Jednorázová povídka - Nevyslovené noční můry

15. února 2012 v 18:07 | Guenon |  Jednorázovky
Tohle měl být původně dárek k valentýnu, jen jsem maličko nestíhala. I teď jsem to sotva dopsala a nenacházím sílu to po sobě přečíst, bůh chraň opravit:D
Ale i tak... Snad vám udělá radost :)
Je to klasika, s nazanačením pairingu, na který si dlouho brousím zuby a už se těším, až si ho konečně napíšu:D
15+. Slash. (A další povídka v plánu je děsnej het, tak si moc nestěžujte:D)



Ron za to nemohl - opravdu ne.

Všechno to byla Malfoyova chyba. Samozřejmě. Musel se narodit s tím nejpisklavějším hlasem, který byl lidstvu znám. Mluvil, jako by mu někdo neustále vrážel dráp do varlat.

Ron se opět nepohodlně převalil na své posteli. Ložnice nebelvírských šesťáků nikdy nebyla tolik malá, a nikdy se v ní nedýchalo hůř.

"Jsi v pohodě?" šeptal starostlivě. Herec zatracený - jako by mu někdo žral, že se doopravdy stará.

"Byla to jen noční můra," zněla odpověď jeho nejlepšího kamaráda.

"Chceš si o tom promluvit?"

´Ne. Chci spát a chci, abys vypadnul a už nikdy se tady neukázal. Celý poslední měsíc byla jenom jedna velká a pitomá sázka.´ - Notak, Harry! Řekni to! Modlil se Ron zbytečně, tak jako milionkrát před tím.

Vůbec to nedávalo smysl, celé tohle… Cosi. Ron si částečně pořád myslel, že se každou chvíli musí vzbudit z velice bizarního snu.

Harry Potter a Draco Malfoy.

Ha ha, že?

Jednoduše k popukání.

A Ron, jakožto chuděra nejlepší kamarád, musel být první, kdo to věděl. Ne, Harry ho nemohl nechat rochnit se ve sladkém nic-nevědění. Musel ho i s Hermionou zavolat hned po první noci se slizo-zmijozelem a v detailech popsat, co se dělo. Ron se kvůli tomu stále budil s křikem.

Že prý neví, co to všechno mezi nimi znamená, ale chce to zjistit.

A tak zjišťoval - každou noc, u nich v ložnici. ("Přece nemůžeme být ve zmijozelu! Zakleli by nás ve spaní!")

Závěsy na posteli obvykle začarovali tak, že nikdo neslyšel ty příšerné zvuky, které při držení rukou (co jiného by přece dělali?) vydávali.

A zrovna v tu noc, kdy Ron nemohl usnout (zabít Hermionu! Jednoduše musela neustále ocucávat ten brk. Nemohla psát jako normální člověk.)

"Znáš to - věčná klasika. Voldemort. A teď ještě Lucius," povzdechl si Harry z vedlejší postele.

"Skoro jako bys to byl ty, kterého vydědí, až zjistí, že ses zabouchnul do jizvou zohyzděného Nebelvíra."

"Nesnáším, že kvůli nám přijdeš o rodinu. Když… Až to praskne."

"Zjišťuju, že je lepší na to nemyslet. A víš přece, že tetování by mi stejně neslušelo."

"Já bych nebyl proti tomu, aby sis nechal vytetovat ´Majetek Harryho Pottera´"

"Na čelo?" zeptal se Malfoy dětským tónem.

"Hm… Myslel jsem spíš někam sem," řekl Harry a Malfoy v tu chvíli překvapeně zalapal po dechu, načež se Harry zasmál, zjevně velice spokojen sám se sebou.

Ron se na své posteli marně pokoušel ohluchnout.

"To měl být návrh toho, jak si přeješ utěšit po zlém snu?" chtěl vědět Malfoy.

Ron byl mezitím příliš paralyzovaný šokem, než aby vydal jakýkoli zvuk protestu, který by naznačil jeho přítomnost. Jen ležel a poslouchal, se strachem se byť jen pohnout.

Z vedlejší postele se k němu donášely nezaměnitelné zvuky muckání.

"Funguje to výborně, nemyslíš?" zeptal se Harry s podivně zastřeným hlasem. Malfoyovou odpovědí byl jen hluboko položený vzdech.

S hrůzou zjistil, že závěsy na jejich posteli nebyly úplně zatažené - když mírně naklonil hlavu, naskytl se mu výhled na dvě polonahá těla spletená v tak těsném objetí, že si nemohl být jistý, která končetina patří komu.

A s ještě větší hrůzou zjistil, že se nedokáže podívat pryč. Ale nebyla to jeho chyba, opravdu ne - nikdy nic podobného neviděl. Nezáleželo na tom, že je to Malfoy s Harrym. Nikdy neviděl nic tak čistě živočišného, sexuálního.

Samozřejmě, byl tu ten nešťastný pokus o incident s Levandulí v přístěnku na košťata. Ale jejich nejisté doteky a otravné pohihňávání nahradil pohled na zvířecí touhu, která k Ronovi dorazila i přes spoře osvětlený pokoj.

Chtěl zavřít oči a zbytečně počítat ovečky, ale jeho oči se odmítaly zavřít stejně tak, jako jistá část jeho anatomie odmítala nereagovat.

Nepomohly ani myšlenky na Hagrida v tangách.

Ron si byl jistý, že Malfoyova na-sto-procent-odbarvená hlava mířila směrem dolů. Ze svého stanoviště sice nemohl vidět, co dělá, ale představu měl celkem jasnou. Savé zvuky a pravidelné vzdechy unikající k jeho uším mu to ujasnily.

Harryho lesknoucí se hruď se stále více vzdouvala. Ron se pokoušel přesvědčit Mordreda, aby přišel a zachránil jej z tohoto pekla nevítané vzrušenosti.

Nemohla to přece být pravda! Nemohl se vzrušovat nad tím, jak tam Malfoy dává Harrymu hlavu.

Za všechno mohly ty zatracené hormony, byl si jistý. S těmi dvěma to nemělo co dělat. Kdyby nevynechal svou obvyklou uvolňující sprchu, vůbec by takový problém neměl.

A rozhodně to z něj nedělalo o nic menšího heterosexuála.

"P-Přestaň," vydechl Harry se značnou námahou. Ron tiše souhlasil.

Následoval velice obscénní zvuk, který naznačoval, že Malfoyova ústa byla osvobozena k mluvení.

"Jsi si jistý?"

Ron mohl slyšet, jak se blonďák samolibě šklebí.

Harry si ho místo odpovědi opět přitáhl k obličeji a pokračovali v líbání. Ron se pokoušel zapomenout, kde že měl Malfoy pusu ještě před několika vteřinami. Harryho to zjevně v nejmenší neobtěžovalo.

Ron se stěží dokázal smířit s pouhým vědomím, že Malfoy byl s Harrym. Ale aby musel poslouchat, jak ho ojede? Báječné, vskutku báječné.

"Už nemůžu čekat. Potřebuju tě cítit uvnitř," vydechl Malfoy.

Počkat… Malfoy?

Dobře, bude muset poslouchat, jak Harry ojede Malfoye. Těžko říct, zda to bylo lepší či horší.

Vzduch se začínal naplňovat velice nevhodnými vibracemi. Ron konečně, s použitím veškeré vůle, zavřel oči, ale sténání z vedlejší postele jej stále udržovalo v obraze o tom, co přesně se děje.

"Acio lubrikant," šeptl Harry bez dechu.

Ne! Ne!

To nemohli.

Rona děsila představa, že by se někdo dobrovolně nechal… Tam. Z těchto zapovězených míst mají věci přece odcházet, ne naopak. Nikdy naopak. Bylo to nepřirozené - a nedovedl si představit, jak by to mohlo být příjemné. Nedávalo to smysl.

A přesto slyšel Malfoye, který se zdál velice aktivně nadšený pro cokoli, co mu Harry právě dělal. Příliš nadšený.

"Zatraceně, H-Harry, nemusíš si dávat tolik na čas," dostal ze sebe po dalších několika minutách nepřístojně spokojených zvuků.

Harry zjevně nepotřeboval říkat dvakrát, protože pak se na posteli přemístili tak, že Ron viděl jejich hrudníky, přilepené k sobě. Pohyby, které následovaly, byly bohužel také slyšitelné.

V tu dobu už se Ron nepokoušel popírat vlastní nadšení pro situaci, ale odmítal s tím cokoli udělat.

Rozhodně na sebe nehodlal ani sáhnout.

Následovaly jen další bolestivé minuty naplněné hlasitým dýcháním a občasnou žádostí o ´více´ nebo ´rychleji´ a jedno velice děsivé ´jsi tak neuvěřitelně těsnej´. Ron děkoval bohu, že pubertální chlapci nebyly známi svou dlouhou výdrží, a tak celý koncert skončil poměrně rychle.

*

Ráno se vzbudil s obrovským odhodláním zapomenout. Byl tu jediný problém - a byl to ten stejný problém, jako vždy. Malfoy.

Celý den jeho směrem vysílal vševědoucí pohledy a úlisné škleby.

Pak to Ron konečně nevydržel a na chodbě na něj zasyčel:

"Co tak zíráš, Malfoyi?"

Na jeho bledé tváři se objevil velice nelíbezný úsměv.

"Jen si tak říkám, že příště nemusíš jen slintat - klidně se přidej," řekl mu a otočil se na podpadku, zjevně neočekávající reakci od příliš šokovaného Rona.

Zatracená kurva zmijozelská! pomyslel si a po celý zbytek dne dělal vše ve svých silách, aby nabídku nezvážil.
 


Komentáře

1 55 55 | 15. února 2012 v 18:55 | Reagovat

:-D nemám slov :-D Ronovy myšlenky byly senzační :-D a ti dva... ;-)

2 Guenon Guenon | Web | 15. února 2012 v 19:10 | Reagovat

[1]: díky :)

3 Kallia Kallia | Web | 15. února 2012 v 19:25 | Reagovat

No tak to si děláš srandu! :D Teď jsi to luxusně zabila! :D Zajímavý dáreček k Valentýnu... :D
Chudák Ron... ten je asi poznamenaný do konce svého života.
A co Malfoy? :D Nějak je drzej, ne? :D

4 Piece Piece | Web | 15. února 2012 v 19:33 | Reagovat

:D Bylo to hezké! I když pro mě moc konkrétní... víš, že mám u slashe spíš ráda city a ne sexuálně-erotickou vichřici, ale... bylo to pěkné, Ron byl Ron... a tak :D

5 Guenon Guenon | Web | 15. února 2012 v 19:37 | Reagovat

[3]: hihi... říkala jsem si, že romantiky bude dost:D No,... třebase přes to přenese. Já Ronovi věřím:D
dík za komentář:D

[4]: díky:D Héj, to bylo náhodou celkem slušné ještě:D Na vichřici se teprve chystám:D Ale i tak, u tebe je pokrok, že ses dočetla až do konce:D

6 Jenny Jenny | Web | 15. února 2012 v 23:24 | Reagovat

Uuuh do tak to.. jako .. ehm.. no.. >> Mým pubertálním hormonům se toto  líbí. Moc moc líbí. ^^ <3 Ron naprosto zabíjel, musela jsem se tomu strašně smát, nad jeho myšlenkami. Harry a Draco? = TLESKÁM TI! Naprosto .. uuu :D <3.  A Dracou na konci? Zabil. Naprosto dokonalé.

7 Guenon Guenon | Web | 16. února 2012 v 7:23 | Reagovat

[6]: děkuju moc:D
jo, moje pubertální hormóny si taky psaní užily :D

8 Bromance Bromance | Web | 16. února 2012 v 14:02 | Reagovat

Nikdo neslyšel ty příšerné zvuky, které při držení rukou (co jiného by přece dělali?) vydávali.
Ron se na své posteli marně pokoušel ohluchnout.
Atd. :-D to jsou pecky! To, že to bylo z Ronova pohledu, tu povídku udělalo zase úplně jinou, než běžně čtu - originální. A potom ten konec... :-D

9 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 16. února 2012 v 14:03 | Reagovat

:D užasný! Víš, že úžasně umíš popisovat to, co se jim honí hlavou? :) bavila jsem se...Né kvůli tomu jak je to "úchylný" (ale přiznejme si to, přeci jen jsem taky puberťák :D) ale z velké části zase pro ten vtip a skvěle popsané myšlenky. :)

Teď si tak říkám - objevit moje mutti tenhle blog, zablokuje mi internet všemi možnými i nemožnými způsoby :D Rodičům nic nevysvětlíš...:D

Každopádně- já tleskám! :)

10 Guenon Guenon | Web | 16. února 2012 v 14:14 | Reagovat

[8]: Jé, děkuju!:D tvoje komentáře mi vždycky zvednou náladu. :) (a teď mě čeká dvouhodinovka hudebky, budu to potřebovat)

[9]: matinky nechápou, to je jasné:D (moje na drarry tapetu řekla "jsi nějaká úchylná, ne?")
díky moc :D

11 chillychilly chillychilly | Web | 16. února 2012 v 18:43 | Reagovat

Ano, velmi dobře znám, jak je nepříjemné, když si někdo na vedlejší posteli užívá, jak se snaží usnout, ale nejde to. Pak se člověk pokouší překrýt si hlavu polštářem a odříkává si všechny známý básničky a vedle ěnj na posteli ty dva bezohlední rozsévači vesele vržou dál :D jj, tohle bylo na akcích na střední úúúplně normální (měli jsme ve třídě tak milion párů)
Hmmmm, ale tak mě napadá.... bude pokračování? :)
Jj, Malfoy je prostě děvka a určitě bude dole, to ani jinak nejde. Ale zase papínek se Sevíkem bude nahoře, to je prostě jasný.
Nádherná povídka, už jsem kí četla včera, ale pak mi vypadnul net a proto píšu komentář co není tolik k tomu, ale věř, že se mi líbila. A přidal se k nim Ron?

12 Guenon Guenon | Web | 16. února 2012 v 18:58 | Reagovat

[11]: sakra... já čerpala čistě z hlavy, takovou věc bych asi nepřežila, upřímně lituju:D My teda máme třídu taky celkem spárovanou, ale jsou to slušňáci. Celej lyžák nikdo s nikým - věřila bys tomu?:D Alespoň s Ronem někdo soucítí, když já ho jen potrápila:D
pokračování nebude :) ale rozhodně jsme Rona neopustila... Tohle byl první baby-step na cestě za slashovým Ronem. Brousím si na něj zuby dlouho, tak zkouším:D
Já mám Malfoye ráda nahoře i dole (gods, to zní blbě...:D) Ale fakt - hodí se všude, záleží na podání:D A papínek se Sevem nahoře, samozřejmě:D (ty mě stejně bavíš:D:D)
Díky moc :)
A... Přidal, nepřidal... To už záležína každém čtenáři, jak si to domyslí:D (jinak řečeno - autorka netuší!:D)

13 Kristen Kristen | 16. února 2012 v 20:37 | Reagovat

Z těchto zapovězených míst mají věci přece odcházet, ne naopak.

Táto veta ma úplne dostala :D

14 Guenon Guenon | Web | 16. února 2012 v 21:23 | Reagovat

[13]: *slavnostně prohlašuje, že názory v povídce nejsou jejími vlastními, jen jsou použity takové, které sedí postavě a příběhu :D*
Dík :)

15 kami kami | 18. února 2012 v 19:06 | Reagovat

Nech odstrelia Pottera a pokojne na to môžu obaja hupsnúť. Velice úsmevná poviedka, myslím, že niektoré myšlienkové pochody Ronalda Weasleyho si zapamätám do konca života. Vskutku originálne - jemnejšie - PWP.

16 Guenon Guenon | Web | 18. února 2012 v 19:37 | Reagovat

[15]: já jsem klidně i pro to, aby se jednoduše přidal:D (kdyby to Harryho jemné srdéčko zvládlo, žejo:D)
Děkuju moc :)
(hurá! Napsala jsem PWP! :D Nikdy jsem si nemyslela, že to zvládnu. Byť je jemnější :D)

17 Zoe Christy Zoe Christy | E-mail | Web | 31. srpna 2012 v 1:24 | Reagovat

Skvelé :D
koniec ma úplne odrovnal :D

18 barraged barraged | Web | 18. června 2015 v 22:16 | Reagovat

online půjčka pro dlužníky :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.