Kapitola osmá - Doupě

8. února 2012 v 12:00 | Guenon |  Hledání - HP povídka
Všímáte si, jak dramaticky idiotské názvy kapitol vyplozuju? :D (nu což:D)
Tuhle kapitolu suším už dlouho. Obetovala ji opět Nel-ly. Tímto jí opět děkuji :)
Je tam taková neškodná scéna, kterou pro všechny případy označím 12+. Nic, co by vás pohoršilo, děcka:D (na to mám jiné plány!:D)
Konec je trošku otevřejnější, ale... Nesmíte mě za to nenávidět, to mě naučila léta amerických seriálů :D (a další bude brzo... Za předpokladu, že budou komentáře :D *mrk*)


Scorpius nechápal, jak vůbec ještě zůstal naživu.
Neznámo jak se ocitl v situaci pro jakéhokoli Malfoye tak nepatřičné a nepředstavitelné, že více to už ani nebylo možné. Byl v mudlovském vozidle - protože Arthur Weasley se na stará kolena zjevně rozhodl žít jako pravý mudla, jímž měl být, a odpojit svůj dům od letaxové sítě - spolu se všemi Potterovými. Na cestě do Doupěte.
Kdo se špetkou zdravého rozumu by pojmenoval vlastní domov Doupě? Bylo to ponižující. Název, kterým by se dům za normálních okolností možná pokusil urazit. ´Vítejte v Doupěti, kuchyně se jmenuje Skládka, záchod Žumpa a pán domu si nechává říkat Zhubysmrad´
Praštění Nebelvíři.
Viděl Ginny Potterovou, která ho nikdy nepřestávala kontrolovat zpětným zrcátkem. Po pravé straně mu poté nervózní pohledy házel Alův starší bratr, James. Zjevně měl velký strach z toho, že se někdy uprostřed cesty na Ala vrhne a začnou se pokoušet o zázrak početí.
James byl dobrý bratr, alespoň podle toho, co Scorpius mohl říct. Nedokázal k němu nepocítit obrovskou vděčnost, když se rozhodl Alovi pomoci.
Scorpius věděl, že Albusovi na jeho rodině pořád záleží hodně, mnohem více, než dával najevo. Kdyby je měl ztratit, jejich vztah by to nejspíše nevydržel. Rány, které by utržil, by možná ani čas nevyléčil.
A jestli Scorpius Malofy byl nečím doopravdy jistý, tak to bylo to, že nemůže ztratit Albuse Pottera. Bez něj už by se nejspíš nikdy nedokázal svobodně nadechnout. Jen s Alem nezáleželo na tom, jak mluvil, co říkal, nebo jak se tvářil. Jen s ním byl sám sebou, ať už tou osobou byl kdokoli.
Proto velice šťastně hrál šarádu nebevíro-milce a líbal každé lví pozadí, které před něj bylo postaveno.
Pro Albuse. Protože ho miloval - potřeboval.
*
"Ach ahoj, Harry! Ginny, pojď sem!" pozoroval vysokého zrzka s příliš dlouhýma rukama, jak vtahuje do objetí postupně každého z Potterovic klanu. A pak jeho pohled spočinul na něm.
Modré oči se zúžily a zdálo se, že jejich majitel usilovně přemýšlí.
Pak se otočil k Alovi, který se od Scorpiuse naštěstí nevzdálil a ochranářsky se tyčil po jeho straně.
Scorpius opět zalitoval, že nedokázal přesvědčit Potterovi, aby mu dovolili tento rodinný výlet vynechat. Připadal si tam jako vetřelec.
"A kdo je tahle tvoje kamarádka, Albusi?" ušklíbl se muž, kterého identifikoval jako Rona Weasleyho. Zjevně po několika příliš dlouhých okamžicích přišel na urážku, která byla dostačující, a promluvil.
"Scorpius Malfoy, těší mě," natáhl před sebe ruku, velkoryse ignorující přirovnání k dívce.
Ron Weasley se na jeho ruku jen opovržlivě podíval, a otočil se na Alova otce.
"Zbláznil se, Harry, že jo? Konečně tě dostihly ty válečné běsy a došplouchalo ti na maják! Přitáhneš nám hada do domu? Malfoye - zatraceného Malfoye? Vždyť… Vždyť je to Malfoy!"
Scorpius cítil, že by měl být uražený, ale byl příliš zaneprázdněn tím, že se pohledem pokoušel uklidnit Albuse, který se zdál být dvě sekundy před výbuchem.
"Přesto, že tvé argumenty jsou velice přesvědčivé, Rone," začal pan Potter - kdo tušil, že ovládá ironii? - "myslím, že to není na tobě. Scorpius je Alův kamarád, a Molly s jeho návštěvou neměla nejmenší problém."
"Mamka o tom věděla?" na nepatřičně pihovatém obličeji se objevila zrada.
"Samozřejmě. A doufala, že bys své dětinské chování mohl vynechat," odpovídal Alův otec, stále pozoruhodně klidný.
"A jsi si jistý, že byla při smyslech? Jeden nikdy neví, co by si mohla vzít… Znáš ji a její cherry!"
"Notak, strejdo Rone - kdyby tě tak slyšela," smál se teď už i James. "Pojď dovnitř, zahrajeme si šachy a uvidíš, že všechno bude v klid-"
James svou větu nemohl ani dopovědět.
"Ty taky? I ty? Co vám všem podává, zatraceně? Krysí bobeček zmijozelská!"
"To by stačilo, Rone!" tentokrát to byl Albus, který se ozval. Scorpius pocítil neskonalou touhu mu stisknout ruku. Ujistit jej, že vše bude v pořádku.
"Má pravdu," souhlasil Harry. "Přijď za námi dovnitř, až se rozhodneš chovat dospěle."
A tak vyvedl všechny po dvorečku, který ze všeho nejvíce připomínal slepičí výběh, k domu. Dalo-li se tomu tak říkat. Protože Harryho Pottera zjevně všichni bez vyjímky poslouchali.
"S tím moc nepočítej!" zavolal za nimi ještě Ron.
Scorpius se rozhodl, že jej považuje za sympatického. Alespoň řekl to, co si myslí. Hned, okamžitě. A rozhodně bez servítek. Byl přesvědčený, že Albusova matka chtěla již od jeho příjezdu říci to samé. Jen na to neměla potřebné dvoj-závaží v rozkroku.
Na dveře klepali taky hezky po mudlovsku, a pak jim otevřela prostorná žena s největším úsměvem, který Scorpius kdy spatřil. Molly Weasleyová - nebylo pochyby. Všechna její vnoučata se na ni vrhla s chováním přípustným leda tak pro pětileté.
Šťastně se smáli a štěbetavě si vyprávěli novinky.
"Babičko, tohle je Scorpius Malfoy," řekl jeho Al poté, co se odtrhl.
"Samozřejmě. Ach, chlapče, vypadáš tolik, jako tvůj otec! A taky bys potřeboval něco sníst. Pojď dovnitř, drahoušku, rychle. Musíš hladovět, jestli jsi zažil kuchyni mé dcery. Přísahám Merlinovi, že nevím, po kom to má."
Ani nevěděl jak, ale byl vtažen do prostorného obývacího pokoje, kde bylo tolik věcí, jako v celém Skotsku dohromady. Rodinné fotografie se kupily na krbu a usmívaly se z nich ty nejrůznější tváře. Po prošoupaném gauči byly poházeny pletací vzory, u krbu se stále tyčil křivý vánoční stromek.
Bylo to dokonalé, svým způsobem. Doma. Tak doma, jako sídlo Malfoyových nikdy nebylo - žádné dveře, které nikdy nemohly být otevřeny, žádné hadí kůže na stěně. Žádné skvrny, které děsivě připomínaly krev.
Když byl Scorpius menší, býval by přísahal, že slýchával křik všech těch, co v domě zemřeli.
Než se vůbec pořádně rozhlédl a našel místo, na které by byl schopen soustředit pohled déle než tři vteřiny bez bolestivého pálení očí, jeho krkem protekla miska horké smetanové polévky. Nic lepšího nejedl.
Dával si pozor, aby své nadšení pro to prosté jídlo nedal příliš najevo. Se vší zbylou decentností mlaskal a pochvaloval si jen sofistikovaně. Al na něj přes rameno své matky spiklenecky mrknul.
"No vidíš, drahoušku," usmála se na něj opět Molly Weasleyová. Zjistil, že bylo velice obtížné nezakřenit se na zpět - její pozitivní energie byla nakažlivá. "Konečně máš alespoň nějakou barvu. Můžu ti ještě přidat?"
"Děkuji moc, paní Weasleyová, ale už nemůžu ani sousto. Bylo to výborné."
"Jo, babi, nechtěli bychom, aby nám tady prasknul," uchechnul se James s druhé strany místnosti, kde se právě spolu s Arthurem Weasleym užasle nakláněl nad jakýmsi zařízením, které podivně blikalo a občas začalo zpívat. Mudlovský vynález, zjevně. Jakési zařízení na komunikaci bez sov. Tefeton, nebo něco takového.
"Možná bych měl Scorpovi ukázat zbytek domu," ozval se Albus po chvíli. Scorpius se vnitřně zasmál nad jeho průhledností.
"Skvělý nápad!" zahlaholil dobře Arthur Weasley.
"Jamesi, nechceš se raději přidat k nim?" ozvala se Ginny a do své nejstarší ratolesti opřela významný pohled.
"Ne, to je dobré," odpověděl James příliš rychle. "Myslím, že Al se tady vyzná dost dobře sám a navíc… tenhle mobil je fascinující záležitost."
"Ale buďte zpátky rychle," řekla nakonec, když už nebylo lepšího odůvodnění. "Za chvíli dorazí i ostatní."
Scorpius měl strach uvažovat nad tím, kolik ostatních jej přesně čeká. Rozhodně to nemohlo být dobré. Weasleyovi byli známí tím, že se množili jako veverky všemi světovými směry.
Do patra vyšli tiše, napětí mezi nimi citelně stupňovalo s každým schodem. Scorpius měl na prvním odpočívadle v plánu Albusovi vysvětlit, že v tomhle domě to raději nebudou riskovat - ne s jeho rodinou, s tou rodinou, která vešla kamkoli, kdykoli a nejlépe bez zaklepání.
Chtěl mu říci to a ještě mnohem více, ale než se vůbec nadechl, horké rty byly přitisknuty na ty jeho a zvědavá ruka zakotvila v jeho rozkroku. A zatraceně - taky byl jenom člověk.
Jen zpola vnímal, jak zmizeli za prvními dveřmi, které se naskytly, a rychlými pohyby se přemístili k posteli s dětským povlečením nějakého famfrpálového týmu. Pokoušeli se osvobodit tolik kůže, kolik ve svém limitovaném času mohli. Opět políbil to známé místo na Albusově krku a přiměl jen vydat ten nejbáječnější zvuk známý lidstvu.
Soustavné tření přes hrubou látku džínsů už nebylo dost, a tak se z nich roztřeseně uvolnili, se stejně nutkavou touhou jako poprvé.
Jejich dýchání bylo zrychlené, Scorpius cítil každou horkou kapku své krve, která opustila jeho mozek a usídlila se v jeho erekci. Zapomněl kde je, v jaké situaci, v jaké dimenzi - s jeho Albusem byla každá místnost Komnatou nejvyšší potřeby, bezpečným ostrovem, kde nehrozilo žádné nebezpečí.
Jemné prsty konečně docestovaly tam, kam se je pokoušel nasměrovat, a začaly pumpovat ke slastnému závěru.
A pak - protože to bylo nevyhnutelné, očekávatelné, a tak kruté, se rozletěly dveře.
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 8. února 2012 v 14:29 | Reagovat

Dvojzávaží v rozkroku :-D Jelikož jsi holka zdá se závidíš nejen to, ale i ten slastnej závěr. :D

2 Guenon Guenon | Web | 8. února 2012 v 15:07 | Reagovat

[1]: tvé komentáře mě vždycky strašně matou, víš to? :D
každopádně slastné závěry jsou vždycky dobré :D Nemám snad pravdu? (ale chlapcům jej přeji...:D A psát za kluky mě obecně baví. Holky jsou příliš matoucí.)

3 chillychilly chillychilly | Web | 8. února 2012 v 18:23 | Reagovat

No, Ron byl vždycky takový upřímný, ale jeho koule ještě víc :D
Jj, jsem zvědavá, kdo je tam nachytá a vážně nevím, koho bych jim "přála". Chudáci kluci, konečně si najdou klidný kout a ono se jim stane tohle. třeba to bude jenom starý ghúl :D
Každopádně chci brzi další kapitolu (a to není nátlak, vážně ne) a to jako že hodně rychle :D :P

4 Guenon Guenon | Web | 8. února 2012 v 18:40 | Reagovat

[3]: Já bych jim přála třeba Harryho, ten by mohl být relativně v klidu, ale jak znám autorku (svině zatracená to je:D), tak to nedopadne tak klidně:D A ghúl to není, to vím jistě:D
Děkuju moc :)

5 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 8. února 2012 v 22:01 | Reagovat

Dvojzávaží, jo? :D hehe...
Ron úžasný! Molly se naprosto vymkla mým představám, ale chová se naprosto úžasně :)
Moc vyvedená kapitolka :)
(Sakra...kdo je nachytá? Teď budu přemýšlet :D)

6 Guenon Guenon | Web | 8. února 2012 v 22:17 | Reagovat

[5]: Dvojzávaží - protože jaký Malfoy by použil slovo koule?:D
Molly bude moje milá hodná víla, myslím. Potřebuju vyrovnané postavy, aby mi ty blbce srovnaly, a Harry na všechno nestačí :D Jsem ráda, že Ron nezklamal :D
Díky moc :)

7 pavel pavel | Web | 8. února 2012 v 22:48 | Reagovat

[2]: Nabyl jsem dojmu, že když se snažíš vcítit do chlapce, že bys to ráda aspoň na hodinku poznala. :-D
Vlastně na tom ani není nic špatného, já bych si to taky rád ozkoušel jako žena. :D

8 chillychilly chillychilly | Web | 9. února 2012 v 1:07 | Reagovat

[7]: Taky bych chtěla být chvíli chlap. Vyčůrat se z mostu a vyzkoušet si sex :) ale jinak mi moje pihlaví docela vyhovuje :D

9 Guenon Guenon | Web | 9. února 2012 v 8:17 | Reagovat

[7]: ne, že bych neměla zájem si to vyzkoušet. Jak říká paprička. Ale v psaní by mi to - až na postelovky - stejně asi moc nepomohlo. Stejně by mě to nenaučilo, jak myslíte. :D (tak zkouším, no:D)

[8]: tak tak! :D (i když bez močení z mostu bych se obešla :D)

10 55 55 | 9. února 2012 v 19:38 | Reagovat

skvělá kapitola :-) Ron je prostě geniální a Molly jsem čekala takovou, je milá :-) a kluci jsou prostě smolaři :-D

11 Guenon Guenon | Web | 9. února 2012 v 20:21 | Reagovat

[10]: dík moc :)

12 Jenny Jenny | Web | 10. února 2012 v 21:35 | Reagovat

Tak tohle ne. Scorpiusův 'pohled' je naprosto k sežrání. Nejde tomu odolat. Párkrát jsem na tváři měla maličké pousmání, což při mé náladě dnes je zázrak. Ten konec je nechutně napínavě zakončený, což je plus pro tebe i mě - Dokonale useknutý a já se můžu těšit. Strašně se ti to povedlo.

13 Guenon Guenon | Web | 10. února 2012 v 22:01 | Reagovat

[12]: Jé, dík, jsi zlato! :D Jsem ráda, že mě necheš zabít za ten konec :D
Pořád se rozhoduju, jestli dát do příští zase Scorpiuse a nebo Albíka.

14 Bromance Bromance | Web | 12. února 2012 v 13:55 | Reagovat

Aaa tak Ron překvapivě nezklamal :-D Zase super hlášky, jenom žasnu!
Za co tě ale nemůžu pochválit, je ten konec! Proč mi to děláš?? :-D Je to až nechutně otevřený a já tady jenom trnu, kdo to ty dveře rozrazil. Jestli nebude v nejbližší době pokračovaní, tak se mi asi vyvalí bok :-D

15 Guenon Guenon | Web | 12. února 2012 v 14:34 | Reagovat

[14]: díky moc :) (jsem si říkala, jestli jsi na mě nezapomněla:D)
Je to blbej konec, uznávám. A já už dokonce i vím, kdo to byl.
A bude brzo, neboj, nechtěli bychom přece, aby se ti vyvalil bok! :D (muhah.)

16 lina lina | Web | 17. února 2012 v 11:05 | Reagovat

veverky...umírám :D Tohle je až příliš dokonalé...
navíc jsem ve škole, takže se nemůžu lochat nahlas...

17 Guenon Guenon | Web | 17. února 2012 v 15:23 | Reagovat

[16]: díky moc :D Ráda vidím, že nejsem jediná, kdo si čte ve škole:D

18 Piece Piece | Web | 20. února 2012 v 0:28 | Reagovat

Jachachá! Zhubysmrad, to bylo geniální! :D Tak bych mohla někomu říkat...:D A už vim, proč je Harry takovej sympoš, on to totiž vůbec není Harry, ale Brumbál! :D Jó reinkarnace, to je svělá věc - akorát časově mi to trošku nesedí, ale... od čeho jsou čáry máry a fuky, že? :D Akorát Molly se podle mého zachovala příliš... tolerantně. Já měla za to, že všichni Weasleyové jsou... přísní vyznavači Nebelvíru :D Trošku mi vadilo pár kraťoučkých vět bez slovesa, které si sice dají použít úplně v pohodě, ale musí jít za sebou, jinak potom pomalejším jedincům uniká smysl, to víš... to je to tvoje trojité pomlčkování a pak šupky dupky na krátké věty :D:D Ale to jen ze začátku :D A závěr byl parádní, to jo :D

19 Guenon Guenon | Web | 20. února 2012 v 11:32 | Reagovat

[18]: Brumbál? :D Muhah, to nevim. Možná maličko... Ale ne tak starej a ne tak podivnej, snad:D a taky ne tak rozkošnej :D
Molly bude ještě maličko vysvětlená, ale v celku to bylo tak, že... Není krví Weasleyová a má ráda všechny, pro mě:D
Jojo, pomlčky. Zastřelit :D Ty věty nevím, které myslíš, možná se na to časem mrknu:D
Dík moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.