Kapitola čtvrtá - Osud

13. ledna 2012 v 22:14 | Guenon |  Hledání - HP povídka
Tak, já vím, tahle kapitola má zpoždění. A taky k ní musím dodat pár varování - zaprvé - Albusův pohled. Vzpomínáme, vážení. Já vím, slíbila jsem akci, ale nějak mi přišlo, že je důležité, abyste chlapce znali, než za ně začneme bojovat.
Jelikož kapitola postrádá Jamese, postrádá i vtip, ale doufám, že mi fluffoidní romantiku a Albuse odpustíte. Ale opět varuji - je to romantika ode mne, takže nešikovná, pitomá a neuvěřitleně nelogická, jelikož já jsem na romantiku poleno dřevěné, a duté k tomu. Ale rozkecala jsem se na osm stránek, tak snad odpustíte.
Při dobré vůli 12+ i když by to spíš mělo být 15.:D Slash! :)
A komentujte, ok? Docela bych potřebovala vědět, co si o tomle a o chlapcích myslíte:D (a že jsem ten jejich vztah úplně nezvorala, i když by potřeboval mnohem více rozvést)


Když Albus poprvé spatřil Scorpiuse Malfoye, okamžitě věděl, že se v něm celá jeho rodina mýlí - nebylo přece možné, aby byl nebezpečný. Vypadal přímo choulostivě - jemné rysy a křehká stavba tehdy jedenáctiletého chlapce napovídaly, že by mu nejspíše uškodil i ten nejslabší jarní vánek. Porcelánová kůže jen podtrhla panenkovský vzhled drobného blonďáka. Albus cítil náhlou potřebu přiblížit se k němu a vysílat ostré kletby na všechny ty, kteří by se opovážili byť jen křivě podívat jeho směrem.
Poprvé s ním mluvil ještě tentýž den. Věděl, že to musí udělat - a tak se odpojil od své rodiny s tím, že se chce seznámit i s jinými prváky. Beztak by při dlouhé cestě nebyl schopen vydržet Jamesovi řeči o Zmijozelu.
Ne, že by ho někdo poslouchal. James totiž v tu chvíli už vyhledal Freda mladšího a společně teď bavili zbytek rodiny tím, že v malém kupé předváděli jakýsi exotický tanec a hlasitě u toho zpívali upravenou verzi hymny Kudleyských kanonýrů. Kdyby je slyšel Ron, nejspíš by je to stálo život.
Při procházce dlouhou chodbičkou mu spousta studentů věnovala pohledy plné zájmu, nadšení i přátelskosti. Další Potter - jestlipak bude tak zábavný jako jeho bratr, tak odvážný jako jeho otec nebo tak nezapomenutelný jako jeho dědeček?
Blonďáka našel až téměř na konci vlaku - ke svému štěstí zjistil, že je sám.
Albus nikdy nedokázal zapomenout na výraz, který se v ten moment skvěl na Scoriusově tváři. Ta dětská zranitelnost, otevřenost a neskonalá krása plná překvapivé nevinnosti, když se díval z okna na ubíhající přírodu a poprvé opouštěl domov. Ovšem zmizel v okamžiku, kdy Al otevřel dveře kupé, a nahradila jej až ošklivě ledová maska. Pohrdal jím - bylo to očividné.
"J-je tady volno?" zeptal se nejistě a přál si, aby existoval lepší a zajímavější způsob, jak to formulovat.
Obdržel dlouhý zkoumavý pohled, který následoval kývnutím tak neznatelným, že kdyby mrknul, pravděpodobně by jej propásl. Ale, nakonec, jediné kývnutí dokázalo změnit všechno - což v ten moment nevěděl, a tak si rozklepaně sedl naproti chlapci, který se opět tvářil nepřístupně.
James ho možná přiměl cítit se méněcenný, nepochopený a vcelku zbytečný - ale nikdy se mu kolena neklepala nervozitou. Ne takhle. Nikdy se mu nepotily ruce z pouhého pohledu do očí jiné osoby. Ale tyhle ony byly tak…
Oči jeho Scorpiuse byly jednoduše to nejkrásnější, co kdy viděl. Hluboké, tajemné a šedé.
Al o sobě vždy prohlašoval, že nesnášel šedou. Přece to ani nebyla barva, jen podivná míchanice černé a bílé, něco, jako když člověk zvrací ovesnou kaši.
A pak se poprvé vydal na procházku skrz divokou letní bouři, jíž byl Scorpiusův pohled.
"Proč tak zíráš?" vyrušil ho tenkrát překvapivě hluboký hlas.
Jelikož Albus nevěděl, jak odpovědět, neudělal to. Namísto toho napřáhl svou dětskou ruku před sebe a představil se.
"Albus Severus Potter."
Obdržel dlouhý podezřívavý pohled. Scorpius si jeho ruku dlouhou dobu jen prohlížel - a pak ji stiskl. Krátce, pevně a rozhodně.
"Scorpius… Hyperion Malofy," představil se, také s použitím celého jména.
Scorpius Hyperion Malfoy - bylo hezké vědět, že ani tento chlapec nebyl perfektní.
Al marně bojoval se smíchem. Scorpius Hyperion Malfoy vypadal zuřivě.
"Je moje jméno k smíchu?"
"No… Vlastně je," chichotal se Al nadále. "Nikdy jsem si nemyslel, že potkám někoho, kdo dopadl ještě hůř než já."
"Albus Severus Potter ti připadá jako menší prokletí?" ušklíbl se Scorpius - byl to nehezký pohled a jeho noblesní tvář to zkroutilo do velice nepřirozeného tvaru. Al si přísahal, že ho jednou přiměje usmát se doopravdy.
"No, připadá," odpověděl, teď už o něco uvolněněji. "A navíc je za ním spousta historie," dodal tónem, o kterém doufal, že je pyšný. Ve skutečnosti mu bylo celkem úplně jedno, kterého z mrtvých kdysi ohyzdilo jeho jméno.
"Brumbál," poznamenal Scorpius, spíše sám k sobě než Albusovi.
"A Snape - byl to ředitel Zmijozelu," doplnil ho a doufal, že poznámka o Zmijozelu by mohla Scorpiuse potěšit. Jediné, co tím ale získal, byl další z řady pokřivených úšklebků.
"Ach, ano, Snape - ten taky - tvůj otec v něm viděl jen to nejhorší za doby, co žil, a jen to nejlepší poté, co zemřel. Jak Nebelvírské," prohlásil Scorpius - Al měl silné podezření, že to znělo jako něco, co chlapec slyšel doma a přijal za vlastní názor.
Své spekulace ale do slov nepřevedl.
"Jen něco špatného na tom být Nebelvírem?" zeptal se raději.
"Je na tom něco dobrého?" vrátil mu Scorpius otázku.
Albus se zarazil - kdo se ptá na takové věci? Nebelvír byla kolej Harryho Pottera. Válečných hrdinů. Tragicky zahynulých bojovníků.
"Já půjdu do Nebelvíru," řekl slabě.
"To přece nemůžeš vědět," namítl Scorpius a Albus doufal, že prosebný tón uslyšel správně.
"Vím."
A byla to pravda - teď, když znal tajemství moudrého klobouku, půjde do Nebelvíru. Musel - nezáleželo na tom, kam patřil. Pokud chtěl přežít ve své rodině a nebýt ještě větším outsiderem, než jím byl, neměl na vybranou.
"Jak?"
"Je to dědičné," řekl Albus prostě.
Scorpius ho podrobil dlouhému a zkoumajícímu pohledu. S analýzou, k níž dospěl, byl zřejmě spokojený, protože se opět ušklíbl. "Mě nepřipadáš jako Nebelvír."
"Proč?"
"Sedíš tu přece se mnou, ne?" zazněla odpověď a po ní následovalo cosi, co by se dalo zaměnit za skutečný úsměv - alespoň to nebyla smrtelná grimasa, kterou Scorpius předváděl do té doby.
Zbytek cesty se odvíjel v duchu opatrné konverzace, která se v nestřežených okamžicích dala považovat za přátelskou.
Zařazování bylo zvláštní - Al jej vnímal jen jako velkou skvrnu, která se táhla a táhla, dokud na ponižující dřevěnou stoličku neusedl mladý Malfoy. Albus si dovolil doufat, že možná -
"Zmijozel!" vykřikl klobouk jasný rozsudek.
A zanedlouho byl na řadě on sám - a čelil možná první opravdové zkoušce.
Tenkrát zvolil rodinu a následoval ji do koleje, kde ho měli přijmout mezi sebe jednoduše, přátelsky a upřímně. Která se měla stát jeho druhým domovem.
Ale domov v Bradavicích nenašel ještě dlouho potom, co poprvé navštívil kruhovou místnost s krbem a červenými křesly.
**
Nedlouho po svém zařazení do Nebelvíru si uvědomil, že život v Bradavicíh nebude ani zdaleka tak báječný, jakým měl být. Všichni v jeho vele-chrabré koleji si brzo uvědomili, že Albus není vůbec jako žádný z jeho ostatních příbuzných. Neorganizoval, neplánoval, nerozesmával velké skupiny lidí, nevyhrával famfrpálový pohár a nepouštěl se do odboje proti Zmijozelům. A tak rychle zapomněli na to, že vůbec existoval - toho tichého Pottera nechali zapadnout mezi knihy a prach, kam očividně patřil.
Albusovi první dva roky v Bradavicích se skládaly ze studia, dlouhých procházek po hradu v bezpečí neviditelného pláště a několika ukradených pohledů na Scorpiuse Malfoye.
Ten si ve Zmijozelu vedl podstatně lépe než on v Nebelvíru. Celý jeho ročník si zamiloval jeho ledovou masku a arogantní úšklebek.
Albus ten úšklebek nenáviděl - věděl, že není opravdovým Scorpiusem. Je to jen obranný mechanismus. Tak, jako jeho knihy.
Ve druháku se blonďatý chlapec připojil ke kolejnímu famfrpálovému mužstvu.
Albus často trávil čas tím, že si v hlavě přehrával svůj první den ve škole - přehrával si cestu vlakem se Scorpiusem a způsoby, díky kterým by byl zajímavější a zábavnější. Možná by si jej poté Scorpius alespoň zapamatoval.
Představoval si zařazování a to, že se rozhodl naslechnout rady moudrého klobouku a zamířil do Havraspáru. Představoval si, že se rozhodl uposlechnout rady svého srdce a zamířil do Zmijozelu.
Byli by přáteli?
**
To, že by chtěl být mnohem víc, než jsem Scorpiusův kamarád, si uvědomil už na začátku třetího ročníku.
Během prázdnin totiž na Scorpiusovi někdo provedl nějaké velice zvláštní kouzlo - dětská tvářička nabyla ostřejších rysů, vytáhl alespoň o deset centimetrů a z jeho otravné arogance se stala arogance nesnesitelně přitažlivá. Taková ta, při které chudák ovlivněný Nebelvír musel téměř každou přestávku na oběd trávit na záchodě.
Září toho roku bylo velice chladné, a tak třetí ročníky zamířily na první hodinu Péče o kouzelné tvory zabalení v tlustých kabátcích a šálách s kolejními barvami.
Albus se sám plahočil školními pozemky a přál si, aby Rosie nepovažovala za nutné zapsat si Věštění z čísel i Starodávné runy. Rose byla v tu dobu jediným člověkem, který s ním vůbec promluvil.
Byl tak zabraný v sebelítostivých myšlenkách, že si ani neuvědomil absenci svého oblíbeného blonďáka. A pak se s ním ocitl ve dvojici - díky Merlinovi za to, že Rosie byla ještě větší šprt než on a trvala na tom, že je nutné zapsat si Věštění z čísel i Starodávné runy.
Ten den studovali Zmíráčky - byli to vcelku nezajímavý malí ptáčci, ne nepodobní špačkům. Jediné, co na nich bylo výjimečné, bylo to, že byli po celý svůj život odsouzeni k mlčení. Tedy až do doby své smrti, kdy vydali jediný zvuk.
Hodina se prakticky skládala z toho, že si znuděně kreslili náčrtky zvířátek a ve skrytu duše doufali, že alespoň jedno se rozhodne pojít.
Malfoy ho ignoroval - ne, že by to bylo překvapení. Rozhodně se nepohybovali ve stejných společenských kruzích a Albusovi bylo jasné, že se bude muset hodně snažit, aby se mu kdy povedlo nadzvednout aristokratickou masku, která ho obklopovala.
"Tak… Jak se máš?" zkusil to nešťastně, už předem s vědomím, že selhal.
Odpovědí byl jen opovržlivý úšklebek.
A pak se oba zvědavě otočili k malému ptáčeti. Vyšel z něj velice nesympatický skřek - umíral. Nezdálo se to správné. Vypadal se svým zvukovým projevem velice spokojený, a pak už padal.
Al se otočil na Scorpiuse. Citlivost jeho výrazu ho opět zarazila. A pak byla pryč - jako by někdo luskl prsty a Scorpius si opět vzpomněl na nutnou fasádu.
**
"Budeš psát?" zeptal se ho blonďák již po několikáté ten večer - zítra odjížděli směrem k letním prázdninám.
Albus se vždy těšil domů - konečně se dostal pryč od lidí, které nezajímal a kteří by nezpozorovali změnu, kdyby se jednoho dne rozhodl propadnout do země. Ale prázdniny po třetím ročníku byly jinou záležitostí.
Teď existoval člověk, díky kterému se hrad stal jeho domovem. Těšil se na každé ukradené slovo, letmý dotek prstů. Na smích, který by pravděpodobně zastavil válku.
Ne, nemohl doufat, že by ho Scorpius kdy miloval tak, jako on miloval jej - ale nakonec, každá nenucená konverzace a přirozený smích byly o tolik cennější, než vše ostatní, co Albus kdy poznal. Se Scopiusem se nebál ničeho - necítil se opomenutý ve stínu o tolik zářivějších příbuzných, neměl potřebu být nikým jiným než sám sebou. V komnatě nejvyšší potřeby vytvořili skrytý vesmír, kde bylo vždy bezpečno.
"Každý den, pokud budeš chtít," odpověděl s úsměvem a přinutil se odtrhnout pohled z dokonalosti Scorpiusových rysů, aby se vrátil do reality jejich probíhajícího souboje v šachu.
Albus vyhrával, jako obvykle.
"Opatrně, mohl bych na tom trvat," usmál se na něj a přikázal svému koni, aby mu vzal pěšáka.
Albus se usmál. "Šach mat."
Scorpius se zamračil a všiml si začátečnické chyby, které se dopustil.
"Zatraceně," pronesl tiše, ale stále se usmíval. Oheň v krbu na jeho obličeji vytvářel ty nejúžasnější odstíny.
Al tiše doufal, že neslintá.
"No, asi bychom měli jít," řekl potom.
"Asi ano," souhlasil Albus.
Jen neochotně vstali a přešli k mahagonovým dveřím komnaty. Jak se rozloučí? Objetí bylo pravděpodobně příliš, potřesení ruky by působilo komicky.
Přesto Scorpius napřáhl svou hebkou paži před sebe a Al ji nejistě přijal. Potřesení rukou - dobře, prozatím bude muset stačit. Však on ho jednou přiměje opustit svou bezpečnou ulitu.
"Doufám, že na mě nezapomeneš," poznamenal a stále třásl jeho pravicí, které se začínala potit.
"N-neboj," vykoktal Albus a nenáviděl své tělo za to, že jej zrazovalo. Pod Scorpiusovým pohledem zčervenal.
Intenzita kontaktu začínala pálit.
Scorpius použil svou druhou ruku k tomu, aby ho pohladil po tváři - tak neznatelně, že jen horká stopa na kůži dokazovala, že tam vůbec byl.
Jeho výraz se změnil - jako by ho vyzýval, ať ustoupí. Uteče. Albus ale neměl v plánu jít nikam, ani kdyby mu to ztuhlé nohy dovolily.
A pak se Scorpius přibližoval. Pomalu, bolestně pomalu. Jejich rty se setkaly v jemném otření, které se nevyhnutelně proměnilo v nepříliš šikovné pohyby nezkušených rtů. Albus, cítil, že by měl něco udělat, a tak zajel rukou do blonďatých vlasů, které byly přesně tak hladké, jako na pohled slibovaly. Scorpius přejel jazykem po jeho spodním rtu a Alovi unikl překvapený zvuk. Účel to ale splnilo, a horký jazyk si našel cestu do jeho úst. Al se snažil napodobit Scorpiusovi pohyby, libující si v tom prazvláštním pocitu.
Když se oddělili, jejich dýchání bylo lehce zrychlené. Ani jeden nic neřekl, ale zpráva byla jasná. Teď nezapomenou už nikdy.
**
"Rozhodně si myslím, že si zasloužím masáž," prohlásil Scorpius s tím, jak vstoupil do komnaty. Na tváři mu plápolal vítězný úsměv - nebylo divu. Ten den byl za hrdinu, Zmijozel porazil Nebelvír poprvé snad za dobrý deset let. Al se ani necítil provinile, když namísto svého bratra tajně fandil Scorpiusovi. Beztak si nikdo nevšiml, když nadšeně vyskočil poté, co se jeho dlouhé štíhlé prsty obtočili kolem zlatonky. "Všechno mě bolí."
"Nemáš po famfrpálu ještě lítat ta svá vítězná kolečka v dešti," poznamenal Albus.
"Pravda," přikývl Scorpius. Al si s potěšením všiml, že jeho dalším rozhodnutím bylo sundat si školní košili, do které se po zápasu převlékl. Sprcha mu trvala jako obvykle více než hodinu a Albus si čas krátil tím, že stále a dokola nutil Komnatu nejvyšší potřeby, aby měnila svůj vzhled. Nakonec se rozhodl pro přesnou kopii zmijozelské ložnice, což bylo místo, které Scorpius pro jejich setkání volil nejčastěji.
"Vyjela po mě Vrba mlátička," poznamenal Scorpius a přitom si jakoby mimochodem svlékal kalhoty. Albus dávno zapomněl dýchat. "Skoro mě dostala, jen tak tak jsem utekl."
"Mívá tendence útočit, když někdo lítá po školních pozemcích. Dosáhne dál, než by sis myslel."
"Myslím, že se mě pokusila zneužít," řekl Scorpius s vážným hlasem.
"To je strašné," souhlasil Albus. "Téměř zneužit dvakrát za jeden den!"
"Ne, že bych chtěl rýpat, Pottere, ale očividně neumíš počítat. Bylo to jen jednou," ušklíbl se na něj Scorpius hravě. ´Potter´ mu říkal jen tehdy, když se ho pokoušel vyprovokovat.
"No, den ještě není u konce," mrkl na něj Albus a doufal, že nezachází příliš daleko. Už nějakou dobu se neobratně pohybovali v teritoriu narážek, ale ještě nikdy nepřekročili pomyslnou čáru.
Scorpius se na něj jen usmál a podal mu malou lahvičku s čirou tekutinou. "Na mou masáž," dodal na vysvětlenou, když na něj Al nechápavě zíral.
"Ještě nikdy jsem nikoho nemasíroval."
"Není to těžké. Jen to musíš vetřít do namožených míst a ten lektvar… Tiší bolest."
"Ach," vyjádřil Al se značnou mírou inteligenci své momentální myšlenky. "A ta bolavá místa jsou…?"
"No…" Scorpius se zakřenil a lascivně se protáhl na posteli. "Seděl jsem na koštěti, ne?"
"Ach," zopakoval Albus. "A je to jenom na vnější použití? A nebo…?" cítil, jak mu rudnou tváře.
"Vážně rafinované, Pottere. Ale, no, není to jen na vnější použití."
"Takže jsi mi nacpal lahvičku lubrikantu a řekl mi, abych ti namasíroval prdel, a já jsem ten, co není rafinovaný?" ujišťoval se Albus.
"Víc masírování, míň řečí."
Albus se nehodlal hádat.
"Miluju tě, to víš, že ano?"
Albuse z příjemných vzpomínek vyrušil domovní zvonek. Bylo dvacátého šestého. A tohle byl s nejvyšší pravděpodobností Scorpius. Zhluboka se nadechl a vydal se mu vstříc.
 


Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 13. ledna 2012 v 22:57 | Reagovat

jeeeeee... je to fluffoidní, tak krásně fluffoidní, že ti i ty hrubky v přísudku a podmětu odpustím :P

Albus doufal, že zadoufal, že prosebný tón uslyšel správně.
- jen tohle je takové divné O_O (to víš, musím upozorňovat, vy mi to pak budete chtít oplatit a třeba konečně nebudu mít chyby :D)

Taková ta, při které chudák ovlivněný Nebelvír musel téměř každou přestávku na oběd trávit na záchodě. - a u tohohle jsem si poprskala monitor a prý, že to nebude sranda
i když pravda, psíš to bylo takové posmutnělé a.... no fluff nad fluffy, dokonalý fluff fluffů
(já vím, už končim)

2 Guenon Guenon | Web | 13. ledna 2012 v 23:22 | Reagovat

[1]: Jó, podmět a přísudek bude navždy moje smrt. Prostě si na to nedokážu dávat pozor:D Jednoho krásného dne si pořídím betu. To druhé je takové to známe uprdnutí mozku:D Prostě... Opravím to:D (to mám za to, že jsem líná to po sobě číst:D)
No, Albus není vtipálek, ale jsem ráda, že tě alespoň tohle pobavilo:D A u fluff mi prošel, paráda:D
Díky moc :)
A teď to po sobě půjdu přečíst. Ach jo, to bude zase práce... (vždycky mě popadne nesnesitelná touha to celé předělat:D)

3 Guenon Guenon | Web | 13. ledna 2012 v 23:35 | Reagovat

[1]: Olrajt, opraveno, snad:D Dvanáct minut života, co mi nikdo nevrátí:D
Ale té gramatiky bylo fakt docela dost, stydím se:D Jen já našla 5 chyb a to jsem určitě hodně propásla:D
*slibuje si, že po sobě začne všechno okontrolovat, než to vypustí do světa. Třeba by jí potom Nel-ly pověděla, co si myslí o postavách:D*

4 Piece Piece | Web | 14. ledna 2012 v 0:03 | Reagovat

Bylo to hezké, Albus byl příjemný, docela sympatický, ale James je James, on je lepší, vrať mi mého Jamese!:P:D A... už tam žádná tragédie není, neboj - určitě né nějaká giganticky nepřehlédnutelná (mrk), známe mě, já - starý čestinář - bych si rozhodně všimla, prde :D A bylo to hezké! Už jsem to říkala? :D

5 Guenon Guenon | Web | 14. ledna 2012 v 0:20 | Reagovat

[4]: Nemělo by mě deprimovat, že lidi mají rádi Jamese. Ale... Tak nějak si nemůžu pomoct. Zaprvé mě děsí to, že umím psát jen rádoby vtipné idioty bez hloubky a taky... Albus jé hodně jako já. A tak mě děsí, že ho nikdo nemá rád:D
A gramatiku tolim neřeším, jen jsem odpovídala madam nahoře:D Nemusíš se přidávat ;-)

6 Guenon Guenon | Web | 14. ledna 2012 v 0:20 | Reagovat

[4]: Jo a dík moc :)

7 Bromance Bromance | Web | 14. ledna 2012 v 9:42 | Reagovat

Asi mám jiný měřítko fluffů, nebo je to prostě jenom tím, že my melancholici se v tomhle vyžíváme, ale tohle mě prostě uneslo... Vážně nevím, jak to děláš, ale všechno je to napsaný tak pohotově, jedna hláška odstřelí druhou, úžasně popsaný akce a sladkej Al :-D nevím, co proti němu všichni maj, je stokrát lepší než jeho otec... A Scorpiuse jsi tak vystřihla krásně uvěřitelně - malá kopie Draca, tak se mi to líbí :-D
Sakra, odpustíš mi, když ti nic nevytknu?

8 Guenon Guenon | Web | 14. ledna 2012 v 10:28 | Reagovat

[7]: Jé, ke tvým komentům se krásně probouzí. Dík moc... :D
A fluffík to byl, to nezapírám, ale nějak tak jsem si to psaní přesto užila. (a to jsem původně měla ještě rozvedenou poslední scénu, ale pak jsem si řekla, že si to necháme na jindy:D)
Al je mé malé telátko. Mám ho asi radši, než Jamese... :D
Jsem ráda, že se ti líbil. A Scorpius - no, je to taky Malfoy, ale taková citlivka proti starším:D Myslím teda...
A hele... Za konstruktivní kritiku jsem vždycky vděčná, ale tohle se mi čte krásně:D (a ono už jsi to četla opravené, no:D)
Děkuju moc:D

9 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 14. ledna 2012 v 16:17 | Reagovat

Héj :D Takže za 1) celkem překvapující část. Člověk by vlastně počítal s tím, že všechny Potterovic dětičky budou oblíbené, ne? Dobrý pohled na věc.
2) Chyby jsem nenašla, v předchozuích komentech jsou docela diskutované, ale :D Pokud někdo nenapíše babičky s tvrdým i tak to nějak moc neřeším, nepíšeme přeci diktát z čj.
3) Vtipný :D Nikdy mě nenapadlo přirovnávat šedou k vyzvracený ovesný kaši :D ( Tu si teďka asi dlouho nedám. Stejně jsem měla vždycky pocit, že je béžová). No ten konec, to prostě nemá konkurence :D Rafinovaný, no co k tomu říct.
Teď se trošku vetřu se svým dílem :D Díky za chválu ;-) Vím, že ten nápad nebyl nějak extra originální, tohle tu bylo už mnohokrát, ale proč toho nevyužít :D

10 Guenon Guenon | Web | 14. ledna 2012 v 16:56 | Reagovat

[9]: Tak nejdřív díky moc za komentář :)
A chyby... Hele, neřeště to všichni! :D Vždyť jsem to opravila. A příště to po sobě přečtu před zveřejněním, ok? :D
Rafinovaní chlapci, no:D Ale musíme jim to přát:D
A... Ehm:D To u tebe asi byla drahá kolegyně, jelikož já tvůj blog neznám *stydí se* ale určitě se podívám.

11 nel-ly nel-ly | Web | 14. ledna 2012 v 18:06 | Reagovat

[3]: jestli chceš tuhle povídku ti klidně budu betovat, ostatně mě to tak baví, že si kapitoly klidně přečtu víckrát :D jen doufám, že  se mi konečně podaří sehnat práci a pak budu mít napilno, protože tohle nicnedělání mě ubíjí (no vážně, ubíjí, dneska jsem spala do čtyř :D)

12 Guenon Guenon | Web | 14. ledna 2012 v 18:38 | Reagovat

[11]: Počkej, nedělej si ze mě srandu! Myslíš to vážně? Páni. Jestli jo, bylo by to báječné :D
V čem já ti jen budu platit? :D (Ehm... Imaginární palačinky? Povídky na přání? Online-láska? Oltářek?)
Kdybys to se mnou myslela fakt, musíš mi říct, jak to funguje - v životě jsem betu neměla:D

13 lina lina | Web | 14. ledna 2012 v 19:23 | Reagovat

awwwww :D To bylo tak žůůůžo...Sice jsem pořád v Jamesově fanklubu, ale tihle dva a spolu...ňuf :3
Rozhodně se těším na Scorpa u Potterů..hahaha *evil*

14 nel-ly nel-ly | Web | 14. ledna 2012 v 19:24 | Reagovat

[12]: jen mě dál zásobuj Scobusem a Drarry, to bude stačit, ostatně jsi te´d snad jediná, u koho česky tyhle povídky čtu, tak o tebe nesmím přečíst :P
ale varuju, že jsem strašnej hnidopich (i když se vždy snažím krotit) a Dorea mě možná za ty moje bety někdy i nesnáší :D
ono se to u jiných moc krásně opravuje, že jo - zapomeňme na moje miliardy chyb

15 Guenon Guenon | Web | 14. ledna 2012 v 19:57 | Reagovat

[13]: och, děkuji :D A James je... Já nevím! Asi je na mě moc hetero:D (ale nebudu ho kazit, on si mě do prá kaptiol získá zpátky:D)
Jo, příští kaptolu už tam fakt bude, nebudu nadále zdržovat:D

[14]: Tak tady je hnidopišství výhoda, ne?:D Čím víc, tím líp :D Takže to považuj za svou velice kladnou vlastnost.
Hele, dneska to asi dopíšu, tak někdy hluboko v noci (zjistila jsem, že jindy se prostě nedá psát:D) bych ti to mohla... Poslat. Nebo tak něco. Kam? :D
A vážně, vážně děkuju. Sice jsem chtěla Drarry na chvíli uložit k ledu a napsat si svého vysněného Drona (protože ta přezdívka mě jednoduše zabíjí:D), ale... Něco vytvořím na tvou počest. Takže to bude Drarry a nechutně přeslazené. *mrk*

16 Šárka Šárka | Web | 14. ledna 2012 v 20:07 | Reagovat

ahojík mohla by jsi pro mě hlásnout tady http://lestyle.blog.cz/1201/sonc-prvni-kolo-hlasovani#pridat-komentar  jsem tam s Jonathanem Benettem díky :) Hezký zbytek večera :)

17 Guenon Guenon | Web | 14. ledna 2012 v 20:12 | Reagovat

[16]: Ahojík. Ehm. *Ok, don´t judge, Guenon...*
Nechám si to projít hlavou, řekněme ;-)

18 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 14. ledna 2012 v 20:49 | Reagovat

[15]: na mail (mám ho tu vyplněnej nebo je i na blogu)
a jestli chceš tak i předchozí části, ať to sfouknem naráz ;-)
*muhaha všechno přečtu první*

[16]: a pěstí by nechtěla? no, až pujdu na blog, tak si ji pujdu taky hezky zablokovat

19 nerrti nerrti | Web | 15. ledna 2012 v 14:41 | Reagovat

Guenon žije?
oh. Omlouvám se že se koment nevztahuje k článku ale... o___O
Škoda že nerrti už nemá ICQ. Byl tam sám, tak neměl chuť ho živit. o.O

20 55 55 | 15. ledna 2012 v 18:25 | Reagovat

tahle kapitola byla... milá :-) a romantika byla dobrá, žádná nelogická.. přeci jen většina věcí není logická, ne? ;-)

21 Guenon Guenon | Web | 15. ledna 2012 v 20:32 | Reagovat

[18]: Nějak jsem to včera nezvládla, počlu to sand dneska. Sorry :)
A nojo, reklamy vládnou blogu :) Nesmíme se tím nechat rozhodit. DObrá zpráva je, že v té soutěži prohrává - byla jsem se podívat a zahlasovat pro soupeře:D

[19]: Samozřejmě, že žije. To bych spíše měla říkat já o tobě! :D
Já si říkala, že je divné, že tě na tom icq už vůbec nevidím - zrušils, jo? :D

[20]: dík moc, chlapci jsou holt moji milý miláčci:D Jsem ráda, že romantika nebyla příliš hagridovská :)

22 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 15. ledna 2012 v 21:30 | Reagovat

Děkuji za milé komentáře ;) :)
K básničce-nebásničce...já skoro nikde nedodržuji osnovu veršů a takový ty věci, co by se dodržovat měly :D Proto vždycky doufám, že si to nebude číst někdo komu to opravdu vadí, protože by mě za to zaškrtil :D Ale tvé komentáře mě vážně potěšily a jsem ráda, že se ti články líbily.

Mhmm... a teď k povídce! :) Přečetla jsem kousek na konci a málem sebou švihla :D Uvidíme uvidíme..myslím, že se do toho pustím od začátku ;)
"´No…´ Scorpius se zakřenil a lascivně se protáhl na posteli. ´Seděl jsem na koštěti, ne?´..." Jo dobrý...né, mě fakt rozesměje všechno. Jdu číst :D

23 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 15. ledna 2012 v 22:53 | Reagovat

Oukej..takže jsem se po přerušovaném čtení (ach ty konverzace na qipu) dostala až zase sem..
No jéj! Já jsem se tak nasmála! Mluji ty charaktery. Vytvořila jsi je tak živě. James je přesně takový, jakého jsme si představovala...Albus je jiný, než jsem si ho představovala, ale je jak se vše točí kolem něj, příjde mi, jako bych si ho už jinak nepředstavovala (ehm..hloupé kecy) .

No vážně...hlášky mě ohromě pobavily ("ruku na poklopec" a svalila jsem se hlou do židle a smála se děsně nahlas :D - říkám, že mě všechno a ohromě rozesměje...)
Určitě budu číst dál. Jen ať je další kapitola brzo! :)

24 Guenon Guenon | Web | 15. ledna 2012 v 23:27 | Reagovat

[22]:[23]: Ehm... mám takový pocit, že u tebe komentovala drahá kolegyně Piece. To víš, jsme dvě, často si nás pletou. (kdybyste nás viděli v reálu, je to nemožné:D)
Ale moc děkuju, nové čtenáře vidím hrozně ráda. A ještě ty, co se snadno smějí... Paráda:D
Další bude brzo, neboj:D A vážně děkuju :)

25 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 16. ledna 2012 v 15:10 | Reagovat

[24]: No do háje :D Teď si vlepím pár facek :D...tedy, tohle se mi moc často nestává, obyčejně projedu blog a dávám si bacha jestli tam nejsou dvě autorky nebo více, ale včera večer jsem to asi už nějak neřešila a bylo to...Hlavně se divím, že mi vůbec nepřišlo divný, že tu máš "jinou" přezdívku :D, ale asi to bylo tím, že mi psalo už pár lidí, co mělo jinou přezdívku v komentářích a jinou u sebe na blogu. :D No snad nevadí...xD

Myslím, že se ale stanu pravidelnou návštěvnicí :) Fakt se mi tu u vás líbí :D ( o bože..ta povídka je fakt úžasná! :D, díkybohu, že další díl bude brzy...;D)

26 nerrti nerrti | Web | 16. ledna 2012 v 18:53 | Reagovat

[21]: No nikdo tam nebyl a přestávalo se to zapínat automaticky, tak už sem neměl tu potřebu to zapínat a pak přišel novej note a já už si nepamatuju heslo a nebudu živit mrtvej program. :D

27 Guenon Guenon | Web | 16. ledna 2012 v 19:10 | Reagovat

[25]: neděs se, mám pocit, že to bude v klidu:D My jsme hlavně rády, žes nás navštívila:D

[26]: Však já nenadávám, jen lituji :)

28 nerrti nerrti | Web | 16. ledna 2012 v 20:39 | Reagovat

[27]: A nemaš aspoň skype? Taky je mi to líto totiž.

29 Jenny Jenny | Web | 16. ledna 2012 v 23:24 | Reagovat

:DDDDDDD Tak ten konec? - Zabila jsi. Jinak mi to přijde náhodou hezké z pohledu Ala a jejich polibek.. ňů -.-

30 Guenon Guenon | Web | 17. ledna 2012 v 7:06 | Reagovat

[29]: Děkuju :)

31 nerrti nerrti | Web | 17. ledna 2012 v 17:52 | Reagovat

najdi nerrtiho nebo mé jméno. Spíš mi ty ale do mailu napiš jak ses tam přihlásila. :) na jaký jméno a tak

32 chillychilly chillychilly | Web | 17. ledna 2012 v 20:37 | Reagovat

Ooooooooh, já přišlo to tohle hrásné fluffiovité fluffy :)
No, musím říct, že mě poznámka o době strávené na záchodě a zvláště pak o ptáčcích umíračcích dokonale pobavila (chudák ptáček, to bylo taové tragikomické)
Já taky doufám, že za dveřma bude Scorpius a dneska mám hned dva v jednom, huhú už běžím na další kapitolu, tahle byla prostě cukrově slaďoučká :)

33 Guenon Guenon | Web | 17. ledna 2012 v 21:32 | Reagovat

[32]: Nepřišla, jen ho odložila:D
Umíráčci byli jediní ze všech patvorů, co si z Fantastických tvorů pamatuju:D A jsou dokonalí, že? :D
Já vím, cukrkandl:D Nemohla jsem si pomoct:D
Děkuju :)

34 Avene Avene | Web | 20. ledna 2012 v 22:45 | Reagovat

Uh, uh, uh - pro malého úchyláčka zatím nejlepší kapitola! ^^
I když pravda, že každá kapitola mi příjde lepší a lepší a přitom jsou všechny stejně úžasné.
"Hodina se prakticky skládala z toho, že si znuděně kreslili náčrtky zvířátek a ve skrytu duše doufali, že alespoň jedno se rozhodne pojít." - to jsem si musela zkopírovat, fakt že jo. Ta věta mě odrovnala. Potom bych jich zkopírovala ještě X, ale nechtěla jsem přijít o tuhle :-D
Co to zase mektám? Já vím, že se v mých komentářích nedozvídáš asi nic smysluplného, ale já prostě nemám slov :D Tyjo, díky tobě jsem si Scorpiuse fakt zamilovala, ách. Ten závěr v Komnatě byl prostě špica :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.