Povídka na přání - Vzpomínky (pro Mischu)

4. února 2012 v 22:33 | Guenon |  Jednorázovky
Fuf, lidi, to byla práce. Ale první jednorázovka na přání je na světě!:D (fakt nevím, jeslti to vydržím plnit popořadě:D)
Můžete si vesele přát dát, nezapomeňte:D Mě to vlastně baví:D
Zadání:
Co tak žánr-romantickej/akčnej
Pár-JamesPotter/BellatrixLestrange
Generacia Poberti :)
A ne, že zapomente na novou kapitolu Hledání:D *mrk*
Ze zadání jsem možná nezvládla tu akční část, snad to nevadí. :D


Bellatrix by nikdy nedokázala vysvětlit, jak se v téhle situaci ocitla. Ani za milion let, ani za milion galeonů. Nedávalo to žádný smysl. Bylo to špatné - horší to již nešlo. Spalující pocit té báječné vinny ji udržoval vzhůru spoustu nocí.
Říkával jí, že je jeho andělem. Andělem s černými křídly - největší zhoubou a jedinou nadějí. Nechápala, jak to mohla připustit - ani teď ne, po letech, které jí byly dopřány na uvažování. Protože nakonec zbyly jenom vzpomínky.
*
Černé vlasy a neskutečně otravný úsměv - to bylo jediné, co vídala při famfrpálových zápasech. Chodící sebevědomí, otravného malého spratka, který si myslel, že se svým směšně levným koštětem ovládne svět.
Červení opět vyhráli - nenáviděla jej za to. Nešlo o kolejní pýchu, s novým osudem jménem smrtijedství jí něco takového přišlo zbytečné. Už nestálo za to bojovat s jinými kolejemi, když zakrátko zůstane jen Zmijozel. Vládce všech, spojenec temnoty. Nejlepší domov na světě.
Šlo o něj. Nikdy nekřičel hlasitěji, nikdo nebyl hrdější nad pitomým vítězstvím v té směšné hře. Ten třináctiletý imbecil. Děcko, doopravdy. A oni jej nosili na rukou jako by právě zachránil svět - i přesto, že svět zachraňovala ona. Každým večerem, se kterým se přiblížila ke slastnému osudu po boku Pána zla.
Věděla, že ten odporný úšklebem z jeho tváře musí setřít - i kdyby to bylo to poslední, co v Bradavicích udělá. Povstane nad ním jako vítěz a vysměje se mu.
Ale nic se nezdálo jako fungující - jako by nad ním aura famfpálového hrdiny držela neustálý ochranný štít. Její kletby k němu nikdy nedoputovaly, nikdy nebyl zastižen sám, aby jej zmijozelští mohli po právu zbít. Její skvěle mířené urážky snad ani neslyšel.
Zmetek mrňavá.
Celý svůj šestý ročník lámala hlavu nad tím, jak jej porazí. Jak ho poníží, znemožní a vykastruje před jeho slepými následovateli. S tím krvezrádcem Siriusem v čele.
Bylo to tak prosté - jediné, co bylo nutné, bylo porazit ho v jeho vlastním sportu. Byla si jistá, že bez famfrpálu nebyl ničím.
Lucius odcházel - byl to jeho poslední ročník. Post chytače Zmijozelu byl tedy otevřený. Snažila se přijít na to, kdo by byl vhodným k manipulaci proti Potterovi.
Bohužel, Zmijozelští byli prakticky jedna velká líná banda. Ti starší, kteří měli jistou budoucnost ve Voldemortových šlépějích, se už dávno neobtěžovali s něčím takovým, jak famfrpál. A ti mladší byli jednoduše nemožní.
A tak vše zbylo na ní - a když si to s hrůzou uvědomila, měla měsíc na to, aby se naučila létat na koštěti. Nemělo by to být těžké, ne? Odrazit, vyletět. Hračka.
*
První zkoušky do kolejních družstev se nezastavitelně blížili a ona nebyla svému cíli ani o krok blíž. I přes každodenní pokusy stále končila s tváří v blátě.
Pitomý a nesmyslný sport to byl. Sexistický nesmysl. Hloupá chlapská předváděčka - udržet se na tom malém klacíku prostě nebylo fyzicky možné, pokud jste neměli ocas, kterým se udržovala rovnováhy.
Takhle si svůj poslední ročník ve škole rozhodně nepředstavovala.
On byl ve čtvrťáku - vrátil se ještě nafoukanější a nesnesitelnější, než kdy dřív. Vytáhl alespoň o deset centimetrů a jeho pohyby zklackovatěli. Doufala, že to naruší jeho pohyby ve vzduchu.
Aby dokončil svou transformaci v největšího idiota Bradavic, našel si dívku - nepříliš hezkou či zajímavou - za kterou neustále běhal jako ocásek a vykřikoval na ni silné řeči. Musela jí přičíst body za to, že jej vytrvale posílala pryč.
*
Opět upadla. Cítila každý sval na svém unaveném těle a v duchu proklínala den, kdy se rozhodla vyhlásit válku Jamesi Potterovi.
"Potřebuješ pomoct?" ozval se najednou hlas, který vycházel nad jejím zhrouceným tělem.
"Běžte pryč. Chcípněte," zahekala namáhavě. Stále nenašla sílu se pohnout.
Nato ucítila pár rukou, které se ji pokoušeli zvednout.
"Budeš mi asi muset trochu pomoct. Sám tě nezvednu," zahekal hlas.
Výborně. Jediný, kdo ji přijde zachránit, je nějaké tele se sílou kuřete po operaci.
"Tak vypadni," navrhovala s nadějí v hlase.
"A to tě tady mám nechat umrznout? Těžko."
Rozhodla se, že to musel být nějaký Nebelvír. Nikdo jiný nebyl natolik pitomý, aby se k ní pokoušel byť jen přiblížit.
Zadoufala, že se nejedná o nějakého špinavého mudlovského šmejda.
Konečně se v ní vzedmula poslední kapička síly a neobratně jej odstrčila. Když s námahou otevřela oči, zjistila to, čeho se obávala už nějakou chvíli. Idiot Potter se na ní šklebil zpoza těch odporných okulárů.
"Spokojen? Stojím. Teď vypadni," rozkázala.
"Proč se učíš na koštěti?" okázale ignoroval její žádost.
"Proč se staráš?" vrátila mu dotaz a nasadila to, co měl být výhružný výraz. Snad ho bláto ve vlasech příliš neznehodnotilo.
"Pozoroval jsem tě. Takhle nikdy nevzlétneš."
Skvěle. V dnešním dětském koutku se přesuneme na rady.
"Já si poradím, neměj péči. A teď zmiz, než tě zakleju."
"Víš…," protáhl úlisně. "Mohl bych ti pomoct."
*
Odmítla ho - přirozeně. Zpočátku. Ale její vrozená pýcha se s každým pádem snižovala. To, že se ukazoval denně, vždy jízlivě komentoval její pokusy, a nejevil žádné známky odcházení, ji přimělo nabídku zvážit.
Když pominula tu absolutní směšnost představy, jak poslouchá rady a přijímá pokyny od Jamese zatraceného Pottera, zjistila, že nápad to vůbec není marný.
Mohla zjistit všechny jeho chytačské triky a finty - protože takový imbecil jako on je rozhodně měl - a použít je proti němu. Když by se snažila a hrála si na milou, možná by tu jeho natvrdlou nebelvírskou hlavu zmátla natolik, že by vysypal i to, co neví. Manipulaci rozhodně měla v krvi.
*
Nikdy nedokázala pochopit, co v ní vzbudilo tu neskutečnou touhu jej porazit. Zrovna jeho. Tenkrát ho nenáviděla způsobem absolutně unikátním od všech ostatních. Kdyby se sebou chtěla být upřímná, už tenkrát by to nazvala posedlostí. Často se budila ze snů o něm a byl to poslední, nad čím uvažovala před spaním.
Stěny její cely se zdály menšími. Zírala z malého okénka s mřížemi a nezbývalo jí, než se poddat další ze vzpomínek, která se tak ochotně nabízela.
*
"Odraz se pořádně, zatraceně! Nesmíš mít strach, to koště to pozná!"
"Jasně. Koště to pozná, a pak se mi svým dřevěným mozečkem vymstí. A možná mi něco zarecituje, že?"
"Kolikrát ti musím vysvětlovat, že každé koště má svou vlastní osobnost?"
"Potom je tohle kretén!"
*
"Takhle se nikdy nikam nedostaneme," povzdechl si opět. Jako by to snad byl on, který ryl hlavou v rozbláceném sněhu. Protože s jejím štěstím prostě muselo začít sněžit v listopadu.
"Tak vymysli něco lepšího. Padat bych dokázala i bez tebe."
"Stejně nevím, proč chceš umět létat. Nezdáš se jako typ, co by se hnal do sportu."
"Nemám ráda, když něco neumím," odpověděla. Vlastně to nebyla tak úplně lež. Zdálo se, že jej to uspokojilo.
"Mám jeden nápad, ale asi se ti to nebude líbit."
"Hm?" vyzvala ho pohledem, když se stále neměl k dokončení své myšlenky.
Namísto odpovědi se přiblížil k ní. Instinktivně se napjala - to nebylo dobré.
"Neukousnu tě, neboj."
Ve spodních zádech ucítila jeho ruku, která ji jemně zatlačila a naznačovala jí, aby se na násadě posunula dopředu.
"Poletím s tebou," promluvil holobrádek konečně, když vzdorovitým pohledem jasně naznačila, že se odmítá pohnout. "Myslím, že bys měla poznat, jaké je to ve vzduchu."
"To se mi nezdá."
"Všechno ostatní jsme už zkusili," poznamenal. Bohužel trefně.
Když usedl těsně za ní a přitiskl ji k sobě, ten podivný pocit přisoudila strachu z prvního opravdového letu.
"Snaž se pozorovat, jako ovládám koště," byly jeho poslední instrukce před vzletem. "Dám své ruce na násadě přes ty tvé, snaž se vycítit, jak zatáčím. Jen do toho musíš přijít."
Neopověděla - nemohla. Bála se, že by se jí třásl hlas. A to je pro Blacky nepřípustné.
Stoupali.
Napjala se v očekávání pádu a pevně stiskla koště.
"Musíš se uvolnit, jinak spadneme."
"To se ti snadno řekne," stěžovala si, ale pokusila se přikázat svému tělu, aby povolilo smrtící stisk.
Přestali stoupat - jen tak viseli ve vzduchu, jako by se nechumelilo.
Pak se koště naklonilo - a letěli vpřed. Stálo ji to veškerou zmijozelskou sebeúctu, aby se nerozpištěla jako pětileté děvčátko. Ledový vzduch se snadno probojoval k jejímu tělu a zanechal ji s pocitem, jako by bojovala s tornádem.
Se stoupající rychlostí se zvyšovalo čiré nadšení, které kolovalo v jejích žilách jako velice mocný lektvar štěstí.
S hrůzou zjistila, že se směje. Nahlas. Ne, že by ji to přimělo přestat - byla to příliš velká zábava. Dětská a nevinná. Taková, která s koncem posledního ročníku skončí navždy.
Když přistáli, stále se smála. Pohlédla mu do obličeje - i přes jeho zjevnou ohyzdnost v něm shledala cosi nového a přitažlivého. Možná to byl široký úsměv, který kopíroval ten její.
Nechtěla je políbit - přesto si byla jistá, že první krok do záhuby podnikla ona. Cítila jeho zjevné překvapení, a pak se nezkušené rty začaly hýbat s těmi jejími. Vedla jej. Teď byla učitelkou ona.
Nezáleželo na tom, že se stále pokoušel používat příliš mnoho jazyka příliš rychle. Nikdy si nepřipadala tak chtěná. Nikdy si nepřipadala hodnotněji, než když ji tohle roztřesené děcko drželo v rukou.
*
Všechno skočilo stejně rychle, jako to začalo. Pár krátkých nocí, které nezapomene. A pak loučení.
"Nikdy na tebe nezapomenu," slíbil jí tenkrát, když se sešli naposledy.
"Zapomeneš. Ani se nenadechneš, a budu jen vzpomínka."
"Nikdy."
Hořce se zasmála a nechala jej s jeho vlastními pocity. Nikdy nespatřil jedinou slzu, která se jí skutálela po tváři.
*
Nakonec zapomněl. Jen po pár dopisech, na které neodpověděla. Vzdal se - bylo to dobře.
Nakonec našel svůj pravý osud. Smrt.
A jí zbyly vzpomínky na několik mlhavých okamžiků, kdy možná byla milována. Byla celkem přesvědčená, že jsou skutečné. Jistá si být nemohla. Azkaban s lidmi dělal zvláštní věci.
 


Komentáře

1 Piece Piece | Web | 5. února 2012 v 13:58 | Reagovat

Tohle je moc, moc pěkný. Čekala jsem, že trošku víc rozvedeš, co spolu teda vlastně měli, ale asi by se to tam ani nehodilo. Skvělý nápad, jen to bylo moc krátké, dala bych si ještě :D Tenhle pár mám ráda i v povídkách, takže jsem tak nějak celkově potěšena. Paráda :D

2 Guenon Guenon | Web | 5. února 2012 v 14:44 | Reagovat

[1]: jak krátké?:D Pět stránek, náhodou:D Původní plán byly tři:D
Jinak díky moc:D Ono... Podle zadání to mělo být dětem přístupné, tak jsem se krotila:D A navíc se mi do toho hetu nechtělo moc vrtat, šetřím si nápady na to tvoje zadání :D

3 Piece Piece | Web | 5. února 2012 v 15:23 | Reagovat

[2]: Já nemyslela het (hej! za koho mě máš? :D), spíš víc popsat jejich vztah. Alespoň ještě jedno setkání, víš? :D Ale to je jedno, i tak to bylo moc dobré :)

4 Guenon Guenon | Web | 5. února 2012 v 15:33 | Reagovat

[3]: když oni se pak scházeli jen tak, že by to raiting potřebovalo :D
Ale vím, co myslíš. Chtěla jsem to mít brzo hotový, mohla jse se na konci ještě rozepsat :D

5 55 55 | 5. února 2012 v 19:39 | Reagovat

krásná povídka :-) je taková.. jemná, vážně dětem přístupná :-D je fajn, že jde popsat vztah i bez zabíhání do přílišných podrobností :-D

6 Guenon Guenon | Web | 5. února 2012 v 20:21 | Reagovat

[5]: ale že mi to dalo práce, udržet vnitřního úchyla na uzdě!:D (dokonce jsem i smazala to, jak ji na tom koštěti čímsi tvrdým narážel do zad!:D)
děkuju moc :)

7 pavel pavel | Web | 5. února 2012 v 22:36 | Reagovat

Zajímavá. :-)

8 Guenon Guenon | Web | 6. února 2012 v 15:23 | Reagovat

[7]: Děkuju :) (budu to brát jako dobrou věc, ok? :D)

9 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 6. února 2012 v 15:41 | Reagovat

Zajímavé pojetí :-)

10 Guenon Guenon | Web | 6. února 2012 v 16:21 | Reagovat

[9]: bylo to zajímavé zadání:D (hlavně ten parinig, často se s ním nesetkávám)
dík :)

11 chillychilly chillychilly | Web | 6. února 2012 v 18:51 | Reagovat

A mně by se zase líbilo, kdyby zůstali jenom u té jediné pusy :)
Ale jinak to bylo krásné, prtože Bella opravdu chce být ve všem lepší. Sice to nebyl tak zmijozelský způsob pomsty, ale i tak...
Jen mě prostě přijde párování Belly s jakýmkoli Potterem tak nepravděpodobné.... ale když se odprostím od tohohle, tak je to vážně skvělá povídka. Líbilo se mi, že i Bella je člověk a dokáže projevit radost. A zmínka o Luciusovi mě potěšila i když to nebylo vůbec důležité :D

12 Mischa Mischa | 6. února 2012 v 19:12 | Reagovat

Ďakujem veľmi pekne krásná povídka vydarila sa ti presne podľa mojich predstáv mám tento pár strašne rada :)

13 Guenon Guenon | Web | 6. února 2012 v 19:35 | Reagovat

[11]: Já mám Bellu za člověka ráda, no. Obzvlášť před Azkabanem... Ale asi to bylo celé maličko OoC :D Pro to tam mám ten konec...:D (kdyby náhodou, mohu tvrdit, že si to celé představila:D)
Bellu s Jimmym mám ráda jen v PWP, mají skvělou chemii. Romantika mi dala maličko problém, ale tak...:D
Díky moc :)

[12]: jsem ráda, že nereklamuješ:D děkuju za komentář:D

14 Jenny Jenny | Web | 6. února 2012 v 20:14 | Reagovat

Ááá to bylo úžasné Obdivuju tě, naprosto jí vystihuješ - To já nedokážu ani kdybych vypila mnoholičný lektvar s jejím vlasem. Naprosto dokonalá jednorázovka s nečekaným párem, který vidím poprvé a zalíbil se mi(kupodivu:D) protože.. nevím. Napsala jsi to prostě ty a nechám se unášet tou povídkou :D
Navádíš mě na šílenosti! :D Jako Albus\Scorpius.. Rrrr :D Byla vážně povedená<33

15 Guenon Guenon | Web | 6. února 2012 v 21:19 | Reagovat

[14]: Jé, děkuju moc! :D Tvoje komentáře mi vždycky zvednou náladu. Jsi zlato :)
Al se Scorpem jsou náhodou - o se týče třetí generace - celkem klasika:D Počkej, až se vrhnu na plánováného Jamese s Hugem:D (když na to budu mít nervy:D... a vy mě nevyženete krucifixem:D)
Tenhle pár moc nečtu, ale zadání je zadání. :D Jsem moc ráda, že tě Bellino chování nepohoršilo :D... říkala jsem si, že na škole ještě mohla být relativně normální :D

16 Kallia Kallia | Web | 14. února 2012 v 22:10 | Reagovat

No... no.... teď si nejsem jistá, jak se vyjádřit. Asi by mě ani ve snu nenapadlo dát dohromady Jamieho a Bells, ale v tomhle podání se mi to moc líbí.
Vlastně, Bells tady je sice Blacková, ale je v ní něco teplého, skoro lidského, co u originálu moc není... :D
Rozhodně se mi to moc líbilo, perfektně napsané! Hltala sem to jedním dechem a když jsem zjistial, že je konec, bylo mi to trochu líto... :)
Asi si taky nechám napsat něco na přání... :D :P :))

17 Guenon Guenon | Web | 14. února 2012 v 22:45 | Reagovat

[16]: taky bych je sama nenapsala, bylo to zajímavé zadání :D
Ona... Byla maličko OoC, asi. Ale řekla jsem si, že to měla být romantika a taky nemohla být vždycky úplný maniak, ne?:D
A děkuju moc :)

18 Angie Angie | Web | 18. února 2012 v 10:12 | Reagovat

Paráda, skvělým způsobem jsi mi připomněla, proč mám Bellu tak ráda :-)
Líbil se mi moc ten konec, žeru takové konce :-P
Povedla se ti, tohle téma mix Nebelvír a Zmijozel celkově miluju, oheň a led, to prostě nikdy nezklame, zkrátka dobře zadané a dobře podané.

19 Guenon Guenon | Web | 18. února 2012 v 10:50 | Reagovat

[18]: děkuju moc :)
Jo, tyhle konce si taky užívám. :D
Nebelvír a Zmijozel, pravda. To je moje slabost.

20 Lily Lily | 27. července 2015 v 17:32 | Reagovat

Nádherná povídka! Úplně mě dostala! Ale to všechny tvé povídky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.