Jednorázová povídka - Tajemství: část třetí

23. prosince 2011 v 23:35 | Guenon |  Jednorázovky
Jsem tu pozdě. A nebo brzo! Jak se to vezme. Tohle je předčasnej Ježich, řekněme. Zítra dorazí ten pravej, kterej bude podstatně pozitivnější, než tohle:D
Jinak... Máme tady závěr. Varování zůstávají stejná. Komentujte. Já jdu umřít únavou :)
Nemám sílu to po sobě číst, za případné překlepy se omlouvám.
A mějte na paměti, že tohle nemohlo dopadnout moc jinak :)


Bylo to celkem výjimečné - najít někoho, s kým se dal jednoduše a obyčejně plýtvat čas. Sedět, přemýšlet o velkých a zbytečných věcech, mlčet a přitom se cítil uvolněně.
Albus proplýtval celou cestu vlakem. Ale nebylo to s Jamesem, tak, jako to bývalo obvykle. Před svým bratrem prakticky utekl hned v momentě, kdy spatřil červený expres.
Ocitl se v prázdném kupé na konci vlaku - bylo to to stejné kupé, ve kterém jeho otec potkal Rona Weasleyho. To ale Albus nevěděl.
A pak se ve dveřích ukázala blonďatá hlava.
"Proč nesedíš se svou rodinou? Potterovsko-Weasleyovské kupé je pojem i ve Zmijozelu," zeptal se ho Scorpius se zjevným překvapením.
"Chtěl jsem být chvíli sám. Přemýšlet," odpověděl Albus.
"Aha. Tak to já půjdu, nechtěl jsem tě rušit…" odtušil blonďák. Na tváři se mu mísilo pochopení se zklamáním. Bylo očividné, že odejít nechtěl.
"Sedni si. Ty nejsi ten, před kterým se schovávám."
Chlapec se váhavě přesunul na sedadlo vedle Albuse.
"Jo, tohle…" Scorpius se začervenal. "Jak to… Však víš… Jak to dopadlo?"
"Dopadlo?" Albus se zmateně zeptal.
"S Jamesem."
"A… Tohle." Al na chvíli zapomněl, že při onom silvestrovském dni, který změnil všechno, svěřil Scorpiusovi všechny své útrapy. "Nijak."
"Jak to myslíš, nijak? Promluvil sis přece s Jamesem, ne? Ukončil to?"
"Nemohl jsem. Nedokázal jsem to."
Scorpius ho měl odsoudit. V tu chvíli byl Albus přesvědčený, že se na něj rozkřičí a poté se na něj už nikdy nepodívá. Nechápal soucitný výraz na jeho jemné tváři. Neměl tam být, nepatřil tam.
Al si byl jistý, že si ho nezasloužil.
"Chtěl jsem, vážně, ale…" snažil se pokračovat. Vysvětlit své nevysvětlitelné chování.
"Já to chápu. Miluješ ho. Možná nechápu tomu, jak ho můžeš milovat, sakra, mělo by mě to děsit - ale je to láska. Vím až příliš dobře, že nemůžeš pomoci tomu, do koho se zamiluješ."
"Přál bych si, abych to všechno mohl zapomenout, víš? Nedokázal bych přežít, kdyby se to doopravdy nestalo, ale chtěl bych to nevědět. Protože až tohle všechno skončí, budu sám. James má July, ale já… Nedovedu si představit, že bych kdy mohl být s někým jiným. Ne po Jamesovi, ne po tom, co to všechno znamenalo..." řekl Al potom. A řekl to těm nejupřímnějším očím, do kterých se kdy podíval. Studoval ho celou dobu, snažil se najít náznak odporu, který v blonďákově výrazu přece musel být. Až na to, že nebyl. "Já ti nerozumím," dodal Albus potom. "Co tady vůbec děláš?"
"Myslíš v tomhle kupé? S tebou?"
"Ano! V kupé. A obzvlášť se mnou."
"V kupé jsem proto, že tohle je moje kupé. Proč si myslíš, že se nikdo jiný nehnal do zadního kupé vlaku? A že bylo úplně prázdné? Sedím tady každý rok, pokaždé sám. Už od první cesty do Bradavic."
"Ale… Proč?" Zeptal se Al nechápavě. Za odměnu obdržel nehezký úšklebek.
"Nikdo nechce sedět s Malfoyem. Já je nechám na pokoji, oni mě."
"Ale,… vždyť to je strašné!"
"Pochybuju, že je to to nejhorší, co se v Bradavicích děje. Já můžu za své jméno být rád - možná mě nenávidí, ale alespoň se mě bojí. Někteří takové štěstí nemají."
"Ale… Kdo? Kdo by tohle dělal?" Al Scorpiusovi stále nerozuměl.
"Já vím, že to nechápeš. Možná oba navštěvujeme Bradavice, ale nejsou to stejné Bradavice."
"Jak to myslíš?"
"Ty chodíš do Bradavic, ve kterých lidé milují, kdo jsi. Přijel jsi a bylo jasné, že tě všichni budou milovat. O Potterových by v Bradavicích nikdo neřekl křivé slovo, dokonce ani u nás ve Zmijozelu ne. Báli by se, a možná ani nechtějí. Všichni víme, že tvému tátovi vděčíme všechno. I můj otec to byl nucený přiznat. A já chodím do Bradavic, ve kterých mě nenávidí za mou podstatu, za to, komu jsem se narodil. V prvním ročníku jsem to ještě nevěděl, nechápal jsem všechny ty pohledy. Až o vánočních prázdninách situace donutila tátu, aby mi všechno řekl. Všechno o válce, a o tom, proč se na mě nikdy nikdo nepodívá jako na jim rovného člověka."
A pak přišlo mlčení - takové, které by mělo být nepříjemné, ale nebylo. Oba upadli do vlastních myšlenek, vděční za to, že jimi nemusejí protrpět sami.
Al cítil, jak se ruka druhého chlapce přiblížila k té jeho. Cítil, jak propletl své prsty s jeho. Neodtáhl se. Na chvíli dovolil představě, že tohle je chlapec, kterého miluje, převzít jeho vědomí. Dovolil si představit, že ruka spočívající v jeho tam nebyla jen proto, aby mu dodala podporu. Dovolil se představit, že James byl jeho bratrem a ničím víc.
Zůstali tak téměř celou cestu. V léčivém tichu, podvědomě vnímající vůni toho druhého, nikdy nepřerušující kontakt. Jako by se svět neexistoval.
A pak, protože takové věci byly v Albusově životě nevyhnutelné, se rozrazily dveře.
A ještě nevyhnutelněji za nimi stál James.
Jeho pohled rychle přejel přes Ala se Scorpiusem a zastavil se na jejich stále spojených rukou. Když si Al uvědomil, jak to muselo vypadat, rychle se odtrhl. A pak se musel vypořádat se dvěma chlapci. Oba se dívali přímo na něj a z jejich tváří čišelo zklamání.
"Já…" pokoušel se James znovuobjevit svůj hlas. "Jen jsme se všichni divili, kam ses ztratil. Neměl jsem tušení, že máš rande s Malfoyem," Scorpiusovo příjmení přitom vyplivl jako nejsprostější ze sprostých slov a věnoval mu obzvláště ošklivý pohled. Scorpius jej odhodlaně opětoval.
James se otočil na podpatku a zmizel stejně rychle, jako se před tím objevil. Al se omluvně podíval na Scorpiuse.
"Já vím. Jen běž," řekl druhý chlapec prostě, když se Albus už už nadechoval.
"Díky."
Jamese našel před kupé - nemusel za ním běžet, nemusel na něj zoufale volat. Čekal na něj klidně a zjevně chtěl odpovědi. To, že si po tom, co dělal s July, dovolil tvářit ublíženě a zrazeně, Albuse rozzlobilo.
Ještě nikdy se na Jamese nezlobil, ne doopravdy. Možná plakal nad jeho činy, možná nenáviděl celý svět za bezvýchodnost jejich situace, a rozhodně často nenáviděl July, ale nikdy nedokázal cítit vztek vůči Jamesovi. Ani když ho viděl ošukat svoji přítelkyni, která měla být jen zástěrkou.
Ale jeho pokrytectví k Albusovi konečně dorazilo.
"Co to mělo zatraceně znamenat?" zeptal se jeho bratr. Ano, opovážil se zeptat na něco takového po tom, co Ala našel, jak se s někým drží za ruce. On, který ho vrazil do přítelkyně-zástěrky a na Albuse se ani neohlédl.
"Do toho ti, zatraceně, asi nic není, že ne?"
"Jak to… Samozřejmě, že ano!" osopil se James. "Já tě přece miluju, Ale," dodal potom, mírněji.
"A miloval jsi mě v na Nový rok, když jsi s July překročil čáru?"
"O čem to mluvíš? Žádnou čáru jsem s nikým nepřekročil," zapíral. Lhal. "Nemiluju ji tak, jako tebe."
"Lže ti, Albusi. Doufám, že je ti to jasné," ozvalo se zpoza jeho zad. Scorpius. "Pravděpodobně to vůbec nebylo poprvé, nemám pravdu, Jamesi?"
"Ty se drž dál od mého brášky, ty odporná slizká-" James se rozkřičel na Scorpiuse.
"Má pravdu? Spal jsi s ní víckrát?" Přerušil ho Albus. Jamesův výraz změkl - teď se zdál být téměř prosebným.
"Ale, musíš to pochopit, ona je holka a-"
"Správná, jasně!" Křičel Albus. "Kdežto já jsem ten špatnej - vždycky jsi to tak viděl, že, Jamesi? Nikdy jsem nebyl víc, než jen špinavý malý tajemství, který necháš v Bradavicích a potom se na něj nikdy ani neohlídneš!"
"Já-" začal James, ale žádná další slova z něj nevyšla.
"Ani to nedokáže popřít, vidíš, Ale? Pojď pryč." Scorpius ho odvedl pryč. Zpět do jejich kupé - ale ani v něm už nenalez potřebný mír.
"Víš…" začal Scorpius. "Je možnost, že bys mohl zapomenout."
"Jak to myslíš?" zeptal se Al zmateně.
"Mohl bych ti pomoci. Však víš, obliviate. Bylo by to, jako by se to nikdy nestalo."
"A ty bys něco takového uměl?"
"Samozřejmě. Neměl jsem posledních pět let moc na práci, a tak jsem se učil, víš?"
Al chtěl říci, že ne. Ne, děkuji, tak šílený nejsem ani já. Ale záporná odpověď jeho ústa neopustila.
Už nikdy nedokázal být s Jamesem. Ne po tom, co udělal. Ale nedokázal být ani bez něj - nikdy by se nedokázal posunout dál. Nikdy by nezapomněl na jedinou pravou lásku jeho života. Na ty nevinné okamžiky jeho pokoje, které se zapsaly do jeho krve s nekonečnou platností.
Jejich tajemství bylo jeho součástí. Tvořilo jej, definovalo. Nedokázal by žít s vědomím, že James byl s July. Že si vzal July. Že měla jeho děti. Ale kdyby měl možnost, nevrátil by čas.
Zapomenout by znamenalo… Být svobodný.
"Dobře. Udělej to." Souhlasil. Zbláznil se snad?
"Ne teď. Dnes večer - dá ti to čas se pomyslet. A tak velký zásah do paměti tě vyčerpá, budeš se na to muset vyspat."
*
"Takže si jsi jistý?"
"Udělej to."
"Doopravdy?"
"Ano, zatraceně."
"Ještě před tím…"
"Co zas?"
A pak ucítil hebké rty na těch svých. Nebránil se, ne doopravdy. Neměl důvod. Cítil chuť slz, ale nevěděl, zda byly jeho či Scorpiusovi. A pak se bloďák odtáhl - jen několik vteřin po tom, co se jejich jazyky váhavě setkaly.
"Obliviate."
A pak necítil nic.
*
Probudil se v objetí - hřejivém, bezpečném a známém. Scorpius - uvědomil si poté, co zaostřil na světlou kštici.
Neskutečně ho bolela hlava.
"Dobré ráno," pozdravil ho Scorpius váhavě. "Jak se cítíš?"
"Bolí mě hlava," odpověděl Albus pravdivě. "Co jsme včera vypili?"
Scorpius neodpověděl, jen ho políbil.
Celý den byl pak podivný - Alovi se točila hlava. Na přeměňování téměř omdlel. Ale to nebylo to nejdivnější - jeho bratr James ho celý den provázel těmi nejpodivnějšími pohledy. Ublíženými a vyčítavými, téměř.
"Nevíš, co je s Jamesem?" Zeptal se Scorpiuse.
"Nevím. Vypadá ale nějak nabručeně… Nepohádali jste se třeba?"
"Ne," zakroutil Al hlavou. "Téměř ho nevidím, pořád je s July nebo jinými Nebelvíry."
"Asi o nic nepůjde," řekl Scorpius nakonec. A Albus mu věřil - neměl důvod mu nevěřit. Scorpius Malfoy byl přece jeho první láskou. Věřil by mu s vlastním životem.
 


Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 24. prosince 2011 v 0:56 | Reagovat

To je tak - DOKONALÉ! Bože.. ♥ :-) Chvilkama mi to přišlo až dojemné. Hlavně to, jak na začátku Scorpius říkal to, jak byl v prvním ročníku a jak nechápal ty jejich pohledy.. ááá prostě dokonalé ♥ :-) Nádherná jednorázovka..

2 Jenny Jenny | Web | 24. prosince 2011 v 8:48 | Reagovat

Chudáček Scorpius..<3 Bylo to opravdu strašně nádherné! Dokonalé a neobvyklé! Napiš ještě někdy něco takového, protože to se mi opravdu líbilo! ;)
A ještě něco - Přeju vám třem veselé Vánoce <3

3 Guenon Guenon | Web | 24. prosince 2011 v 11:16 | Reagovat

[1]: jé, děkuju moc. :)

[2]: No, chudáček.:D Nakonec má přecejen malfoyovsky to, co chtěl, ne? :D A moc děkuju. :)

4 55 55 | 24. prosince 2011 v 13:36 | Reagovat

nádhera :-) Al a Scorpius jsou roztomilí :-)

5 chillychilly chillychilly | Web | 24. prosince 2011 v 15:16 | Reagovat

Kam zmizel můj oslavný komentář? Já byla tak nadšená a tolik chvály jsme pěla a ono to zmizelo, kaaam? :(

6 Guenon Guenon | 24. prosince 2011 v 15:21 | Reagovat

[4]: děkuju moc :)

[5]: há, to neplatí! zatracený blog. (přepiš!:D zrovna od tebe mě moc zajímalo, co mi povíš :D) ale zní to pozitivně, tak stejně děkuju:D

7 chillychilly chillychilly | Web | 25. prosince 2011 v 21:24 | Reagovat

Psala jsem, jak je to úžasné a jak jsi ty úžasná povídkářka a znáš to, vychválila jsem tě do nebe :D
Strašně se mi líbil nápad s vymazáním mysli. A taky se mi líbilo, že ve své podstatě to bylo od štírka pěkně zmijozelské. A líbil se mi celý štírek, to byla asi moje nejoblíbenějšá postava, nevím, Albus mi na to až moc připomínal Harryho :)
už se těším, až napíšeš další povídku, vážně

8 Guenon Guenon | Web | 26. prosince 2011 v 1:58 | Reagovat

[7]: děkuju moc:D
a... tenhle štírek je koneckonců mou nejoblíbenější postavou z celé next gen:D zmijozel jako brko, jen utlačován jménem
děkuju moc:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.