2. Kapitola - Rozhodnutí

22. prosince 2010 v 22:57 | Guenon |  Ve stínu vycházejícího slunce
Jen aby bylo jasno, je to divné :D Ale i tak komentujte a odpusťte mi, že to trvalo tak dlouho :)


Cesta vlakem byla vyčerpávající. Vděčně jsem zasedl za stůl, ignorující vše kolem sebe. Zařazování byl rituál na výsost zbytečně okázalý a neskutečně nudný. Byli tu ti, jež měli tu čest navštívit zmijozelské království a okusit, jaké to je vládnout - a pak tu byli ti druzí. Patetičtí a rádoby noblesní nebelvírští, pokrytecky vykřikující zvučná slova jako jsou odvaha či čest, přemoudřelí havraspárští, s nosem v učebnici a smyslem pro humor jako můj mrtvý strýc Irvin - který byl příšerným sucharem již za doby jeho života. A pak samozřejmě plevel společnosti, zbytky všech ostatních, milí mrzimorští. Ti, jež se dostali tam, se jednoduše narodili zbytečně.

Zaslechl jsem McGonnagalovou přečíst první jméno: "Abott, Mark."

Z vetché hučky se po chvíli ozvalo: "Mrzimor." Nehezky jsem se uchechtl.

Raději jsem se pustil do rozhovoru s Goylem, který seděl hned vedle mě - což byla chyba. Hned, když ze sebe dostal první slovo, zalitoval jsem.

Když už vše mělo skončit, a i Zeller, Peter našel své místo u kolejního stolu Havraspáru, všiml jsem si, že pod učitelským stolem - tak chytře umístěným na pódiu - stála ještě jedna postava, ta, která před chvílí upoutala můj pohled.

McGonnagalová opět vstala - což už samo o sobě bylo nezvyklé, jelikož teď měl následovat staříkův proslov na téma buďte hodní a dejte si do nosu.

"Prosím vás ještě o pár chvilek strpení, před tím, než započne slavnostní hostina, čeká nás ještě jedno zařazení. Do sedmého ročníku k nám přestupuje slečna Tara Mulciberová." Mezitím už si sedla na potupně nízkou stoličku - to, že se jednalo o dívku, jež jsem měl tu čest poznat o prázdninách, jsem už věděl notnou chvíli. Ale i tak mě pohled na její obličej chladným nenechal.

Klobouk se ještě ani nestihl dotknout její hlavy, když už zakřičel: "Zmijozel." Na obličeji se mi proti mé vůli zračil hrdý úsměv.

Sedla si pár míst ode mě, ale jako bych tam nebyl. Nezaujatě vyslechla Brumbálův tradiční proslov a pak se pustila do jídla - ignorujíc všechny kolem sebe. Včetně mě, což bylo minimálně nepřípustné.

Nervózně jsem se šťoural ve svém nákypu, všechny své myšlenky jsem soustředil na konec oslav. Když jsme se zvedli, spěchal jsem ke zmijozelským místnostem zkratkou, takže jsem se tam dostal o hezkých pár minut dříve než ostatní. Počkal jsem si za rohem a když jsem ji spatřil, přitáhl jsem si jí k sobě.

Na jejím asymetrickém obličeji se na vteřinu objevilo zděšení, ale když mě spatřila, vystřídal jej úšklebek.

"Věděla jsem, že nebudeš schopný odolat mi." Usmála se na mě ďábelsky.

"Nemyslíš si toho o sobě trochu moc?" Nadhodil jsem, stále svírajíc její zápěstí.

"Myslím. A pusť mě, bolí to." Stěžovala si. Ale omítal jsem nechat ji jen tak jít.

"Takže Tara Mulciberová, jo? Já si říkal, že tě od někud znám. Tvůj papínek se umí výborně ohánět s kletbou Imeperius, jak jsem se doslechl." Zažertoval jsem. Ale její výraz nečekaně ztvrdl.

"Neměl by ses míchat do věcí, kterým nerozumíš, chlapečku." Chlapečku? Vztek mi z obličeje musel sálat. K čertu s mým dokonalým sebeovládáním, tohle si nemůžu nechat líbit. Dost bylo hraní.

Cítil jsem, že ti byla má aristokratská povinnost, podmanit si ji. Bude moje - ať se jí to líbí nebo ne.

"Já rozumím tolika věcem... Divila by jsi se, věř mi. Však uvidíš." Řekl jsem a pustil ji. Dal jsem si záležet na tom, abych to byl já, kdo tentokrát odejde. Nechal jsem ji stát v uličce a vyšel jsem zpoza rohu. Škoda jen, že ve školním hábitu neměla možnost prohlédnout si jednu z mých nejobletovanějších částí.

"Hej! Kam si myslíš, že jdeš?" Ozvalo se za mnou.

"Kam asi... Na kolej."

"Ne beze mě. Kvůli tobě mi utekli všichni, a já se v tomhle labyrintu, co si říká škola, bloudit nehodlám."

"Fajn." Protáhl jsem líně. "Tak pojď."

"Já se neprosila o svolení."

"I tak ti ho dávám."

"Nepotřebuju ho!" Vykřikla na mě. Konečně začínala ztrácet půdu pod nohama. Až jsem zalitoval, že jsme dorazili ke vchodu.

"Stříbrná lilie." Pronesl jsem heslo. Když se vchod otevřel, ukázal jsem na něj: "Tak, prosím, dámy mají přednost."

Vešla dovnitř, rudá vzteky. Výborně. Přece jen umím svou práci. Ten den jsem si lehal s vědomím, že mám před sebou vzrušující misi plnou intrik - dokonce to vytěsnilo i fakt, že mě za pár týdnů čekalo setkání se smrtijedy. Měl jsem být tím nejmladším, co kdy vstoupil. Otec si to tak přál. Sám jsem neměl tušení, jaké pocity to mě vzbuzovalo.

     
                           *                                         *                                        *

Vzbudil jsem se s čistou hlavou, připravený na další den. A osud mi přál - na Taru jsem narazil hned, jakmile jsem vstoupil do společenské místnosti.

"Potřebuješ nějakou pomoc? Možná ukázat cestu na snídani?" Zvolal jsem na ní.

"Jsem si jistá, že to zvládnu." Odsekla mi.

"Já bych se ale stejně raději ujistil, že dorazíš v bezpečí. Zdejší chodby můžou být zrádné, pro nováčka jako ty."

"Něco mi říká, že ty budeš o moc zrádnější, Malfoy."

"Pro tebe Draco. A nemusíš se bát - pro tebe nejsem nebezpečný."

"Já se nebojím. Rozhodně ne tebe, bažanta, který mimo školu ani kouzlit nemůže." Vmetla mi do tváře a otočila se na podpatku, odcházejíc do velké síně. Pospíchal jsem za ní a když jsem vyšel, nespokojeně jsem si uvědomil, že jde správnou cestou.

Celý první školní den jsem prožil ve své hlavě, absolutně nepozorný všem řečem o zkouškách NKÚ i nové učitelce Obrany, která nezvykle připomínala ropuchu kříženou s buldozerem. Ale otec říkal, že nám její přítomnost hraje do karet. Takže mám na výběr? I když, pravda, skoro jsem se přistihl, že fandím Potterovi, když jí se svým debilním naivismem posílal do chřtánů pekel.

U večeře chyběla a ani později jsem na ní nenarazil. Rozhodl jsem se napsat otci - informace od něj by mi mohli pomoct zjistit toho o ní více. Popadl jsem nejbližší brk a kus pergamenu, zamyslel a začal psát.

Otče,
ve škole se dějí zajímavé věci. Nový přírůstek do učitelského sboru, o němž jsi mi vykládal, předčil všechna má očekávání. Čeká nás fascinující rok.
Ale to co do nováčků není vše. V mé koleji se objevila studentka, jejíž otec má velice přesvědčivou hůlku. Zajisté víš, koho myslím. Zajímalo by mě, co takto náhle dělá v Bradavicích - nastupovat do
sedmého ročníku je značně neobvyklé.
To je asi vše, budu se těšit na jakékoliv zprávy z domova,
Draco.

Dopis byl sice smutně krátký, ale s otce jsem si nikdy neměl moc co říct. Od té doby, co zvládnu čistění zubů bez námitek a svědomitě si měním spodní prádlo, se naše rozhovory zúžily jen na školu a Voldemorta. Svázal jsem psaníčko a vydal se do sovince. I když jsem se už jako prefekt nemusel bát o přetáhnutí večerky, chtěl jsem mít nepříliš vábnou vůni soví ubytovny za sebou co nejdřív.
 


Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 23. prosince 2010 v 10:35 | Reagovat

Pekná kapitola :), tešim sa na ďalšiu :).

2 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 23. prosince 2010 v 10:44 | Reagovat

ten konec mě pobavil - ropucha a buldozer :D jak výstižné :-)

3 Pobertka Pobertka | E-mail | Web | 23. prosince 2010 v 14:20 | Reagovat

Vůbec to není divné, je to krásné, těším se na 3. kapču x))

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 23. prosince 2010 v 14:30 | Reagovat

Myslím, že tohle aspiruju na jednu z mých oblíbených povídek, čímž sis pěkně zavařila, protože teď tě budu kontrolovat ještě častěji než normálně.
nečekala bych, že to pojmeš takhle a nečekala bych, že se mi to bude tolik líbit... ale myslím, že tvůj draco má tolik ze sebe i z tebe, že je dokonalou kombinací :)
a první odstavec? geniální

5 lucrecia lucrecia | Web | 23. prosince 2010 v 15:07 | Reagovat

Myslím si, že se to ubírá tím správným směrem. Moc pěkná kapitola

6 Chris Chris | Web | 23. prosince 2010 v 18:36 | Reagovat

oplatilo sa tak dlho čakať :-) pekná kapitola a dúfam že na ďalšiu tak dlho čakať nebudeme :D

7 Guenon Guenon | Web | 23. prosince 2010 v 22:18 | Reagovat

[1]: díky :)

[2]: nikterak originální nápad to nebyl, ale i tak jsem ráda, že to pobavilo :) Dík :)

[3]: jé, děkuju. To potěší... a jestli neusnu, chci to zvládnout do zítra. Ale jak se znám, nezvládnu to :D

[4]: ach děkuji, od tebe si toho moc vážím... A však já se pokusím smolit častějš:D

[5]: správným směrem, jo? Já mám právě pocit, že se ztrácím... a to je teprv 2. kapitola. Ale snad se najdu. A díky:D

[6]: díky:D já se pokusím... Ale věřím, že tak příšerně dlouho čekat nebudete. Ale... se mnou je to horor, no :D

8 Pobertka Pobertka | Web | 24. prosince 2010 v 15:28 | Reagovat

Št'astný Štědrý den, krásné a veselé Vánoce plné klidu, pohody a míru, at' Ti Ježíšek přinese vše, co si přeješ...
To, a mnohem víc Ti přeje...
                         ... Pobertka.:)

9 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 24. prosince 2010 v 16:43 | Reagovat

Šlo o Bellu a Harryho :-D Jsem nenapravitelná xD To mi připomíná, že píšu povídku, ve který se pro změnu total nenávidí :-D Jinak díky :-) Hezký Vánoce :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.