právě Peter - i tak jsem tomu byl rád. A proto, když jsem uslyšel jeho otázku:

"Siri, poslouchej... Já vidím, že s tebou něco je. Něco nám tajíš. A já vím, že se asi nechceš svěřovat zrovna mě, ale kdyby sis potřeboval promluvit, tak..." Nechal větu nedokončenou a vyzývavě se na mě podíval - teď byla řada na mě. Tak, Siriusi Blacku, co to bude: Pravda nebo výzva?

"A jsi si jistý? Protože já o tom ještě nemůžu mluvit s ostatníma a..."
.
"Jestlis někoho nezabil, zvládnu to," zasmál se netrpělivě.

"Já totiž... myslím, že jsem gay," vyklopil jsem a pozoroval jsme jeho reakci. "Totiž... Nevím. Asi ne tak úplně, ale... Rozhodně jsem na chlapy, nevím, jestli jen na ně, ale..." Nechal jsem větu nedopověděnou a skryl jsem hlavu do dlaní. "Na hlas to zní ještě víc směšně, než bych kdy čekal."

"Já... Tichošlape, vážně? Mám na mysli... vždyť jsi to ty."

"Já vím. Zní to neuvěřitelně stupidně. Není to moc dlouho, co jsem si to připustil..." Mluvil jsem dál čekal jsem na další reakci.

"No... Těžko říct, co na to říct."

"Mohl by jsi říct, že jsem pro tebe pořád ten stejnej Sirius. To by bodlo..."

"Jsi. Určitě, jasně, já jen... vstřebávam to, rozumíš? Ty vážně ojedeš všechno, co vidíš..."
Na to jsem se štěkavě zasmál a Peter to nakonec to vstřebal. Vstřebal to a vyslechl mě, vyslechl jak jsem s tím zápasil a doufám, že to pochopil. O nějakou chvíli později jsem cítil, jak ten obrovský balvan opouští mou hruď - protože když to pochopil i Peter, bude to v pořádku.

**

   Když jsem se ten večer dostal do hradu, nervózně mi bušilo srdce - já, Peter Petergriew, jsem to dokázal. Splnil jsem svůj první úkol - ten, který jim dokáže, že mi mohou věřit. Ten, který je přiměje, že jsem hoden toho být představen Lordu Voldemortovi.



Najednou mě chladná kostnatá ruka zatáhla do postranního přístěnku. Bellatrix Blacková.

"Tak co? Doufám, že jsi něco zjistil o té špíně, co si říká Black. Protože jestli jsi vyplácal můj poslední lektvar štěstí jen tak, trest tě nemine." Vyštěkla na mě bojovně. A nemusela se bát - malá lahvička lektvaru Felix Felixis skutečně splnila svůj účes. Jen díky ní jsem říkal a dělal jen ty správné věci.

"Je to mnohem lepší, než jsme mohli doufat. Poslouchej..."

 


Komentáře

1 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 13. října 2010 v 19:03 | Reagovat

Belatrix, ta mrcha...!!!

2 lucrecia lucrecia | Web | 13. října 2010 v 19:16 | Reagovat

:D Tak ta kapitola mě dostala. Naprosto perfektní a nečekné

3 Chris Chris | Web | 14. října 2010 v 17:09 | Reagovat

blog ťa asi nemá rád keď ti maže kapitoly... sviňa jedna :D

4 Maya Maya | 14. října 2010 v 20:18 | Reagovat

To je ale sviňák! Já ho zabiju, fakt! A Belatrix taky!
Ale s tím Siriusem...já chcípala smíchy. Myslela jsem, co zase nemá a on se vytáhne s tím, že je asi gay...bože, já umřu :-D
Bylo to úžasný, doufám, že brzy přibude další kapitolka. Ale mám takovej pocit, že Červíčkova informace pro Bellu nebude zrovna ta důležitá :-)

5 kami kami | Web | 14. října 2010 v 20:21 | Reagovat

Juj! Sirius má problém a dosť veľký, ale hoci ho spôsobil Peter, tak sa mi tu páčil. Konečne to bola osobnosť, hoci spôsobená Felixom. A ešte tá jeho veta: "Ty vážně ojedeš všechno, co vidíš." :D To nemalo chybu. Vlastne rovnako ako to, že sa nám Sirius konečne verejne priznal. :-D Teším sa na pokračovanie, táto poviedka ti ide. :-)

6 Guenon Guenon | Web | 14. října 2010 v 23:17 | Reagovat

[1]: Je:D ale proto ji milujeme, ne?:D

[2]: Díky moc :) A až tak nečekané? já se to pokoušela naznačit už dřív:D

[3]: :)

[4]: Děkuju moc:) To mě těší:) A to... já se to fakt snažila dát najevo už dřív:D Nebude důležitá? Myslíš? ;-)

[5]: Díky moc:D a konečnšě někdo, pro koho to přiznání nebylo úplně z čirého nebe:D ( i když se mi to přiznání napsat nepovedlo... ale což:D)

7 kami kami | Web | 15. října 2010 v 7:35 | Reagovat

[6]: Tak to im nemôžeš brať za zlé, že si tie náznaky nevšimli a ja áno. Ja som totižto na takéto veci vycvičená. :D

8 lina lina | Web | 17. října 2010 v 17:21 | Reagovat

mrcha, mrcha, hnusná mrcha! nesnáším ji:D chudák Sirius, vůbec mu nezávidím...Petr je svině..malá hnusná krysa:D
Ale jinak byla kapitola naprosto skvělá

9 Pobertka<3 Pobertka<3 | Web | 20. října 2010 v 16:09 | Reagovat

Pěkná mrcha ta Bellatrix :D

10 Jenny Jenny | Web | 25. listopadu 2010 v 20:15 | Reagovat

ten idiot ho prezradí! ach, moje nervy... tak toto bude strašné, radšej to ani nechcem vidieť (žartujem).
no ale teším sa na Jamesa a Alex a ako to s nimi pôjde ďalej... :-D  8-)

11 Woosy Woosy | Web | 30. prosince 2011 v 20:34 | Reagovat

Týjo, já toho červa tak nesnáším. Píšeš fakt senzačně a doufám, že tuhle úžasnou povídku dopíšeš! :-)  :-)

12 Zasněná* Zasněná* | Web | 18. ledna 2012 v 10:34 | Reagovat

Ach, prosím, řekni že plánuješ pokračování? Prosím, já jsem tak nedočkavá... Zajímá mě jak to bylo dál s Alex a Jamesem. S kluky. S Červem... Prosím.... *kočičí pohled*

13 Zasněná* Zasněná* | Web | 19. ledna 2012 v 16:08 | Reagovat

Upřímně? Přišlo mi to divné... dost divné.. ale líbilo se mi to tak, že jsem prostě musela číst dál. :-) Víš jakou jsi mi udělala tou zprávou, že to dopíšeš, radost? :-) Asi bych si okousala nehty!
Jinak, moc děkuju za tvůj komentáře - za oba. Jsem ráda, že se ta povídka líbí. Jo, všichni říkají, že to byl námět na kapitolovku... To jen já nevím, jak bych pokračovala :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.