Kapitola devátá - Spolu

18. února 2012 v 12:57 | Guenon |  Hledání - HP povídka
Děcka, umírám. Teda... Skoro. Ale pozitivní je, že když jsem teď nemocná, budeš čas psát. Snad bude i síla.
Nejhorší je, že se nemůžu vyspat. Usla jsem ve tři a vzhůru jsem zase od sedmi. Prostě to nejde.
Ale o to tady nejde!:D Jde o to, že mám novou kapitolu. Vůbec není vtipná (Albusův pohled, to víte:D), ale je důležitá pro budoucí děj.
Hezké čtění! :)

Dveře se otevřely - Albus si nejprve neuvědomil tragédii, kterou to znamenalo. Byl příliš zaměstnaný pohledem na Scorpiuse, jehož výraz naznačoval, že je na míle daleko. Možná v komnatě nejvyšší potřeby. Jeho tvář objímaly první kapky potu. Al věděl, že nikdy v životě nespatří nic lepšího.
Až stísněný zvuk přicházející ode dveří a Scorpiusovo prudké vyskočení jej navrátili zpět do reality.
Věděl, že musí jednat rychle - odvrátit katastrofu. Kdyby o jejich vztahu všichni zjistili takhle, nikdo je nebude brát vážně. Jen zpola vnímal svého přítele, z jehož tváře se na něj šířilo zoufalství. Urychleně si upravoval oblečení. Albus byl stále příliš překvapený, než aby se byť jen pokusil zapnut svou kostkovanou košili.
Modré oči na něj stále zíraly s hrůzou, jejich majitel očividně příliš v šoku, než aby promluvil.
Ron zvedl dlouhou ruku a jako v transu na ně ukázal. "Vy… Ty… Cože?" bylo jeho první reakcí. Zatřásl hlavou. "Cože?!" zopakoval, i když ani jeden z nich stále nepromluvil.
"Podívej, Rone… Můžu to vysvětlit," začal Abus nejistě, když se ujistil, že Scorpiusovi se úspěšně podařilo zastrčit všechny své soukromé části, které měl vídat jen Albus, zpět do kalhot.
"To není nutné," řekl Ron rezervovaně. "Je to jen sen. Vážně blbej sen - moje hlava mě nikdy nepřestane děsit. Malofoyův bimbák? To je ještě horší, než Harry s Kráturou. Děkuju, vážně," blábolil Ron. "Nemějte obavy, za chvíli se vzbudím, a po pár panákách to bude zase dobré."
Pak se podíval na Scorpiuse. "Po pár flaškách, možná."
"To není sen, strýčku Rone," vydechl Albus nešťastně. "Pojď dovnitř a zavři dveře."
Ron poslušně vešel, stále zjevně přesvědčený o tom, že se co nevidět probudí. Albus marně doufal v to samé.
"Tohle není žádný sen," zopakoval, tentokrát pevněji. "Scorpius a já jsme spolu… Už tomu tak je dlouho."
"Samozřejmě!" uchechtl se Ron. "Albus Severus chodí s Malfoyem - jasně. Albus Severus, který nikdy nezvedl hlavu od knížky, si přivedl Malfoye do mého domu, aby si to s ním rozdal na mé dětské posteli! A zmínil jsem už, že jsou oba kluci?"
"Neuvědomil jsem si, že je to tvůj pokoj," bylo jediné, co Albus dokázal odpovědět. Při pohledu na povlečení s motivy Kudleyských kanonýrů věděl, že tomu tak mělo být. Vášeň člověka zjevně opravdu zaslepí.
Ron byl mezitím velice zaneprázdněný tím, že se opakovaně štípal do ruky.
"Auvajs!" postěžoval si po chvíli. "Proč jsem se ještě nevzbudil?"
"Protože nespíš," řekl Al unaveně.
"Nesmysl."
"Omlouvám se, strýčku. Nikdy jsme nechtěli, aby to někdo zjistil takhle."
"Ale… Ne! Ne, ne, to není… Do prdele, Ale, co ti udělal?" Ron k němu teď přistoupil a prudce s ním zatřásl. "Něco na tebe má? Neboj se, my tě ochráníme, můžeš mi to říct. Vydírá tě? Jsi zakletej?"
"Nic takového," odpověděl Abus tak mírně, jak toho byl schopný. "Já… Miluju ho."
Ronovi zorničky se rozšířily, když si konečně začal uvědomovat plný rozsah toho, čeho byl právě svědkem. A poté, velice podobně, jako před několika týdny James, se rozesmál. V jeho případě šlo ale, spíše než o pobavení, o projev zoufalství.
"U Merlinovej propocených ponožek! Nemůžu se dočkat, až tohle zjistí Harry. A Ginny!" chechtal se. "Alespoň vím, že moje Rosie je v bezpečí. Počkejte, co na to řeknou! To bude…"
"Nemůžeš jim to říct!" zhrozil se Albus.
Ron jej neposlouchal.
"Albus Potter a Scorpius Malfoy! A co teprve, až to zjistí Malfoy senior! To budou jasní pohřebáci," hýkal dál. Zjevně absolutně nevnímal dva chlapce, kteří si v pokoji vyměňovali znepokojené pohledy. "Denní věštec z toho udělá největší aféru od pádu Voldemorta! Možná větší…"
Smích utichl.
"Počkat - takže mi tvrdíte, že…" Zbledl. Albus se obával, že by mohl omdlít. Nebo zvracet.
"Na mojí posteli? Děláš si ze mě…? Pro Merlina, musím za Hermionou. Ano, ta by věděla, co dělat."
"Nemůžeš!"
"Jak mě chceš přinutit? Hned, jak si vzpomenu na to, jak že se to hýbá nohama, odcházím. Musí to vědět! Zastavit - vždyť je to šílenství."
"Sedni si. Vysvětlím ti to."
"Není přece co vysvětlovat! Zjevně ti šplouchá na maják," řekl Ron, jako by to vysvětlovalo všechno. "A proč je tvoje milenka tak potichu?"
Dva páry očí se stočili na Scorpiuse - ten jako by se velice soustředěně pokoušel zmizet pomocí pouhé síly vůle.
"Jsi v pořádku, zlato?" zeptal se Al tónem, jehož jemnost přiměla Rona k znechucenému úšklebku.
"Je to ztracený, Albusi," zněla příliš zhrzená odpověď. Ne, tak to nebylo - vždyť on to spraví. I kdyby měl na Rona použít Obliviate, které neuměl.
"Je to venku. Přesně tak, jak to nesmělo být venku. Všechno je špatně - budou mě nenávidět. A pak mi dáš kopačky, protože jsi Potter a nemůžeš si nevybrat svou rodinu."
"Samozřejmě!" pochválil ho Ron. Albus se na něj ošklivě podíval.
Jedním krokem přešel místnost. Klekl si před Scorpiuse, vzal jeho tvář do ruky a přiměl jej, aby se na něj podíval.
"Teď mě dobře poslouchej - nic nás nerozdělí, dobře? Na světě není dost Potterů, Weasleyů ani Malofyů, kteří by mě od tebe mohli udržet. Neříkám, že tohle nic nekomplikuje - ale co jsme čekali? Že to bude snadné? Ne. Nikdy snadné, ale stojí to za to. Ty mi stojíš za všechno."
"Miluju tě, víš to?" byla odpověď, kterou Albus tak rád slyšel. Dokud měli to, všechno by - nakonec - mělo být v pořádku.
Ron hlasitě zakašlal.
"Vyhrál jsem dneska nějakou speciální cenu, že tohle všechno musím pozorovat?"
"Promiň, Rone. Asi není šance, že bys to všechno prostě na chvíli zapomněl?"
Obdržel pohled, který odpověděl jasně. "Já- Jak je to možné? Nechápu… Nerozumím tomu. Je to Malfoy! Je to…"
Ron se poraženecky posadil na postel, tak daleko od řečeného Malofye, jak to jen bylo možné.
"Jsi Malfoy," vysvětlil mu. "Nejde o to, že jsi kluk - jsem si dost dobře vědomý důvodu, proč Charlie nikdy nepřivedl domů přítelkyni."
"Jsem Malfoy, pravda. Ale nejsem Draco ani Lucius. Víc na svou obranu říct nemůžu."
Ron nechtěl slyšet detaily jako James. Nesmál se - jen poslouchal a s každou větou se více zakabonil.
"Jak očekáváš, že tohle dokážu neříct?" zeptal se nakonec.
"Je to jen na chvíli. Povím jim to, ale… Chci to udělat správně."
"Tohle nikdy nepůjde správně, Albusi. Na mě nakonec nezáleží, ale tvoje máma… Má tě ráda, ale nemůžeš po ní chtít zázraky. Malfoyovi ji ublížili tak, jako skoro nikomu z nás."
A tím se zvedl a odešel. Al věděl, že jejich tajemství je v bezpečí, ale přesto měl strach.
Možná měl Ron pravdu - možná ho jeho matka doopravdy nepřijme. I když vždy tvrdil, že je ochoten vzdát se všeho… nikdy si doopravdy nepřipustil, že by jej mohla nenávidět. Nenávidět za to, koho miloval. Za to, kým byl.
Přisedl si ke Scorpiusovi a propletl své prsty s jeho. Stále byl nezvykle tichý.
"Máma to zvládne," ujistil ho, a pokoušel se přesvědčit i sám sebe. "Když mi byly asi čtyři roky, utekl jsem z domova - říkal jsem ti to už někdy?"
Potřesení blonďaté hlavy naznačilo zápornou odpověď.
"Bylo to v den Jamesových narozenin - už ani nevím, co mě k tomu přimělo, ale najednou jsem byl přesvědčený, že kdybych tam nebyl, nikdo by se nestaral. Nikomu bych nechyběl. Ten večer jsem si vzal plyšáka a Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak a vykradl jsem se z domu. Chtěl jsem dojít do nějaké mudlovské vesnice, kde by se mě podle plánu ujala milá rodina, co nemůže mít vlastní děti. A mezitím bych přežil na Fazolkách, samozřejmě."
Scorpius se jemně uchechtl. Al cítil teplo, které se rozlilo jeho nitrem nad tím prostým zvukem.
"Ale byla tma a mě byly čtyři - ztratil jsem se. Nemohl jsem dojít moc daleko, byla mi zima a začínal jsem mít strach. Pak začala bouřka. Našel jsem velký strom, který stál na břehu rozbouřené řeky. Nepršelo pod ním, tak jsem se rozhodl, že pod ním strávím noc. Nevím, jak dlouho jsem tam byl, ale pamatuju si, jak jsem spatřil světlo hůlky a uslyšel volání. Bál jsem se, že to byly zlí kouzelníci, tak jsem mlčel. Nikdy nezapomenu na to, jak se na druhé straně řeky objevila máma - na její výraz. A pak se ke mně rozběhla, bez použití jakýchkoli kouzel, přes ledovou řeku a s rozevřenou náručí. Brečela a jen mi opakovala, jak jsem je vyděsil a že mě má ráda. Nikdy mi nevynadali, jen mě donesla domů a obalila do přikrývek. S tátou mi četli z Bajek Barda Beedleho, abych usnul."
"Proč mi to říkáš?" chtěl vědět Scorpius.
"Od té doby vím, že všechno bude v pořádku."
A na zlomek okamžiku tomu věřil.
 


Komentáře

1 Bromance Bromance | Web | 18. února 2012 v 16:10 | Reagovat

Já nevím proč máš pořád pocit, že to musí bejt vtipný, aby se to líbilo. Já jsem spokojená i bez toho, že bych se musela řáchat nad každou druhou větou :-P
Ne že by se mi to nestávalo - Ronovi komentáře to prostě zabíjej, ale přesto prostě stačí, když to někdo umí podat tak skvěle, jako ty.

2 Guenon Guenon | Web | 18. února 2012 v 16:33 | Reagovat

[1]: jsi zlato, víš to? Díky moc:D
A... Když já mám prostě pocit, že... Vlastně nevím. Že se odchýlím od zadaného? Když to není jen haha. Jakože... Zklamu. :)

3 Kristen Kristen | 18. února 2012 v 17:23 | Reagovat

Pekná kapitola :) Ron bol super :)

4 Guenon Guenon | Web | 18. února 2012 v 17:51 | Reagovat

[3]: Dík :) Ron je zlato moje... Píše se báječně :D

5 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 18. února 2012 v 19:07 | Reagovat

Nemusela jsem se řachat nad každou druhou větou, ale Ron... Pobavil mě moc.
A ten konec byl tááák sladkej :)
Děkuju za další hezký díl, za pěkné počtení :)

6 Guenon Guenon | Web | 18. února 2012 v 19:40 | Reagovat

[5]: díky moc:D
sladkej? :D Hehe. to mě těší. Hlavním cílem bylo dodat Ginny nějakou dobrou vlastnost, jelikož jsem na ní prý příliš krutá:D

7 55 55 | 18. února 2012 v 19:49 | Reagovat

nádhera :-D a buď na ní krutá, nemám jí ráda :-D  :-D ale Ron byl úžasnej :-D

8 Jenn* Jenn* | Web | 18. února 2012 v 20:51 | Reagovat

Děkuju,ale depku mít nemusíš :D :)

9 Guenon Guenon | Web | 18. února 2012 v 21:00 | Reagovat

[7]: Dík moc :) a to... já ji taky nemám ráda, ale musím to udržet realistické a tak:D Nemůže být nestvůra, jinak by ji Harry už dávno opustil kvůli Dracovi:D (což nás čeká až tak za tři kapitoly.
.
.
Just kidding:D
.
...or am I? :D)

[8]: oukej:D (jinými slovy... eh? :D)

10 Jenny Jenny | Web | 18. února 2012 v 22:58 | Reagovat

Úplně.. ách! <3Bušilo mi srdce stejně jako těm dvoum :D Udělalo se mi úplně mdlo a Ron byl naprosto dokonale vystižený - TLESKÁM TI! :D. A to, co řekl Al Scorpiusovi s tím jak to zvládnou a to jak utekl.. Roztomilé <3

[9]: ARE YOU KIDDING ME?! :D Harry opustí Ginny? :DD Uuuuuuuuu <3 :D

11 Guenon Guenon | Web | 18. února 2012 v 23:05 | Reagovat

[10]: jé, dík moc. :D Bála jsem se, že Rona v tomhle zvořu, tak jsem moc ráda.

A proboha, ano. To mě vážně být jen blbý vtip :D (kdybys byla HIMYM-nerd jako já, možná to poznáš:D) Každopádně - byť by se to autorce líbilo - Harry zůstane s nestvůrou. :D

12 Jenny Jenny | Web | 19. února 2012 v 0:38 | Reagovat

[11]: Oh, jaká škoda. :\ :DDDDDDDD

13 chillychilly chillychilly | Web | 19. února 2012 v 18:34 | Reagovat

Bylo to vtipný :)
Je mi hrozně líto Rona, chudák, to ho muselo vážně dostat. Dozvědět se to tímhle způsobem, vážně mi je ho líto.
Líbil se mi poznámka o Charliem. Byl to jedniý Weasley o kterém jsme se nikdy nedozvěděli, že by ml přítelkyni, takže podle mě je to jasný :D
Každopádně být ronem, asi by mě zabilo vidět, jak tio dva před sebou cukrují :D je mi ho fakt líto

14 Guenon Guenon | Web | 19. února 2012 v 19:05 | Reagovat

[13]: já bych to viděla ráda! :D Ale pro Rona to muselo být dosti hrůzné, pravda. A zjistit to takhle, to nikdy není dobrý... Proto jak to s Jamesem bylo hihi - když mu to Al řekl přímo - tak tohle bylo horší.
Charlie je podle mě taky celkem pravděpodobnej. Mám ho moc ráda... jednou bych s ním ráda napsala povídku :D
Díky :)

15 pavel pavel | Web | 19. února 2012 v 19:51 | Reagovat

Já mám zase rýmu a řeknu ti, taky to není příjemný. Ten díl si v posteli pak přečtu.

16 Guenon Guenon | Web | 19. února 2012 v 19:58 | Reagovat

[15]: rýma je nejhorší nemoc na světě. Člověku je nechutně, ale musí nadále fungovat. Vždyť je to jenom (tady bych si představila kruzívu) rýma! :D
Jo, já tomu prostě vždycky říkám zánět dutin a každý mi dá pokoj :)

17 Sola F. Sola F. | Web | 19. února 2012 v 20:22 | Reagovat

Teda, to je něco! Slash sice opravdu moc nemusím, ale u tebe se mi to líbí i přesto! =)) Taky jsem se musela smát, snad 3x v každým odtavci! Konec tak nádherně sladkej!!!

18 Guenon Guenon | Web | 19. února 2012 v 21:29 | Reagovat

[17]: jé, díky moc :) Vždycky obzvlášť ocením neslashové čtenáře. Jsem ráda, žes to se mnou zkusila :)

19 Piece Piece | Web | 20. února 2012 v 0:42 | Reagovat

Závěr byl nádhernej, dokonale vymyšlenej a krásnej, to sedělo a bylo fantastický, jenom nechápu, proč Ginny Malfoyovi ublížili nejvíc, ale... To se asi dozvíme, ne? :D Retrospektiva: Ó Alechandro! Jujš, to bylo sladký slaďoučký - popostelová uklidňovací scéna :D Ron byl geniální! Skvělej, dokonalej, boží. Nic víc jsem od něj nechtěla. Prostě skvělej. Něco jako jeho: "Já?! Ty jsi tady génius!" v sedmičce, dožadování se Hermionina zásahu bylo ronovské :D Budu se moc těšit na další, je to vážně moc pěkné :)

20 Guenon Guenon | Web | 20. února 2012 v 11:36 | Reagovat

[19]: jé, díky moc :)
se divím, že mi ten závěr byl schválenej:D osobně jsem si nebyla jistá, jestli to nebylo moc přehnaný:D
Ginny... Nejvíc jako z těch, kterých se tahle povídka týká. Brala si všechnu tu krvezrádcovskou šikanu k srdci a tak. Plus jak já starej Malfoy v jejím prvních ročníku podstrčil deník, díky kterýmu jí posedl Voldy. :D (to nemohl být hezký, ne?:D)
Možná to v povídce ještě zdůrazním, ale můžu ti to napsat i sem:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.