Kapitola patnáctá - Doufám

26. března 2012 v 14:49 | Guenon |  Hledání - HP povídka
Tákže. Máme to tady - tohle je celkem důležitá kapitola. Omluvte všechno to melodrama, však je to Alův pohled. Další bude Jimmy, on nám to vysvětlí jasněji. Zkoušela jsem to napsat trochu jinak, flasbackovitě a nejdřív retrospektivně, jako speciální epizodu seriálu. Snad se vyznáte a nebude vám to vadit - dejte vědět, jak experiment vyšel a co si myslíte :D
Povězte mi co si myslíte vůbec, protože teď mě to hodně zajímá. Co do uvěřitelnosti postav, Ginny pravděpodobně dostane vlastní kapitolu. Tak uvidíte sami. Vůbec si nejsem jistá, jak jsem to zpracovala, takže by se mi ten feeback teď vážně hodil. Ok, drahoušci? :D


Dům, který býval domovem. Věci, které dávaly smysl, ale přestali - najednou, v jediném okamžiku, nic nemělo být stejné. S jedinou větou, s jediným pohledem.

Albus byl prostřední dítě - a jako takové nenáviděl změny. Nikdy nedosáhl sebevědomí a pocitu zodpovědnosti staršího sourozence, ani rozmazlenosti a volnosti mladšího. Jako prostřední dítě se naučil být tichým pozorovatelem, divákem. Každé ráno, ještě před tím, než poprvé odjel do školy, pozoroval ranní rutinu svých rodičů. Vstát, vzbudit děti, udělat snídani. Letmý polibek na tvář, kterým se jeho matka loučila s otcem před odchodem do práce, se nezměnil tolik let, že si nepamatoval dobu, kdy tomu bylo jinak.

"Ne! Ne! To není možné! Kdo jsi a co jsi udělal s mým synem? Nevěřím tomu, ne!"

Stabilita. Vždy miloval stabilitu - chtěl vědět, jak jeho den skončí a co přesně se v něm stane. Nebyl dobrodruhem jako James a nelétal v oblacích jako Lily. Možná to mělo co dočinění s tím, že byl synem Harryho Pottera. Vnukem Jamese Pottera. Jeho rodina, příliš dlouho, bojovala války větší než lidstvo samo. Možná bylo přirozené, že si chtěl najít obyčejnou práci a každý den políbit na tvář stejného člověka. Stejného muže. Milovat ho do té doby, dokud mu to bude dovoleno.

"Víš, co nám Malfoyovi provedli? Kvůli jeho otci a jemu podobným je můj bratr mrtvý! Když mi bylo jedenáct, jeho dědeček nechal samotného Voldemorta, aby mě posednul! Vzpomněl sis na to alespoň jednou anebo je ti tvá rodina natolik ukradená?!"

"On není svým otcem ani dědečkem! Když se tohle stalo, ani neexistoval!"

"Není v tom rozdíl! Má to zlo v krvi a ty tady stojíš a tvrdíš mi, že někoho takového můžeš milovat?"

"Je to jen příjmení!"

"Jsou to generace zla! Mučení a smrti nevinných!"

"Proč tohle děláš? Kdybys jen na chvíli poslouchala-"

"Nechci už od tebe slyšet ani slovo!"

Člověk si nikdy nemyslí, že to nejhorší potká právě jeho. Nejhorší možnost je přece jen varováním, něčím, o čem víte, ale ve skutečnosti se neděje. Albus věřil, že všechno bude dobré i přes to, že věděl, co všechno se mohlo pokazit. Člověk nikdy nečeká, že právě on padne v bitvě - i v momentě největšího zoufalství, nemenší pravděpodobnosti věříme, že právě my budeme tou výjimkou.

Že Merlin si hlídá právě nás - vsadil na nás všechny své galeony a nedovolí nám prohrát.

"Už nejsi můj syn. Nikdy tě nechci vidět. Ven z mého domu."

Je tu ten okamžik smutku, kdy slova už nic neznamenají. Neslyšíme nic kromě té nekonečné prázdnoty v našich hrudích. Šťastné konce se konečně stanou jen pohádkou minulosti, něčím, v co jste kdysi doufali. Zmizí stejně jako víra v Santu. Zbyde jen ticho osamocené duše, okamžik hrůzy.

Albus miloval svůj domov. Kamkoli se podíval, čekala na něj vzpomínka, která si sama žádala o přehrání. Zeď v kuchyni, na kterou s Lily maloval voskovkami kouzelníky na košťatech. Schody do prvního patra, ze kterých James ve svých šesti letech spadl a málem způsobil celé rodině hromadný infarkt jen aby vstal a prohlásil: "To byl nářez! Můžu ještě jednou?" Červený gauč v obývacím pokoji, na kterém ho rodiče naučili číst. Jeho dětský pokoj, kde vzteky přiměl vázu s vodou, aby se roztříštila a dokázal tak své první kouzlo.

Albus miloval svůj domov - až do té doby, kdy ho přestal milovat. A jedna špatná vzpomínka překryla všechny dobré.

"Mami…"

A pak se ticho okamžiku stane nekonečným. Zbydou jen slzy.

***

O DVĚ HODINY DŘÍVE

"Já myslím, že to bude dobré. Taky si myslíš, že to bude dobré?" Al nervózně pochodoval po pokoji, marně se pokoušející uklidnit se. James i Scorpius byli s ním - každý z nich seděl na své posteli a zíral do prázdna. Zdálo se, že dokonce i Jamesovi došla slova.

"Mám tím na mysli - vždyť to není tak zlé. Neumírám, jsem zdravej, spokojenej. Naši budou rádi, že jsem šťastnej. Máma už dlouho naráží, že bych si měl někoho najít," pokračoval, mluvící spíše k sobě než ke druhým dvěma k místnosti.

"A táta - Jamesi, ty jsi říkal, že dokonce něco už tuší, tak to je dobré, ne? Kdyby to byl tak velký problém, nenechá tady Scorpa spát a udělá nějakou velkou hysterickou scénu. I to prý umí, alespoň Ron to vyprávěl. A Ron - když se přes to přenesl i Ron, tak už to zvládne každý. Nemám pravdu?"

V pokoji se stále rozléhalo ticho. Al neměl rád ticho - když člověk vyrůstá v rodině Weasleyových, něco takového téměř vůbec neexistuje. A když ano, neznamená to nic dobrého.

"No nemám pravdu?" zeptal se znovu, naléhavěji.

"Vážně by pomohlo, kdybyste něco řekli, protože já tak trochu vyšiluju, víte?"

"Bráško," promluvil konečně James. "Před touhle scénou mi nikdy nedošlo, jak moc teplej vlastně jsi," usmál se na něj. To bylo Jamesovi podobné, pokusit se situaci zlehčit vtipem.

Scorpius se uchechtl.

"A ty taky nemáš co říct?" obrátil se na něj Al pohoršeně. To bylo báječné, dokonce i on se smál Jamesovým tupým žertů, které situaci vůbec nepomohli. "K věci?"

"Albusi…" Scorpius se zdál unavený. "První krok bude jednoduchý - říct to. Dál už to bude větší problém, protože nevíme, jak budou reagovat. Teď nám zbývá jen čekat. Večeře je za chvíli a potom uvidíme. To, že tady zešílíš, situaci nepomůže."

Jedli ve spěchu protkaném jen zvuky příborů narážejících do talíře. Jako by všichni věděli, že se něco děje, ale nikdo se nezdál ochotný promluvit jako první. Byla to tryzna držená za něco, co ani nebylo skutečné. Smuteční večeře bez těla pro pohřbení. James nežertoval. Harry dávno přestal žvýkat a jen se pozorně rozhlížel kolem sebe, čekající, odkud přijde první věta.

Pouze Ginny se zdála odhodlaná předstírat, že se nic neděje. Velice profesionálně zírala do svého talíře a jedla s větší chutí, než kdy jindy. Každý, kdo ji alespoň trochu znal, věděl, že se jedná pouze o kvalitní herecký výkon, který musel zákonitě prasknout. Vybouchnout.

Každou vteřinou, se kterou její wealeyovské rudnutí postupovalo a její mozek dostával stále méně kyslíku, protože se soustředila příliš, než aby měla čas se třeba jen nadechnout.

Nejprve zahodila své příbory, takže přistály přímo uprostřed prostřeného stolu. Další chvíli jen mlčky supěla a poté…

"Poví mi někdo konečně, co se to tady děje?"

"Myslím, že je načase uklidit ze stolu," vyskočil jeho otec na nohy rychleji, než by ve svém věku měl být schopný. "Jamesi, pomůžeš mi?"

James jeho směrem hodil pohled, který jasně naznačoval, že by mnohem raději zůstal a pozoroval to, co se mělo každou vteřinu udát.

"Hned," přitvrdil Harry na hlase a James se neochotně zvedl.

"Tak?" dožadovala se jeho matka odpovědi. Zjevně jí došla trpělivost.

Al na prázdno polkl. Zdálo se, že všechna slova ho upustila a nechala jej napospas jednomu velice rozzlobenému pohledu. Byl čas něco říct. Cokoli. Jenže jeho ústa se odmítala otevřít, a když se mu to konečně povedlo, byla příliš suchá, než aby řekl cokoli.

A co dělat, když se hlava i srdce zaseknou? Orgány přestanou pracovat?

Ještě mu zbylo podívat se na Scorpiuse - a v jeho očích našel klid. Odpověď.

Natáhl ruku k té jeho a propletl jejich prsty v jednoduchém gestu, které mělo říct všechno.

Ginny chvíli pouze zírala. Zdálo se, že je velice unavená.

"Jestli to má být vtip, musím říct, že vůbec není zábavný."

"Není to vtip, mami, já ho mil-"

"Mlč!" zakřičela najednou, a únava byla ta tam. Zbyl jen vztek a zrazený výraz. "Neopovažuj se tu větu dokončit!"

"Musíš mě jen na chvíli poslouchat, já-"

"Ne! Ne! To není možné! Kdo jsi a co jsi udělal s mým synem? Nevěřím tomu, ne!" křičela nadále. Nezdálo se, že plánovala zastavit. "Víš, co nám Malfoyovi provedli? Kvůli jeho otci a jemu podobným je můj bratr mrtvý! Když mi bylo jedenáct, jeho dědeček nechal samotného Voldemorta, aby mě posednul! Vzpomněl sis na to alespoň jednou anebo je ti tvá rodina natolik ukradená?!"

"On není svým otcem ani dědečkem! Když se tohle stalo, ani neexistoval!"

"Není v tom rozdíl! Má to zlo v krvi a ty tady stojíš a tvrdíš mi, že někoho takového můžeš milovat?"

"Je to jen příjmení!"

"Jsou to generace zla! Mučení a smrti nevinných!"

"Proč tohle děláš? Kdybys jen na chvíli poslouchala-"

"Nechci už od tebe slyšet ani slovo!"

"Počkat, mami, nemyslíš, že to maličko přeháníš?" to se z kuchyně přihnal James, s jejich otcem v patách. Harry zjevně nebyl schopný ho v kuchyni nadále udržet a nechat Albuse, aby se se svou matkou vypořádal sám. "Já vím, je to celkem překvápko, ale snažme se všechno udržet v přátelské rovině, abychom neřekli něco, čeho bychom litovali," dodal a pozoroval, jak jeho stanovisko ovlivnilo najednou velice přeplněný pokoj.

"Tím mi chceš říct, že ty jsi to věděl? A nic jsi neudělal?"

"Co bych měl asi dělat? Je to Alovo rozhodnutí, s kým bude."

"A ty?!" otočila se na Harryho s obviněním v očích.

"Nic mi neřekli, ale Ginny, je to přece-"

"Věděl jsi to nebo ne?"

"Nebyl jsem si jistý."

"Proč jsi mi nic neřekl?"

"Albus nám to pověděl sám - nemyslíš, že je to tak lepší?"

"Tohle nemůže být dobré v žádném případě," řekla a její oči se začaly zaplňovat slzami.

Al stěží věřil, že tohle se doopravdy dělo. Mělo to být dobré, mělo to být v pořádku.

Tohle se nemělo stát.

"Už nejsi můj syn. Nikdy tě nechci vidět. Ven z mého domu," otočila se na Albuse a ten si byl jistý, že v jejích očích se zračila bolest stejně velká, jako ta jeho.

"To nemůžeš myslet vážně, Ginny," ozval se opět Harry.

Ze všech stran se na ni teď linuly nevěřícné pohledy.

"Dobře! Zůstaňte si tady. Půjdu já - a až se vrátím, doufám, že tě tohle pomatení přejde."

A s hlasitým prásk se přemístila pryč.

"Mami…"

Albus poraženě sáhl do prázdného vzduchu.

Tohle se nemělo stát.
 


Komentáře

1 Sola F. Sola F. | Web | 26. března 2012 v 17:35 | Reagovat

Přečetla jsem to sice letem světem, ale dojalo mě to. Flashbacky jsou u tohohle užitěčné a vůbec mi to nevadilo, naopak, trochu lépe jsem se v tom vyznala. Těším se na Ginninu kapitolu, protože tuším, že bude hodně zajímavá =)

2 Guenon Guenon | Web | 26. března 2012 v 17:48 | Reagovat

[1]: díky :) A nějak se mi to s nima psalo líp, no... :D Kdo ví, proč :D
Ginnyina mě taky zajímá, myslím, že bude někde okolo... osmnáctý? Jestli to tedy vyjde :)

3 55 55 | 26. března 2012 v 19:28 | Reagovat

začátek mě lehce zmátl, ale pak to bylo fajn  dalo to tomu fajn atmosféru :-D a Ginny nemám ráda prostě! :-D

4 Guenon Guenon | Web | 26. března 2012 v 20:01 | Reagovat

[3]: tak hlavně, že se to nakonec dalo pochopit :D A dík, atmoška byla účelem :)
Já ji taky nemám ráda... Ale to není poznat, že ne? :D

5 Jenny Jenny | Web | 26. března 2012 v 20:02 | Reagovat

Né to né mám slzy v očích. Strašně mě to mrzí, je to strašně smutné a dojemné . Úplně mě to dostalo . <\3 . Nádherné.

6 pavel pavel | Web | 26. března 2012 v 20:08 | Reagovat

Buď jsem dnes nesoustředěný, ale hlavně začátek mi připadá roztříštěný, tedy nesouvislý.
Tak mi napadá, líbají se stále tvoji rodiče při odchodu do práce. A jak? Na ústa nebo na tvář? Jsem moc zvědavej, no. Drahoušek. :-D

7 Guenon Guenon | Web | 26. března 2012 v 20:16 | Reagovat

[5]: Jé, to mě těší. Dík moc :D

[6]: já mám rozvedené rodiče, drahoušku :)
Začátek je roztříštěný, jestli je nesouvislý nevím, nemůžu to posoudit, protože příběh já znám. Ale je to psané jinak, jsem ráda, že mi povíš, že to chce nějak propojit a je to moc :D Já si hrála, bavilo mě to, ale jestli je to nepochopitelné, budu si hrát méně :) Díky :)

8 pavel pavel | Web | 26. března 2012 v 20:38 | Reagovat

[7]: Právě když člověk něco píše, tak zná souvislosti. A co se týče tebe, to je mi pro tebe líto, ale jen mne to napadlo, jak asi líbají po letech rodiče. :-D

9 Guenon Guenon | Web | 26. března 2012 v 20:48 | Reagovat

[8]: já ti odpovím k tobě na blog. :D

10 pavel pavel | Web | 26. března 2012 v 20:58 | Reagovat

[9]: To jsem tak pochopil, že to není z tvého života, i když do každého příběhu je vždy trocha vlastního. Ale takový jsem já, že když něco někde čtu, tak mne napadají věci a otázky které ani nemají s příběhem nic společného. Jsem rád že se cítíš dobře. :-)

11 Guenon Guenon | Web | 26. března 2012 v 21:02 | Reagovat

[10]: Ok. Tak to se ptej, mě jen připadalo, že má metoda neinspirování v reálu byla kritizována, tak se bráním :) Ale jinak je to dobré, hlavně, že všichni jsou spokojení :D

12 chillychilly chillychilly | Web | 26. března 2012 v 21:58 | Reagovat

No, ne že bych nečekala, že bude Ginny takhle hysterická...
A James to prostě všechno tak krásně zachraňuje, takovýho bráchu bych taky chtěla mít :)
Jinak já osobně mám hrozně ráda ty flashbackový kapitoly, má to svoje určitý kouzlo.
Řekla bych, že jsem zvědavá na kapitolu s Ginny, ale... nějak mě to neláká tolik jako kapitoly z jamesova pohledu :D nebo spíš mi Ginny prostě přijde nudná, no.
Ale těším se na další kapitolu a doufám, že to pro chlapce dopadne jak jinak než dobře :)

13 Guenon Guenon | Web | 26. března 2012 v 22:08 | Reagovat

[12]: ona je děsná hysterka, pravda. :D Mám ten pocit, že Al je po ní, ale jemu to odpustím - jeho mám ráda :D
Jop, já bych taky Jimmyho brala. (ehm... Dobře, ne jako bráchu, ale stejně :D) Ne jsem na něj hrdá, myslím, že mi dospívá. S tím se musí něco provést ;-)

14 Guenon Guenon | Web | 26. března 2012 v 22:09 | Reagovat

[12]: jo ještě, už to mám vymyšlené, Ginny bude sdílet jednu kapitolu s Alem ke konci :) A dobrý konec - záleží, co je pro tebe dobrý konec :D  
A děkuju :)

15 MIREK MIREK | E-mail | 27. března 2012 v 20:08 | Reagovat

:-D  :-D
já se těšil na pořádnou hádku,
a ona nakonec uteče...........
S nadšením očekávám reakci mého
oblíbebého Dráčka :-P

16 Guenon Guenon | Web | 27. března 2012 v 20:53 | Reagovat

[15]: Hele, tebe neznám :D
No, tohle bylo tak na hádky co se mě týče všechno, víc hádat se neumím. To tak, když autorka vše reší racionální diskusí (čti: urazí se a potlačí to v sobě. Ohio style.)
Jo, na Dráčka se taky těším... :) Zařadím ho skoro určitě, protože by byla škoda to neudělat. :D (jen se musím ovládat, aby nakonec neutekl do západu slunce s Harrym :D)
A budu ráda, když budeš komentářovat i nadále ;-)

17 Christine Sunrise Christine Sunrise | Web | 27. března 2012 v 22:32 | Reagovat

Och... Dojemná kapitolka. Fleshback mě bavil, mám takové kapitoly ráda a baví mě. :)
Taky se urazím, dusím to v sobě a navíc přihodím pár přetvářek typu: "Všechno je okay" a široký úsměv k tomu. A pak doma brečím do polštářů. Špatný zvyk...
Jamese bych chtěla taky jako bratříčka :) a nebo...ne jako bratříčka :D něco lepšího ^^

Jsem zvědavá na kapitolu Ginny. Ty Jamesovy jsou jstejně nejlepší :D

18 Guenon Guenon | Web | 28. března 2012 v 8:33 | Reagovat

[17]: děkuju :)
že? jako bratříček by nestačil. :D *uklidni se, Guenon, jsi ve škole a češtinářka na tebe divně kouká :D*
Jimmy bude ještě minimálně jednou před Ginny, tak uvidíme :D

19 pavel pavel | Web | 28. března 2012 v 16:13 | Reagovat

Nemám si tě představit jak vypadáš a mých fotek je několik na blogu. :-D

20 Přelud Přelud | Web | 30. března 2012 v 9:19 | Reagovat

puf! chudák Ginny, musí se z toho cítit dosti vyšachovaná, vzhledem k tomu že většina rodinných příslušníků už byla do celé věci patřičně zainteresovaná
líbilo se mi vylíčení dusna u večeře, bylo opravdu plastické.. u nás to tak taky někdy bývá, akorát s tím rozdílem, že se nikdo nezeptá, co se stalo

21 Guenon Guenon | Web | 30. března 2012 v 11:04 | Reagovat

[20]: já ji nemám ráda, takže tak:D A Harry taky nebyl zaiteresovanej, on je jenom mozek obecnej a přišel na to :D Šéf bystrozorů, žejo. :D A byla zlá! No ne?
A děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.