Jednorázová povídka - Naposledy (2/2)

23. února 2012 v 23:50 | Guenon |  Jednorázovky
Nakonec jsem o dopsala - chvíli jsem tomu nevěřila. Tak... Já si jdu vzít antibiotika a možná si přečtu ještě jednu kapitolu Inheritance (stáhla jsem to. A je to bááječný!:D), pak chrnět.
Nakonec jsem napsala to, co jsem chtěla. Snad se to bude líbit :)
Myslím, že 15+ bude stačit, i když i nad 18 jsem uvažovala. A slash.
PS: Doufám, že tam není moc chyb, nějak postrádám sílu to po sobě přečíst. :)



Po několika velice nepříjemných hrách Řachavého Petra se nezdálo, že noc bude možné otočit k lepšímu. Sirius se nadále mračil na celý svět a každý Jamesův pokus o napravení jeho mizerné nálady vše zjevně jen zhoršoval.

"Tohle nemá cenu, Dvanácteráku," povzdechl si po další dlouhé chvíli plné nepříjemného ticha. "Vypadnu. Nemusíme to prodlužovat, ať nemáš na svatbě kruhy pod očima," uchechtl se falešně.

"Ale… Je to moje svatba. Není to něco jako pravidlo, že mám mít nejhorší kocovinu v životě?" zeptal se James, najednou velice nepřipravený na to, aby večer skončil. Až se probudí, bude se ženit.

Spěšně se zvedl, aby se Siriusem došel ke dveřím a pokusil se zachránit zbytek noci hrůzy.

"Lily bude radši, když tu uličku projdeš rovně a bez zvracení. Dobrou, kámo," otočil se na něj u dveří Sirius se svým posledním poselstvím. Pak se nějakou velice krutou souhrou osudu sešly jejich pohledy. James se díval do těch tolik známých očí a najednou se byl jistý, že tenhle výraz v nich ještě nikdy neviděl. Velice překvapeně si uvědomil, že kontakt není schopný přerušit.

Bylo to zvláštní, doopravdy. Jako by cizí osoba narušila zákony přírody a zamrazila čas i prostor okolo nich, zanechávající je holé a bezbranné, odkázané pouze jeden na druhého.

A pak se Sirius otočil, a než James stihnul třeba jen mrknout, byl pryč. Zvuk práskajících dveří, podivná horkost rukou a balíček hracích karet jako jediný důkaz jeho přítomnosti.

James se pokusil zasmát - protože celá situace přece byla velice směšná - ale vyšel z něj jen velice stísněný zvuk ne nepodobný myši, která se právě chytila do pastičky.

Tohle byl nesmysl. Jeho mozek je již zjevně převařený z celého toho svatebního stresu.

Ale na krátkou vteřinu se mu doopravdy zdálo, že jej Sirius chtěl políbit. A na ještě kratší vteřinu si myslel, že by mu to dovolil.

*

Probudily ho hlasité rány, pěsti, které soustředěně dopadaly na dřevěný povrch.

Co to…?

Někdo byl u dveří, uvědomil si, když jej opustil počáteční opar spánku.

Poslepu nahmatal brýle, které si spěšně nasadil. Pátral po svých hodinkách - byly téměř tři hodiny ráno. Bosky pospíchal ke dveřím, se strachem svírajícím jeho útroby. Zajisté se nic nestalo, že ne? Lily byla u rodičů, v bezpečí. Jejich dům byl kouzelně zabezpečený samotným Brumbálem. Všechno bylo v pořádku.

Přesto mu divoce bušilo srdce, když přistoupil ke dveřím, zpoza kterých se stále ozývalo rytmické klepání. Úleva se rozlila jeho tělem.

Sirius.

James otevřel, a jeho zmatení zmizelo s prvním nádechem.

"Zatraceně, kamaráde, kolik jsi toho vypil?"

"Ahoj, Dvanás- Dvanácst- Ahoj, Jimmy!" vykoktal Sirius opilým tónem.

"No nazdar, kámo. Co tady děláš?"

Sirius zjevně nebyl schopný toho se sám dostat na pohovku, která stála několik metrů od vchodu. Motal se okolo vchodu a zdálo, že téměř nevnímá okolí. James ho podepřel a dotáhl ho, aby se mohl posadit. Pod jeho váhou se prohnul a sám měl co dělat s tím, aby se nezamotal. Za sebou zavřel kopnutím do dveří.

"Nic nedělej. Hned jsem zpátky," varoval ho a odběhl do své ložnice, kde by s trochou štěstí mohl najít lektvar, který člověka vyprostil z alkoholového oparu tak rychle, že ani nestihl říct famfrpál.

Jeho jedinou nevýhodou byla masivní bolest hlavy. A tu Sirius bude muset přežít - s takovouhle by totiž zpíval opilecké serenády ještě na obřadu.

Když se vrátil, našel Siriuse, který se právě pokoušel tančit na neexistující melodii s jedním z polštářů na gauči. Nato mu očividně vysvětloval, co dělal špatně.

"Hele, lepšíš se," promlouval duchaplně k polštáři. "Ale ještě máš co zlepšovat. Takový výpadky z rytmu si zejtra na hostině nemůžeme dovolit. Nepozval jsem tě jen tak - moje rande musí bejt nejlepší. A ty budeš nejkrásnější v místnosti, nevěsta bude jako pytel odpadků a-"

"Taneční lekce by pro dnešek stačili, šampióne," přerušil ho James, jen těžko skrývající pobavení. "Vypij tohle," doporučil mu poté.

"Co to je?" chtěl vědět Sirius. "Protože, nechci ti kazit iluze, ale já už mám pěknou náladičku. Možná bychom mohli opít spíš tebe."

"Mě?"

"Neboj, nezneužiju tě," mrkl na něj Sirius s veškerou svůdností, kterou byl ve svém stavu schopen nalézt. "Pokud nebudeš chtít."

"Radši to vypij," odkašlal si James nervózně. "Pak ti bude o moc lépe."

Podal mu lahvičku a pozoroval, jak ji do sebe, s důvěrou pětiletého, obrátil.

Pak výraz spokojenosti nahradilo očividné nepohodlí.

"Nebudeš zvracet, že ne?"

"Dej mi chvíli a uvidíme," řekl Sirius a v poraženeckém gestu si promnul spánky. "Sakra, mě je zle."

"Můžu se zeptat, proč ses tak zřídil? A co víc, beze mě?"

"Nějak mi nepřišlo, že mi zbývá jiná možnost."

"Jak to myslíš?"

"Tak, jak to říkám. A mohl bys mluvit tišeji?"

"Fajn," vzdával to James. "Mohl by ses mi podívat do očí a říct mi, co se sakra děje?"

"Ne."

James k němu přistoupil a přinutil jej, aby zvedl hlavu. V jeho očích opět uviděl tu stejnou směs bolesti a toho dalšího, neidentifikovatelného cosi, které přimělo jeho vnitřnosti dělat kotrmelce.

Zakroutil hlavou a odstoupil.

Když se ještě jednou přesvědčil, že z bolestí skučícího Siriuse opravdu žádnou odpověď nedostane, tak ho zanechal na pohovce krutému osudu jménem kocovina, zatímco sám odešel do kuchyně, kde mu chtěl připravit jakoukoli formu vyprošťováku, na kterou by měl prostředky.

Byl rád, že měl důvod odejít. Opravdu potřeboval spánek, děli se s ním podivné věci.

Káva. Možná vypít syrové vajíčko? Anebo to pomáhá na lepší pleť? Nebyl si jistý.

"Hej Tichošlápku - byl bys ochoten vypít syrový vejce?"

Zkroušený zvuk, který vyšel z obývacího pokoje, byl dostatečnou odpovědí.

Káva. Dobře. To by nemělo být příliš těžké.

*

O půl hodiny později, s několika vážnými popáleninami a věčným traumatem z vaření jakéhokoli druhu, James postavil hrneček před Siriuse.

"Tak jak se má kapitán ohnivá whisky?"

"Mnohem lepší, díky. Už dokonce zase vidím," přitakal Sirius a vděčně si usrkl z hrnečku.

"Tak..." protáhl se James. "Povíš mi už konečně, co se dneska dělo?"

"Ne," odpověděl Sirius. Příliš rychle.

"Tichošlape, tohle je směšný!" vyštěkl James. Bylo to směšné, doopravdy. Nesmyslné plácání svobody.

"Co chceš, abych ti řekl? Vůbec nic to zatraceně nezmění. Nemá to cenu, jen všechno zkomplikuju. Pro nic a za nic."

Dlouho byli potichu, každý obklopen vlastními myšlenkami.

"Tak… proč si přišel? Mohl jsi jít domů, vzít si ten lektvar tam a přijít na svatbu, spokojenej, šťastnej a v pohodě. Proč jsi tady, Tichošlápku? Co se s tebou sakra děje?"

"Nenuť mě ti nic říkat."

Ale James vědět - zatraceně to věděl vždycky, svým způsobem. Jako jeden z těch nesmyslů, který jste měli před sebou celý svůj život, ale nikdy jste si jej plně neuvědomili.

Dokud jste si jej neuvědomili - a pak šlo všechno do kopru.

Vážně to ani nebyl on, kdo vzal zmatenou tvář Siriuse Blacka do rukou a poprvé ji políbil. Jako by opustil své tělo a na celou událost se zhlížel z veliké výšky, nechápající, co ten člověk vypadající přesně jako on dělá.

Ale věděl, že ať dělal cokoli, nebylo to špatně. Protože jak by to mohlo být špatné, když každý nerv jeho těla křičel o tom, jak správné to je?

Ten člověk, kterým mu byl velice podobný - ale rozhodně to nemohl být on, jelikož on měl snoubenku, kterou miloval - se od Siriuse odtrhl a pozorně sledoval pohled v těch známých očích.

Strach. Vzrušení. Touha. Nejistota.

Láska?

Nadzvedl obočí v otázce a po krátkém intervalu, který se zdál jako věčnost… Sirius přikývl. Slabě, téměř neznatelně. Ale stačilo to.

Dostal svoji odpověď.

Položil ruku na jeho koleno a jako v transu přejel jazykem po jeho ušním lalůčku. Cítil, jak se jeho kamarád zatřásl.

Nervozita. Sálala z něj nervozita… Ale jak to bylo možné? Tohle byl Sirius Black.

Jemně skousl a s potěšením si potvrdil, že se Sirius doopravdy třásl nervozitou.

Pomocí jazyk cestoval dále a pomocí jistých prstů rozepínal každý knoflíček, který mu stál v cestě. Nevěděl, jak si může být jistý, co dělal. Nedávalo to smysl. Ale přesto - když políbil místo na Siriusově krku, kde mu divoce bušil puls, ucítil, jak se zachvěl. Když svá ústa přemístil k ztvrdlé bradavce a vzal ji do roztoužených úst, věděl s určitostí, že boule na kalhotách černovlasého chlapce je jeho dílem a vyžíval se v pocitu pýchy, který jej zaplavil.

Nemělo to být takhle - on měl být ten, který se třese a nezkušeně čeká na to, co bude Siriusův další krok. Sirius měl být tím dominantním, tím, který ovládne děj za každé situace.

Teď ale nebyl čas na přemýšlení. Byl si jistý, že kdyby začal přemýšlet, nic by nedopadlo dobře.

Raději proto opět spojil jejich rty v horkém polibku, přičemž jeho druhá ruka zabloudila k Siriuosovu pásku.

"P-přestaň," vydechl Sirius s námahou. "Tohle bys normálně nedělal. Jsi opilej. Chtěl bych - sakra hodně - ale nemůžu. Ne takhle. Budeš toho litovat."

"Já neměl ani lok, Tichošlápku."

"Cože?" nechápal Sirius.

"Nejsem to já, kdo se dneska ztřískal do němoty. Jsem absolutně střízlivej."

"Ale… Jak to, že-?" James ale další z jeho protestů utišil dalším útokem rtů. Nemohl přece ztrácet čas mluvením.

Pro Jamese bylo snadné osvobodit sebe samého i Siriuse z vrstev oblečení, zanechávající je odhalené, světu na obdiv.

Zálibně si Tichošlápka prohlédl. Nebylo překvapením, že byl krásný. Jeho pověst byla již ve škole legendární a pod nohy se mu kvůli přitažlivé duši polovina hradu nevrhla. Byl to způsob jeho krásy, který Jamese zanechal podivně bez dechu. Snědá pokožka obepínala pevné tělo famfpálového hráče, velké dlaně, které se teď usídlily na jeho bocích byly hrubé a přesto jejich dotek zanechával příchuť nejjemnějšího hedvábí. Ostře řezaná brada aristokrata, kterou objímaly polodlouhé černé vlasy. Bouřkové oči, které jej doprovázely skrz celý život.

Byl ztělesněním síly, mužnosti. Přesto se zdál zranitelnější než kdy dřív.

S téměř nábožným obdivem přitiskl své tělo k tomu jeho. Polibky, které si teď vyměňovali, se zdáli být příliš pomalé, váhavé. Jako by byly rozloučením ještě před tím, než vůbec začali. Jako by každý pohyb talentovaného jazyka v jeho puse byl jen dalším sbohem.

A takové myšlenky si nemohl dovolit, ne teď, když prožíval největší extázi, kterou kdy pocítil.

Proto zajel rukou dolů a pohladil Siriuse tam, kde si o to jeho tělo nejvíce prosilo. Spokojeně pozoroval, jak se jeho hrudník vzedmul a zpoza pevně semknutých rtů unikl vzdech.

Netrvalo dlouho, aby svou erekci přiblížil k té jeho a nechal je dotknout v tom nejbáječnějším z pocitů. Pohyby jejich rukou se zrychlovaly, oba v nevysloveném závodě s časem, který nemohly vyhrát.

Protože zítřek nepřemůžou, osud nezmění. Lily byla jeho osudem, přes to všechno, co teď cítil.

Sirius byl první, který jejich břicha pokryl lepkavou látkou, s Jamesem následujícím vteřiny poté.

Poslední z výkřiků utlumily polibkem, který na jejich rtech zůstal vyryt jako tetování.

Jedno a naposledy. Jednou a navždycky.
 


Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 24. února 2012 v 0:02 | Reagovat

Ty dva to je tak.. neobvyklé ale přesto geniální. Guenon, jsi neobvyklá a geniální! :D Nikdo neumí slash tak, jako ty. Neuvěřitelné. Dokonalé. Úžasné. Bravooo! ^^

2 Guenon Guenon | Web | 24. února 2012 v 0:09 | Reagovat

[1]: Sakra. *pýchou rupla* Díky moc! Teď to se mnou bude k nevydržení. Myslím, že po jsem vyrostla alespoň o půl metru:D

3 pavel pavel | Web | 24. února 2012 v 9:39 | Reagovat

Kdyby 18 plus tak bys to po sobě ani nesměla přečíst. :D

4 Guenon Guenon | Web | 24. února 2012 v 11:35 | Reagovat

[3]: takových paradoxů je internet plný:D Stejně se raiting dávají jen pro formální účely, ne že by to někdo dodržoval :)

5 Bromance Bromance | Web | 24. února 2012 v 14:25 | Reagovat

Bylo to krásný a líbilo se mi, že za tím vším byly popsaný ty jejich city, že to prostě nebylo syrový a byl tam poznat ten jejich příběh. Co bych víc řekla? Užila jsem si to :-D

6 Guenon Guenon | Web | 24. února 2012 v 14:38 | Reagovat

[5]: děkuju moc :)
A jo, pokusy o city tam byly, jsem ráda, že to šlo poznat :)

7 55 55 | 24. února 2012 v 20:07 | Reagovat

nádhera :-) a city byly poznat nádherně ;-)

8 Guenon Guenon | Web | 24. února 2012 v 21:23 | Reagovat

[7]: díky :) a to jsem ráda :D

9 Kristen Kristen | Web | 27. února 2012 v 17:22 | Reagovat

Pobavil ma Sirius tancujúci s vankúšom :) Ale bolo to pekné veľmi pekné :)

10 Guenon Guenon | Web | 27. února 2012 v 17:45 | Reagovat

[9]: děkuju :D
A tanec s polštářem je z vlastní zkušennosti, náhodou :D

11 chillychilly chillychilly | Web | 28. února 2012 v 19:37 | Reagovat

Já už to četla, ale čas napsat komentář mám až ted :)
usím říct, že ten humor se v tobě prostě nezapře, byly tam jak vtipné, tak takové.... nostalgické (?) momenty.
Ve své podstatě je Sirius hrozně smutná postava a tady to jen tak vykrystalizovalo. Ale alespoň si to jednou zkusil, že? :)

12 Guenon Guenon | Web | 28. února 2012 v 20:09 | Reagovat

[11]: Však já jednou napíšu jen něco vážného, brousím si na to zuby.:D Jen se k tomu dopracovat...:)
Sirius je jedna velká tragédie, vlastně. hrůza, jak dopadne... Třeba proto ho v mládí tolik idealizujeme.
děkuju :)

13 Piece Piece | Web | 2. března 2012 v 18:12 | Reagovat

Líbilo se mi to. Jako hodně. I když bych raději, kdyby Sirius vedl a zůstalo to v té citové rovině, ale respektuji tvou vášeň :D První část pro mě byla srdcovější, ale tohle se mi taky moc líbilo. Pěkné :)

14 Guenon Guenon | Web | 2. března 2012 v 18:28 | Reagovat

[13]: Sirius vede obvykle, pravda. :D
Jojo... Je hezké, žes napsala vášeň, nikoli úchylu. To oceňuju :D
Díky moc :)

15 nel-ly nel-ly | Web | 11. března 2012 v 15:43 | Reagovat

no to víš, žes tam vlezla...

ale líbilo se mi to, vážně, přesně tak bych si to představovala, do puntíku, i když tak daleko bych to sama nikdy nezavedla, tak tohle bylo přesně to, co bych viděla... do posledního slova

16 Guenon Guenon | Web | 12. března 2012 v 18:13 | Reagovat

[15]: Jsem ráda, že se ti to líbilo. :D Děkuju :)
A muselo to daleko, tyhle jednorázovky se snažím používat jen k tréninku popisování těch PWPoidních situací, aby to pak v delších povídkách nepůsobilo divně (aneb rozšiřuju seznam synonym pro pohlavní orgány a tak:D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.