Kapitola sedmá - Noční potulky

3. února 2012 v 8:33 | Guenon |  Hledání - HP povídka
Jojo, trvalo to. Dobrá zpráva je, že teď mám i něco předepsáno, a tak to příště nebude lepší. (najednou mám spoustu projektů, víte?:D nedopadá to slavně:D)
Za beta-read opět děkuji Nel-ly.
Jestli si myslíte, že tahle končí blbě, tak počkejte na další :D
Hezké čtení a komentujte :)


Scorpius Malfoy chrápe - jeden by to nečekal, že?
Tak zženštilé stvoření. Blonďaté pačesy a dobré mravy. A přesto se James díky jeho koncertu funivých zvuků a chrochtání ani trochu nevyspal. Tedy… díky koncertu a nepotlačitelnému pocitu toho, že vteřinu poté, co zavře oči, se na sebe on a jeho bráška vrhnou a začnou provádět jakési tantrické nepravosti.
Asi nejhorší moment nastal někdy okolo třetí ráno, kdy se k Malfoyovi němu přidal i Albus. Tandem, který spolu vytvořili, by se mohl rovnat mezinárodnímu sjezdu dřevorubců.
Nespokojeně ze sebe skopal peřinu a rozhodl se, že pokoušet se usnout v takovém stavu nemá nejmenší smysl. Vztekle se zvedl a zamířil do kuchyně, kde si plánoval ohřát mléko a s trochou štěstí jej okořenit ohnivou whisky - po té usínal každý jako nemluvně. Jako strýček Ron na pohřbu pratetičky Muriel.
Schody po cestě nepříjemně vrzaly a on tiše doufal, že nevzbudí své rodiče. Obzvlášť jeho matka byla po probuzení nesnesitelná. Pravděpodobně to mělo co dělat s tím, že k nim tolikrát vstávala, když byli malí.
James měl se svou matkou zvláštní vztah - ještě před tím, než nastoupil do Bradavic, si byli velice blízcí. On i Lily si s ní měli vždy mnohem více společného - společně žertovali, že je pojí ty méně výjimečné weasleyovsky hnědé oči. To a pocit obyčejnosti.
Harry byl… Harry Potter. Snažil se být jen tátou, většinou uspěl. Ale člověku se špatně odmlouvalo někomu, kdo zachránil svět. Dokonce i James, jeho syn, někdy nevěděl, jak s ním mluvit. S Ginny to bývalo jednodušší. Byla jako on. Pohřbena v okolí lidí s osudem větším a významnějším.
Al byl vždy mimo všechny. Ve svém světě, se svými knihami a těma opěvovanýma potterovskýma očima. Sám, ale správně. A James nakonec i zjistil, že sám Albus vůbec nebyl.
O Jamesovi vždy tvrdili, že byl jako jeho jmenovci - že byl dalším Jamesem a Siriusem. Kombinací jednich z nejlepších, ale nikdy vlastním člověkem. A on poslouchal - prováděl žertíky, vozil domů záchodová prkýnka, hrál famfrpál. Dostal se do Nebelvíru. Smál se. Nikdy nevyjel ze zajeté koleje. Neudělal nic příliš špatného ani příliš dobrého.
Jeho maléry byly řešeny naoko přísně, ale vždy v očích rodičů zahlédl kousek pobavení.
Nesnášel Scorpiuse Malfoye za to, že jej přiměl přemýšlet nad vlastní existencí. Takto fatálním chybám se obvykle vyhýbal.
Přemýšlení vede k bolesti hlavy. K tomu a ničemu jinému. To přece ví každý.
Když se natahoval pro pánvičku, do které by nalil mléko z lednice, vyděsil ho známý hlas.
"Nemůžeš spát?" křenil se na něj ten pořád stejný obličej jeho otce.
"Tak nějak," přitakal James. "Ty?"
"Tak nějak," souhlasil Harry a chvíli vypadal velice vyčerpaně. "Máš tam dost pro dva?"
James jen přikývl. Nebylo neobvyklé, že ho na svých nočních potulkách domem potkal. Harry byl známý tím, že nikdy nespal dobře.
"Tvoje maminka má problém s naším hostem," poznamenal Harry poté, co si oba sedli ke kuchyňskému stolu.
Jamesovi hlavou bezděčně proběhla myšlenka na to, jak u téhož stolu ještě před několika hodinami seděla Lenka Láskorádová.
Věnoval otci pohled, který snad jeho nevyřčenou otázku popsal dostatečně.
"Má strach o Albuse," pokračoval Harry ochotně. "Já osobně si nemyslím, že by Scorpius byl nebezpečím. Zdá se, že si spolu dobře rozumí."
"No," vyčistil si James hrdlo.
Opět si pogratuloval k tomu, do jak báječné situace se dostal.
Být vyšetřován Ginny byla jedna věc - člověk ji nechal vykřičet se a s trochou štěstí si v hlavě i prošel nákupní seznam. Ale Harry byl jiný. Pod jeho významnými pohledy, které slibovaly, že ví vše, si připadal jako pod rentgenem.
U Weasleyových se tradovalo, že před podstoupením bystrozorského tréninku navštívil Brumbálův portrét a dostal z něj všechny nejlepší typy a triky pro osobní vyšetřování. James tomu věřil.
"Jsou to kamarádi, ne?" řekl nakonec James.
"A jak dlouho se spolu přátelí?" vystřelil Harry okamžitě další otázku.
"Já nevím," James si projel rukou vlasy. "Už nějakou dobu."
"Jamesi, já vím, že mi něco neříkáte. Ty nejsi jako tvůj bratr - on vždy tajemství schovával výborně. V tomhle si jako já. Neumíme lhát. Měl bys vidět svůj výraz od té doby, co Scorpius dorazil - nic provinilejšího mi nepředvede ani Lily, když mamince bere líčidla a tahá si je do pokoje."
James se pokoušel soustředit na danou situaci a necítit se okouzlen tím, že má s Harrym společného něco víc, než neposlušnost vlasů.
"Tati, já…" pokoušel se začít, ale nedokázal najít ta správná slova.
Bylo by opravdu tak špatné, kdyby Harrymu všechno pověděl?
Dost možná by jen našli velice užitečného spojence. Někoho, kdo by Ginny na všechno připravil.
Najednou si James připadal, jako by řešil tajné špionství u Voldemortovy armády a ne jen pubertální vztah svého bratra. Všechno to dělali příliš vážně.
Možná měl Al jen přijít, říci něco jako ´Mami, tati, Scorpius mi to už pár let dělá do zadku´ a nechat je, aby se s tím smířili sami.
Trochu méně infarkt-způsobujícím způsobem, samozřejmě.
Ale to nebylo Jamesovo rozhodnutí.
"Nic ti netajíme, neboj. Všechno zjistíš včas a… Doufám, že to bude v pohodě," řekl mu nakonec, byť se značnými obtížemi.
Harry ještě chvíli upřeně zíral, ale pak jeho rysy změkly.
"Dobře. A co ty… Jak se vůbec pořád máš? Mám pocit, že nám nic neříkáš. Co holky?"
"Ehm…"
´Rád bych ohnul přes stůl tvojí mentálně jinou kamarádku, přičemž by nám zpívaly škrkny.´
"Nic. Musím jít," sebral zbytek svého neokořeněného mléka a co nejrychleji zmizel z pokoje.
Ještě slyšel, jak se Harry směje.
Zatracení váleční hrdinové. Nedají člověku pokoj. A můžete je poslat tam, kde slunce nesvítí? Ne.
*
Ráno byl ještě unavenější a bolavější, než před tím, co konečně usnul.
Vzbudily ho šeptající hlasy. Nevědomky se pokoušel nehýbat a nastražil uši.
Cosi se zachichotalo. Zachichotalo! James stěží potlačil dávivý reflex.
"Ne, Ale, neblbni - James se může vzbudit každou minutou!" říkal právě Malfoy hlasem, který jasně naznačoval, že jeho majitel má zájem o pravý opak.
"Ale zlato - už jsi tu takovou dobu a ještě jsme se ani nepřivítali," ozval se ten druhý. "Ani pořádnou pusu jsi mi nedal."
James věděl, že teď by byla dobrá chvíli vstát. Jen se nedokázal přimět.
"Víš, že chci," říkal právě Malfoy a James se modlil, že je ve Zmijozelu připravují na odolávání pokušení pomocí velice silné šokové terapie.
Mohli být vůbec přeslazenější?
James byl přesvědčený, že pokud brzy něco neudělá, zemře na cukrovku.
"Mimochodem - proč se na tebe brácha včera celý večer díval, jako bys mu zabil štěně?" chtěl vědět Albus.
Jen ať mu Malfoy poví, jak mu přerušil velice důležitý akt jménem močení! Zmetek hadí!
"Tak trochu jsem na něj vlezl do koupelny. Omylem, samozřejmě," odpověděl Malfoy a James si byl jistý, že jeho obličej zdobí ten nesnesitelný úšklebek. "A taky jsem se musel přesvědčit, že si nevymýšlíš," dodal s tajnůstkářským tónem.
"Já věděl, že ho jdeš očumovat!" zahalekal Albus dramaticky, ale bylo celkem očividné, že žertuje.
James se zavrtěl. Tahle konverzace rychle přesahovala limity jakékoli snesitelnosti.
"Alespoň konečně vím, že jsi nekecal."
Z výrazu v jejich hlasech mohl cítit, že se k sobě přibližují.
Udělal to, co by udělal každý rozumný člověk - zakašlal a posadil se.
"Dobré ráno!" zahalekal.
"Ee- Ahoj, Jamesi," přitakal Scorpius.
James si nasadil brýle a zjistil, že chlapci se právě vyprošťují z příliš těsného objetí.
A pak se rozrazily dveře. James musel zase jednou poděkovat bohům za svou nekonečnou prozíravost.
"Ach, koukám, že jste vzhůru!" zavolala směrem ke všem Ginny a podezíravě se rozhlížela po pokoji.
"Ano, mami," vzpamatoval se Al první. To samo o sobě nebylo dobré. "A od kdy k nám chodíš bez zaklepání?"
"Ach," zasmála se falešně. "Musela jsem zapomenout."
Jistě, zapomenout. Jako by po jistém incidentu kdy mohla.
"Vstávejte, rychle. Na snídani jsme se rozhodli zajít do Doupěte."
Než se informace vsákla, byla pryč.
Do všech hájů, které existují - Ron.
 


Komentáře

1 Avene Avene | Web | 3. února 2012 v 11:16 | Reagovat

Teď se znovu projeví má pubertální část: Další, další, další! :-D Já z těch hlášek a z celé povídky nemůžu. Je to naprosto luxusní.
Já bych taky chtěla do orchestru chrápání, sice nejsem tak hlučná, ale podklady pro nějaké to křoví bohužel vlastním :D Je mi strašně líto tetičky Muriel :-( Né, vůbec ne, naopak :-D Ty myšlenky typu "Chci přes stůl vohnout vaší čtyřicetiletoukamarádku" a Alovo případné "Scorp mi to už pár let dělá do zadku" byly zase naprosto geniální. Jak toto může někdo vymyslet.. Miluju, jak James přemýšlí. A ještě víc, tvé popisy a věty. Nemůžu se dočkat další :-D Snídaně v Doupěti, ou.

2 Guenon Guenon | Web | 3. února 2012 v 12:05 | Reagovat

[1]: hihi :D další bude brzo, to můžu slíbit:D
Tetička Muriel je jediná, přes jejíž smrt se přenesu:D Jinak nechávám žít všechny, a je mi jedna, jestli Minnie je tři sta, Arthurovi sto, a Krtiknotovi... taky hodně:D Dokud Rowla neřekne, žijou navěky:D
Díky moc, jsem ráda, že se líbila :D
A celý den v Doupěti :D (který vyjde tak na tři kapitoly:D)

3 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 3. února 2012 v 15:53 | Reagovat

Oooch...tady jsem se vážně nasmála. :d Dokonalý. Každou chvíli jsem vyprskla smíchy a bratr co volá přes skype s kamarádama do mě neustále hučel: "Zmlkni! Zmlkni! Zmlkni! Netlem se blbě!" :D:D Vážně úžasný! :)
A konečněěěě! RON! :D

4 Guenon Guenon | Web | 3. února 2012 v 16:10 | Reagovat

[3]: Jé, díky moc:D Bratři umí být osiny v zadku, pravda. A ty s ním sdílíš pokoj? Upřímnou soustrast.
Jo, Ron. :D *muhaha* Snad nezklame.

5 chillychilly chillychilly | Web | 3. února 2012 v 17:52 | Reagovat

Jooooo, sourozenci, to jsou pěkní kazišukové, mě pravidelně bratr vhcází do pokoje bez zaklepání v těch nejzajímavějších momentech.
Ale Jamesovy myšlenky jsou prostě geniální, vždycky se u toho tak nádherně pobavím...
Hmmmmm, takže tam bude Ron :D konečně :) jinak, na co se šel Scorpius kouknout? Něco mě napadlo (jak jinak) ale nejsem si s tm plně jistá

6 nel-ly nel-ly | Web | 3. února 2012 v 18:02 | Reagovat

zas maj doma alespoň srandu
ne, já už psala, že tě za tohle miluju, záchvaty smíchu jak na běžícím páse, jenže protože vím, co bude příště, nemůžu ti úplně vyznat svou lásku O_O

7 Jenny Jenny | Web | 3. února 2012 v 18:08 | Reagovat

Souhlasím s Avene, která vypisovala tyhle poznámky v Jamesově mysli. Jsou naprosto úžasné a neskutečně mě pobavili.
Harry je prostě 'Chlapec který přežil' tak je dost jasné, že na svém vlastním synovi vidí, že lže.
Ten konec, kdy Albus a Scorpius v té posteli.. :DD To mě rozsekalo. >> Chci další!

8 Guenon Guenon | Web | 3. února 2012 v 19:06 | Reagovat

[5]: no, proto takové aktivity nikdy netahám domů:D (chudák tvůj bráška! :D)
hehe. Jen taková sranda mezi chlapcema - Al se vždycky vychloubá, že vybavenost je jediné, v čem brášku předčí :D Pro příběhu to asi nedám, tak ti to můžu říct tady...
dík moc:D

[6]: co je na tom příště tak děsného? Jsem se kontrolovala, náhodou:D (myslíš to ukončení?:D muhaha...:D)
děkuju moc, i za to opravení, už jsem du dát vylepšenou verzi :D

[7]: jo, no. Harry je jediný, kterému věřím to pravé dospění. (kromě Hermiony, ta byla ale dospělá vždycky:D)
díky moc:D

9 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 4. února 2012 v 13:27 | Reagovat

[4]: Ano sdílím sním svůj pokoj a je to příšerné! :D Nejhorší ns tom všem je, že ani já nejsem na intru, protože chodím na gympl u nás a bratr bude jezdit do Pardubic, takže taky nic. Škoda...aspoň bych bez něj trávila týden! :D A takhle nic... Nu, nějak to ještě musím přežít :D

[5]: Takové aktivity bych si domů brát ani nemohla :D Za a) není s kým za b)...vyslýchání a zabezpečování by za chvíli vypadalo jak v nějaké přísně střežené věznici a jakýkoliv pohyb či přiblížení se do osobního prostoru by se trestalo :D

10 55 55 | 5. února 2012 v 16:35 | Reagovat

:-D úžasná kapitola :-D James je hrozně roztomilý :-D a jeho způsob přemýšlení je hrozně sympatický :-D a Al se Scorpiusem mi připomněli jeden docela čerstvý zážitek :-D

11 Guenon Guenon | Web | 5. února 2012 v 16:55 | Reagovat

[10]: jé, díky moc!:D
a to musel být zajímavý zážitek:D (až tě potkám na icq, dostanu ho z tebe:D)
těší mě, že se ti líbí jeho přemýšlení, protože přemýšlí jako já, kdybych měla pánské... části:D

12 55 55 | 5. února 2012 v 19:31 | Reagovat

[11]: ode dneška už mě potkávat budeš, jak jen bude libo, udělala jsem si "prodloužený víkend" (od středy :-D ) ale já takových zážitků už mám docela dost, byla by to zajímavá, dlouhá a přisprostlá debata :-D

13 Piece Piece | Web | 20. února 2012 v 0:12 | Reagovat

Do všech hájů, které existují, proč leje mléko do pánvičky? :D:D Chrápací tandem mě skoro rozsekal - ano, rozsekal :D Už jenom kvůli tobě s nejmenovaným 1 a 2 :D Harry je skutečně, skutečně smypatický, tomu jsem nevěřila a... Ginny je docela lochneska, ne? :D Jo, jo... Rona na ně, ten jim ukáže, jak se to správně dělá :D

14 Guenon Guenon | Web | 20. února 2012 v 11:29 | Reagovat

[13]: no co... já, když ohřívám mléko, taky ho leju do pánve:D
a jojo, přesně tam jsem se inspirovala. Tuhle jsem psala těsně po lyžáku:D (a já nechrápu tolik, náhodou:D měla jsem rýmu!:D)
hele, jestli tím lochneska myslíš báječná, mystická, dokonalá, rozhodně skutečná, rozkošná a vůbec skvělá, tak ne. To není Ginny :D
dík :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.