Kapitola desátá - Co teď?

22. února 2012 v 17:41 | Guenon |  Hledání - HP povídka
Muhah.. Desátá je tu! (kdo čekal, že se dopíšu až ke kulatinám?:D já ne.) Věnována je všem drahouškům, co se mnou stále trpí a čtou nadále. Bez vás bych se na to už dávno vybodla, děcka. :)
Vlastně ani nemám další kecy v zásobě, snad jen to, že vyšla malinko kratší, tak se moc nezlobte :) Příště vám to vynahradím, mám ďábelské plány :D



James miloval Doupě. Jeho bezpečí, nikdy nedocházející zásoby vynikajícího jídla, neustálý hluk. V Doupěti nebylo možné najít tichou místnost, koutek pro klid. Na Zemi nebylo lepšího místa.

Myslel si, že přivést Malfoye by to mohlo změnit, ale jen co prošel skrz vrzající dveře, opět se ocitl v tom prazvláštním vesmíru, kde bylo vše báječné.

S nadšením poslouchal o mudlovských feletonech, které dědeček Arthur poctivě sbíral již od té doby, co zkompletoval svou kolekci baterií. Spolu s Lily se smál jeho vyčerpávajícím popisům využití gumové kachničky. ("A pak se s ní koupou! Věřili byste tomu, děti? Šoupnou ji do vany a tam jí vyprávějí o svém dni.")

Stěží si vůbec všiml podivné vibrace, která se v pokoji usídlila poté, co ho Albus s Malfoyem opustili kvůli prohlídce domu. Byl příliš spokojený, než aby vnímal, jak jeho matka podezřívavě pozoruje okolí a každých několik minut šťouchne tátu do boku.

Ron přišel jen o chvíli později, stále nabručený, ale zjevně rozhodnutý vraždit pohledem namísto pomocí slov. Domácí bochánky babičky Weasleyové jej pak dokonce naladily do přijatelné nálady, takže se James odvážil na něj promluvit.

"Strejdo, kdy dorazí ostatní?"

Bylo velice divné, že teta Hermiona se nevyskytovala po jeho boku. Obvykle tam vždy byla, připravená mu elegantně stoupnout na nohu vždy, když by hrozilo, že řekne něco nevhodného. A to u Rona hrozilo pozoruhodně často.

"Hermiona a děcka by měli dorazit brzo. Ráno jsme se maličko nepohodli, a tak rozhodla, že potřebujeme čas vychladnout," pokrčil rameny s nezájmem, ústa plná třetího masového bochánku.

Ach, ano. Hádky Rona a Hermiony Weasleyových. V překladu to znamenalo, že bylo jen otázkou času, kdy na ně nějaký nešťastný člen rodiny vejde ve velice kompromitující pozici, zaneprázdněné vášnivým aktem usmiřování se.

Tak se James příliš brzo naučil, že děti opravdu nenosí čápi. A jizvy z toho dne se mu stále nezahojily.

"Myslím, že se půjdu podívat do svého pokoje. Už dlouho jsem tam nebyl, vždycky je příjemné se vrátit. Kdyby dorazili mezi tím, řekni Hermioně, kde jsem," řekl Ron s rafinovaností jemu vlastní.

Výborně. Teď jim má dělat amorka.

Kdyby měl šíp lásky, rozhodně by střílel jiným směrem, to bylo jisté.

"A podívej se po Alovi s Malfoyem!" křikla za ním Jamesova matka. "Už jsou pryč nějak dlouho."

"Oni někam šli?"

Ron se rozhlížel po místnosti. Zjevně si poprvé uvědomil, že ne všichni jsou přítomni.

A vrátil se ještě před tím, než zbytek jeho rodiny vůbec jen překročil práh, asi půl hodiny po svém odchodu. Tvářil se velice zeleně a namířil si to rovnou ke skříňce s alkoholem. Když otevřel lahev, ani se neobtěžoval se sklenkou a okamžitě si dopřál několik štědrých loků. Zmateně vyhlížející osazenstvo místnosti nechal za sebou.

Jamesova hlava se pokoušela pracovat na co nejvyšší obrátky. Rozhlédl se. Albus se svým blonďatým drahouškem stále nebyli zpět.

Ale přece nejsou natolik pitomí, aby se nechali chytit? Ano, bylo bolestně jasné, proč ve spěchu opustili místnost - a James pracoval velice tvrdě na tom, aby nad tímto faktem vůbec nepřemýšlel - ale určitě to učinili někde, kde nebylo možné být načapán. Jako třeba na střeše.

Rona našel, jak seděl v kuchyni, obklopený jídlem připraveným na slavnostní oběd, kterým byl každý sraz rodiny. Tvář měl napjatou ve znamení vnitřního boje. Nebo problému na záchodě.

"Všechno v pohodě?" pokusil se James zjistit situaci.

"Zatraceně báječný," přitakal Ron a opět otočil lahev hrdlem dolů.

"Co že tě přepadla taková žízeň, takhle po ránu?"

"Hele, nech si toho," osopil se na něj. "Já vím, že to víš. Že víš všechno."

"Vím všechno?"

"Albus, Fretka mladší. Spolu," vysvětloval Ron mezi loky.

"Ou."

"Jo."

"Jak..?"

"Viděl jsem je..."

"Ups."

"Jo."

"Jsi v pohodě?"

"Ne."

"Povíš to?"

"Nevím. Asi nemůžu, co?"

Na Ronově tváři se objevil výraz, který si James pamatoval. Pamatoval si, že sám se cítil přesně takhle, a nebylo to dávno. Nevědět, co si počít, a muset mlčet.

"Můžeš," řekl najednou. "Ale doufám, že to neuděláš. Všichni to zjistí tak jako tak."

"Víš, Jamesi, takhle to nemělo být. Vy jste to měli mít jednoduchý, snadný. Zábavný - pravý dětství. Tohle je příliš vážný, a těm dvěma je šestnáct. Potřeboval bych mluvit s Hermionou. Ona by mi poradila, co si o tom všem myslet."

"Nikdo to nemá snadný - když nemáme Voldemorta, zkomplikujeme si to sami. Třeba to tak má být," namítal James.

Ale on sám nic komplikované neměl, nebo ano?

Když by dal stranou všechno to, co se dělo okolo něj - jeho život byl vzorový. Snadný, přijatelný. Všechno dělal správně.

V duchu se podivil, proč to v něm nezanechalo žádnou stopu hrdosti, jen hořkou pachuť v ústech.

"Och, ne ty! Nedělej mi tady přednášku o vlastních chybách a o chybách, které musíme udělat. Malfoy je chyba, které se má člověk vyhnout, ne ji udělat. A mluvím bohužel zatraceně doslovně."

"Tišeji, někdo tě uslyší," varoval ho James.

Obdržel jen další ze série zmlkni-nebo-zemři pohledů, kterými se Ron nakazil od své manželky.

"Fajn," vzdal James své snažení a sedl si naproti svému bručícímu strýci.

Dospělí - jeden aby se pořád bál toho, co udělají. James se na dospělost těšil jen proto, že se konečně nebude muset bát chovat jako dítě.

"Uf."

"V tom máš pravdu, děcko."

"A co budeme dělat teď?" chtěl vědět James.

"Tobě už bylo sedmnáct, že?" zeptal se Ron.

"No," přikývl James, který se rozhodl ignorovat to, že tohle by jeho strýc doopravdy mohl vědět. "Proč?"

"Nerad piju sám," vysvětlil Ron.
 


Komentáře

1 Piece Piece | Web | 22. února 2012 v 18:42 | Reagovat

Bylo to hezký, taková oddechová kapitola, nic moc se nedělo, ale bylo to pěkně napsané. Těším se na Hermionu :D Ani jeden můj strýc si nepamatuje, kolik mi je, ale dávají peněžité dary k narozeninám :D

2 Guenon Guenon | Web | 22. února 2012 v 18:49 | Reagovat

[1]: abych řekla pravdu, měla jsem s dějem trochu problém. A tak jsem se hrdině vydala cestou ´nevíš co teď? Opij své postavy!´´- základní pisatelské pravdilo, fakt :D
Díky moc :)

3 chillychilly chillychilly | Web | 22. února 2012 v 19:12 | Reagovat

:D jj, chudák Ron, pěkně ho to vzalo. A koukám, že mají s Hermionou zdravé manželství (a to ani není ironie, hádky jsou občas fajn :))
Bylo to zase úžasně vtipný a zvedlo mi to náladu :) přesně to jsem dneska potřebovala. Ron prostě všechno skvěle doladí, on ja tak úžasně tvárná postava :)
Zmlkni nebo zemři pohled :D
U mě děda už ztratil přehled o věku :D vždycky jsem jeho nejstarší vnučka, ale věk neví :D

4 Jenny Jenny | Web | 22. února 2012 v 19:13 | Reagovat

Tato kapitola byla pohodová a uklidňující, protože se tam málo dělo a .. Uf, trochu se mi ulevilo.. :D . Opít se postavy? Dobrý nápad. ^^  No prostě úžasná chci další!

5 Guenon Guenon | Web | 22. února 2012 v 19:19 | Reagovat

[3]: No jo, Ron a novinky - špatně se vyrovnává. :D A jo, myslím, že jestli by někdo měl fungující manželství budou to oni dva. (kanónovej pár, kterýmu fakt věřím.:D)
A to máš fuk - můj děda, od té doby, co má dvě vnoučata, mi věčně říká Matyáši. :D Musíme jim to holt odpustit :)
A díky moc. :) Mě vždycky zvednou náladu tvé komentáře :)

[4]: Díky :) No, příště snad bude děj, nevím. Celá povídka je pozoruhodně o  ničem, v tom je ten problém :D
Jo, opít, když nevím, co dál. Moje jediná fugující strategie :D

6 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 22. února 2012 v 19:25 | Reagovat

Zmlkni-nebo-zemři pohled :D to budu trénovat. A používat! :D

Kapitola byla hezká, oddechová :) Už se těším na tu další. Opilé postavy...wohoo třeba to tam pěkně roztočí :D

7 Guenon Guenon | Web | 22. února 2012 v 19:29 | Reagovat

[6]: mám v plánu roztáčení. Snad to nepřeženu :D a taky si k tomu psaní sama hodlám loknout. Jednoduše dnešek bude zábavnej večer:D (no co, jsem doma už pět dnía začíná to být nuda:D)
Díky moc :)

8 chillychilly chillychilly | Web | 22. února 2012 v 19:54 | Reagovat

[5]: Matyáši :D Já jsem vždycky cokoli, jen ne já:D vždycky je to: Aničko, totiž, Věru, teda Hanko, ne, chci říct, Sofi :D vtipný to občas je.
Kamarádce doma říkají Bedřichu a její setře Boženo, vůbec netuším, kde na to přišli (jmenují se Klára a Jana :D )
S těma jménama je občas sranda

9 55 55 | 22. února 2012 v 19:55 | Reagovat

fajn kapitola :-D Ron mi přijde dost autentický, i když JKR ho nikdy neožrala v "přímém přenosu" :-D

10 Guenon Guenon | Web | 22. února 2012 v 20:02 | Reagovat

[8]: přesně! Prarodiče jsou schopni vyjmenovat celý rodokmen, než se trefí. :D (už i maminka s tím začíná. :D)

[9]: Děkuju :) Jo, no, JKR moc neožírala. Někdo asi nemusí :D (mě se to bude hodit :D)

11 pavel pavel | Web | 22. února 2012 v 21:47 | Reagovat

Pít sám taky je fajn. Nikdo ti do toho nekecá. :-D

12 Guenon Guenon | Web | 22. února 2012 v 22:03 | Reagovat

[11]: Mě osobně to deprimuje, ale občas se k tomu taky uchýlím. Jen si pak připadám... politovatelně:D

13 Bromance Bromance | Web | 23. února 2012 v 15:24 | Reagovat

Nojo, žádnej závratnej posun v ději jsem ani nečekla :-D chudáček Ron to přece musí aspoň tři kapitoly rozdejchávat, né?
Mně se líbí, jak je pořád takovej dětskej... To i ten James proti němu tady působil dospěle :-D.
No a chlastání přece musí bejt! To zachrání vždycky všechno :-D (anebo taky ne...)

14 Guenon Guenon | Web | 23. února 2012 v 15:46 | Reagovat

[13]: no, tři kapitoly mu asi nebudu moct dopřát (podle oficiálních plánů zbývá pět do konce):D Ale rozdejchat to musí, a chlastat se taky musí, tak proč to nespojit :D
Jop, Ron, mé věčné dítě. Jak já ho miluju...:D (opravdu si musím napsat povídku, kde se dá dohromady s Dracoušem. Vyloženě se na to těším :D)
dík :)

15 Fredy Kruger Fredy Kruger | 24. února 2012 v 0:42 | Reagovat

Josseff Prtt  s  Gustáwem  Neherrou
sekají do ledu sekerou !

" Díra jest hotova, co teď " ?

" Zde metr, měření proveď !
... až sílu ledu přesně zvíme,
divoce pak si zabruslíme "!

" Ta vrstva " ( Prtt hovoří )  " není tenká " !
" Upadla mi tam podprsenka ,
aby mi neomrzly uši " !

" Tohle nás v bruslení  nevyruší ;
... mě spadly  zas do vody podvazky  !
Jako kdybych byl podveden " !

Oba  chmatají pod ledem

16 Guenon Guenon | Web | 24. února 2012 v 11:37 | Reagovat

[15]: kouzelné.
Pro příští využití doporučuju založit vlastní blog. OK, fredy? :D

17 Sola F. Sola F. | Web | 24. února 2012 v 23:05 | Reagovat

Jenom by mě zajímalo, jak dlouho bude Ron tu kocovinu vstřebávat xD Úžasná kapitola. Jinak, u mě si ani můj táta nepamatuje, kolik mi je, natož stýček xD!

18 Guenon Guenon | Web | 24. února 2012 v 23:32 | Reagovat

[17]: tak třeba na něj budu hodná a nebude mít kocovinu:D (to je nepravděpodobný, vím:D) Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.