Červenec 2011

Veselé poletování

27. července 2011 v 23:22 | Guenon
Našli jste někdy písničku, která by přesně vystihla vaši náladu? Jako vystřižená či upletená z pocitů minulých dní? (a to i přes to, že je zpívána v žánru, jímž ze zásady opovrhujete:D)

No a... Vše je podivně hezké. Mám už na co vzpomínat, ale také se na spoustu věcí můžu těšit. Přelom prázdnin asi strávím doma, musím si po tom šíleném kolotoči dát alespoň týden rutiny, jinak z toho někde omdlím. Takže spát, brigáda, domů, spát, seriál a špagety, icq, zamilované civění do zdi, seriál, spát... a tak dále. Bude to fajn. Jo a ještě musím někam vtěstnat učení, posledních pár dní jsem vždycky zvládala jen pár slovíček ASL a docela mě to mrzí.

-po wc pauze pokračuje s článkem vylejvákem-

Na hajzlu jsme myslela na tu písničku. Je báječné vědět, že je. Vždycky, když si jí pustím, si připomenu tenhle pocit. Proto je důležitá natolik, abych jí zvěřejňovala.

Musím nějak zkontaktovat někoho z toho neprázdninového světa. Ani od Piece už jsem neslyšela ani nepamatuju. (kdybych se k tomu neodstala, napiš článek, ať vím, že a jak žiješ. Nemáte ty tynečky už náhodou? ... and is it like everythinq you´ve wished for? :D) No nic. Přestanu si z článečku dělat vzkazník a popojedem.

Možná sem začnu házet takovou vypisovací povídečku, co na ní poslední dva dny dělám. Není HP, takže na ni možná hodíte bobek, ale co. :) Zkusím to.

Hodně přemýšlím o dětech. Jak divní tvorové to jsou... A jak báječní. Víte, deset dní v přítomnosti sladké sestřiny dělá divy. (i když je to brutální zabíračka. A to i když jste doma málo kdy. Jsem prostě někde na pomezí toho, že děti NIKDY nechci a toho, že na to někde hupnu s ´anonymním dárcem´ a pořídím si nějaké HNED.)

Takže... Ve zkratce mám bordel ve všem. A musím dojít do knihovny... jinak jsem tuhá. (ten dluh už Everest přerostl dávno)

Což mi připomíná... vůbec nečtu. Ve všem tom zmatku nějak nebyl čas.

(bože, tenhle článek je o ničem *bije se zničeně do hlavy*)

Jo a mimochodem... rozhodla jsem se oživit jednu povídku z HPFF. Tak dejte dolů vědět, kterou. Která bude mít nejvíc žadatelů, vyhraje (nebo si řekněte o jednorázovku a zadejte ji. Mě je to v podstatě fuk - jen chci napsat něco HP a potřebuju podnět) *zajímá se, zda-li bude mít alespoň jednu žádost:D

Jo a štve mě moje matinka - jaký dramatický a ojedinělý zvrat v pubertálním životě!

no nic. Dobrou noc, sladké sny (víte, o kom si necháte zdát?), žádné blechy v postely (inside joke! všímáš si? :D), a pamatujte... This is how it starts. Lightning strikes the heart. It goes off like a gun... Brighter than the sun! Ooooh we could be the start, just fallin' from the sky, shining how we want... Brighter than the sun!

Všimli jste si změn? Já ne. Ale prý tu jsou...

25. července 2011 v 15:03 | Guenon
Viděli jste náš nový lay? Mě se líbí moc. Těžko říct, z kterého nebe sem spadl. (A nebo to byla Piece.) Každopádně je moc hezký, nemyslíte?
Poslední článek padl v březnu. A máme červenec. Proto mě skoro dojalo, když jsme se dneska přihlásila a uviděla, že tu včera bylo 41 lidí.
A tak píšu článek...
Například vám povím, jak si užívám prázdniny. Jsem ve vesnici (už víc než týden), kde se nachází nápravný ústav pro mladistvé delikventy. Výborná společnost. (ona si Guenon umí vybrat... :D)
A je to typické. Občas se někde zrakvím, občas ležím doma a dumám nad smyslem života, občas ležím a žeru u QAF(já vím, zase, ale když...:D). Píšu jen občas. A ve volném čase se učím znakovou řeč, do které jsem se zamilovala(tedy tu americkou. Kurzy české na netu nejsou). Je to krásnej jazyk...
Zdálo se mi, že jsem byla hluchá, víte? Včera. A používala jsem těch pár znaků, co znám. Bylo to mírumilovné. Klidné... Ještě se musím naučit odezírat. Mimochodem, když se to umí, zaková řeč je neskutečně sexy... Je to jako tanec, skoro. Je to umění. (kéž bych nebyla lína a naučila se víc než pět-deset znaků denně.)
Ve středu se vracím domů. Netěším se... čeká mě práce, rutina, otrávené obličeje. Ale já to nějak spestřím! :D
Předevčírem jsem dělala na takový farmě, dá se říct. Dojila jsem kozu! Je to těžší, než by jeden řekl. A tak trochu nechucus hnusus. A navíc furt kopala. Svině rohatá. :D
No a potom jsem kydala prasatům, chovala si selátka(trochu větší teda, ale i tak pořád ťuťu a ňuňu), připravovala těm prasatům jídlo...(mimochodem... nabírali jste někdy pečivo lopatou? tak den staré bylo, byla ho plná podlaha a bylo to jednoduše zvrácené. Africká vesnice by na tom přežila měsíc a já po tom dupala a nabírala to lopatou)
No, samozřejmě tu bylo slavno-neslavné loučení s Harrym, které jsme jaksepatří obrečela jak v kině, tak doma. Doma to byl absolutní záchvat, prostě jsem si sedla na postel, hodinu brečela do polštáře a pak byly najednou skoro čtyři ráno a čas jít na brigádu.
Líbili se vám druhé relikvie? Mě asi i ano. Sice měli much hodně, ale... Je to Harry. A byl tam Rupert, sexy as hell, takže většinu odpustím.

Tuhle se mě kamarádka zeptala: "Kdybys měla možnost ojet Dana Racliffa nebo Roberta Patizóna, kterej by to byl?"
No... co myslíte? On Dan je ošklivej jako noc, ale... Já vám nevěděla. Vždyť je to Harry! (A i přes všechny problémy s věcma jako Stmívání, Patizón má hodně do sebe.)

No a pojedem do US, a Patizóna potkáme. Už máme připravené, co na něj budeme pištět. ("OU MY FUCKING GOD! THAT IS CEDRIC DIGGORY FROM HARRY POTTER!!!!")

No, tak žijte blaze, nezapomeňte na nás a... Já ani nevím. Snad jen zapalte vonnou svíčku tomu fenoménu, který nám změnil život. (protože i když vše, co Rowla řekla na premiéře, bylo báječné a dojemné, jedna velká éra dopolikala andělíčky. A mě to pořád drásá krevní pumpu.)
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.