Kapitola čtrnáctá - Novinky viděné i nečekané

16. března 2012 v 23:39 | Guenon |  Hledání - HP povídka
Absolutně neumím vymýšlet názvy kapitol. Prostě to nejde! :D Mimochodem jsem zjistila, že tohle bude osmá kapitola popisující jeden den. Není to na hlavu? :D Musím pohnout a přestat se vykecávat. Ještě tak tři až pět kapitol a budeme končit, pravděpodobně. :D
Snad se bude líbit, ještě je to taková spojovačka. Ale délka uchází, jsem hrdá. Prakticky celé jsem to zmastila na jeden zátah. :D
Tak komentářujte :)
PS: podle přání se asi stane - a tohle není konec Lenčina poslání příběhu. :D
PPS: dneska bylo krásně, co? Dokonce i já jsem byla skoro pořád venku.



"E… Cože?"

"Ptal ses, jestli nepotřebuju pomoct, že?"

"Ano," odpověděl po příliš dlouhém úseku tázavého ticha. Při kterém na něj nekřičela - ani trochu. Což bylo příjemné, ale velice zvláštní.

"A myslel jsi to vážně?"

"No… Myslel. Jen jsem slyšel pláč a říkal jsem si- "

"Chápu," přerušila ho rázně. "Tak pojď se mnou."

Tohle rozhodně nemohlo být dobré. Nejen, že se jí stále zapomínal dívat d obličeje, ale neprokazovala žádnou větší touhu se zakrývat.

O co se mohlo jednat? Jestli v sobě nalezla nový zájem o to pořídit si pro sebe sedmnáctiletého zajíčka, protože manžel už jí neuspokojoval, rozhodně by se nabídl nadšeně. Utěší, pohladí, políbí… Vše rád a zadarmo.

Čtyřicet let - kdo by tomu uvěřil? Rozhodně nevypadala na čtyřicet. Její tělo, teď tak báječně odhalené, bylo stále dokonale štíhlé, byť ne tolik pevné jako ve dvaceti. Dlouhé blonďaté vlasy se jí splývavě vlnily po bledých zádech. Nebylo možné, že v sobě neměla ani kapku vílí krve.

A zase zíral. Zatracená práce… Pozorovala ho. Pozorovalo ho, jak na ní zírá jako sexuálně deprivovaný námořník, který neviděl ženské tělo déle než rok.

Vedla ho přes prostornou koupelnu směrem k oknu. Tvářila se velmi soustředěně, jako by byla na životně důležité misi.

"Bylo ode mě velice hloupé se rozbrečet. Obvykle vůbec nebrečím, nemám to v povaze - ale nějakým způsobem mě to celé rozrušilo."

Na okenním parapetu leželo velice očividně mrtvé tělíčko malého žlutého ptáčka. Pohladila ho po peří.

"Připomněl mi tatínka. Měl úplně stejnou barvu vlasů, víš? Asi nestihl odletět za teplem."

James si nebyl jistý, co měl říct. Jen konsternovaně zíral na titěrné zvířátko. Vypadalo jako špatně vyrobená divadelní loutka.

"To s tvým tátou mě mrzí."

"Ano. Je to veliká tragédie," souhlasila Lenka klidně.

Bylo tomu teprve pár měsíců, co se Xenofilius Láskorád ztratil na jedné ze svých výprav. Teprve několik měsíců, co zmizel z povrchu zemského - noviny byly stále přesvědčeny, že se někde náhled objeví, nadšeně popisující zbrusu nový živočišný druh a překvapený tím, že ho vůbec někdo postrádal.

"Co… Co s ním budeme dělat?" zeptal se opatrně.

"Zdá se správné ho pohřbít," řekla Lenka zpoza svého hrudníku. Na konkrétní význam jejích slov se ale soustředil jen s velkými obtížemi.

"Dobře. Mám to udělat já?"

"Chci být u toho."

Vyčarovala dřevěnou krabičku, do které jej přemístila a zavřela jí.

"Vezmi ho ven - jen se upravím a přijdu. Tohle se nezdá jako vhodné oblečení na ven," poradila Jamesovi a ten zmateně vycouval ze dveří, zvířátko v rukou.

Celá situace se zdála velice bizarní, dokonce i na jeho poměry. Na druhou stranu, nebylo to tak, že jí mohl říct ne.

S mrtvým opeřencem postával u dveří dobu pozoruhodně se táhnoucí. Byl vděčný za to, že se v Doupěti zjevně konala první vlna oběda, a tak se většina členů rodiny sešla u jídelního stolu na druhé straně místnosti. Na chodbě byl tedy nevídaný klid.

Pak uslyšel hlasy. Dva hlasy, které se nezadržitelně blížily směrem k místu, kde stál. Rychle se pokusil schovat krabičku za záda.

Albus s Malfoyem. Oddechl si. Tihle dva rozhodně neměli právo se ho na cokoli vyptávat. To se vraceli z dalšího dostaveníčka?

Mohli si to nechat na doma. I s Jamesem v pokoji je to lepší, než s domem plným Weasleyových, kteří nikdy neklepali. Proč taky. Každý z nich tady byl doma. A James doopravdy neměl žaludek na to, aby pomocí lahve alkoholu uklidňoval dalšího k smrti vyděšeného člena rodiny.

Takový Percy by pravděpodobně utekl s křikem a v technicky nepřijatelných detailech vše popsal celému obývacímu pokoji hned, jakmile by znovunabyl vědomí. To by byla jiná mela.

Zdálo se, že jsou oba dva ponořeni do rozhovoru, a tak si ani nevšimnuli Jamesova příchodu do té doby, dokud si významně neodkašlal ve stylu legendární Dolores Umbridgeové.

"Ahoj, Jamesi!" zahalekal Al překvapeně. "Vůbec jsem tě neviděl. Co tady děláš?"

"Spíš bych se měl ptát já, co vy dva zatraceně děláte. Ron? Doopravdy? Nemůžete je udržet v kalhotách alespoň při návštěvě Doupěte?" vyjel na ně James vztekle.

Ve skutečnosti netušil, že se na ně zlobil do té doby, dokud je neuviděl. Tvářili se zatraceně příliš spokojeně.

"Jo… Tohle," podrbal se Al na hlavě, červeň v tváři jako obvykle. "On se ti svěřil?"

"Svěřil - nebýt mě, pravděpodobně by vyděšením utekl za Hermionou. Takže buďte rádi."

"Děkujeme, vážně," ozval se Malfoy, který do té doby jen ochranářsky vlál po boku jeho bratra. "Zachoval ses lépe, než jsme kdy čekali."

"Jo… No," mávl James rukou, najednou zaskočený Malfoyovými slovy. Zatraceně mizerný aristokrat to byl, ale najednou se zdál jako mnohem přijatelnější člověk.

"Je teď bezpečné o tom mluvit?" chtěl vědět Albus řečený opatrný. "Někdo by nás mohl slyšet."

"Věř mi, není tu nikdo, od koho hrozí nebezpečí prozrazení," řekl James s myšlenkami upjatými na Lenku v koupelně.

"V tom případě máme novinku!" usmál se Albus zářivě. Příliš zářivě. To nemohlo znamenat nic dobrého.

"Proboha, jen mi řekni, že nejsi těhotnej," zažertoval James hořce. Novinky.

Nic horšího jej nemohlo potkat.

"Neblázni," zasmál se Albus.

"Samozřejmě, to je nesmysl," přikývl Malfoy věcně. "Děti přijdou až po svatbě."

"Cože?!" zavřískl Albus přidušeně, zatímco James prodělával malou mrtvici.

"No, musím mít dědice. Myslel jsem si, že ty bys mohl zůstat doma a… však víš. Rodit děti, zatímco já bych chodil do práce."

"Cože?!" napodobil James svého bratra.

"Ale… Vždyť jsem chlap!" zaprotestoval Al brunátně.

Za normální situace by to byla příležitost pro nejeden krutý vtip. Teď na to nebyl čas.

"A co má být?" zakroutil Malfoy očima, zjevně stále nechápající, v čem je problém.

"Muži nemají děti!" pomohl James ochotně.

"Samozřejmě, kdybychom byli sexističtí mudlové, tak by to byl problém. Jak si myslíš, že jiné homosexuální páry přivádí na svět děti?"

"Ee…" reagoval Albus, hlavu v rukou ve zjevném gestu zoufalosti.

"Jsem Malofoy! Potřebuji pokrevního dědice."

Albus byl díky představě toho, že by měl porodit dědice rodu Malfoyů připravený skočit přes zábradlí, když si James všiml Malfoyova obličeje.

"Ty PARCHANTE!" zvolal napůl překvapeně, napůl s hlasem plným nekonečného obdivu.

Blonďák to konečně nevydržel a naplno se rozesmál. James se přidal po chvíli, neschopen odolat dokonale zmatenému výrazu na Albusově tváři.

"T-těhotnej chlap," chechtal se Malfoy tak velice nemalfoyovsky. "Opravdu, Ale, ty uvěříš všemu…"

"To měl být jako vtip?" tázal se Albus uraženě, když mu konečně svitlo.

"A dobrej," musel uznat James.

"Doopravdy si myslíš, že bych tě nechal rodit dítě?" smál se Malfoy nadále. "A stejně by to ani nedávalo smysl, když já jsem, ten, kdo je dol-"

"No, to by asi stačilo!" zarazil jej James, než zjistil něco, co vážně nechtěl vědět. "Pobavili jsme se, a teď mi můžete říct, co máte za novinku."

"Jo!" souhlasil Albus nadšeně, zjevně téměř stejně překvapený veselou náladou svého přítele, jako James.

"No?" povzbuzoval ho James.

"Dneska," zaculil se na něj jeho bratr, blbeček.

"Co dneska?"

"Dneska večer to povíme našim. Všechno - už je čas. Už dávno byl čas. Nemůžeme už to tajit, a tak jim to povíme."

"Dneska?"

"Přesně tak."

"To je brzo. Dřív, než jsem čekal."

Nějak čekal, že bude mít více času užít si rodiny, která neprochází krvelačnou a násilnou válkou.

Asi to ale bylo dobře. Čím déle by čekali, tím více problémů mohlo vzniknout.

Tohle přece chtěl, ne? Nemuset nadále držet tajemství jeho bratra. Moci opět začít žít vlastní život… Čímkoli byl. A pohřbít ptáčka, kterého pořád držel v dřevěné krabičce za zády.

Kde vůbec byla Lenka?

*

Hvězdný pár zkázy jej opustil o několik minut později. Čekání se ukázalo jako velice nudný sport, a proto se uchýlil k chození do kola. Když byl u kruhu s pořadovým číslem devět, dveře se otevřely.

"Můžeme?" usmála se na něj zářivě. Opět byla oblečená i obutá - jaká nekonečná škoda.

Jelikož se oba zjevně smířili s tím, že budou pochodovat mlčky, dostali se ven poměrně kvapně. Už zbývalo jen vykopat díru. Díky bohu za hůlky.

Vše bylo zařízeno velice rychle, a malý ošklivý ptáček našel svůj klid v zamrzlé zemi, ze které ho pravděpodobně vykopají zahradní trpaslíci. To James raději nezmínil.

"Děkuju, Jamesi, vážně. Myslím, že jsem to potřebovala," řekla Lenka. Zněla při tom velice vážně a James se pokoušel nemyslet na to, že ve své hlavě právě pohřbila vlastního otce.

"Rád jsem pomohl," zazubil se na ní, doufající, že to zapůsobilo alespoň trochu povzbudivě.

Stáli vedle sebe v blízkosti, kterou si James uvědomoval již jen ze zvyku, když jej objala. Zachytila ho nepřipraveného - nebyl člověkem, který by podporoval objímání. Nebyl to jeho styl. Vřelá objetí většinou nechával dívkám a Hugovi.

Tohle ale přivítal. Koneckonců, byla to Lenka Láskorádová. A báječně voněla.

Cítil, že se začínala odtahovat. Toužil tomu zabránit, a tak udělal další ze série hloupostí dnešního dne. Políbil ji.

Bylo to od něj idiotské, doopravdy. Bylo stupidní užívat si hedvábnou jemnost jejích rtů.

Počkat…

Neodtáhla se. Jak je možné, že ho nechala ji líbat? Nezdála se příliš zapojená, ale nemlátila ho ani nekřičela. Znamenalo to šanci?

Než to stihl zjistit, všemu byl konec a on zůstal opařeně stát.

"Děkuji, Jamesi, vážně. Asi jsem to potřebovala," usmála se na něj znovu a otočila se, mířící zpět do domu.

Vážně šílený den - a to ještě neskončil.
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 17. března 2012 v 20:46 | Reagovat

Pár takových zajíčků bych měl znát... tedy holčičich. :-D

2 Guenon Guenon | Web | 17. března 2012 v 21:42 | Reagovat

[1]: tak jasně, zajíčci jsou nej! :D já teda nevím, kolik je tobě, ale moje plány jsou jasné. Jakmile přejedu přes třicítku a projedu prvním rozvodem, seženu si mladého a výkonného zajocha. Sedmnáct mu bude a bude moct šestkrát za večer :)

3 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 18. března 2012 v 18:04 | Reagovat

Při zmínění sedmnáctiletého zajíčka jsem se vzhledem k okolnostem, které v poslední době debatuji s bandou kamarádů, neuvěřitelně rozchechtala a dvě minuty jsem se musela ještě uklidňovat.
Napsáno perfektně. Malfoyův vtip byl taky perfektní a vyprsknutí smíchy následovalo taky. Představa dokonale zmateného Ala mě dostávala smíchy pod stůl.
A polibek s Lenkou...no, víc jsem ani nečekala ;D A ani mi to nevadí. Tohle bylo takové hezké, jemné.

Líbilo se mi to. A moc :)

4 Guenon Guenon | Web | 18. března 2012 v 18:23 | Reagovat

[3]: Děkuju :)
Víc jsi nečekala? Abych řekla pravdu, pořád nevím, kam až to nechat zajít. Budu muset počkat, kam mě to zavede :D
A zajíčci vedou. Jak říkám, na toho svého se vyloženě těším. A taky budu za tak rok zajíčkem umírajícího milionáře :D

5 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 18. března 2012 v 20:41 | Reagovat

[4]: No uvidíme :) Jsem zvědavá, co s nimi provedeš :)
No, nedivím se, že se těšíš :D Pak mi o tom někdy povyprávíš :D:D
Umírajícího milionáře...třeba ti taky něco ze svého majetku přenechá ;D

6 55 55 | 18. března 2012 v 21:37 | Reagovat

[4]: koukám, že to máš vymyšlené pěkně :-D já si asi radši vystačím se stejně starými.. i když, ještě nevím, jak to bude za těch dvacet nebo třicet let :-D kapitola skvělá, ale u toho Ala jsem taky nevěděla, jestli to je vtip nebo ne :-D pár takových povídek už taky bylo :-D

7 pavel pavel | Web | 18. března 2012 v 21:38 | Reagovat

[2]: Nemusí jít o počet, ale spíš o vytrvalost. Jednu dlouhé kvalitní číslo vydá za všech všech šest. :-D

8 Guenon Guenon | Web | 18. března 2012 v 21:55 | Reagovat

[5]: Jojo, přenechá, to je plán. :D

[6]: Jop, vymejšlet kraviny, to bych mohla pořád. :D A taková krize středního věku v podobě sedmnáctiletýho zajocha je fajn, ne? :D
Děkuju :)
A bylo a bude. Já osobně m-pregy zbožňuju, mimochodem. Jednoho krásného dne se taky vytasím s těhotným Dráčkem, těším se na to. I k tomu se propracuju, časem... Sem se to ale nehodilo :D Takže v tomhle případě jen vtip.

[7]: Jasně, ale to nadšení mladého chlapečka bude přesně to, co budu po prvním rozvodu potřebovat. Nebo si najdu ženskou jako maminka :D

9 chillychilly chillychilly | Web | 18. března 2012 v 22:13 | Reagovat

Tak já jsm spokojená... jsem ráda, že spolu nic moc neměli a Lenka je divná, kdoví co si myslela :D víš jak, mohla si myslet, že jí políbil jako ochranu proti škrknám nebo tak :D
Tak já naopka vždycky byla zajíček... nikdy jsem nechodila s nikým mladším a od šestnácti jsem zakotvila u o čtyři roky starších, no... :D ale takový zajíček nemusí být vůbec marný, ale až mi bude přes třicet, tak si ho pořídím a bude trochu starší než sedmnáct, nesmí to být žádné ucho a musí mít nějaké zkušenosti, v těhle věcech jsem vážně náročná :)
No každopádně jsem se skvěle pobavila u dráčka, teda pardo u štírka :) já bych mu to klidně sežrala, přece jenom člověk neví, jak se dětem z aristokratických rodin vysvětluje, jak přichází děti na svět a v Bradavicích přece jenom žádná sexuální výchova není :D a řekla bych prostě, že Malfoyové jsou v tomhle tak trochu... zbrždění i dyž řekla bych to jenom u Dráčka, Lucius byl podle mě kanec :D
Jj, jsme zvědavá, jak to vezme Ginny až se jí chlapci přiznají, doufám, že Scorpík zopakuje svůj vtípek s těhotenstvím :D to by mě vážně pobavilo. A já prostě nechci, aby měl James cokoli s Lenkou... jsme ráda, že jsi z toho tak pěkně vyklouzla :)
Jinak jsem se bavila od začátku do konce, tvůj styl psaní je skvěle relaxační, miluju tvůj humor

10 Guenon Guenon | Web | 18. března 2012 v 22:29 | Reagovat

[9]: Tohle není konec Lenky. Nedala jsem ji tam jen tak :D Něco musí splnit. Má úděl :D
A tak divná není! Já Lenku obdivuju, náhodou. To, že je jiná neznamená, že je divná. Jen věří v jiný věci, než většina považuje za reálný. (a já věřím na škrkny! A jo a jo! :D) V těhle věcem má myslím větší pořád, než ta většina. Vidí věci jasněji.
Čtyři roky, to není zajíček. Zajíček je, u mě, alespoň děset let rozdíl. :D
(takže jsem technicky vzato už zajíček taky byla... Ale ještě ne tolik, jako bych chtěla. :D) A se zkušenostmi už to není zajoch, ne? :D (možná máme jiné definice:D) Každopádně jsem ráda, že nejsem jediná zásadně na starší :D
S vtípkem... Chtěla jsem hodně vidět, jak budete reagovat, do budoucna plánuju i m-preg. (ale uchem rodit nebude, neboj :D) Dráček nebude zabržděnej!:D Tss.. však on mu to Lucius s Snapem všechno názorně vysvětlil.
Ginny bude výzva, ale já se na její reakci těším. Kdyby zopakoval vtípek, asi by ji to mohlo zabít (sakra, to je lákavý! :D)
A Lenka má účel, jak říkám. Osudová láska to nebude, ale nedala jsem jí tam jen pro srandu králíkům:D Jak to nechám zajít... uvidíme :D
A děkuju moc :) Líbí se mi, že si myslíš, že mám nějaký styl psaní. Muhaha, to mě sakra těší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.