Kapitola dvanáctá - Georgův příběh

27. února 2012 v 20:27 | Guenon |  Hledání - HP povídka
Jsem blesk-rychloblesk:D Že?:D
Tahle je ultra nevtipná, jelikož vtipná být neměla. Je to jedna ze dvou maličko "vážnějších" co mám v plánu... Nevím, jak se to povedlo. Měla jsem to promyšlený, dokonce jsem s tím byla spokojená, ale dát to na papír se ukázalo jako problém. Uvidíme, jak jsem obstála.
Připadám si vyčerpaná:D Emočně, fyzicky... a to jsem ve škole byla jeden den.
Komentujte!:D
PS: jestli vám to příde jako přílišné cheesy klišé,... asi máte pravdu.



"Albusi," probudil ho z transu známý hlas.

Jen minuty před tím musel pozorovat, jak jeho sestřenka Dom hele-já-mám-kozy-čuchni Weasleyová vlaje nad Scorpiusem. Špulila rty, chichotala se, chválila mu kolínskou, pohazovala vlasy - jednoduše všechny to dobrovolně sebe ponižující věci, které holky dělají, aby získaly mužskou pozornost. Divný druh, jednoduše.

Nebýt Rose, jediné relativně normální dívky, kterou znal, odsoudil by je všechny jako nutnou bolest.

Na celé situaci bylo nejhorší to, že o tomhle se Scorpiusem mluvil. Ne o Dom, jen o holkách obecně. Al sám o ně druhým pohledem nezavadil, ale Scorp prý při představě vagíny neutíká na druhý konec hradu s křikem o pomoc.

"Ne že by na tom záleželo, jelikož miluju jenom tebe," ujišťoval ho tenkrát.

Není nutné dodat, že to pomohlo pramálo. Žárlivost nebyla záležitostí racionální, jen existovala. Na vlastní pěst, neovladatelná lidskou vůlí.

A Dom měla vílí krev. Nikdo ho nemohl vinit za to, že neskákal do stropu, když se natřásala před jeho přítelem.

"Ahoj, strejdo Georgi!" přivítal nově příchozího nadšeně, když se probudil z transu. "Jak se vede?"

"Výborně, výborně," přikyvoval George nepřítomně. Zdál se velice rozladěný.

Možná to byla vina Percyho - poslouchat jeho pracovním příběhy bylo stejně příjemné, jako opakovaně strkat přirození do ořezávátka na tužky. Jen mnohem méně zajímavé.

"Poslouchej, Ale, potřeboval bych s tebou mluvit," šeptl jeho směrem, a pak se zamyslel. "A s Malfoyem taky."

Al se zatvářil zmateně, a když se otočil ke svému příteli, mohl vidět, že na jeho tváři se usídlil výraz stejný.

"P-proč?" chtěl vědět.

Všechno to nehrálo - podivné pohledy, které jejich směrem měl posílat Ron, přicházely od George. Mohl se Ron svěřit? Znamenalo tohle konec bezpečné šarády?

Nechtěl si to přiznat, ale část jeho já byla k smrti vyděšená ze dne, kdy přijde čas na pravdu.

"Ne tady."

Zdálo se to vážné. Neměl doopravdy jinou možnost, než se zvednou a jít, se Scorpiusem po svém boku.

Šli po schodech nahoru, a Albus si málem nebyl schopný připustit, že teprve před několika hodinami nahoru kráčel jen se Scorpiusem, nadšený z každého dalšího kroku. Ale tentokrát šli dál, na konec chodby poseté fotkami rodiny, které se na ně usmívaly a mávaly, marně se pokoušející polapit jejich plnou pozornost.

Albus věděl, kdo tam kdysi bydlel. Teď byl pokoj opuštěný, zachovaný přesně tak, jak jej George zanechal ještě tenkrát, když měl své dvojče při sobě.

Fred Weasley I. byl v rodině legendou, o které se nemluvilo. Všichni věděli, že existoval, co dokázal, kým byl. Všichni si byli vědomi toho, kolik pro jejich rodinu znamenal, a proto chápali, že o něm nemluvili.

Protože ženy poté plakaly, muži se uchýlili k uklidňující kořalce, a děti si mezi válečnými hrdiny připadali ještě nepřístojněji, než obvykle. Pro všechny bylo jednodušší mlčet.

Mlčet a držet se dál od toho pokoje.

Kráčeli v tichosti a nad hlavami jako by se jim vznášel mrak pohromy. Ale George se nezdál rozzlobený. Spíše zamyšlený, na tisíc mil pryč. Pohřbený ve vlastních vzpomínkách, příliš bolestných, než aby je mohl vyslovit nahlas.

Al se chtěl zeptat, proč tam jsou. Ale nezdálo se, že mu náleželo právo narušit tohle náboženské ticho.

"Asi se divíte, proč jsme tady," řekl George po chvíli. Trochu se mu třásl hlas.

Místnost byla… Jiná, než to Albus očekával. Byly tam hory toho nejroztodivnějšího harampádí, nakupené oblečení, školní pomůcky, spousta zajisté prošlých sladkostí, plakáty svalnatých hráčů famfrpálu a žen, které se na devadesát procent skládaly jen z poprsí. Jedno opotřebované koště. Žádné oltáře, svíčky, fotky.

Jen velice posvátný nepořádek.

Jeho babička mu jednou řekla, že pokaždé, když tam vstoupí, opět se jí zlomí srdce. Pokaždé stejně bolestivě, jako tenkrát poprvé. Ale přesto, pokoj zůstává, čas se na něm podepisující jen v podobě prachu.

"Musím vám něco říct. A věřte mi, že to bude těžší pro mě, než pro vás, tak se pokuste mě moc nepřerušovat," pokračoval.

Byl vážný. Vážnější, než si George pamatoval. Nezdálo se to přirozené.

"Slyšel jsem,… slyšel jsem Rona s Jamesem, jak o vás dvou mluví."

Albus mohl přísahat, že cítil, jak se Scorpiusovi zvýšil tep. On sám byl podivně klidný. Čekal to, nebo to alespoň měl čekat. Co si myslel?

"Děláte chybu."

"Není to chyba!" slyšel sám sebe říkat. "Miluju ho."

"Nepřerušuj mě," varoval ho George přísně, ale jeho pohled se zdál měkký.

Scorpius ho chytil za ruku.

"Nech ho říct, co potřebuje."

"Možná víte, že moje žena Angelina byla původně přítelkyní mého bratra. Dvojčete. Když jsme se po válce dali dohromady, většina mé rodiny byla proti. Nechápali to. Mysleli si, že mě využívá, že jsem náhražkou za Freda. Dostávala nejmenší velikonoční vajíčka v historii naší rodiny," řekl George a zhluboka se nadechl, jako by načerpával sílu na to, co bylo dál.

Proč jim tohle říká? Albus si připadal zmatený, ale byl odhodlaný mlčet. Cokoli jim chtěl povědět, zdálo se to důležité.

"Po válce bylo všechno na ruby, truchlili jsme, nebyl pravý čas na pravdu. Nikdy nenastal. Myslel jsem, že si to s sebou odnesu do hrobu. Každopádně… Dalším člověkem v tomhle příběhu byl jeden kamarád, kterého jsme měli ve škole. Lee Jordan se jmenoval. Říkávali jsme o něm, že je to naše třetí dvojče - všechno jsme dělali spolu."

George se zdál smutný, ale nebrečel. Al si uvědomil, že to oceňuje.

"Nemluvil jsem s ním už dvacet pět let. Jen krátce po Bitvě o Bradavice odešel a nevrátil se. Vzal si mudlovskou servírku, odřízl se od kouzelníků. Celá moje rodina mu nikdy neodpustila, že mě opustil, když jsem ho nejvíc potřeboval. Ale já sám mu navrhl, aby odešel. Prakticky jsem ho vyhodil z Doupěte, protože jsem věděl, že jenom pohled na mě ho zabíjel."

"Proč?" zeptal se Albus, když George několik minut v kuse mlčel. Jeho strýc se na něj otočil a Albus uviděl, že v jeho očích se přece jen lesknou slzy.

"Fred a Lee byli spolu. Dlouhou dobu - už krátce po Vánočním plese, kde měl Fred s Angelinou první schůzku, věděl, že nebyla ta pravá. Od té doby jim pomáhala krýt, stejně jako já."

"Když říkáš spolu…" začal Albus.

"Tak myslím to, že jsem každou noc o prázdninách trávil s polštářem přes hlavu, jelikož si to rozdávali jako králíci," uchechtl se George slabě.

"Milovali se. Opravdu, upřímně. Ale strach jim zabránil podělit se o tu lásku s jejich rodinou, s přáteli. Lee obzvlášť byl vyděšený z představy se přiznat," George si povzdechl. "A pak bylo pozdě… Fred umřel. Bylo pozdě, navždycky pozdě. A Lee byl zničený, možná ještě víc, než já. Fred byl jediný, koho měl. Neměl žádnou jinou rodinu. A já měl, krátce na to, Angelinu. Pomohla mi zase žít. Nejhorší bylo, že nikdo nevěděl, že ztratil jediného člověka, pro kterého dýchal, že přišel o celý svůj svět. Lidé si mysleli, že byl pouze kamarád, ne spřízněná duše, důvod existence. Nemohli to vědět."

Al se s těžkým srdcem podíval na Scorpiuse, přemožen sílou příběhu svého strýce. Jen s mírným překvapením zpozoroval, že blonďák pláče. A pak, že Zmijozelové jsou ze železa.

"Ale vy ještě máte šanci. Nedělejte stejné chyby, jako oni. Pokud se milujte, vykřičte to do všech směrů… Oni to pochopí. Vím, že je to těžké, kvůli vašim rodinám, společnosti, ve které žijeme. Ale jestli je to opravdové, nezáleží na tom, jaké je vaše příjmení. Řekněte pravdu. Než bude pozdě. Kvůli sobě, kvůli Fredovi."

Pak udělal zvláštní věc - obejmul nejen Albuse, ale i Scorpiuse. Krátce, pevně. A pak opustil místnost, nejspíše připravený ulovit pro sebe lahev něčeho silného. Al by ji také ocenil.

*

"Dneska večer," řekl Scorpiusovi chvíli poté, co dozněly poslední tóny příběhu.

"Dneska večer," potvrdil. Krátce ho políbil - stále chutnal jako slzy.

Byl to příslib věčnosti, vážnější, než kterýkoli jiný.
 


Komentáře

1 Piece Piece | Web | 27. února 2012 v 21:28 | Reagovat

Věřím, že existuje láska. Že chutná krásně. Jako slzy i smích, věčný příslib, ale ne jako smysl života. Přijde mi, že všechno, co píšeš, je krásné, ale nereálné. Věřím, že když umře ten, koho miluješ, tak ho svým způsobem miluješ ještě víc - opravdu věříš, že byl smysl existence, ale myslím, že je to jen pocit, vynucená skutečnost, protože nechceš, aby to skončilo. Takový problém jsem s tím měla. Ale bylo to krásně napsané, dokonce jsem si skoro i poplakala (zasraný PMS, f*ck!:D), dokonce jsem se ani nečílila nad tím, že podle mého je Fred typický hetero, že jsem měla jinou představu o tom, proč se dala Angelina s Georgem dohromady... a užila jsem si to :)

2 Jenny Jenny | Web | 27. února 2012 v 21:44 | Reagovat

Jí jsem si zrovna říkala - Uuuh.. Chci, aby Guenon přidala další kapitolu.. A co se nestalo? Přání bylo vyslyšeno. -.-" Dneska se mi nějakt kupodivu daří :DDD . Ten příběh mě opravdu dostal, bylo to něco  neuvěřitelné krásného. Scorpiusova reakce mě šíleně překvapila(to, jak plakal. áá <3). Jsem zvědavá, jak jim to řeknou! Uuuuu :DDD POVEDENÉ, DOKONALÉ, ÚŽASNÉ!

3 Guenon Guenon | Web | 27. února 2012 v 21:44 | Reagovat

[1]: Asi máš svým způsobem pravdu. Ale tohle je zidealizované jako všechno, co říkáme o mrtvých. Špatná slova nepadají, nehodí se to.
Smysl života... Já v to taky nevěřím, ale líbí se mi ta představa. Najít někoho, kdo je tvoje všechno,... Nás to nečeká, ale od toho jsou pohádky. (Brumbál mě zkazil, jsem stará citlivka:D)
Reálné to není, máš pravdu. Je to útěk od reality... Užívám si ho. O to jde. Tu pravou lásku, která je jenom v knížkách.
Škoda, že za to může PMS, jinak bych se hrdě poplácala, že jsi skoro ronila :D
Dvojčátka jsou orientačně komplikovaná, pro mě. Většinouse je zařadím tak, že jdou do všeho, jen počkat, kde se zamilují...
Těch George-Angelina teorií mám spoustu, je jich spoustu, je to moc zajímavej příběh. Mě se hodilo tohle:D
Děkuju :)

4 Guenon Guenon | Web | 27. února 2012 v 21:47 | Reagovat

[2]: jo, to jsem taky zvědavá, jak jim to řeknou:D
Jo... S tím plakajícím Zmijozelem jsem se možná nechala unést, ale já si nemohla pomoct :D
díky moc, jsi zlato :)

5 pavel pavel | Web | 28. února 2012 v 11:28 | Reagovat

Spíš bych řekl, že měla Dom vilnou krev. :-D

6 pavel pavel | Web | 28. února 2012 v 11:32 | Reagovat

A ještě něco, zdá se mi že máš mylnou představu s velikosti přirození, že by se mu povedlo ho nacpat do toho ořezávátka na tužky. Nebo bych ho musel jen politovat. :D

7 Guenon Guenon | Web | 28. února 2012 v 13:08 | Reagovat

[5]:[6]: Vílí. Ona za to chuděra nemůže, vlastně má celkem zajímavej příběh (heh... no, řekněme, že má příběh:D). Asi se do téhle povídky ale nedostane. Možná z toho vyrobím spin-off, mám ji jako postavu moc ráda:D
A... Speciálně vyrobené ořezávátko. :D Al je náhodou velice obdařenej. Velice jsem ho obdařila. :)

8 Sola F. Sola F. | Web | 28. února 2012 v 15:02 | Reagovat

Krása. Romantický, smutný, překvapivý a vážný zároveň... Taky se moc těším, jak to řeknou! Náherně napsaný.

9 Guenon Guenon | Web | 28. února 2012 v 15:26 | Reagovat

[8]: jé, děkuju moc! :) A... Než to řeknou, bude ještě pár kapitol, musíme nejdřív vyřídit ještě Jamesovu stranu příběhu. :D (ještě, že tam je, protože upřímně vůbec nevím, jak to půjde.)

10 pavel pavel | Web | 28. února 2012 v 16:12 | Reagovat

[7]: Snad víš co to je vilná,,, sexuchtivá a to na ni snad spíš sedí. :-D

11 Guenon Guenon | Web | 28. února 2012 v 16:19 | Reagovat

[10]: vilná je spíš až jako chlípná, a to ona není:D A sexuchtivá fakt jako každá druhá, nic výjimečného.
Je to jen to, jak ji vidí její dva bratranci, kteří si nikdy nedali tu práci ji doopravdy poznat, nebo s ní jen mluvit. Je v ní víc :) (toť ten příběh, který jsem jí vymyslela a až mě mrzí, že se mi do téhle povídky nehodí)
Ano, chová se možná jako vilná více než jako víla, ale... Je v ní víc. V mé hlavě, minimálně, ano :D

12 pavel pavel | Web | 28. února 2012 v 16:46 | Reagovat

[11]: Problém u mne je ten, že já jsem tyhle knihy nečetl, ani neviděl film, takže tápám. :-D
Ale tu tvoji fotku, sem s ní. :-)

13 Guenon Guenon | Web | 28. února 2012 v 17:07 | Reagovat

[12]: Sakra, to je velká díra ve znalostech! :D To ja jako mít rád sladké a nevědět, jak chutná čokoláda. Harroušek je základ. (ale já jsem přehnaně citově vázaná, nikdo po mě nemůže chtít racionální odpověď)
Fotku? Ani náhodou! Takové věci já nezveřeňuju. Zaprvé by všichni čtenáři utekli do Ruska hned, jak by mě viděli a beztak... Ať žije anonymita. :)

14 Bromance Bromance | Web | 28. února 2012 v 17:44 | Reagovat

Libí se mi, jak to jakoby střídáš - jedna kapitola o citech, další zas odlechčenější.
Teda nemyslím pravidelně, ale i tak se vždycky najdou vtipný momenty v kapitolách, jako je třeba tahle - ořezávátko, velikonoční vajíčka atd. :-D
Jinak nebudu říkat, že Fred a Lee se mi teda dohromady moc nezamlouvaj, protože rozpaky z toho pairingu nakonec přebilo cukrování Albuse s Malfoyem :-D takže tak...

15 Guenon Guenon | Web | 28. února 2012 v 18:01 | Reagovat

[14]: No, já nejsem moc dramatik, neumím to, tak, když... po troškách, trénuju. :D Jsem ráda, že se ti to tak líbí, protože jinak to asi neumím :D
Fred a Lee - moc toho napsáno není, ani nevím, jak mě to napadlo. Lee byl jako postava vždycky - pro mě - nezajímavej, ale hodil se. Freda miluju jakkoli, takže tak:D Musela jsem pošoupnout děj, vždyť mě čeká už jen kolik... čtyři kapitoly? :D
Děkuju :)

16 pavel pavel | Web | 28. února 2012 v 19:39 | Reagovat

[13]: Nechce se mi věřit, tak se mi aspoň popiš a nic nepřikrašluj. :-D

17 chillychilly chillychilly | Web | 28. února 2012 v 20:03 | Reagovat

Jen  ne brečící Malfoy!
No nic, no, je to ta nová generace, to za starých malfoyů nebylo :D
Příběh george jsme pak už trochu očekávala, ale co už i tak to bylo dojemné. Celý Fredův příběh je dojemný. Je mi líto, že když Rowla mohla zabít kohokoli (třeba Ginny) tak zabila zrovna Freda. Bestie jedna!
Dom je skvělá, taková typická víla, sice si jí víc představuju k Krásnohůlkách s touhle povahou, ale i v Bradavicích museli mít takovéto... slečny :)
Takže to řeknou, ale ale... to by ě zajímalo, jak to vezme Ginny :D

18 Guenon Guenon | Web | 28. února 2012 v 20:23 | Reagovat

[16]: A není lepší, když si mě budeš nadále představovat nebesky krásnou?:D Obličeje přináší realitu.
(mám červené vlasy, dvě oči khaki barvy, dvě levé nohy, dvacet prstů,... není moc, co vyprávět. I prdel mám jen jednu... Ale že je!:D)

[17]: hehe... asi jsem to maličko přepískla, s brečícím Scorpíkem. Ale nemohla jsem si pomoct. Když si představím ta kouzelná očíčka v slzách... slint:D (ne, že by řval moc, jen zaslzel:D...) A i Dráčkové s Luciusi občas brečí... To Sevíkové mají vypálené slzní kanálky od lektvarů :D
Třeba Ginny! Přesně! (miluju tě:D)
Jo, Fred, levnej pokus... Ale hodil se do krámu, proč ne. Musíme ždímat emóce:D
Dom mám ráda. Myslím, že měla poměr s Teddym - krátký a dramtický - a děsně ji to poznamenalo. On si ale nakonec vzal Vikky, znáš to...
A tak je z ní tohle. :D
A na reakce jsem sama zvědavá, pořádně ještě nevím. :)
Děkuju :)

19 55 55 | 28. února 2012 v 20:53 | Reagovat

páni.. ale slzy jsem nakonec udržela, překvapila jsem sama sebe :-D kapitola je nádherná :-)

20 Guenon Guenon | Web | 28. února 2012 v 21:11 | Reagovat

[19]: děkuju moc :)
a držet je nemusíš! autroky těší slzy. Jsou to nestvůry z bažin, v tomhle slova smyslu :D
Je to rozhodnuto.
příště zabiju štěně.
...
a dvě miminka. :D

21 pavel pavel | Web | 29. února 2012 v 18:20 | Reagovat

[18]: Tak už tě mám přeci jen trochu v obraze. Dík. :-D

22 Guenon Guenon | Web | 29. února 2012 v 18:53 | Reagovat

[21]: Jestli stačí tohle, tak ráda pomůžu :)

23 lina lina | Web | 11. března 2012 v 17:50 | Reagovat

Ach..to bylo dojemné, úžasné a dokonalé :) Držím těm dvoum pěsti xD

24 Guenon Guenon | Web | 12. března 2012 v 18:00 | Reagovat

[23]: děkuju moc :) A jo, já vlastně taky... :D (sama nevím, jak to dopadne)

25 Alicia z Arku Alicia z Arku | E-mail | Web | 5. září 2015 v 21:00 | Reagovat

Nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.