Co paní učitelka zapomněla zmínit

21. února 2012 v 17:40 | Guenon |  Na téma...
Pamatujete první třídu? Ten veliký pocit výjimečnosti, jiskřivou atmosféru nadšení a nových věcí, nejlepší strach na světe. Byli jsme připraveni dobýt nový svět, kterým ta obrovská budova plná moudrých dospěláků byla.
Pamatujete druhou třídu? Těšili jsme se na kamrády. Na hraní a nové písničky, na další dobrodružství. A pak se něco stalo, něco se neskutečně pokazilo.
Pamatujete třetí třídu? Škola nebyla o životě, ale o učení.
Podvedli nás. Něco se strašně, strašně pokazilo.
A nebylo cesty zpět, nebylo východiska. Cesta teprve začínala.



Ne, nevěřím tomu, že škola je zbytečná, nikoli. Ráda to říkám, samozřejmě - je jednoušší věřit tomu, že někde jinde by život dával mnohem větší smysl, existence by měla mnohem větší užitek. Kde by každý den byl důležitým mezníkem, ne jen dalším tragicky degradujícím a postradatelným článkem do rutiny, jíž je život průměrného školáka.

Pamatujete šestou třídu? První epické romance, které vydržely celou velkou přestávku. První návštěvy uhrové víly, nelítostné nestvůry z planety Jebák. První krev tam, kde sakra žádná být nemá. Ještě, že Alwaysky přiletěli na pomoc - stárnoucí paní učitelka na matematiku zajisté dávno zapomněla, že něco takového jako menstruace vůbec existuje.
Pamatujete osmou třídu? Dorazila velice formální madam, která nám tohle všechno tělesné drama vysvětlila. No není to od ní pěkné? Právě načas.

Ne, nevěřím tomu, že škola je zbytečná, nikoli. Ale věřím tomu, že by mohla být mnohem užitečnější.
Průměrné děcko školního věku je totiž slušně řečeno v prdeli, všeho je moc, všechno je matoucí. A oni nadále jedou dál, jeden lomený výraz za druhým, na cestě k dokonalé ignoranci.

Nemůžeme čekat, že nás škola naučí, jaké to je, mít poprvé zlomené srdce, vyrvané orgány nebo třeba jen pošlapanou důstojnost.
Mohli bychom doufat, že nás připraví na tu možnost.

Pamatuje devátou třídu? Jedna velá existenční krize.
A čím že se to chci stát? Stále nevím, ale už jsem si jistá, že to jednou přijde. Ne díky škole - tam se jen chytře zeptají, a když přijde typické teenagerovské "Já nevim.", chytře poradí, že je načase začít o tom vážně uvažovat.

Ale stejně byla valná většina tak děsně zaláskovaná, že to všechno bylo jedno.

Pamatujete prvák? Možná jsme již zařazeni, zapadli jsme do vlastní malé společnosti, malého vesmíru v malém vesmíru.
Ale jsme tam dobře? Jsou tihle lidé ti lidé, se kterými půjdeme za družičky?

Škola nás nenaučí, jak být kamarádem. Nenaučí nás nic o prapodivném koloběhu, kterým je přátelství. Nepoví nám, co říci, udělat, jak se zachovat.

Pamatujete třeťák? Všechno se hroutilo, všechno se mělo rozhodnout a bylo to matoucí. Nebýt spousty ilegálních substancí, nepřežijeme.

A zkouška největší, nezapomenutelný čtvrťák.

Maturujeme, vážení!

A je hezké, že nás ve škole připraví na všechny ty otázky (jestli vůbec), ale co to znamená?
Co nás čeká, až překročíme ten pomyslný most? Zatracenou bránu do dospělosti? Jsme připravení? Nebylo by jednodušší rupnout a užít si ještě jeden rok tam, kde jsme v bezpečí?

Co se snažím říct je to, že byť je vzdělání důležité, jsou věci důležitější. Bez toho okolo bychom byli jen knížky, které by se v normálním světě ztratili na polici, jelikož bychom sami nepřešli přes ulici.

A ti ve škole to zapomněli. Už neví, že druhák není jen o tom naučit se každou zatracenou kůstku v lidském těle.
Chemikáři si myslí, že nejdůležitější v životě je umět chemii.

Já si myslím, že nejdůležitější je naučit se žít.

Povedlo se nám za léta ve školních lavicích dospět? Stěží. Ale někteří jsou možná na dobré cestě.

(PS: Pro milované pravidelné návštevníky - ano, Guenon se zbláznila a píše na téma týdne. Už mi ta nemoc leze na mozek, co se dá dělat. :D
Ještě pozdě večer to přebiju kapitolou :D)
 


Komentáře

1 Terezija Terezija | Web | 21. února 2012 v 17:48 | Reagovat

tyjo...moc hezky psané!! fakt!!...

2 Kristen Kristen | 21. února 2012 v 18:15 | Reagovat

Fakt si to pekne opísala, len každý chodí do dvoch škôl :) Do tej kde ho naučia chémiu, alebo ako správne obväzovať v nemocnici pacienta a tá druhá je škola života kde sa učíme sami ako byť dobrý priateľ ako zabudnúť na nešťastnú lásku to nás nenaučí nikto len my sami

3 Guenon Guenon | Web | 21. února 2012 v 18:24 | Reagovat

[1]: díky :)

[2]: dík. A jo, asi i tak se to dá podat. :D

4 Piece Piece | Web | 21. února 2012 v 19:22 | Reagovat

"Zkušenost je nepřenosná." Pravil otec a po stopadesáté si spálil jazyk.

Prakticky bych řekla, že to je ten důvod, proč to není ani možné - i když je to na hovno, učit se žít život prostě nejde. Život bolí. A něco se nenaučíme nikdy, ale vždycky je tu ta hrozba nudy, které se tímto vyhýbáme. Člověk se zlomeným srdcem se nenudí, je zraněný, ale nenudí se :D

"Uvidíme, řekl slepý a šlápl do hovna."

Byl to krásně napsaný článek na téma týdne :)

5 Guenon Guenon | Web | 21. února 2012 v 19:37 | Reagovat

[4]: no, než zlomené srdce se radši chvíli nudit :D
Já vím, žít se musí - ale i na život jde připravit. Nedělají to nejlépe.
Mimochodem, musíš mi pak povědět, jaká byla ta sex-talková přednáška:D (to mě mrzí, že jsem prošvihla. Mohla to být sranda:D) A opět - byla opožděná. :D

6 chillychilly chillychilly | Web | 21. února 2012 v 20:17 | Reagovat

Já jsem se po první třídě do školy těšila, po druhý taky a po třetí už ne :D zajímavý
hele, ona ani vysoká tě na život nepřipraví, je to všechno na nic. Jenom zlomek z toho, co se naučíš uplatníš v životě. Ale naučíš se to ejdůležitější, jak vycházet s lidma. Jak se chovat k lidem, co tě mají rádi, jak se chovat k těm, co tě rádi nemají, jak se chovat k lidem kteří jsou ti nadřízení a ty jim musíš projevit úctu i když si myslíš, že jsou to totální idioti. jak se zachovat, když se po tobě někdo vozí.... Podle mě je škola dobrá po té sociáolní stránce, plus, něco se tam naučíš i z těch "nepotebných" znalostí :)
Chodila jsme do školy vždycky ráda, ale kvůli těm lidem, ne kvůli škole samotné

7 Guenon Guenon | Web | 21. února 2012 v 20:37 | Reagovat

[6]: jo, kvůli tomu se na vysokou těším. Svoboda. Vlastní chyby, zdopovědnost sama za sebe.
S tpu sociální stránkou máš pravdu, jestli přežiu naší chemikářku, tak přežiju všechno. (a třídní je taky teroristka první třídy:D Kdyby se Bin Ladin učil od ní, ještě by žil.)

8 pavel pavel | Web | 21. února 2012 v 20:48 | Reagovat

Tohle se ti povedlo a kolik ti vlastně je? Máš pravdu, podvedli nás s tou školou. Naučili nás sice psát a počítat, i když bychom to i bez školy jistě sami zvládli, ale to podstatné nám vzali. Semleli nás do stroje života, učit se, pracovat a pak už jen zemřít. A co nám hlavně škola vzala kromě svobody a sebe sama? Čas. :-D

9 Guenon Guenon | Web | 21. února 2012 v 21:05 | Reagovat

[8]: Šestnáct, ale pšt!:D Moc se s tím nevytahuju :D (to je taky, ptát se holky na věk!:D ts. Kde jsou tvé dobré mravy? :D)
Jo, od školy je to bohužel směrem k jednomu velkém stereotypu. Já třeba vím, že teď, doma a nemocná, jsem mnohem platnější, než bych byla kdybych spala na matice... :)

10 55 55 | 21. února 2012 v 21:32 | Reagovat

dobře napsané a výstižné ;-)

11 Guenon Guenon | Web | 21. února 2012 v 21:56 | Reagovat

[10]: to mě těší, díky :)

12 Bromance Bromance | Web | 22. února 2012 v 16:57 | Reagovat

Na začátek použiju jedno velice výstižné slovo: bože!
Tohle je ten nejgeniálnější článek, co jsem v poslední době četla! (Ano, mám sklony všechno nafukovat, ale tadyto myslím vážně! :-D ) Vlastně by se dalo říct, že tohle mi přijde jako nejvýstižnějš článek na TT vůbec. Hezky ses do toho opřela a musím uznat, že všechno z toho je bohužel pravda pavdoucí...
Nojo, to jsou ty tvoje vyjadřovací schopnosti *tiše závidí* :-D

13 Guenon Guenon | Web | 22. února 2012 v 17:18 | Reagovat

[12]: Páni... To jsem nečekala *i přes nemocnou bledost rudne*
díky moc :)

14 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 22. února 2012 v 23:15 | Reagovat

Jo. Jo. Sakra, jo. Škola by nás měla připravit na život ne o život. Nicméně si myslím, že hodně záleží na... Řekněme duchu školy, na přístupu učitelů a chování žáků a atmosféře třídy. Na základku nevzpomínám vůbec ráda to byl boj a nikdy bych se tam nevrátila. Nikdy. Ještě dneska z toho mám traumata :-! Na střední to je jiná. Sice mám někdy pocit,že nás to kupou testů chtějí přivést do hrobu, nebo alespoň do blázince, ale na druhou stranu dostává nejen přípravu matematickou, psychologiskou, historickou a nevím jakou ještě, ale i životní. Bude to v povaze mé škole,v oboru jaký studuju, ale nás připravují na těžké věci a na složité situace. Ale asi při té nejlepší atmosféře a učiteli  nejde dát nějaký recept na život, na to jak se dobře připravit. Musíme to zkoušet, musíme se snažit... Škola je jen takový malý bojiště, který nás teprve připravuje na svět.
Promiň, nějak jsem se rozjela :D

15 Guenon Guenon | Web | 23. února 2012 v 0:09 | Reagovat

[14]: jen se rozjížděj, já jsem ráda :D
máš pravdu, že hodně záleží jak na škole, tak na konkrétním člověku. U nás je to hodně... školovité. Gympl, no. Na život sereme, my se učíme.
Možná jsem v tom článku měla zvýraznit, že to není o tom, co nás nenaučili a měli naučit. Je to bohužel o tom, co se musíme naučit sami.
Ale stejně... ve škole nás na to připravují málo.
a dík za komentář :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.