Prolog - Všechno nejlepší

22. dubna 2012 v 0:37 | Guenon |  Překlad - Malé růžové pilulky
Víte, v posledních pár dnes se mi nějak nechtělo do psaní. Viním za to Hunger games - víte, to je jedna z těch záležitostí, co prostě odmítáte pustit z ruky, dokud je nemáte přečtené. Doporučuju, mimochodem :)
Takže sahám do šuplíku - tohle je krátká kapitolovka, v originálu Little pink pills od báječné MushroomAnne. Má to asi jen 20 000 slov a já to mám přeložené celé - původně jsem to dělala jen pro vlastní potěšení a trénink ájiny, ale tak... Proč to nešoupnout na bložínek, že? (omluvte Guenon, požila a ráno ji čeká nemilá kocovina a dávka FFF - forced family fun. No víkend jedna báseň :D) Co jsem to - Už vím! Takže to bude přibývat rychle, očekávám, že tím zaplním tak nadcházející týden a půl - a pak budou dočtené Hry a já se vrátím ke své tvorbě. :D
Ale tohle doporučuju! Ať můj amatérský překlad, tak i bájenčný originál. Autorčiným mateřským jazykek není ájina, a tak se to dobře překládá, žádný fráze, na kterých se zuby lámou :D
Info napíšu zítra a udělám odkaz do kapitolovek přeložených, teď na to není mozek.
Ale vězte - je to Drarry! A báječný - jeden z nejlepších, nejsjetějších a neoriginálnějších. (a je to to nejlepší, co můžete udělat, jestli vás zajímá drogová zkušenost - hnedle vedle samotného užívání je to nejrealističtější zážitek. A neselhají vám ledviny, jak by dodala drahá kolegyně :D)
Jinak, překlad je to první, tak mějte slitování. :D
PS: Asi bych udělala líp, kdybych to po sobě přečetla, ale není čas ani síla. :D


Všechno nejlepší
Vzduch byl té noci horký a Harry se potil. Známá hutná látka se šířila jeho ústy, lepkavá a teplá, přes jeho jazyk a zuby, klouzající mu až do krku. Jedna osamocená kapka unikla do koutu jeho rtů, a pomalu stékala dolů po jeho bradě - až na bílé povlečení. Modlil se, aby skvrnu neobjevila teta Petunie.
Byla to poslední noc v červenci - Harryho šestnácté narozeniny - a tak slavil jediným způsobem, který byl v domě číslo čtyři v Zobí ulici k dispozici. Seděl na posteli, obklopen dárky a narozeninovými kartami od svých kamarádů a cpal se čokoládovým dortem s fondánem od paní Weasleyové. Ale, jakkoli byly sladkosti vynikající, bylo to příliš čokolády. Dokonce i pro něj. Potřeboval se napít vody, kterou by pokrm spláchnul.
Když stál u dveří, slyšel hlasité chrápání vycházející z ložnice tety a strýce. Dudleyho ložnice byla tichá - jeho bratranec ještě nebyl doma.
Dudley se za poslední rok hodně změnil. Harry přepokládal, že to mělo co dělat s útokem mozkomora z minulého roku. Jelikož Dudley vybil všechnu svou agresi v boxu, přestal s šikanováním malých dětí. Přestal trávit čas se svou starou partou, a dokonce něco málo zhubnul. Harry ho před týdnem viděl se svými novými přáteli v dětském parku a okamžitě pochopit, proč se s nimi nikdy nescházel v domu Dursleyových - i Dudley byl dost chytrý na to, aby pochopil, že Petunie by prodělala infarkt, kdyby chlapce s dlouhými vlasy, zářivě barveným oblečením a obličeji plnými piercingů viděla. Obzvláště, když se s nimi kamarádil její malý, absolutně normální, Dudlíček. Spolu s Vernonem šťastně věřila tomu, že jejich syn každý večer pořádá tiché čaje o páté se svými starými přáteli.
Harry měl podezření, že si Dudley nechával naservírovat něco úplně jiného, než čaj.
Tiše se proplížil do přízemí a sedl si v kuchyni, sklenici s chladnou vodou v ruce. Bzučivý zvuk elektřiny, který vycházel z lednice, mu pomohl soustředit svou mysl směrem pryč od míst, od věcí, které se zoufale snažil zapomenout.
Neslyšel, jak se vchodové dveře otevřely a Dudley vešel dovnitř. Ten mezitím málem převrhl židli.
"To jsi jen ty," vydechl Dudley s úlevou. "Bál jsem se, že jsi máma."
Dursleyovi Harrymu nedovolili ponocovat, a tak se bál, že ho Dudley napráská a dostane jej do maléru. Podíval se svému bratranci do tváře - bylo na něm něco zvláštního. Jeho blonďaté vlasy byly rozcuchané, oči měl dokořán otevřené a jejich modrá barva byla téměř úplně zakrytá velkými černými zorničkami. A usmíval se. Na Harryho. To bylo velice neobvyklé.
"Zapomněl jsem si svoje zářící tyčinky. Musel jsem se pro ně vrátit," vysvětli mu.
Harry si povzdechl. Doopravdy by mu to nemohlo být více ukradené. Proč mu to Dudley říkal? A proč byl vůbec tolik slušný?
Pak začal mluvit tak rychle, že si Harry nebyl jistý, jestli vůbec dýchá.
"Miluju své zářivé tyčinky mám všechny barvy viděls je někdy? Když jima šviháš ve vzduchu hodně rychle tak zanechají stopu! Je to geniální. A pak existujou ještě menší zářící tyčinky a ty když si dáš do pusy, tak ti září! Obvykle je omylem rozkousnu a to chutná divně, a svrbí z toho jazyk, ale pořád to miluju," konečně přestal mluvit a nadechl se. "Je to vážně, vážně pěkné," uzavřel s úsměvem a roztouženým výrazem v očích.
Harry si musel skousnout vnitřek tváří, aby zabránil hrozícímu výbuchu smíchu. Jeho bratránek se choval vskutku podivně.
Dudley se na Harryho podíval a zamyšleně naklonil hlavu. "Nemáš dneska narozeniny?"
"Eh… Jo."
Harry byl překvapený, že si Dudley pamatoval datum jeho narození.
"Och… Sladkých šestnáct," Dudley se na něj podíval s šíleným, milujícím výrazem, kvůli kterému Harry zatoužil utéct pryč a schovat se pod postelí. Ale bylo pozdě - a v dalším okamžiku byl vtažen do kosti-drtícího objetí, které mu zabraňovalo v dýchání. Harry z náhlého útoku kompletně zamrzl. Když ucítil, že ho bratranec zvedá do vzduchu, možná dokonce vydal kvíkavý zvuk - nebylo to nějak mužné, a jelikož byl zrovna nedobrovolně přitisknut k Dudleyho tělu, potřeboval všechnu mužnost, kterou mohl shromáždit.
Po příliš dlouhé době jej Dudley položil dolů a sundal z něj ruce velikosti vík od popelnic. Harrymu se ulevilo. Přece jen nebude znásilněn.
Vyděšeně od něj odstoupil. Stále nechápal důvod jeho podivných skutků.
"Promiň, nemám pro tebe dárek," omlouval se Dudley, jako by se právě nestalo vůbec nic zvláštního.
"To je v pohodě," odpověděl Harry rychle, jen aby Dudley nepocítil touhu vyjádřit svou hlubokou lítost ještě více… Fyzickým způsobem.
Dudley nakrčil obočí a zdálo se, že se hluboce zamyslel, ale Harry si nemohl být jistý - hluboké myšlení nebylo něco, co Dudley dělal často. Poté se velká kulatá tvář rozzářila. Harry téměř viděl žárovku, díky které ve v jeho hlavě rozsvítilo.
"Už vím!" oznámil triumfálně. Následně ponořil ruku hluboko do malé kapsy schované v džínách, které měl na sobě. Něco vyndal a v semknuté pěsti to podržel před Harryho obličejem.
"Všechno nejlepší, Harry!"
Harry si hořce pomyslel, že opět dostane padesát pencí - to byl dárek, který mu Dursleyovi poslali v prvním ročníku v Bradavicích. Nic jiného by se do té tlusté pěsti nevešlo.
S výrazem nedůvěry přidržel svou ruku tak, aby do ní Dudley mohl vložit dárek. Tím byly dvě růžové pilulky.
Harrymu spadla čelist - tohle rozhodně nebyly mince.
"Extáze - nejlepší droga na světe!" zahlásil Dudley hrdě.
Harry na něj zíral s doširoka otevřenýma očima. "Eh?" zeptal se, v tu chvíli již příliš šokovaný, než aby vyplodil více než jednu slabiku.
"Budeš to zbožňovat, věř mi," prohlásil Dudley. "Jen… Ehm…" rozhlédl se po místnosti a ztišil se. "Neříkej nikomu, že jsem to to dal já, ano?"
Musel vidět výraz Harryho tváře, protože se ho pokusil ujistit: "Neboj se, i kdyby se ti to nelíbilo - a to se ani omylem nestane - vydrží to jen čtyři hodiny," poplácal ho po zádech se silou, která se mohla rovnat pouze Hagridovi, a zašklebil se. "Čtyři nejlepší hodiny tvého života! Tak přeju hezký zbytek noci," otočil se k odchodu, ale než dosáhl schodiště, otočil se zpět k Harrymu. "A nebuď prase. Neber si je obě sám. Rozděl se s někým. S někým výjimečným," mrkl na něj a vydal se nahoru.
Harry tam stál, pokoušející se analyzovat, co se to zatraceně stalo. Zíral na prášky ve své ruce - nejprve uvažoval o tom, že je vyhodí, jelikož Dudleymu stále úplně nevěřil. Potom jej téměř přemohla zvědavost a jednu si vzal. Chtěl vědět, co se stane. A jeho momentální život stejně nemohl být o moc horší.
Nakonec se rozhodl, že rozhodování ponechá zítřku, a šel do postele. Další ráno ho měli vyzvednout členové Řádu a vzít do na Grimmaudovo náměstí.
Dudley seběhl ze schodů a Harry jej viděl, jak se chichotá a v ruce mává svými zářivými tyčinkami.
Harry mu nejistě mával, dokud se přední dveře nezabouchly a dům byl opět klidný.
Výjimečná noc… Harry potřásl hlavou a vydal se zpět do svého pokoje, cestou strkající pilulky hluboko do kapsy svých kalhot.
Kde zůstaly.
Zapomenuté.
 


Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 22. dubna 2012 v 10:47 | Reagovat

Uuuu no nekecej! :D Že by LSD? .. Mě to přišlo vtipný, ani nevim proč. Tak to seš opravdu "borečeek a boreborečeeek yyooou " :DD že to překládáš. Já když čtu angl. napsaný povídky tak tomu rozumím ale kdybych to měla překládat...? To asi těžko . :D . Opravdu tě obdivuju ^^

2 MIREK MIREK | 22. dubna 2012 v 10:57 | Reagovat

........................
Hary + Draco + EXTAZE
........................
........................
už se těším.............
:-D  :-P

3 Guenon Guenon | Web | 22. dubna 2012 v 11:39 | Reagovat

[1]: On to má být i humur, myslím :D A ten pod tebou má pravdu - droga lásky to bude :D
Díky :) A překládání mě baví. Je strašně fajn, že se u toho nemusí myslet, třeba i koukat na seriál při tom můžu :D (to u normálního psaní nejde :D)

[2]: Jo, no. :D Extáze... :) A neboj, tohle bude přibývat rychle.

4 Kristen Kristen | 22. dubna 2012 v 16:05 | Reagovat

:D Haha tak toto bol zabiják :)

5 Guenon Guenon | Web | 22. dubna 2012 v 19:51 | Reagovat

[4]: já z toho taky byla slušně vyjukaná... a to počkej, co přijde :D

6 55 55 | 23. dubna 2012 v 18:07 | Reagovat

tak to je paráda :-D a taky mi to přišlo vtipný.. akorát Dudley byl strašidelnej, já ho takhle někde potkat, tak utíkám :-D

7 Guenon Guenon | Web | 25. dubna 2012 v 17:41 | Reagovat

[6]: já bych asi taky zdrhla, když o tom tak uvažuju :D

8 lina lina | Web | 29. dubna 2012 v 19:59 | Reagovat

To vypadá tak vtipně! Úplně jsi mě s tím překládáním navnadila...hmm...

9 Guenon Guenon | Web | 29. dubna 2012 v 21:29 | Reagovat

[8]: je na tom překládání děsně dobrý, že člověk nemusí myslet :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek nebyla napsána za účelem zisku.
Všechny postavy, jejich charaktery a místa použité v knihách patří výhradně
J. K. Rowlingové.